Téma: Můj zpackaný život - myšlenky na sebevraždu
Ahoj
Ještě před dvěma lety jsem žil docela spokojeně. Chodil jsem na VŠ, smál se s kamarády a život měl smysl.
Pak jsem ale spadl do propasti. Ze dne na den jsem se na koleji sbalil a odjel jsem domů, zavřel jsem se do pokoje a 5 měsíců jsem nevyšel z domu.Pak jsem zašel na k psycholožce. Předepsaná antidepresiva nefungovala, možná to jen zhoršila.
Deprese, strach z lidí, marnost, Myšlenky na smrt, větší uzavřenost.
V tomto stádiu jsem již 8 měsíců neviděl své kamarády, ani nepromluvil s nikým, krom psycholožky a rodičů.
Následovalo nevyhnutelné - hospitalizace v psychiatrické léčebně.
Tam mi diagnostikovali hraniční schizofrenii a různé poruchy osobnosti.
Ihned nasadili psycholeptika (antipsychotika je používanější název)
Zažil jsem si dvouměsíční peklo, než našli nějaké antipsychotika co by ze mě nedělali klepající trosku, co se modlí, aby ho ty stavy přešli.
Pak následoval návrat domů, kdy jsem se vzpamatovával z toho šoku.
Kontaktoval jsem kamarády, jen abych zjistil, že už žádný nemám. (Kdo by taky chtěl něco mít s bláznem, co se rok neozve. )
Byl jsem ůplně vyhořelej. Ale díky rodině, která mě alespoň zpočátku podporovala jsem se lepšil.
Dokonce jsem díky novím antidepresivům zaměřeným na sociální fóbii byl schopen vyjít ven mezi lidi, třeba i do nákupních center, kina To však ale s vypětím všech sil.
Čas plynula teď jsem tady.
Osamocen, Jediný s kým se stýkám je moje psychoterapeutka, kterou už moje kecy o tom, jak chci spáchat sebevraždu a jiný sebelitování už asi nebavěj.
I přez tunu léků deprese a úzkost zůstaly. Naděje, že se vše lepší a že mě budou zase bavit moje koníčky a budu zase normální se vytrácí a bledne.
Moji rodiče si myslí, že už jsem v pohodě a tak jim přijdu už jenom, jako línej příživník.
Nenávidím svůj život. Nikdy nikoho nebudu milovat a naopak. Moje sociální zkušenosti jsou nulové - bojím se kontaktu s lidmy.
Doktoři říkají, že tenhle ůzkostný stav přejde tak za rok a půl až dva.
Rok prý nemám pracovat (stejně bych to asi nedokázal)
Vidina dalších dní naplněných prázdnotou, úzkostí a beznadějí mě děsí.
Čím dál častěji zase začínám myslet na sebevraždu. Prolejzám sebevražedné weby.. atd.
Sakra, sakra, sakra.Nebudu se unáhlovat. Dám tomu ještě rok šanci.
Chtěl jsem se vypsat. Díky za přečtení.
Reakce čtenářů
Vypsat se je to nejlepší, co jsi mohl udělat. Jestli máš i zájem popovídat si, máš možnost. Nebo se můžeš taky neutrálně zapojit do zdejších diskuzí. Je tu hodně zajímavého a Ty máš teď spoustu času....
Věk: 30
Ahoj, také mám problémy, a dost velké (z podnikání mám vysoké dluhy a hrozí, že ze mne bude bezdomovec), exekutoři už pomalu klepou na dveře. Také jsem chtěla se vším skoncovat, ale když si vzpomenu na své dvě děti, manžela a blíké, nemůžu to udělat. A pak, je tu ještě NĚKDO, NĚKDO , kdo za náš život zaplatil cenu nejvyšší - JEŽÍŠ. Zemřel a trpěl na kříži za nás. My již nemusíme trpět, všechna naše utrpení byla vykoupena. stačí jen pozvat Ježíše do svého života. On čeká a klepe na dveře - stačí je jen otevřít a říci: Ježíši vyznávám Tě svým pánem, odevzdávám Ti svůj život. Uvidíš, začnou se dít nové a lepší věci v tvém životě. Říkám ti to z vlastní zkušenosti. Pokud budeš mít zájem, ozvi se na pokec.
Ahoj,
to, žes napsal je první malinky krůček k lepšímu.Gratuluju.Barča má pravdu, tady najdeš spoustu zajímavého a spoustu hodných lidí, kteří s e Ti budou snažit pomoci.Musíš hlavně chtít sám. Člověk je někdy na dně, vím o čem píše jahůdka, mám to za sebou(a horší) ale vážím si toho, že mám ruce, nohy a vzhledem k věku fungující orgány. Mám kámoše schizofrenika, bere léky, má za sebou rozvod, teď žije s novou přítelkyni, má práci, přestiže by se mohl válet na inval.podpoře. Všechno to zvládl, ne hned, taky se nejdřív netrefili s léky a i podle některých informací dělají psychiatři schizofreniky i z lidí. kteří nejsou a jsou i případy že se z nich po podání nevhodných léků stanou-Ale mě nepřísluší to soudit, jen jsem se s tím setkala.Možná by nebylo od věci
zkusit i jiné psychiatry a vybrat přijatelnou cestu.Ksyž nemáš rád lidi, choď ven aspoň sám, ale spíš do přírody a dívej se a vnímej jak je tady hezky...Hlavně když je sluníčko a taky je dobré se do měj dívat při východu a západu taky na měsíd.Je to obdoba fototerapie při depresích a je to zadarno(zatím). A nesleduj sebevražedné weby, ale příběhy lidí, kteří se dostali ze s....k.a že jich není málo(úrazy, rakovina, syndrom vyhoření, prachy, závislost a cojávím... ) Zaměstnej mozek ať tam není místo na blbiny, zatni zuby a fyzicky se huntuj.jednak se Ti budou vylučovat endorfiny a taky budeš mít hezké tělo. A pamatuj, léky, kamarádi a to ostatní je jen berlička o kterou se ale opřít musíš Ty sám. Čti, piš a važ si toho, že "MAŚ TO VYSADNÍ PRÁVO, ABYS TU ŹIL!!! s pozdravem Jenis(nějak mi nešlo se přihlásit )
Všem děkuju za reakce. Cítím se líp. 
Věk: 36
Město:Praha
Je to už rok, co jsi to napsal. Je ti už líp? Dokážeš si to po sobě přečíst a zasmát se tomu, jak jsi byl před rokem malicherný?
10 nejnovějších témat v kategorii:
|
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
|---|---|---|---|
| Co teď... | 3 | 2047x |
07.12.2019 18:29:06 (Adis) |
| Morbidní sebevrahové a momo posedlost | 9 | 2181x |
14.11.2019 04:36:27 (2psychopati) |
| život o ničem | 3 | 2325x |
07.10.2019 20:58:08 (apatic) |
| Asi jsem homosexuál, předávkoval jsem se, ale neumřel jsem | 5 | 2879x |
29.07.2019 10:25:38 (Konec) |
| Jsem zničená, smutná, naštvatná - už nemůžu dál a chce se mi brečet | 4 | 3005x |
08.04.2019 20:25:35 (MightyZett) |
| Sám ve 24 letech - vyřeší to sebevražda? | 6 | 2831x |
31.03.2019 21:17:41 (Filipajdik13) |
| Jsem Harry - co vy na to? | 6 | 2301x |
08.11.2018 23:00:52 (Harry) |
| Klidná bezbolestná sebevražda - postup, jak na to? | 17 | 8239x |
21.10.2018 08:35:36 (Bara Smetanová) |
| Nemám důvod žít, ani pro koho žít | 22 | 8683x |
26.09.2018 20:12:53 (mel) |
| Rakovina tlustého střeva s metastázami ve 23 letech - sebevražda | 11 | 3736x |
26.09.2018 04:35:42 (Karcinom 23) |
