Téma: Krušné mládí s psychickými následky - co bude dál?

Text uživatele: 

A nepřemýšlela si někdy jít pracovat, nebo brigádničit, někam do centra nebo neziskovky které "zachraňuje" lidi od drog? Zkušenosti na to myslím máš a byla by si dostatečně využitá.

Text uživatele: 

Ale do práce chodí psala. Tak možná jen na výpomoc aby našla zase smysl, když už to není a ni přítel.

Text uživatele: 

Třeba by se jí vyplatilo i změnit práci, kdyby si pak připadala využitá.

Text uživatele: 

Možná se Ti rada od Beu_Pet moc nezdá, ale i já si myslím, že s Tvými zkušenostmi bys pomohla nejen sobě, ale i jiným.

Text uživatele: Taky souhlasím, to, co ses prožila je hrozný, ale co když to teď můžeš zhodnotit tím, že pomůžeš zachránit někoho dalšího? Myslím, že i kdybys pomohla jen jednomu, stálo to za veškerou námahu.... Jinak Ti moc fandím, je úžasný, co jsi všechno dokázala. Musíš být opravdu silní osobnost.

Text uživatele: 

smysl života- každý ho má jiný a jinde..... dokázala jsi toho velmi - přestala jsi, jsi hodna sama si sebe vážit, jsi dobrá, jsi skvělá! další smysl- znova nezačít a překonat tyhle stavy(asi se Ti budou opakovat) a myslím, že smysl života nepřijde jen tak sám, ten se tou cestou životem hledá a objeví se, když to skončíš tak ho nenajdeš...

Text uživatele: 

Ahoj Baru.... tvůj příběh na mě zapůsobil velmi smutně. Tvůj dosavadní život byl poznamenán chováním tvojí matky a neměla jsi moc možností žít normální život. Je strašně těžké žít v rodině s narkomanem (taky jsem to zažila, i když to nebyli rodiče... ) a o to víc jsi silná, že jsi se přes všechnu tu hrůzu dokázala sama ve svém věku postavit na vlastní nohy. Dodělala jsi školu, přestala brát, máš přítele, chodíš do práce... myslím, že jsi normální citlivá holka, která prostě měla smůlu na rodinu, ale to neznamená, že ty jsi špatný člověk.... naopak bych řekla, že jsi silná holka, která ví, že chce žít jinak, jen jsi poznamenaná tím vším, co se u vás dělo. Těžko to z hlavy vymažeš a asi tě to bude trápit celý život, ale dokázala jsi fakt hodně a byla by škoda to teď vzdát. Jsi ve věku, kdy i kdybys neměla dříve problémy se pořád ještě hledáš. Možná se cítíš špatně proto, že žiješ momentálně v relativním klidu, máš práci, přítele a žiješ u babičky, kterou máš ráda..... jenže jsi zvyklá na to, že se pořád něco dělo... pořád jsi žila v nejistotě co se stane a stalo se to součástí tvého života. Hraniční porucha osobnosti není nic neobvyklého a trpí tím spousta lidí kolem tebe. Skoro každý si v dětství zažil něco, co ho poznamenalo... někoho více a někoho méňe, ale tyhle poruchy jsou dost obvyklé. Ráda bych ti něco poradila, aby to fungovalo, ale asi si tím vším stejně budeš muset projít ty sama. Možná by bylo dobré najít dobrého psychoterapeuta, u kterého by jsi pomalu rozplétala klubíčko tvého života a který by sledoval tvoje pokroky k pozitivnějšímu náhledu na život. Píšeš, že se cítíš na vše sama... což je pochopitelné, protože ani babička a ani přítel nezažili to, co ty a tudíž nemohou dostatečně pochopit co cítíš a proč. Mohou ti být jen oporou, kterou ty možná nedoceníš, protože ti nikdy nikdo nemůže nahradit to, co pro tebe měla udělat máma.... bohužel... a to je to, s čím se musíš smířit. Je mi jasné, že to je a bude hodně těžké, ale pořád máš velkou šanci žít normální život, mít děti a chovat se k nim tak, jak bys bývala sama potřebovala... Držím ti strašně moc palce, aby jsi se z toho vymotala a našla smysl života... to, co ti tady psali ostatní není tak úplně od věci.... zkusit svoje "zkušenosti" uplatnit v nějakém Krizovém centru pro narkomany... většinou tihle lidé, kteří si tím taky prošli umí poradit nejlíp, jak z toho ven... a to ty už víš.

Text uživatele: 

Ahoj lidi... Moc Vám všem děkuju za psychickou podporu... Ne každej je takovej, a a bych pravdu řekla, ani jsem to nečekala a je vidět, že ten svět je sice plnej hnusnejch věcí a lidí, ale když se takový najdou, co mají srdce a neni jichj mnoho, o to víc si Vás musíme vážit Jste skvělí a čarodějce a všem vám moc děkuji za rady... Každý v sobě musí najít své kladné vlohy a hodnoty a zkusit je využít pro druhé, protože umění pomoci druhým je dar, který plno lidem schází nebo ho v sobě neobjevili. S tim krizovým centrem to není vůbec špatná myšlenka... Když jsem měla víc času, chodila jsem pomáhat do psího útulku, teď je to kvůli zaměstnání složitější, protože chodím domů v rozmezí mezi 14-17hod, ale tak pracovat se musí a obzvlášť v téhle době... děkuju Vám... I tohle mi stačí k tomu, abych se usmála nebo brečela, ale v pozitivním slova smyslu takže velkej dííííííííííííííííík Vám

Text uživatele: 

Ahoj Baruško,

ten příběh, který jsi prožila, ti měl ukázat dvě cesty. Ty jsi jednu z nich našla a to tu pravou. Tu, která je pro tebe dobrá. Že je maminka narkomanka jí nemusíš vyčítat. Proč? Protože ona za to taky tak extra nemohla. A proč? Napíšu ti několik důvodů - být hvězda mezi přáteli? Patřit k partě? Získat si toho pravého? Mít domat tolik starostí, se kterými ji nikdo nemohl pomoci, že to prostě udělala, bylo ji fajn, byl to kousek zapomenutého já, kterého nemohla dosáhnout v tomto reálném životě? Popřemýšlej, určitě tě nějaký důvod napadne, proč je taková jaká je. No a s tím souvisí i to, že se nedokázala o tebe postarat. Člověk, který utíká sám před sebou a svoji realitou se nedokáže postarat sám o sebe.  Pokud maminka nedostala dostatečné množství lásky nebo naopak dostala přehnané množství lásky... tak se s tím nedokázala vyrovnat. Chápu tě, chceš jí vše vyčítat, že tě neměla ráda, .... že ti způsobila takové dětství, že za všechno může to, že ses narodila do špatné doby a našpatné místo? Ne. Ty jsi se narodila. Zvládla jsi to všechno. Můžeš zvládnout daleko víc - zapomenout na špatné vzpomínky a minulost, soustředit se na  budoucnost, být úspěšná a šťastná, diagnóza: Ta měla štěstí, že se narodila právě zde a v tento čas, na ni jsme právem hrdí (Babička a dědeček). Mysli na to, že jsou lidi, kteří tě mají opravdu rádi, i když to necítíš, věř mi, po pár letech to ucítíš, až začneš být šťastná. Jen tomu věř. Věř a žij to tak!!!