Proč? Co se stalo?  

Zajímá nás to.  

vlastně nic… jen došla síla ještě dál fungovat, existovat

Takové období jsem měl taky. A shodou nešťastných okolností zrovna ve Tvém věku. Takže rozumím a chápu to.  

Po to co jsem si prošel si myslím, že je možné v každém věku nalézt novou motivaci a chuť něco dělat. A  halvně v každém věku je možné nalézt i lidi, pro které má smysl se snažit něco dělat.  

Umíš anglicky?

Co třeba začít cestovat nebo si pořídit děti? něco, co by Vás bavilo.

Kdybych byl dítě a mohl bych si vybrat, tak bych se chtěl narodit clověku, resp. lidem, kteří mají své trable vyřešené a umí mě připravit na cestu životem.

Myslím si, že jako každý z nás, tohle se musí i Baba Jaga nejprve naučit, aby to mohla odevzdávat svým dětem. Radí se zde, je na dobré cestě, ale musí ujet ještě kousek. Až pak děti.

Podle mě na sebevraždu už určitě myslel každý a něco takového vyžaduje velkou odvahu. Pomysli ale, jak moc bys tím ublížila tvým nejbližším - rodině. Víš co řekl Altert Einstein? - terpve pro druhé, je umění žít.  

Odvahu ne, ale vztek a zoufaltsví. To obvykle rozhodne, a jakmile k rozhodnutí dojde,, člověku se uleví, to rozhodování je totiž nejtěžší.

Cérenko, neblbni, dycynky je síla jít dál, tohle se nevzdává, určitě byl důvod, proč ses objevila na tomto světě.  

Tímto tématem jsi mě vytáhla po dlouhé odmlce z mého brlohu do lesní internetové kavárny, abych ti napsal pár slov. Takže něco v tobě je a určitě toho není málo. Až tady někdy v budoucnosti napíšeš, že sis srovnala život a jsi šťastná, budu šťastný s tebou.  

Babuško…. tak na to rychle zapomeň!!!!!!!!!!

  Vím, že to nemáš vůbec lehké, prožila sis toho strašného opravdu velice moc na jeden mladý lidký život, ale já přesto věřím, že se i ve Tvém životě karta obrátí a začneš konečně žít spokojeně. Moc Ti to ze srdce přeji, tak to, prosím, nevzdávej.

Když se nebudeš chtít vypsat tady, tak mi napiš do soukromých zpráv.

Zdraví Tě Rybka.

Muj tatinek se zabil pred 3mes a nepreju nikomu tu silenou bolbolest. utrpeni ktere ted prozivam s celou nasi rodinou.

Mel nas 3dcery. 5nadhernych vnoucat a presto to udelal. snazili jsme se mu pomahat v depresich. ani nase laska od nas vsech nepomahala. lidicky mejte radi sebe a neublizujte svym blizkym… verte. znicite jim zivot.

Přípojím se ke zvědavosti jak odejít z tohohle světa. Jsem věřící a nic se mi nedaří. Mám pocit, že už mě nemá nikdo rád!!!!! Chci pryč!!!!!!!

vybodni se na viru a hned ti bude lip

No to je to same u mne nezalezi na tom jestli jsi verici nebo ne pan nas ma rad vsechny ale bosti zivota jsou vnas a ja se take chci tech bolesti zbavit chci take odejit z tohoto zivota muzem si pomoci navzajem jestli chcete muzem se domluvit muj tel. 730 709 416 ale jen sms. Prosim co nejdrive ja us dal nemohu diky.

Mám úplně stejný pocit. Vše stojí za… Vše se mi rozpadlo peace, rodina, život.  

Nemate nikoho. rodinu. ktera Vas obejme??

Pokud jste verici asi vite co se stane po Vasi smrti. necekejte ze Vam bude lip. budete na tom hur… muj tatinek toho taky lituje.

já nechcu asi znát POSTUP… to až ten změněný název. vím, jak bych odešla.  

Jen jsem už děsně unavená a prostě nevím, co už dělat.  

Babuško, nejedná se o stav vyhoření? Vím, že pracuješ v pomáhací profesi a rozdáváš druhým to nejlepší, co v Tobě je. Možná je čas myslet taky trochu na sebe?

já nevím o co se jedná… poslední dny mám pocit, že jsem v nějakém "vakuu". Nemyslí mi to, jsem stále unavená, tak děsně unavená… nejde spaát. Beru antidepresiva, ale mám pocit jako by se nic nedělo. jen už zas lítám v používání žiletky, nejde se zbavit myšlenek na odchod.

Sama sobě jsem už tak neskutečně protivná, tak neskutečně se nenávidím

Pokud to tak je, pak víš, jak řešit. Určitě se v tom neutápěj a nepoškozuj sama sebe. Možná by bylo dobré i zvážit možnost změny práce. Dloudobě to není pro každého.

jenže na to teď nemám. Většina energie jde na to, abych ráno vylezla z postele. Nevím jestli je to vůbec prací. Spíš já jsem divná. Prostě blbka

Tvoje odpověď se mi vážně vůbec nelíbí. Vždyť kdo pro Tebe může udělat víc, než Ty sama? Nebuď ovce a snaž se si svůj osud řídit taky trochu sama a ne se jen nechat vláčet "osudem"!

jo máš pravdu

Nejsi ty hraničářka? Pokud ano, tak vím velmi dobře, o čem mluvíš.

Milá Babuško, v jednom ze svých prvních témat zde jsi napsala: "…a je utopie si myslet, že by někdo mohl mít rád aj mne… " Sice jsi to odpovídala ve vztahu k mužům, ale já osobně Ti mohu upřímně a zcela vážně říci, byť nejsem muž, že Tě ráda mám , i když se osobně neznáme, ale "jen" přes ta písmenka, i když pro mě to není málo, "jen" přes písmenka. Je možné, že to tak u mě není znát, ale já tu mám ráda všechny, přeci jen se tu nějakou dobu známe a ač jsem to tu chtěla opakovaně vzdát, nedokázala jsem to, protože jsem pak následně cítila, že byste mi moc chyběli, ale ne ze zvyku, ale že mi to říká srdce. Nevím, jestli Ti tato má slova ode mne pomohou, doufám, že nějak ano, aby jsi věděla, že nejsi na to všechno sama, byť jen na dálku. A věřím, že by Ti toto řekla i spousta dalších lidiček tady, protože jsem přesvědčena o tom, že sem většina nechodí jen formálně, ale proto, že tu k tomuto webu mají i osobní vztah včetně vztahu k lidičkám zde, k naším příběhům a osudům atd.  

Proto, já Tě moc moc moc prosím, nevzdávej to. Vím, že to máš těžké už dlouho, ale myslím si, že když jsi to tady s námi zvládla již před více jak 2 lety, zvládneš to tu s námi dál. Moc by mě mrzelo a bolelo, kdyby Ti to nešlo, tak jako jsem byla rozhozená např. když se nám tu Veselka v září 2014 svěřila s tím, že prodělala infarkt a zvládla si nakonec zavolat záchranku, i když už jí vůbec nebylo dobře.

Tak víš co? Tobě teď také není vůbec dobře, napsala jsi sem, ozvala jsi se nám, což je moc dobře, tak zkus to brát tak, že mi jsme teď Tvoje záchranka a my uděláme vše, co bude v našich silách, abychom Tě zachránili. Co říkáš? Myslíš, že by to tak šlo?  

Dany děkuji moc.  

Jen už nějak není síla. ani to neumím popsat. jen už to prostě nejde.  

Ale jste hrozně hodní!!!!!!!

Ale jinak děkuji Vám všem!

Najděte znovu tu sílu v nečem, co Vás baví.

to je právě to… co mě vlastně baví. ? Nějak šlo vše, co jsem dosud dělala snad i ráda. pryč. tak strašně pryč

Mě se líbí tohle:

https://www.youtube.com/watch?v=TsWm0rX3IrM 

(je to i s titulkama)

já videa na pc nemůžu pustit…

Tohle stojí za to. Zkus to třeba v internetové kavárně.  

nejhorší je, jak strašně zas nenávidím sebe. tohle tělo 

Jsem hodně zvědav co řekneš, až se podíváš na to video, co jsem sem dal.

no asi nepodívám… protože v práci nám to pouštět nejde… a doma už net nevedu… přesto děkuji

Klidně si ho v práci pusť, tam zvuk nepotřebuješ. Kromě toho je video k věci. V sociálních službách by ho jistě stolerovali.

není to o tom, že bych nechtěla… ale že to nejde. Mám pc, který je omezené naprosto ve všem. Čekám už několikátý měsíc na jiný… ale zatím marně. tak jsem ráda, že aspoň něco zvládá. Ale nepřehraje už jaksi nic.  

Ale na tom nesejde Věřím, že je to něco působivého… pravděpodobně někdo, kdo s málem dokázal hodně a ještě se z toho radoval… a pokud ano, tak jsem ráda, že to nevidím, protože si pak připadám jako ještě větší blbec…

Vím, že mám dost, vím, že už i zdravotně docela zvládám, vím, že bych se měla radovat… ale jsem přesto v háji. Jenže to nepochopí nikdo, kdo to nezažil…

omlouvám se, že jsem sem psala!

Tak ale každopádně nejsi přístupná žádným radám, zapomínáš na prevenci a jestli opravdu něčím trpíš, pak je to sebelítost. To ale nejde do nekonečna a pokud to nepochopíš, pokud nechápeš, že je to jen a jen na Tobě, aby ses cítila dobře a líp, pak jsi psala opravdu zbytečně. Jsi sakra dospělá ženská, tak se podle toho snaž zachovat a neobracej se zády sama k sobě.

Pokud to jsou rady- dělej něco, co tě baví, "-tak ty zabírají maximálně tak u špatné nálady, ne u rozvinuté deprese. Tam člověka nebaví nic a je rád, že dýchá. , stejně jako třeba pohyb zabírá jen u mírné, neo rozvíjející se deprese.

Uvádí apatii, smrtelnou únavu, deku, depku a uvolňování tlaku sebetrestáním. , takže asi i sebenenávist.

To tedy sakra není sebelítost, nemá se jak sebrat, potřebuje doktora a nejlíp intervenci.

Lištičko, ono to nepřišlo náhle a zčista jasna. Tohle téma tu u ní není poprvé.

Pokud je tvoje reakce spíš zaměřená na pisatelku, než na to, co ona uvádí, asi to dává smysl.  

Já s nízkušenost nemám, jen mi to fakt připadá na nějaké krizové centrum, To sebepoškozování je závažné.

Snad to tu můžu ve zkratce napsat  - pracuje jako pečovatelka u mentálně postižených, zároveň studuje VŠ. V minulosti prožila hodně ošklivé věci a já předpokládám, že v momentě, kdy je všeho na ni moc, spadne na ni jako první to, co její duši nejvíc bolí - minulost kombinovaná vyhořením. Bilancuje, jako to dělají lidé se špatným svědomím, ačkoli ona ho nemá, jen na sebe bere vinu a tíhu za jiné. Proto si myslím, že jako první by měla řešit to vyhoření, protože to je spouštěč.

Jenže od té doby, co tady přestala veřejně psát, se jí přihodila ještě spousta dalších hrozných věcí, o kterých si myslím, že by mohly být spouštěčem těžké deprese.

Těžkou depresí, která se projevuje sebepoškozováním, trpí i moje kamarádka z dětství a střídají se u ní období, kdy se cítí docela dobře a má i radost ze života a naopak chvíle, kdy se jí nechce vůbec žít, nemůže spát, ráno nemá vůbec sílu a dlouho jí trvá, než vstane z postele, nic jí netěší …. Řekla bych, že je to stejné, co prožívá Babuška.

Od chvíle, co jsem si přečetla Tvůj příspěvek mi začalo pomaličku svítat. Pro jistotu jsem si prošla témata i s odpověďmi a utvrdila se v názoru, že tady jde o fabulaci.

Ale i to je diagnóza, jen rady na netu jsou zbytečné. Pro laika je nemožné jen tak z příspěvků určit co je pravda, co polopravda a co je jen v její hlavě.

To jako že já  = Baba Jaga ?????    No větší nesmysl Tě nemohl napadnout.

Naštěstí nejen já, ale ještě jedna známá dopisovatelka tohoto webu si psala s Babou Jagou i soukromě, takže jsem v klidu. Ale docela mě to, Barčo, na Tebe mrzí… …

   Protože mám od narození velký dar empatie, vcítila jsem se do Babušky, jak jí asi bylo s těmi svými hroznými prožitky, jak jí asi je, když to trvá dál a o další hrozné události se už nebudu zmiňovat, protože se v soukromí svěřila jen mně a jak jsem již psala…. i jedné kolegyni z toho webu.

Proto se Ti zdá asi podezřelé, že jí na její témata často odepisuji, ale já už jsem prostě taková …. ráda dělám lidem radost a hlavně těm, kteří to nejvíce potřebují.

Přeji Ti hezký den.

P. S… . a taky si myslím, že by tady byla na místě omluva !

No já si myslím, že Barča to myslela úplně jinak, než jsi si to Ty Rybko vyložila

Tak pokud ano, tak mi spadl kámen ze srdce… a v tom případě se omlouvám já.

Vycházela jsem z toho, že je to reakce na můj příspěvek.

Já si Rybko nevšimla, že bys na její témata často odepisovala. A kdyby to tak bylo, bylo by to jen v pořádku. Od toho tento web je.

Máš depku, trpíš sebenenávistí a špatně se ti uvolňuje tlak, takže je to nanic..

Babus Jagus, tak mne napada, jestli mas ta antidepresiva spravne nadavkovana? Radeji si promluv s doktorkou. Jinak nejlepsi terapii je vzdy dobra kamaradka nebo nejake vitaci zviratko. Mozna i prochazka rozkvetlym sadem, posezeni v kavarne, pokec s nejakym znamym. Hlavne se tomu nepodavej. Rozmazluj se! Treba hned zitra si kup cokoladu!
To, co popisujes, je hluboka deprese. Dostanes se z ni, ale nejakou dobu to trva. Dulezite je, abys nezustavala sama. Pokud nikoho nemas, pis sem, treba 10x denne, tady te vzdycky nekdo podpori!!!
Bud statecna, bude lip!!!

Paní stav mi hodně připomímá stavy mého zesnulého táty… trrpěl tím samém… nechut žít. totálně vyhořelí… z ničeho se neradoval. antidepresiva nepomáhala ani láska od rodiny, podpora… nic!!!!!!!!!!

Ač jsme se snažili sebevíc. domlouvali. radili. já už nevím co všechno… nakonec to udělal kdy jsme to nejmín čekali. když ten člověk nechce. nehnete s ním…

A my ted tady 3měs. se neskutečně trápíme a říkáme si proč???

Doufám že paní se zvedne ze dna a naskočí jí nová jiskra. moc jí to přeju.

ahojky, ne jenom baba jaga má kouknout na video od QADAMA, ale opravdu každý, je to neuvěřitelný

Omlouvám se vsem, ze jsem  psala. Omlouvam se! .

Neomlouvejte se. nemáte za co se omlouvat… asi jste měla potřebu jsem psát co Vás momentálně trápí. od toho tento web je, ne?

Doufám že aspon trošičku Vám je lépe?

Neomlouvej se a neutápěj se. Jestli má tvoje věc řešení, udělej všechno pro to, abys ho našla.  

Vyhoření- pokud je to vyhoření, bývá spíš vyústěním touhy naplnit potřeby lásky a kontaktu, které nebyly naplněny v dětství. Takový člověk si zvolí pomáhající a dávající profese a opravdu se do toho vloží, dává, když nedostal. Jenže lidi nejsou andělé a po nějaké době není z čeho dávat, a  ani ta odezva nebývá nic moc. Nakonec se rozdá, vypálí, vyhoří.

Docela dobře sice zabírá třeba Cipralex, ale pokud ho člověk bere, tak se pak k těm pocitům, které by měl zkoumat, vlastně vyhne,  antidepresiova pouze překrývají příčiny. Zabírá dlouhodobá terapie. Někdy. Ale časem to mírně odezní tak jako tak, jde o to, za jak dlouho.

Kdybys byla hraničářka, tak bych tě moc politovala a moc s tebou soucítila, to je peklo na zemi. Je to  terapeuticky řešitelné, a časem se člověk rozhodně zlepšuje ale v dlouhodobé bilanci je to hlavně o šílené vůli, nenechat se zlomit. A deprese je bohužel o bezmoci.  

Nevím, co ti je, ale klíčem je tvůj životní scénář třeba ve smyslu transakční analýzy- existuje jedna velmi pěkná kniha od Christine Ford Lister o transakční analýze. je to teda příručka pro terapeuty, ale je tam pěkně popsán návod, jak zjistit-co má vlastně klient za životní scénář.

Je to o tom, že např:  jsem nechtěná, přejídám se, abych měla aspoň trochu lásky, dávám ze sebe to nejlepší, ale nikoho to nezajímá… atd.  

Lidi pak takovýto scénář naplňují a skutečně neomylně najdou ostatní kteří " jim v tom budou hrát". Třeba toho, co neocení, co jsem pro něj udělal, nestará se, atd.

Pokud je to scénář katastrofický, i život bude takový. Pak skutečně nepomáhá jen pozitivní myšlení a omílané š´tastné formulky, bez poznání scénáře nejde skoro nic změnit.

A je jedno, jestli se tahle věc, co já jí tady říkám scénář,  jmenuje emoční rovnice podle Aleše Kaliny, vnitřní scénář podle Erica Berneho nebo vnitřní přesvědčení od Louise Hay. Pořád jde o vnitřní program, který jede.  

Ahoj babičko! Jsi k sobě moc sebekritická a to tě stahuje do deprese. To je základní chyba, kterou děláš. Potřebuješ změnit tento svůj návyk. Jinak ráno dokážeš vstát. Bod! Jdeš do práce. Bod! Jdeš do školy. Bod! No a teď. Cvičení. Začneš vyhledávat příjemné pocity. Jsi venku, dívej se do nebe. Vzpomeň schválně na něco milého. Co se ti líbilo. Jsi doma. Lehni si na zem, na záda a jedem na kole. Nohama ale i rukama jedeš na kole. Říkáš si ha, ha, he, he a směješ se. Je to nucené, stejně to funguje. Cvičíš. No a dál. Rozum. Nefunguje ti počítač, no a co! Stáhni nároky, které jsou na tebe kladeny v práci. Najdi odvahu a odpočiň si. Kdykoli budeš moci uvolni se jako ponožka. Představ si ponožku jak leží na stole. Uvolni se.   To je fuška co. A to je jen začátek. Jez. Tělo potřebuje energii. Pořádně jez! Do všeho se musíš nutit? No a co. Je to práce. Jedině touto aktivitou- že se budeš schválně nutit do odpočinku a jídla - se z toho dostaneš. Ráno: procházka před snídaní čím dřív tím líp jde o světelnou terapii. Tělo to potřebuje. ATD to tělu nedodají. Co je víc vzít žiletku a pořezat se a nebo ráno vylézt a obejít barák za svítání. A nezapomeŇ dívej se do nebe! Dále meditace. Sedneš si do tureckého sedu a nadechneš energii a klid do srdce. Výdech je dvakrát delší, pouštíš energii a klid do celého těla a očišťuješ se. Relaxace. Lehneš si na zem a uvolňuješ tělo: palec, ukazováček. pravá ruka levá ruka… projíždíš celé tělo. Když budeš cítit takové napětí, že si vzpomeneš na žiletku, sedni si. Opři jazyk o horní patro a vydrž to. Můžeš to o chvíli odložit ne? Místo toho:   Smích. Jóginské cvičení: ležíš na zádech a jedeš na kole rukama taky kroužíš a říkáš nahlas ha, ha, ha, he, he, he a směješ se. No nudit se nebudeš  A vůbec co kdybys byla v pracovní neschopnosti a přerušila školu? Prostě z toho vypadni! Potřebuješ si odpočinout. Já když jsem vyčerpaná tak o sobě taky mluvím záporně a přitom jde jen o to přinutit se si odpočinout. Řěkni psychiatrovi ať ti napíše neschopenku. Ale s tím, že budeš na sobě makat. Viz výše.

Moc děkuji, za Vaše odpovědi…

Asi už je o něco lépe.

Jen asi chci něco upřesnit… už téměř rok nepracuji jako pečovatelka - ač pracuji nadále v sociální oblasti, už více jak rok nestuduji VŠ a téměř rok mám u sebe v péči svého otce. Chodím na individuální terapii, nyní i do svépomocné skupiny, chodím do práce, běhám, cvičím… myslím, že se poměrně snažím žít "normální život"… jen mě nějak najednou "spolkla" zas deprese a nejde v tom moc dýchat… a pak se i ubránit žiletce. Chápu, že pro zdravé lidi je to nepochopitelné… a vidí v tom sebelítost, neexistující prevenci, … výmysly. těm lidem bych to nepřála nikdy zažít… a nejvíc to, jak neskutečně jejich slova ublíží, když už se člověk i tak cítí v háji.  

Přesto teď už zas začínám vnímat svět, tento týden jdu k  lékařce, tak snad pomůže i nějaká obměna léků… nevím. ale asi zase doufám.

Milá Babuško, jsem moc ráda, že jsi napsala, že jsi se ozvala, že zase doufáš. Doufej a věř, dál a vždycky, za sebe a pro sebe, jen na tom záleží.  Ať Ti pomohlo cokoliv nebo kdokoliv, velké díky za to! Jinak můj názor je, že je úplně jedno, jakou máš diagnózu, to je čistě Tvoje věc, ale máš právdu v tom, že právě v těchto tématech, jako je to Tvoje, bychom měli být všichni velmi opatrní na každé slovo, které sem v těchto tématech napíšešeme = přeci jen nejsme odborníci.  

Jinak, jak už Ti psali ostatní, za své pocity nebo za to, že jsi sem napsala, se neomlouvej. To se může stát každému z nás, že nám něco v životě přeroste přes hlavu a zlomí nás to, jak píšeš "spolkne" natolik, že v tom nejde moc dýchat. Ale já si myslím, že je moc dobře, když lidé, kteří se ocitnou v takové situaci, jako Ty, ještě najdou sílu někam napsat a svěřit se. Protože třeba já jsem před cca 1,5 rokem zažila na vlastní oči jednu známou, kterou životní situace zlomila natolik, že ač jsem s ní byla často v osobním, tak i denně v telefonním kontaku - snažila jsem se jí pomoci, jak jen jsem uměla, jenže ona odmítala docházet k odborníkovi, tak jsem vůbec netušila a nepoznala, co až má v úmyslu, přestože se mi svěřovala se vším, co jí trápí až do jednoho dne, kdy mi zavolala její dcerka, jestli nevím, kde je maminka… Ten člověk mi je velmi blízký, jako sestra a tehdy to byla pro mě další (kromě mé osobní události v rodině) nejhorší noc v mém životě… to nekonečné čekání v jejím bytě, kam jsem ihned odjela a našla dopis na rozloučenou…, jestli se vrátí nebo ne, kdy každá minuta mi připadala dlouhá jako hodina, policie jí nemohla najít ani podle mobilu, vypla si ho… to bych nepřála nikomu, stejně jako to, když se naštěstí k ránu vrátila, co bylo čitelné v její tváři - tu ohromnou bolest a zlomení životem, které jí přemohlo…

Takže Babuš, prosím, napiš sem, veřejně či soukromně, jak budeš chít, ale napiš, kdykoliv budeš potřebovat, ju? Budu na Tebe pořád myslet. Drž se  

Dany děkuji, moc děkuji.

Drž se, zlatíčko, ať se ti to celý nějak sune k lepšímu.

Babuško, objevila jsem článek o tom, jak by se měl člověk stravovat, když ho postihne deprese. zkus se na to mrknout.

Teď je v přírodě nádherně, tak tam pobývej co nejvíce můžeš a příjmej energii ze sluníčka a stromů. Držím moc palečky, ať je Ti už líp.

Deprese a pět nejlepších potravin proti ní

Existují léčebné postupy, které mohou ulehčit při depresi, aniž by bylo potřeba polykat tablety. Mnoho příznaků deprese může být dáno do přímé souvislosti s deficitem vitamínů a minerálů v běžné stravě Američanů, která bývá přeplněna uhlovodany, kofeinem a cukrem.

Deprese, změny nálad a úzkost mívají často společnou příčinu: chudou stravu.

Zabránit depresi nebo se zotavit z depresivní epizody je často velmi snadné a znamená to změnit způsob stravování - zvýšit spotřebu klíčových složek, které jsou zdrojem nutrientů pro výživu mozku a pro regulaci jeho chemie.

Pět potravin pro léčbu deprese

Rybí olej: obsahuje omega-3 mastné kyseliny. Výzkum prokázal, že lidé s depresí mají často nedostatek mastných kyselin, známých pod označením EPA. Účastníci studie z roku 2002, která byla zaznamenána do archivů všeobecné psychiatrie, užívali každodenně pouhý jeden gram rybího oleje a dostavila se 50% úleva symptomů, jako je úzkost, poruchy spánku, nevysvětlitelné pocity smutku, sebevražedné myšlenky nebo nezájem o sex. Omega-3 mastné kyseliny rovněž snižují cholesterol a zlepšují srdeční zdraví. Jejich zdrojem jsou především vlašské ořechy, lněné semeno a olejnaté ryby, jako losos nebo tuňák. Dalším skvělým zdrojem omega-3 je šalvěj španělská (Salvia hispanica - chia).

Hnědá rýže: obsahuje vitamíny B1 a B3 a kyselinu listovou.

Hnědá rýže je rovněž potravinou se sníženým obsahem škrobů a to znamená, že uvolňuje glukózu do krevního oběhu postupně a zabraňuje tak jejím výkyvům. Hnědá rýže je rovněž zdrojem mnoha stopových minerálů, které potřebuje lidský organismus a je to potravina s vysokým obsahem vlákniny, která pomáhá udržovat zdravý trávící systém a snižuje cholesterol. Instantní varianty této rýže nepřináší takový prospěch. Kdykoliv na obalu potravin zahlédnete slovo „instantní“, vyhněte se jim.

Pivovarské droždí (Pangamin) : obsahuje vitamíny B1, B2 a B3.

 Tento potravinový doplněk v sobě obsahuje širokou škálu vitamínů a minerálů i v malé dávce. Lze v něm najít 16 aminokyselin a 14 minerálů. Aminokyseliny jsou důležité pro činnost nervového systému, a proto je toto droždí dobrou volbou při léčbě deprese.

Ovesné vločky: obsahují kyselinu listovou, pantothenovou a vitamíny B6 a B1.

Oves pomáhá snižovat cholesterol, zklidňuje trávicí systém a pomáhá tlumit výkyvy hladin krevního cukru, které jinak způsobují rozmrzelost a změny nálady. I jiné celozrnné plodiny, jako např. kamutové zrno, pšenice špalda nebo merlík čilský bývají dobrou volbou, jak tělu dodat nutrienty pro výživu mozku a vyhnout se nástrahám, skrytým v čištěném zrní, ze kterého je vyráběna i bílá mouka.

Hlávkové zelí: je zdrojem vitamínu C a kyseliny listové.

Zelí pomáhá proti stresu, infekcím a srdečním nemocem; působí rovněž proti mnoha druhům rakoviny, jak dokládá i Americká asociace pro výzkum rakoviny.

Je mnoho způsobů, jak zařadit zelí do svého jídelníčku: může se dávat do příloh místo hlávkového salátu, zamíchat do oblíbené asijské pánve, udělat z něj klasickou zelňačku nebo z něj připravit šťávu.

Abyste zabránili následné plynatosti po konzumaci zelí, přidávejte k němu ještě před vařením trochu fenyklu, kmínu nebo šabreje kmínovitého. Zelí je rovněž výborným zdrojem vlákniny, která stabilizuje cukr v krvi a čerstvá šťáva ze zelí je známý způsob léčby žaludečních vředů.

Za zmínku dále stojí: surové kakao, tmavá melasa a brazilské ořechy (s vysokým obsahem selenu) - jsou to rovněž výborné prostředky pro stimulaci mozkové funkce a odstranění deprese.  

Čemu je vhodné se vyhýbat
Pokud pociťujete přicházející depresi, je potřeba se vyhnout určitým potravinám a substancím.

Některé běžně předepisované léky - jako jsou antibiotika, barbituráty, amfetaminy, léky proti bolesti, proti vředům, antikonvulziva (antiepileptika), beta-blokátory, léky na Parkinsonovu chorobu, antikoncepční pilulky, léky na vysoký krevní tlak, léky na srdce a psychotropní preparáty - ty všechny se mohou podílet na zhoršování deprese.

Jestliže ale některý z takových léků užíváte, nepřerušujte léčbu bez konzultace se svým lékařem; uvědomte si však, že se zřejmě podílí na vašich potížích, protože z vašeho těla odčerpává potřebné vitamíny a minerály.

Také byste se měli vyhýbat kofeinu, kouření a jídlům s vysokým obsahem tuku a cukru.

Hlídejte si, aby ve vaší krvi byl stabilní obsah cukrů; také dostatek vitamínů B je důležitý pro ustálení nálady.

Náladu zlepšuje i kakao, protože uvolňuje endorfiny v mozku, ale buďte opatrní před mléčnou čokoládou a cukrovinkami, které obsahují zbytečně mnoho cukru.

Další prostředky proti depresi

• Vyhledávejte slunce. Přirozené sluneční záření je osvědčenou léčbou proti depresi.
• Pusťte se do pravidelného cvičení - nejméně 3x týdně. Cvičení zlepšuje náladu a mění mozkovou chemii pozitivním způsobem.
• Smějte se nahlas - smích je výborným lékem.
• Užívejte kvalitní potravinové doplňky, abyste svému tělu dopřáli co nejvíc přírodní medicíny ze světa rostlin.

Celková nabídka přípravků proti depresi.

Rybičko děkuji!  

Právě jsem se dozvěděla, že zemřela klientka, která mě měla hodně ráda… jak je umírání v mé profesi normální, tak teď tak zasáhlo… jak kdyby odešla má babička.

Baba Jaga - přečetla jsem si Tvoje téma a taky i některé starší témata, které jsi tu psala. Z toho co jsi napsala je znát, že máš hluboké rány na duši z toho co se Ti stalo a proto se sama nepřijímáš … - je to logické a pochopitelné. Je taky správné že se léčíš a že bereš léky, ale je znát že Ti to moc nepomáhá. Doporučuji Ti akutní křesťanskou první pomoc: a to, aby si odpustila každému kdo Ti ublížil. Začni od rodičů, že Ti ublížili, protože Tě nemilovali dostatečně - (taky jsou jenom lidi), no a potom každému kdo Ti ublížil v zaměstnání, i tomu kdo Tě znásilnil - (jak si psala v jednom starším tématu) a popros všemohoucího Boha: Bože chci jim odpustit, chci byt osvobozená od nenávisti vůči lidem kteří mně zranili, kteří mi ublížili, kteří mně znásilnili. Odpouštím svému tátovi, odpouštím všem, odpouštím i sama sobě, odpouštím si že jsem tak slabá, že se nemám rad. A když to tak říkáš, tak se už postupně uzdravuješ. Ještě je důležité aby jsi se nazvala jménem - např. když se jmenuješ Jana, tak si řekni: Jana miluji Tě, přijímám Tě, moje duše miluji Tě, přijímám Tě. Bůh mi Tě dal a já Tě miluji. Bože odpouštím si…. Říkej si to klidně, hlasitě a pomalu. Uvidíš, že pomalu bude přicházet uzdravení. Ty máš problém v tom, že si od malička zažila hrozné věci, (jak jsem to četla v Tvých starších tématech) a vlastně ta zlá zkušenost co jsi zažila Tě hluboce zranila a proto máš tenhle problém. Dalším rizikem u Tebe je to, že nevíš Kdo je Pravda, to znamená že nemáš víru ve všemohoucího a živého Boha. Kdyby jsi věděla že Pravda je Bůh, a že On Tě může osvobodit z Tvých pout, z nemoci a z nenávisti vůči sobě. Pravda Ti ukáže smysl života, Pravda Ti ukáže kdo jsi - to znamená, že jsi jedinečná a Bohem milovaná, protože On si Tě stvořil - On Tě chtěl … . Pravda je Ježíš a Ježíš je boží syn, který za nás - i za Tebe a za naše hříchy zemřel  na kříži, aby nás vykoupil z hříchu. Asi tomu nebudeš rozumět, ale právě přes Ježíše máme všichni uzdravení, už jenom jeho jméno Ježíš je silné a pod jeho jménem jsou mnozí uzdravený z deprese, ze spoutání zlým duchem a tak dále. Každý kněz a exorcista by Ti o tom dal zkušenost a svědectví, a nejenom oni ale hlavně uzdravení lide. Podle toho co jsi tu napsala je jasné že jsi duchovně spoutaná a spoutanost vede k obsedantním myšlenkám a může vrcholit i posedlosti. Každá spoutanost může začínat uraženosti, hněvem, strachem, zlé sny … no a potom přichází deprese. Kdo nemá víru v Boha riskuje že nezvládne sám takhle jít dál.

Kdo má víru, tak ten postupuje s tímhle problémem jinak, to znamená že věřící člověk se pravidelně modlí a tim pádem modlitbou přetína negativní pouta …. Když říkám věřící člověk, tak mám na mysli pravého praktikujícího křesťana, který se horlivě usiluje i přes svoje chyby a pády o křesťanský život, kterému nás učí náš božský Mistr Ježíš a ne nějakého papírového křesťana, který má jenom na papíru zaznamenané že je pokřtěný a nebo vlažný křesťan, který je tak trochu křesťan a tak trochu sympatizuje s okultními praktikami a pod. V bibli je psáno, že když chceme být šťastný máme zachovávat to čemu nás Bůh (v bibli) učí = tam je prostě ten recept na štěstí, pokoj, radost.

Deprese vzniká vlastně z naších nemocných vztahů, kde negativa narušuji člověku psychiku a čím jsou negativa víc zafixované, tak tím víc mají nad člověkem moc. Tak se narušuje psychika a podvědomí - člověk je depresívní, nepřijímá se a jeho myšlenky  ho vtahují z reality do jeho depresivního světa … , jak říká známi slovenský exorcista Ľ. Petričko - viz video:

Když Ti bude nejhůř - VZPOMEŇ SI a pomodli se alespoň tuhle (jednu z mnohých) modliteb:

Já se omlouvám. děkuji  za zájem. Ale víra v Boha, je pro mě prostě příliš nepředstavitelná… neuvěřitelná a z mého pohledu nemožná. Pokud by byl tak mocný, tak nechápu, proč se ve světě děje, to co se děje… Navíc ani nemám pocit, že bych měla někomu něco odpouštět. spíš bych potřebovala odpuštění já od jiných.

Přesto děkuji - chápu, že pro někoho je víra něco mocného zázračného, chcu věřit… ale ne v Boha. spíš v lidi, že jsou v jádru každý dobrý…

Ahoj Babuško. Při téhle Tvé odpovědi mě napadlo, že by jsi se jako součást zapracování na sobě + na svém sebevědomí, měla naučit říkat ne, nikoliv se jako první omlouvat za to, že něco nechceš nebo nemáš o něco zájem atd. , protože za to se není třeba omlouvat = to je Tvé svobodné právo. Tzn. , že např. třeba, když Ti bude někdo nabízet něco, o co nemáš zájem, nestojíš nebo nechceš, tak řekneš např. : "Děkuji, ale nechci." nebo: "Děkuji, ale nemám zájem." nebo: Ne, děkuji." nebo: "Ne, nemám zájem." nebo: Ne, nemám zájem, děkuji." nebo jenom: "Ne." atd. Záleží na situaci, o kterou by se jednalo a určitě by se to vyjádření, že něco nechceš nebo nemáš o něco zájem atd. , dalo říci ve vícero možnostech, to jen tak namátkou co mě napadlo. Podstatné však je, naučit se to, postupně, než si na to zvykneš a osvojíš si to 

Antidepresiva neřeší příčinu deprese, jen potlačují. Najdi si na internetu psychoterapeuta, psychoterapie ti pomůže zbavit se deprese a najít znovu radost ze života a smysl žít

Baba Jaga -  rozumím Ti jak to myslíš, ale na mně z toho co jsi tu napsala - (i v starších tématech) - působí, že velice potřebuješ odpustit  hlavně sama sobě a taky ostatním. Potřebuješ vnitřní osvobození a uzdravení, protože máš rány na duši i na duchu a jak píšeš i na těle.

Ale prvořadý by měl byt pro Tebe klid - to znamená dělat všechno s klidem. Je taky dobré, že bereš léky.

Protože neznáš Kdo je Pravda, píšeš - Víra ve všemohoucího a živého Boha, je pro Tebe nepředstavitelná, neuvěřitelná a nemožná … . Je to ale běžná reakce nevěřícího člověka. Když bych to měla porovnat nějakým příkladem - tak když jsem byla malé asi 5 lete dítě, tak pro mně bylo neuvěřitelné a nepředstavitelné, že jednou budu jezdit na velkým kole, které má jenom dvě kola a ne tři - jako tříkolka. Z mého dětského pohledu jezdit na kole (bez podpěrných bočných koleček) a udržet si rovnováhu … bylo nemožné. Ale když mi rodiče za nějaký rok koupili kolo (bez podpěrných bočných koleček) a posadili mně na kolo, tak jsem zkoušela jezdit, až jsem se naučila jezdit na kole. Bylo to parádní a ze začátku trochu i zvláštní a postupně mi to už připadalo normální a běžné, že jezdím. Tak je to trochu podobné i s naší křesťanskou Vírou. Když člověk nežije v prostředí kde se předává víra, nerozumí o co se jedná, neví Kdo je Pravda … a když to co učí Ježíš nepraktikuje ve svém životě, tak je to pro člověka nepochopitelné, nepředstavitelné a nerozumí některým věcem ohledně duchovních záležitosti a i některým záležitostem co se dějou ve světě. Ale když se člověk pokusí žít, jakoby už byl křesťan, když se pokusí žít tak jak to učí v bibli božský Mistr Ježíš Kristus, tak zjisti že to vlastně funguje - že je to možné, postupně má taky i zkušenosti v tyhle křesťanské duchovní záležitosti a zjisti, že našel cestu k Víře - že věří.

Postupně porozumí  co mu bylo před tím nepochopitelné a nemožné, jako např. proč se ve světě děje to co se děje = člověk pozná, že lidí dostali darem svobodnou vůli a že Bůh nezasahuje do člověka násilím, taky si všímá jak dobrý Bůh odkrývá lidem svou moudrost a svého ducha a tam kde je špatnost, tak tam dobrotivý Bůh odhaluje hojně svou tvář a svoji lásku. Postupně tak zraje v člověku i důvěra v Boha, a Boží myšlenky se tak stávají i jeho myšlenkami, postupně začne jakoby rozumět nezištné lásce o které mluví v bibli Ježíš …   a vůbec, člověk postupně taky zjistí (jak říká španělský mystik - sv. Jan od Kříže) , že v Ježíši Kristu je obrovské tajemství - je jako nevyčerpatelná propast moudrosti a lásky, je jako bohatý důl s mnoha kouty plnými pokladů. Ať se v nich doluje sebevíc, nedojde se konce. Naopak, v každém koutě na všech stranách se nacházejí nové žíly nového bohatství… a že do konce časů svatí nikdy neprobádají Kristovo nevyzpytatelné bohatství.

Babo Jago - je to dobře, že chceš věřit v lidi, že jsou každý v jádru dobrý …, ale dojdeš k tomu tak, když  uvěříš a poznáš Pravdu, kterou je Ježíš. Aby jsi se plně na duši a na duchu uzdravila, Ti doporučuji, aby jsi se otevřela víře - Pravdě = aby jsi se o to pokusila, ale je to jenom na Tobě jak se rozhodneš. Jako příklad a fakt si přečti příhodu z bible - viz obrázek:  

Aby se člověk uzdravil ze svých rán, je potřebné, aby věřil a hleděl na Ježíše - (hledět znamená uvědomovat si, že dobrotivý Bůh je teď tady se mnou … protože on je přítomný všude. A když si to uvědomíš, tak se vlastně začínáš modlit), když si to uvědomíš, už se začínáš uzdravovat. Protože jedině přes Ježíše se nám dostane osvobození a uzdravení duše a ducha i těla. Když máš ale pochybnosti, tak Ježíš nemůže k tobě přijít aby Tě uzdravil. Říkej si, alespoň 20-krát přes den: Bůh mně má rád a taky: Lidi mně milují - (hlavně ti, kteří Ti ublížili), říkej si: nevěřím v zlo v tom člověku, věřím v dobro v něm. Nebo, tyhle (konkrétní) lidi mně milují. - Faktem je, že v duši každého člověka je dobro samotného Boha = každý člověk to má v hloubce své duše.

Taky je velice potřebné a doporučuji Ti to, aby jsi se začala milovat. Až začneš milovat svoji duši a svého ducha, začneš milovat i svoje tělo a právě když se takhle začneš milovat, začneš vlastně žit. Říkej si alespoň 20-krát denně: Bože odpouštím si, že jsem tak slabá, úzkostlivá … chci se teď přijmout, chci se milovat. A říkej si: moje duše miluji tě, moje pohlavnost miluji tě, moje tělo miluji tě … Nazvi samu sebe jménem a říkej např. když se jmenuješ Jana, tak Jano miluji tě, přijímám tě … a uvidíš, že postupně pří-de určitě zlepšení - uzdravení….

Děkuj za všechno Bohu, taky přijmi všechno nepříjemné a hrozné co se Ti v minulosti stalo a bude to všechno buď duchovně zničené, nebo dostaneš sílu to vnitřně nést. I nadále užívej léky, které Ti předepíše doktor a je jenom dobře že chodíš i k psycholožce.

Neubližuj si, protože jsi velice hodnotná, faktem je, že před tím než jsi se narodila, si Tě Bůh vymyslel a chtěl Tě. On Tě chtěl!   Máš svoje jedinečné  místo mezi lidmi …. Taky začni milovat Boha, protože je jedinečný a velice Tě miluje, chce Ti sloužit = (vždyť proč Ti to teď tu píšu? - čí je to asi vnuknutí? ). Věr jeho lásce! - protože  vírou v nás Bůh přebývá a *jedině duše, která kráčí vírou je ďáblu neznáma a skrytá: Duše jde (jakoby) v přestrojení a skrytá, a tak vzdálená od všech ďábelských klamů … duše kráčí (jakoby) potmě a skrytá, totiž pro ďábla, neboť pro něho je světlo víry víc než tma - (sv. Jan od Kříže) *. Taky Ti doporučuji když chceš, aby jsi četla bibli - hlavně nový zákon. Co se týče ještě uzdravení je dobře se modlit modlitbu Páně, protože je to nejkrásnější modlitba, která taky uzdravuje - viz přílohu:

Ode dneška - po 14 dnů, budu ve svých modlitbách pamatovat speciálně na Tvoje uzdravení Babo Jago a na uzdravení každého kdo trpí depresi, sebe-poškozováním a podobně. Když chceš, tak se pokus o základní doporučení co jsem Ti tu napsala - (uvidíš, dáš to)  

"Když člověk nežije v prostředí kde se předává víra"   - pak je to stastny clovek ktery ma dobre rodice, nebo chces rict ze je normalni kdyz fotri necemu veri a nuti do toho svoje decka? ja verim tak ty musis taky a konec? vynucena vira je vira na hovno

bozskeho mistra mame jen jednoho a tim je KAREL GOTT, takze nezamenuj opravdoveho mistra za smyslenou blbost

NENUT "Baba Jaga" neco o co nema zajem

parek - rozumím Ti jak to myslíš, ale já jsem na tom místě psala o předávání víry a ne o nucení do víry. Samozřejmě, že vynucená víra není správná, je spíš deformující - nevím kde jsi to Ty slyšel, nebo viděl … ale to co píšeš určitě není předávání víry v (křesťanské) rodině. Když nad tím uvažuji, tak se ale bohužel stává, že někteří křesťané - hlavně totalitní generace, to dělala tímhle způsobem, protože někteří mají (bývalým režimem) zdeformovanou představu… o křesťanské víře a je tam i určitá nevědomost, prostřednictvím které se musel zanedbávat i vztah s Bohem - (modlitba) >>> (  taky bible nás učí, jak je důležité a potřebné  se častokrát oblékat v Krista - v rodině je to samé … ) . Na druhou stranu si myslím, že totalitní režim křesťanskou víru v určitém slova smyslu i dost posilnil …   >> proto mnozí křesťané jsou svojí silnou vírou vlastně jenom ovocem silných modliteb a obětí… << některých  věřících za totality.

Stručně řečeno, když chce křesťan předat víru ve své rodině, tak to není to samé, jako když rodič předává rodinnou firmu svému potomkovi. Křesťanská víra s dítětem od útlého dětství roste - to znamená že dítě se postupně učí mít vnitřní vztah k Bohu přes modlitbu… . Dítě hlavně hodně pozoruje a nasává ze svého rodinného prostředí - chce být motivováno k tomu k čemu ho rodiče uvádějí. Dítě potřebuje obdivovat, potřebuje byt svědkem, potřebuje žasnout, potřebuje povzbudit, potřebuje napodobovat … . Samozřejmě že v dospívajícím věku je u dítěte spousta změn, ale rodiče to nemusí pokaždé vnímat dramatický, jako příklad nám je i sv. Augustin …   - takže u rodičů je to spíš o trpělivosti, modlitbě a lásce, vůči svým dětem.  

Další komplikací v tomhle směru můžou byt i neúplné rodiny, … myslím že je to velice rozsáhlé téma.

parku - když někomu něco DOPORUČUJI, to ještě neznamená že mu to vnucují 

Já si myslím a jsem přesvědčená o tom, že věřit spíš v lidi, že jsou v jádru každý dobrý…lze dojít i jinak, než jen tak, když člověk uvěří a pozná Pravdu, kterou je Ježíš. Prostě, že k takovému poznání a víře o tom, že lidi, jsou v jádru každý dobrý, jak píše Babuška, může dojít každý sám a po svém tím, co je či mu bude blízké…

Ano, člověk dojde k jádru že každý je dobrý i jinak, než jen když uvěří a pozná Pravdu, >>> ale, ze zkušenosti víme a často krát vidíme to, že takové poznání je velice křehké a mělké. To v praxi znamená, že = když zfetovaný mladík znásilní 16-letou dceru něčí rodině, tak dotyčná rodina = (a nejen dotyčná rodina) má tu tendenci, že přestane vidět to dobré jádro v dotyčném pachateli. A právě tu je ta křehkost a mělkost toho poznání, která nemá zabudované kořeny  ve víře a v Pravdě.

- … samozřejmě já  jen doporučuji - nevnucují, všichni máme svobodnou vůli.  

    Ahoj Babuško…. posílám citát speciálně pro Tebe.  

                                 Měj pěknou neděli .

                                  Doporučuji dívat se na tento obrázek alespoň 5 minut denně.

                                  Pozorováním navozuje harmonii v těle a spouští samovolné

                                                                léčivé procesy.

MoC děkuji!  Je to moc krásný.. ja  uz jsem stihla zas šíleně zapadnout,   tak je vse moc unavny a černý. no snad to někdy porazim. Diky za vše!  

Kolik prášků člověka uspí, aby se už neprobral, jsem slaboch, žíly to nedávám, vlak a pod. také ne, tak myslím, že prášky by byly dobré, ale mám strach abych se neprbrala. Ještě auto, mě napadá, ale nechci aby to neodnesli nějakcí ldé mimo mě.

Upřímně? V nedávné době jsem jich snědla poměrně hodně. a jsem tady. Nemyslím si, že by člověk mohl odejít, pokud to nemá "schválené" od nějaké "vyšší moci" (a to nejsem věřící v Boha! ). prostě si myslím, že pokud nedozrál tvůj čas, tak i takové pokusy ti budou k ničemu a probudíš se stejně jako já a stejně budeš muset každý den dál fungovat. a bojovat se vší tou únavou, strachy, … životem. Z toho as může pomoci jen dobrý psychiatr, psycholog. já kvůli tomu psychiatra vyměnila… zkus je oslovit… prosím

Tak. Vzpomenout si na barona Prášila, jak se sám za vlasy vytáhl z bažiny.

Mám ráda knihu Nikose Kazantsakise - Kristus znova ukřižovaný. Téma je naprosto odlišné, ale jeden pohled stejný, někdy je snažší jednou na kříži umřít, než být každý den znovu a znovu křižován, ale pro svoje úsilí, boj a přesvědčení žít.  

Přátelé, život je těžký, ale nevzdávejte jej. Nebo si myslíte, že nic lepšího již nepřijde? Že všechny desítky let, které jsou před vámi již nepřinesou změnu? Bojujte a třeba jednou sem napíšete, jak jste rádi, že jste to nevzdali. Čas přináší často obrovské změny, zvraty k lepšímu, když to nejméně čekáte.  A dokáže léčit.

A mějte se rádi. Jednoduše proto, že za to stojíte. Každý z nás má podklad - své tělo a duši. Bez nich bychom nebyli. Vše krásné, co jsme zažili, všechno dobré, co jsme dali druhým, nic z toho by bez nich nebylo.  S tímto tělem jsme přišli na svět a bude tu s námi až do konce. Není dokonalé, ale je naše.

Takže zkuste prosím zapomenout na sebevraždu. Kolem vás je spousta dobrých lidí, kteří pomohou. Hodně štěstí.

A co když na to lepší již dlouho čekáme a bojíme se, že se nedočkáme.

I když víme, že to samo nepřijde, že proto musíme udělat něco sami… ale prostě jen nám chybí ta síla.

Všechno vlastně víme, co bychom měli dělat. Víme, že se máme mít rádi… ale nemáme, protože máme pocit, že za to nestojíme.   To, že je kolem nás spousta lidí, kteří nám tvrdí, že nás mají rádi (a možná i skutečně mají), ale prostě jenom tomu nevěříme… koníčky, zájmy, nové lidi kolem sebe atd.

Toto je můj první příspěvek na netu, je těžké takto o něčem psát…

Jenom si myslím, že asi já chci jen pochopení od někoho, kdo se cítí podobně. Vždy, když čtu nebo slyším o někom, kdo ji spáchal, je mi to hrozně líto. Že se kolem nich nenašel nikdo, kdo jim mohl pomoci. Tím nemyslím, že tam konkrétně nikdo nebyl. Vždy je tam spousta lidí, kteří člověka milují a záleží jim na něm… jen je pro ně těžké ho pochopit. Zvláště pokud k tomu nemá žádný zjevný důvod, o to je to těžší pro to okolí. Prostě jen někdo, kdo to rozhodnutí dokáže změnit.

Myslím si, že jsem někdy i sobec…

Ale na druhou stranu, nechtěla bych, aby se pak našel někdo komu by to bylo hrozně líto a trápilo by ho to, stějně jako to trápí mě i u lidí, které jsem vůbec neznala. A to se vůbec nezmiňuji o svém okolí. A toto doufám, že mi zůstane. A také budu doufat, že, jak psal Janek, přijde TO lepší a nebo v určitém momentě prostě jen někdo…

Život umí být často nesmírně tvrdý a bolestivý. Často nás umí dostat do tunelu, ve kterém není světlo a my jen bloudíme ve tmě a točíme se v chaosu. A když jsme v té tmě, máme strach z ní vystoupit. Máme strach se vůbec pohnout nějakým směrem.  

Tehdy je dobré se zastavit. Nadechnout se a zvolit směr, kterým půjdeme. Je jedno, zda je to správný směr nebo špatný směr. Na tom nezáleží. Důležité je, že se nějaký směr určíme a pohneme se přímo. Pak už se nebudeme točit na místě.  

Partneři se nejlépe hledají v nových vodách, při nových akcích. Zvol nějakou novou aktivitu a dělej ji. Klidně můžeš každý měsíc dělat 1 novou aktivitu po dobu 30 dnů. A pak další novou aktivitu.  

Tím můžeš nastartovat všechny aspekty svého života k lepšímu.  

chci také odejít, poradí mi někdo jak rychle a bezbolestně? Já už nikoho nemám, takže tím nikomu neublížím.

Já pevně věřím, že v každém věku je možné si najít nové přátele. Nejsi sama, kdo se cítí sám. Určitě je někdo, kdo to má stejně.  

Věřím tomu, že v každém věku je možné znovu začít další zajímavou kapitolu života. Netvrdím, že je to snadné, ale tvrdím, že to může stát za to!

Kdybych trpěl bolestí a nevyléčitelnou nemocí, sám bych o sebevraždě uvažoval.  

Ale jinak věřím, že pořád je možné začít žít.

50 let je málo. Můžeš žít ješté jeden další život, teď máš možná novou šanci, udělat to jinak, možná lépe. Co myslíš?

Já moc děkuji za hezká slova dlouho jsem je neslyšela.

Slyšelas je, protože jsi si je zasloužila - protože jsi je hledala a došla jsi až sem. Pokud nepřestaneš a budeš hledat dál, tak i když je to někdy namáhavé a trvá to dloho, věřím že Ti život přinese další hezké pocity, žážitky a lidi.

Život není snadný, ne všichni lidé mají v životě štěstí, ale přesto život pro každého připravuje nové dveře s novými příležitosmi. Jen musíme v sobě najít sílu k ním jít i když to trvá dlouho a otevřít je.  

jsem ve stavu že jsem život promarnila, vdycky se ohlížela na druhé, žila jsem jakoby neustále v křeči abych všem  vyhověla, dodnes neumím říct ne… a nakonec jsem zůsala sama, od smrti otce mám psychické problémy do polední chvíle jsem se o něj starala doma, nejde zapomenout na jeho prosebný pohled at ho nedám do nemocnice, moc mne to poznamenalo, už nkdy bych to neudělala. vůbec můj život je jedna velká prohra a samé neštěstí. nechci se ohlížet, chtěla jsem šlapat dál bez ohledu na druhé… bohužel už mi to nejde. myšlenky prostě nejdou zastavit

Pani Muskat, pokud jste se vzdy ohlizela na druhe, je to znamka, ze mate rada lidi. Jenze ne vsichni lide jsou dobri a verim i tomu, ze jich byla spousta, co vasi dobrotu vyuzivali. Naucit se rikat NE je velke umeni. Ale jde to!! Zacnete malymi krucky. V prvni rade je nutne, abyste se zacala mit rady vy!! Kdyz dokazete tohle, zacnou i lidi mit radi vas, bez toho, abyste pro ne neco delala. Zacnete chodit do nejakeho kurzu (jazyky, sport, knihovna, kreativni cinnost atd.), kde se snadno seznamite s lidmi. Potom uvidite, ze nejste na svete tak sama. Chodte ven mezi lidi, sednete si do kavarny, v parku na lavicku, jedte s nejakym zajezdem na dovolenou. Kdyz nic z toho nepomuze, premyslejte o koupi pejska. Pak nebudete nikdy sama a pejsek vas bude milovat porad.
O sveho tatinka jste pecovala dost dlouho. Kdyz nekdo blizky odejde, vzdycky se citime bezmocni a rikame si, ze jsme mohli udelat jeste to nebo to. Ale ono by se asi nic nezmenilo. A priste by jste zase treba udelala jinou chybu. Nic si nevycitejte, udelala jste pro nej vic, nez vsichni ostatni.
Zivot mame takovy, jaky si ho udelame. Snazte se, si udelat kazdy den alespon jednu malinkou radost, snazte se radovat se z malickosti. Mate v sobe dost sily, aby jste to zvladla.
My vam tady na Moje starosti budeme drzet palce budeme se radovat z kazdeho vaseho maleho uspechu.

Lištičko, moc děkuji krásná slova. jsem se rozplakala… máte pravdu pokusím se s tím něco udělat, moc děkuji 

Byla bych rada, kdyby jste napsala, jak jste se treba zrovna dneska odmenila, nebo z ceho jste mela nejvetsi radost??

Dobrý den.

Chtěla bych skončit se životem, jsem máma krásné osmileté dcerky na kterou jsem sama už od miminka, tatínek žije v cizině.

Dostal jsem se do finančních dluhů něco kolem 1milionu a nevím jak z téhle situace ven, i při osobním bankrotu nejsem schopna splácet 30¨% cirka 6-7tisíc měsíčně po dobu pěti let, jelikož jsem profesně zahradnice a na pracovním trhu nemám moc uplatnění a s dělnickou profesí si tak vyděláte jen životní minimum.

Nevím jak dál život už mě nebaví i přesto že mám tak krásnou dceru. Nemám jí co nabídnout a s dluhy žtí se nedá.

To bych taky chtěla vědět.

Ahoj Mario Eddrill, nechceš nám napsat něco víc, co Tě trápí a tak? Jak se říká, víc hlav, víc ví, tak bychom Ti mohli poradit. Co myslíš? Šlo by to a zkusíš to?  

Mohla bych  se zkusit svěřit, ale mám trošičku strach.

Milá Mario, to chápu, o těžkých bolístách na duši se špatně píše nebo mluví, to máš pravdu. Jistě Tě trápí něco nemalého, když jsi napsala do tohoto tématu, ale věř mi, že budeme velmi rádi a budeme si vážit Tvé odvahy, pokud se nám svěříš, a budeme Ti moct poradit a pomoci. Hodně z nás je tu několik let a za tu dobu sem psalo několik lidiček s velkým trápením, kdy už nevěděli kudy kam, a u několika z nich se nám podařilo jim poradit a povzbudit je tak, že tu s námi buď zůstali, nebo se vracejí a napíší, jak jejich příběh pokračuje dál. A to je pro nás největší odměna = i kdyby jsme pomohli jen jednomu človíčku, tak ta snaha stojí za to a je moc fajn, že si lidé, i když se neznají, dokáží pomáhat. To je moc hezké, si myslím já. Takže budu moc ráda, když tu odvahu také najdeš. Nemusíš se bát prozrazení, je to tu anonymní, nikdo neví a nebude vědět, kdo jsi, odkud jsi a tak. Ale u Tebe cítím, že jsi na dobré cestě = udělala jsi pro sebe první důležitý krok, našla jsi si tento web a napsala již druhý příspěvek, druhou větu. To je výborný začátek. Protože to máš tak, když se někdy dostaneme do těžké situace, která nás dostane až na dno, tak pak je to o tom, dokázat se zvednout sám nebo s něčí pomocí a pak začít se znovu jakoby chodit, pomalu, zlehka, krůček po krůčku, zpět ke slunci, ke slunci na duši. Ano, teď máš na duši velké těžké tmavé mraky, které doputovaly na místo Tvojí duše tak, že přes ně nemůže na Tvé duši vykouknout slunce. Aby se mohly posunout dál, mimo Tvojí duši, potřebují se jako v přírodě, vypršet. Jenže ty mraky na naší duši to samy neumí, tak jako ty v přírodě. Takže to lze udělat tak, že si popláčeme a někomu se svěříme. Pak se stanou ty mraky lehčími a světlejšími, a těmi krůčky po krůčku se stanou úplně lehounkými a světlounkými tak, že bude moci přes ně opět svítit slunce na duši, to vše tak dlouho, až na duši bude svítit a hřát jenom to slunce a mraky zmizí zcela, odputují z duše pryč, a bude zase dobře a fajn. Víš, každé naše trápení je vlastně taková zkouška, kterou si máme projít, která nám má něco ukázat, naučit a tak. Ale co nám má vlastně ukázat, nebo co nás má vlastně naučit, poznáme až tehdy, až si tím projdeme a uděláme to, co jsem psala výše. Je to vlastně taková jakoby hra, kterou nám život připravil, jen je jiná, těžká či těžší, která nás na čas zabrzdí, jako těžký hlavolam, nad kterým se musíme zastavit i svojí myslí, a přemýšlet nad jeho řešením, hledat jeho řešení, nebo se o jeho řešení s někým poradit. Nezdá se to, ale ono to řešení vždy nějaké existuje. A když na něj nemůžeme přijít samy, tak přesně nastává ta situace, o které jsem Ti psala poprvé - víc hlav, víc ví. Takže já bych byla ráda, kdyby jsi to zkusila, kdyby jsi si dala šanci a dala šanci i nám. Věřím, že jí máš a tu odvahu najdeš 

Mám problémy ve škole.

A je něco co Tě baví? Nemusí to být zrovna vysloveně školní záležitost. Třeba malování, grafika, umění, hudba, sport, auta, …?

Dobrá, moc Ti děkuji za odpověď = přiblížení Tvého trápení. To jsem si tak trochu myslela, blíží se konec prázdnin, tak jsi se tu zaregistrovala, jsi tu častěji přihlášená, má přijít škola a Tvé obavy se blíží, možná i strach. Víš, že tam musíš, ale zároveň se toho dne děsíš, protože Tě tam čeká opět to nepříjemné a bolestné, co bylo před prázdninami, a možná nejen před těmito prázdninami, možná to už trvá déle. Tím déle trvá Tvé trápení a z něj ta bolest na duši, kterou cítíš již jako tak velkou, že se Ti vloudily takové myšlenky, že by jsi raději nebyla. Možná o tom rodiče ani nevědí, možná vědí, nevím, každopádně nemáš nikoho, kdo by Ti byl oporou, kterou by jsi moc potřebovala. A celé se Ti to nejspíše děje proto, že jsi jen jiná, než ostatní, ať pro spolužáky či učitele. Já to tipuji na trápení se spolužáky a jestli se nepletu, tak věř, ži Ti plně rozumím, znám to od své dcery. Když byla na prvním stupni, zažila šikanu od spolužáků. Dnes už jí je 23 a na to, že je navenek křehkou ženou, tak máš vidět, jak se umí vypořádat s těmi, kteří by si chtěli opět něco dovolovat či jí ublížit

A určitě takové zkušenosti nemám v rodině jenom já. Takže se neboj a zkus se prosím, moc prosím, trošku více a konkrétněji rozepsat. Určitě na něco, co by Ti pomohlo přijdeme.  

Ještě jednu věc Ti chci napsat. Když je někdo jiný, než ostatní, neznamená to, že je horší, ale často to bývá právě naopak. Často v takových človíčcích bývá ukryto něco víc, co zase nebývá u některých ostatních, proto jsou někteří lidé jiní, ale jen jiní, ne horší, ne špatní atd.

Napíše už konečně někdo ideální postup k sebevraždě? Nebo mám jenom číst, ty zbytečné omáčky, typu nedělej to? !