Téma: Jak dál se svým životem - nemám práci, živí mě rodiče, nemám perspektivu

Dano, nepsala jsi tu už jednou? zde- http://www.mojestarosti.cz/poradna/pocity/zaporne-emoce/nejsem-spokojena-se-svym-zivotem-nezamestnana-u-rodicu-a-panna.html#post99857

Nic se nezměnilo?

Trinity, ano - bohužel jsem to stále já, … omlouvám se, asi jsem neměla zakládat nové téma, ale připsat do starého. Ale už si vážně se sebou nevím rady a v posledních dnech se cítím tak, jak jsem napsala dnes. Byla jsem na několika pohovorech osobně - bez úspěchu. Jinak stále někam posílám životopisy. Teď si alespoň zkouším podávat inzeráty na seznamce a díky tomu si píšu s několika chlapama, ale že by se z toho rýsovalo něco víc? - možná mě to překvapí, ale zatím to tak nevypadá. S jedním si tedy píšu docela intenzivně, i se mi docela líbí a já jemu, ale není do toho tak žhavý jak bych si představovala. Jinak se ještě více zlepšila komunikace s mým internetovým kamarádem - s tím se mi píše nejlépe, nejvíce si rozumíme. Jen bydlí moc daleko.  

Ahoj DanoŠ. Po přečtení tvých příspěvků (z minulého i současného) mám dojem, že ty se sebou vlastně nechceš ani nic dělat. Všem jsi v minulém tématu dala za pravdu a jak se budeš snažit se svým životem něco udělat a uběhli téměř dva měsíce a ty jsi se nikam nepohnula. Je mi jasné, že vše nejde tak rychle jak by jsi možná chtěla ale něco přeci za ty dva měsíce jsi udělat mohla. Nepíšeš z jakého města jsi ale netvrď, že není práce. V dnešní době není lehké práci najít ale čtyři roky??? Trošku moc ne? Pokud chceš pracovat, práci ať už je jakákoliv se vždy najde, hlavně že nějaká je. Můžeš jít dělat např. uklízečku, nebo do nějaký fabriky-operátora… Nikdo netvrdí, že tam musíš zůstat napořád. Mužeš tam být jen do té doby než se naskytne lepší nabídka. Do začátku ti stačí i minimum, hlavně že budeš mít  SVŮJ  příjem. Rodičům i tobě se uleví a začneš normálně žít. To ostatní přijde samo.

Já taky hledám přes internet a nemůžu najít chlapa, protože když se mě zeptá, co dělám a já řeknu prodavačka, tak některý mi řekne, že si málo vydělám, ještě se se mnou chvíli na chatu baví nebo přes vzkazník, ale pak už se neozve nebo se rovnou přestane bavit. Dnešní doba je o penězích a muži chtějí samostatné a hodně vydělávající ženy. Je to moje zkušenost s docela dost muži na netu. Ale výjimka potvrzuje pravidlo. Ještě jsem to úplně nevzdala, ale začínám se smiřovat s tím, že přes internet si muže na vážný vztah asi nenajdu. Musela bych mít 20 tis. minimálně měsíčně. Nezapomenu na jednoho, co měl syna ve vlastní péči a ptal se mě po telefonu, kolik beru, já mu řekla 15 tis. A on řekl, že je to málo. A když jsem řekla, že je mi 30, to je 4 roky zpět, tak mi řekl, že za pár let mi je 40. Byl to učitel. K rande samoz. ani nedošlo.

Já ty muže neodsuzuju, je taková doba. Chápu je. Nechtějí živit ženskou a myslí na zadní kolečka.

S tím, že by chlap nechtěl ženskou jen proto, že je prodavačka nemohu souhlasit. Naopak právě mnozí muži nechtějí ženu, která je převyšuje postavením v práci či výdělkem, protože si chtějí připadat jako zajišťovatelé rodiny nebo ženy. Naopak mají raději ženu s " normálním" zaměstnáním.

Já Vám to věřím, ale zkušenosti mám takové. Moje kolegyně jsou taky zadané.

Tomu se mi nechce věřit, že tací muži jsou.

Jsou Racku. A to jsem v tom týdnu, co jsem mluvila s tím učitelem měla rande s jedním klukem, co se mě ptal na to samé, a řekl to samé, co ten učitel, že je to málo. A to byl bez práce. Takže jsem si myslela, že je to normální se na to ptát.

To byli snad nějací zlatokopové, nebo co, to snad není možný.  

Samčo, máš opravdu zvláštní a nemilé zkušenosti s muži na netu. Troufnu si říct, že mám za celý život se seznamkama už dost zkušeností, nejen teď, ale i dříve a žádnou takovou zkušenost nemám. Teď dokonce - jak jsem bez práce a seznamuju se takto, tak to ti chlapi i berou, že jsem bez práce - žádný mi nedal najevo, že by mu to nějak vadilo, spíše se mi v tom snaží pomoci. Ale je pravda, že jsem zatím v počátku seznamování, později by to brali třeba zase jinak. A mužů se mi ozývá stále dost a dost, ale je to skrze klasické seznamky - žádné chaty apod. Tak to zkus přes nějakou seznamku, pokud jsi ještě nezkusila - sestav si hezký - pravdivý inzerát, přidej třeba fotku a uvidíš, třeba se štěstí usměje, moc bych Ti to přála

Je fajn, že jsi o sobě dala vědět, ale taky mám bohužel pocit, že se moc nezměnilo. Víš, internetoví kamarádi jsou někdy fajn, ale nenajdou Ti práci a nevtáhnou Tě do opravdového života. Je čas vyměnit virtuální realitu za tu skutečnou - vyjít ven, dát nejvo, že tu jsi, otevřít oči, duši i srdce novým lidem a zážitkům. V minulém tematu jsi psala o problémech s postavou - začala jsi to už nějak řešit, hýbat se? Ne všechny sportovní aktivity vyžadují finance, takové běhání nebo alespoň pěší výlety Tě nic nestojí. A pokud jde o tu práci a kontakt s lidmi - co pro začátek zkusit nějakou dobrovolnickou činnost? Určitě jsou ve Tvém okolí organizace, které by uvítaly pomocnou ruku. Já jsem dřív taky "dobrovolničila" a byla to skvělá zkušenost, díky které jsem se spoustu věcí naučila a seznámila jsem se spoustou skvělých lidí - někteří z nich jsou mí kamarádi dodnes. Jen to chce OPRAVDU se rozhodnout něco (se sebou) dělat a co nejdřív začít.

Ahoj,

to dobrovolničení můžu potvrdit…myslím, že v rámci života jsem už vystřídala (víceméně v souvislosti s tím, kde jsem zrovna žila) spoustu dobrovolnických činností…teď nově pomáhám s tréninkem tělesně handicapovaných dětí v bazénu. je to něco neskutečného. Já sice chodím do práce, ale jinak je svět v háji (resp. můj pohled na svět), ale todle mi dává takovou tu "smyslnou" část v životě…

Ale je pravda, že mám známou, která je přes rok (po škole) doma a ta ač práci taky údajně najít nemůže (i když na to hledání práce mám stejný názor jako Miruse), tak ji prostě stačí, že pustí pc a že ji živí rodiče…a to, že občas někam odpoví na inzerát…to, že už nemá totálně žádný "režim dne". vůbec důvod se pohybovat…ale ta už ani pro to dobrovolničení není…asi jsem tvrdá, ale myslím, že když někdo nechce, tak dělat nebude…jen proč si pak furt stěžuje? Je fajn si postěžovat aj já potřebuji, aby mě někdo občas "poslouchal", "vnímal"…ale stejnak to musíš změnit ty. Jenom ty!

jenom mé poznatky

• kvůli zádům nemůžeš dělat uklizečku …jojo krásná "výmluva" - i kdyby to byla pravda, uklizečku zvládneš…když o tom tak přemýšlím, tak vlastně neznám nikoho, kdo by dnes netrpěl na záda. A skoliózu? I ta je už tak rozšířená… to pak můžeš říct, kvůli zádům nemůžu sedět u pokladny…stát u pultu, …jakmile si jednou řekneš pro tohle to dělat nemůžu, tak si pak vždycky najdeš u čehokoli důvod proč to nejde. Pokud to chceš změnit, tak jednou to prostě musíš přejít a dělat navzdory těmto důvodům. třeba i na pár měsíců, než najdeš něco lepšího…
• hubnutí…nemám pevnou vůli. Hm, tak radši sedím u pc. Jáj - já se omlouvám, ale ty si musíš vytvořit nějaký "plán dne", který mají všici co chodí do práce, školy…ráno vstanu, udělám si snídani, půjdu si zaběhat…pak už je to stereotyp, který prostě jedeš. Ale je to stejný jako v práci, ovšem tady jsi si dala důvod "nemám pevnou vůli"
• jojo, teď čtu příspěvek Voslíka a to je přesně ono Tak to ani nebudu víc rozepisovat

Víš co, já tady taky často píšu, když jsem právě v háji, na dně…a teď dělám jak jsem "chytrá". Nejsem. Naopak jsem si vědoma, že můj život je krapek švihlej, nemá smysl a že jsem v kleci …a vím, že někdy prostě potřebuji "nakopnout" od někoho "z venčí", abych tu změnu udělala Ale vím, že výmluvy, kterými si chci okecat některé své jednání nemá totálně žádný smysl…i když mi to v tu chvíli nedochází…Tak to prosím neber jako nějaký útok či tak něco. Tak jsem to vůbec nemyslela!!!

Měj se pěkně

četla jhsem článek jaké jsou rozdíly v generacích lidí co dnes (03.01.2017) spolu žijí.  Staří byli zvyklí makat at je záda bolela nebo ne. Mě se zdá že mladá generace směřuji k životu ve stylu LITVÍNOV JANOV. Tam přesně žijí cikáni stejně  Jen málo z nich se chce chopit nějaké práce jen místo rodičů je živí sociálka. Až ti rodiče půjdou do penze a budou mít málo tak co : Dáš jim pěstí a sebereš jim penzi? Přece tě bolí záda tak makat nepůjdeš. Jediné co mě těší že další generace bude už tak líná že bude tu vaši nechat umírat ve vlastním hnoji. FAKTEM OVŠEM JE, ŽE TAK MORBIDNĚ LÍNÝ LIDI SE NEDOKÁŽOU ANI ROZMNOŽIT

Miruse, ano, úplně se za sebe stydím, že jsem se za ty 2 měsíce skoro nikam nepohla a spíše si přišla opět jen stěžovat. Práci jako uklízečka také sháním, ale trochu se bojím jí vykonávat 8 h denně kvůli zádům - mám totiž skoliózu a jak dělám nějakou činnost delší dobu, tak mě z toho berou záda.

Sociální_pracovnice: no, s postavou: chvíli jsem držela dietu, ale pak jsem nevydržela a vzdala to kvůli sladkému - nemám pevnou vůli. Chci začít chodit více se psem ven a taky si občas zajít zaplavat - to až budu nějaké finance mít. Jeden čas jsem chodila v rámci Veřejné služby od Úřadu práce do Dobrovolnického centra, ale tam pro nás měli většinou úklid jejich prostor nebo jsme se účastnili různých akcí venku, které zrovna pořádali.  

No, příště až sem budu psát, tak jedině, že jsem se někam pohla, nějak na sobě zapracovala, jinak by to byla opravdu ostuda si sem opět jen stěžovat. Tak děkuji i tentokrát vám všem za příspěvky.  

Ahoj Dano,

zkus si třeba udělat nějaký plán. Jeslti chodíš ještě k psycholožce, můžeš ji požádat o pomoc. Můžete spolu sestavit rozpis dne nebo týden, den po dni. Měla by sis třeba vyhradit čas třeba pro hledání práce, čas pro domácí práce, čas pro cvičení, čas pro svoje záliby nebo vycházky se psem. A neexistuje varianta, že se mi něco nechce, prostě mám plán a ten splním. Je potřeba si zvolit takový plán, aby tě zdravotně nezatěžoval, ale zároveň aby ses zbytečně nešetřila. No a pak se můžeš s psycholožkou bavit o tom, jak se ti to daří.

Bylo by třeba dobré, abys s ní probrala i to, co si od života představuješ, jaký máš plán, čeho bys chtěla dosáhnout. Nejlíp si to i napsat.

Pokud v těhle věcech tápeš, měla by tě umět nasměrovat, probrat s tebou co chceš a proč to chceš.

Ale ze všeho nejdřív by ti měla pomoct, abys v sobě uměla najít své dobré stránky a schopnosti. Musíš si uvědomit, že celý tvůj život záleží na tobě a když se nebudeš snažit ty, nikdo jiný to za tebe neudělá. Není to zas taková katastrofa, když to přijmeš, zjístíš, že jsi najednou svobodnější. Nesmíš to ale flákat Neexisutuje málo pevná vůle! Tady by tim ěla pomoct ta setkávání s psycholožkou. Asi se ti nechce pokaždé, když za ní přijdeš říkat: "Já jsem to zase nezvládla. "

Jdi do toho, život je šance - šance být šťastný!

Babo Jago, děkuji Ti za to, co píšeš k těm mým zádům - díky tomu se na to teď dívám jinak - lépe - tak, jak píšeš, a zase se tedy budu snažit hledat i tyto práce. Jak píšeš - někde začít musím a zkrátka to budu muset i přes ta záda zvládnout.

Myslím, že jste mě s voslíkem odhadly dobře - každá máte v něčem pravdu. Ano, mám jen samé výmluvy proč nejde to a tamto, proč se mi do něčeho nechce, napsaly jste to všechny tak krásně, že bych se musela stydět se dle toho neřídit. Je to se mnou těžké, já vím a nikdo jiný než já sama mi nepomůže. Ale jste tu moc hodné, že se mi věnujete, i když jsem takto ztracený případ

Voslíku a Babo Jago, s tím plánem dne máte také pravdu - vím to a říkalo mi o něm už více lidí a asi se do něj pustím, vím, že potřebuji nějaký režim dne, jinak se z toho nevyhrabu. Cítím, že teď už s tím vším chci opravdu něco udělat, tak se to snad s tím mým životem trochu pohne. Děkuji vám všem, tento web opravdu pomáhá…

Tak až budeš mít zase pochybnosti, zkus si vzpomenout na to, co jsme tad psali. Já se v tom plácala taky dost dlouho a už bych to nikdy nechtěla zažít. To raději půjdu uklízet nebo do supermarketu za kasu (i když tam je to humus).

A ještě jedne příkald. Moje kamarádka šla do Německa, bydlí tam u sestry a chodí na hodiny zpěvu. Neuměla pořádně německy jen anglicky, začala uklízet v domácnostech a pak se nějak dostala do školky, kde taky ukízela. Je v Německu rok a už má v té školce hudebku pro mrňata. Takže to jde, jen chtít a snažit se!

Hodně štěstí a nezapomeň na to!

jojo, víš myslím, že každý jsme si tím tak nějak prošli. více či méně. a já jsem totálně dokonalý příklad toho, jak se umět plácat na dně Takže chápu as víc než chcu… Jedno z mých zaměstnání, je také uklizečka

Chce to jen chtít a asi sem tam mít aj v někom oporu, tu jsem, kupodivu, získala aj já - tady

Ahoj nechceš zvednout náladu a někam zajít?

můj e-mail: oldclock1@centrum.cz           Jirka

Ahoj všem, jdu vám sem napsat jednu novinku ve svém životě. Tento týden jsem se na Úřadu práce dozvěděla, že mi byla přiznána invalidita 1. stupně. Pro připomenutí - léčím se na psychiatrii s depresemi a obsedantně - kompulzivní poruchou.

Pro mě je to potěšující zpráva, protože paradoxně konečně budu mít větší šanci a možnost najít práci, kterou hledám.  

I když mám SŠ s maturitou, tak jsem hledala např. Pomocnou sílu do kuchyně, do domácnosti, úklid apod. a právě, že na tyto práce berou většinou invalidy, OZP, ZTP apod. Takže doteď jsem na tyto práce neměla šanci, tak teď věřím, že se mi konečně něco najít podaří.  

Už jsem na nějaké nabídky zaslala životopis, zatím se mi tedy neozvali, ale mám ještě nějaké staré kontakty, kam se chci co nejdříve ozvat a tam by to třeba mohlo vyjít, nebo mám také kontakt na úklid, kam berou jen invalidy, tak přinejhorším bych mohla dostat místo alespoň tam.  

Tak toto jsem vám chtěla sdělit jako novinku ve svém životě, co si o tom myslíte vy? Budu ráda za vaše reakce. Díky, DanaŠ.  

Z Tvého povídání je cítit radostná euforie, moc Ti přeju, aby všechno šlo tak jak si přeješ. A ono půjde, protože svým pozitivním přístupem to jistě i přivoláš. Tak hodně štěstí a přijď nám zase napsat, co nového život přinesl.

Tak, hlavně, že máš radost a jistě práci najdeš, tak hodně štěstí. Pavla

Tak to je supr. ani nevím jestli to, že ti přiznali invaliditu…ale spíš myslím tvé odhodlání, nadšení…to mi předtím krapek "scházelo"… věřím, že když budeš chtít tak práci najdeš…a teď jsi evidentně odhodlaná ji získat!!! Takže hodně štěstí a hodně sil do boje!

Barčo, Pavlo - moc vám děkuji, jste moc hodné. Ano, snad brzy najdu nějakou práci a budu se vám tady moci zase svěřit. Díky i za to. Dokonce se vám tu svěřuji více než třeba tátovi - ten neví, že navštěvuji psychiatričku a jezdím za psycholožkou, tedy ani neví, že mi byla přiznána invalidita.

Ještě docela podtatnou věc jsem vám zapomněla napsat - byla mi přiznána jen invalidita, jinak invalidní důchod - peníze mi byly zamítnuty. Tedy je to opravdu o tom najít si tu práci, abych konečně a po dlouhé době nějaké peníze zase měla a mohla přispívat i našim - finančně to zvládají čím dál hůře - skoro celý tátův důchod jde jen na poplatky.  

Danuš, mám ID důchod už hodně let, ale kromě toho, že jsem neslyšela o tom, že invalidita (bez peněz?? ) a inv. důchod je rozdíl, já to naopak měla  a mám s hledáním práce vždy složité, i když nemám vadu viditelnou, ale co viditelné je, je moje hůlka, bez které se venku prostě neobejdu - a vidíš, že tohle někdy potenc. zaměstnavatelům prostě "stačí". Tak už je to dlouho, co se - v případě potřeby, ucházím o práci právě jen u těch fy, kde zaměstnávají důchodce (nebo jen důchodce), invalid, samozřejmě.

Ale Ty "viditelný" problém nemáš, tak Ti přeju hodně  a hodně štěstíčka při hledání práce a ať to jde vše naprosto bez problémů! Držím pěsti.

Leni, nejprve Ti přeji VŠE NEJLEPŠÍ k dnešním narozeninám. A děkuji za držení pěstí. Žádné peníze mi nepřiznali proto, že nemám odpracovaná léta. Za celý svůj život jsem pracovala jen rok a čtvrt - byla jsem jen v jedné práci, jsem už potřetí na Úřadu práce - bohužel 

Ach táááák, to mě teda nenapadlo. Hmmm, škoda přeškoda.

A moooc děkuju i za Tvé přáníčko, jsi milá.

A Tobě přeju, ať máš tu práci co nejdřív, vím jaké to je být na vše sám a nemít ji.

Taky se přidávám ke gratulaci k pokroku, je to super…

Abys dosáhla na výpatu důchodu, musela bys doplatit sociální pojištění, ale to asi není reálné, že?

Každopádně moc držím palce, aby se ti dařilo - štěstí přeje připraveným, a ty mi připadáš připravená

Babo Jago, Studno, i vám moc děkuji za podporu, hned zítra budu obvolávat nějaké kontakty, tak snad alespoň ten Úklid vyjde.  

Studno, to jsem nevěděla, že když bych doplatila sociální pojištění, že bych dosáhla výplaty důchodu. No, asi by to byla velká částka, která by se mi pak možná vrátila tím důchodem, ale bylo by to asi nula od nuly pojde

Dano, pozor při mytí velkých a těžkých hrnců, co se do myčky nevejdou a pozor na ruce, aty hrnce drží déle teplo, ať si nepopálíš ruce.

Hezký večer, tak se to u mě zase trochu pohlo, tak Vám jdu napsat novinky. Teď se mi jedná o 2 práce, které jsou aktuální. Jedna je pro "normální" lidi bez invalidity - Mytí nádobí v Mexické restauraci a druhá Pomocná síla v kuchyni zase v jiné restauraci. Tato druhá je Chráněná dílna, tudíž jen pro invalidy a dělala bych 120h měsíčně. Dělala bych tam vše - mytí nádobí, přípravné práce pro kuchaře, úklid. Dnes jsem tam byla na pohovoru a paní mi řekla ať jí dám do 2 dnů vědět jak jsem se rozhodla, že pak bych si to mohla jít vyzkoušet.

A teď zpět k té první práci - Mytí nádobí v Mexické restauraci. Tam mám jít na zkoušku teď v Pátek, byla bych tam od 10h do 19h, ale hrozně se toho bojím. Půjde asi "jen" o mytí nádobí s myčkou, ale i toho se bojím. Myčku jsem zatím v životě neobsluhovala. A pak mě také při pohovoru připravoval na to, že člověk musí dobře zvládat psychický nápor a být rychlý. To psychické bych snad ještě zvládla, ale bojím se toho, že budu pomalá, že nebudu stíhat. A co když mi dobře nevysvětlí jak se obsluhuje myčka, nebo já to nepochopím? Toho všeho se bojím. Co prosím myslíte, mám tam teď v Pátek na tu zkoušku jít, zvládnu to? Děkuji 

Doufám, že to dopadlo dobře. Jinak klasický postup u toho, když něco nevím je, že se zeptám. Nejhorší totiž je dělat, že všemu rozumíš a myslet si, že to nějak zvládneš.

Já jsem jednou byla v obchodě za kasou, jen chvilku - obsloužila jsem asi tři lidi. A přestože jsem si myslela, že jsem pomalá a vůbec mi to nešlo, nakonec mě pozvali do druhého kola výběru A to jsem se ptala jak blb. Jestli tohle a tamto, jestli mám u tohohle dělat tohleto. akorát pak jsem naštěstí našla klidnější práci.

Ono vždycky líp vypadá, když máš o práci zájem a snažíš se, byť s debilními dotazy, než když stojíš jak sloup, koukáš, neptáš se a pak to zvrtáš.

Vždycky se mi zatím vyplatilo zajímat se, snažit se a když jsem něco zvrtala, tak se přiznat a snažit se to napravit.   A to jsem jednou na brigádě prošustrovala tisícovku, když jsem vypisovala paragon a zapomněla ji započítat. Přiznala jsem se, omluvila jsem se a pak se náhodou ten člověk volal do starožitností, kde jsem byla na té brigádě, že ještě pro něco dojde, a tak jsem ho nakonec přemluvila, ať tu tisícovku doplatí a všechno dobře dopadlo. Bylo to štěstí, ale kdybych to zatajovala, mohla jsem promeškat šanci to napravit.

Tak neboj, nic není taková tragédie!

Danko, na mycce je par knofliku, musi se tam dat prasek nebo tableta a hotovo. V nejhorsim si to napis na papirek, ale hlavne si to nech vysvetlit. Samozrejme se budes muset otacet, protoze nadobi je porad potreba. Ale verim, ze po par pokusech to zvlades. Hlavne jde o to, chtit!! A to ty preci chces!! Tak do toho, kazdy zacatek je tezky a uceny z nebe nespad. V nejhorsim si dojdi do obchodu a nech si vysvetlit funkce mycky! To snad neni problem?

Ahoj, děkuji vám všem za podporu od mého posledního příspěvku, díky i Tobě voslíku za příklady ze života.

A teď vám jdu napsat největší NOVINKU a ZMĚNU co jsem v posledních letech udělala a jak to vlastně dopadlo No, stále ještě nemám vyhráno, ale jisté je, že nastupuji teď ve Středu do restaurace na tu Pomocnou sílu do kuchyně. Je to ta Chráněná dílna.  

Abych se vrátila trochu zpět - v ten Pátek jsem šla na zkoušku do té Mexické na Mytí nádobí, ale tam to nevyšlo. A včera jsem právě byla také na zkoušku jako ta Pomocná síla v kuchyni a opět jsem se měla do 2 dnů rozmyslet, zda tedy nastoupím. Dalo mi to velké přemáhání a musela jsem se hodně překonat, z důvodu, že z některých věcí v té práci mám ještě obavy, ale nakonec jsem se rozhodla, že to tedy zkusím a nastoupím. Tak jsem se s nimi domluvila a nastupuji tedy ve Středu. Teď už z toho mám lepší pocity, že jsem se takto rozhodla, a myslím, že jsem se rozhodla správně, protože jinou nabídku zatím nemám a bůh ví jak dlouho bych čekala zase na další práci, tak to zkusím.

Píšu, že ještě nemám vyhráno, protože i oni mě mohou kdykoliv vyhodit, to není ještě nic jistého, ale důležité je, že já sama jsem to neodmítla jako jsem to udělala z důvodu obav už několikrát předtím v průběhu těch 4 let. Takže už v tomto jsem pokrok udělala a samozřejmě bych tam ráda vydržela co nejdéle. No, uvidím, každopádně je a bude to pro mě po 4 letech bez práce velká změna.

Na jednu stranu se do té práce i těším, konečně budu mít nějaký režim a nebudu se doma nudit - to už pro mě bylo ubíjející. I když mě asi budou hodně bolet záda z toho úklidu - vytírání restaurace, ale to budu muset přežít. Do nějaké práce už musím a nějak začít také musím. Tak mi prosím držte palce ať to tam nějak zvládám Díky. Mějte hezký večer 

Paráda!! gratuluji!

to zvladnes s prehledem

ted mas obavy a za tyden to budes zvladat levou zadni

Dano, přeju Ti, ať se Ti to zítra vydaří, budu Ti držet všechny palce a uvidíš, že to zvládneš. Každý má ze začátku strach, že to nezvládne a tak, ale jak se pak do toho dostaneš, tak to bude v pohodě.  

Danuš, chválím Tě, že jsi se překonala a nabídnutou práci jsi přijala. Za zkoušku to stojí a Ty to určitě zvládneš.   Budeme Ti držet palce.

Ahoj, děkuji vám všem za podporu, opět vám jdu napsat jak se to vyvíjí dál. Už mám za sebou 7 šichet, byla jsem tam od 9 - 20h, 9 - 22h, 12 - 22h, 9 - 20h, 9 - 20h, 12 - 20h a 12 - 22h. S tím, že mám tak 3 šichty za sebou a pak třeba 2 dny volna. Teď jsem měla 4 dny volna a zítra zase jdu na 2 dny.  

Nadšená z té práce úplně nejsem, ještě je tam spousta věcí - hlavně v té kuchyni, co se musím naučit. Oni už jsou tam všichni sehraní, na ty ostatní Pomocné síly stačí jen křiknout co chtějí a ony už vědí.  

Jinak celkově mě to na tom světě netěší a nejradši bych odešla. Scházím se teď s jedním chlapem, ale také to ještě není ten můj PRINC po kterém toužím a jsem z toho smutná. Navíc nevím, zda s ním mám pokračovat, v oblasti sexu je trochu hrr, ale třeba je to normální - no, to by bylo na další téma. To by bylo tak shrnutě vše. Mějte se lépe než já. Hezký večer 

Ahoj, je fajn, že se zapracováváš a nedělej si starosti s tím, že třeba ještě všechno nevíš/neumíš. Sedm šichet zase není tak moc, až tam budeš déle, půjde Ti to časem samo, uvidíš. Pokud jde o toho chlápka, zkus mu dát šanci, ale pokud budeš mít pocit, že to není ono, nemá smysl, aby ses do vztahu nutila. V takvém případě radši zvedni kotvy a poohlédni se jinde.  

Každého z nás to tu občas netěší nebo má pocit, že mu život nakládá víc, než unese, ale to není důvod s životem skončit. Věř mi a bojuj!  

Dano, přesně jak píše sociální_pracovnice, neboj, to zvládneš! Kolikrát tě třeba i po měsíci v nové práci může něco překvapit a řekneš si, ach jo, tohle taky ještě neumím. Ale nesmíš to vzdávat. Jak se říká, učený z nebe nespadl - fakt. Nikdo neumí všechno hned.

Já si myslím, že když budeš mít práci, začneš si víc věřit. Když si budeš víc věřit, bude to půobit i na tvé okolí. Pokud ten nynější chlap nebude ten správný, určitě se objeví po té, když se dáš dohromady a začneš si věřit. Zní to jakoby jednoduše a prostě, ale je to tak. Když se usmíváš na okolí, okolí se pak usmívá na tebe. Když si věříš a vážíš si sama sebe, ostatní si tě budou taky vážit.

Udělala jsi velký pokrok, to je výborné! Tak toho využij a pokračuj prostě jen dál ve své snaze.

Přeji hodně sil a štěstí!

Ehm v této situaci se nachází strašně moc mladých lidí a přibývá jich, ono většina si myslí že si zato můžou sami, ale není to tak, tuto situaci zde nastolila naše vláda, ať mi někdo vysvětlí, jak se odstěhovat od rodičů, jak se osamostatnit, jak zkrátka poctivým způsobem důstojně a plnohodnotně žít, néže bych si stěžoval nebo fňukal, to né ale prozatím pátrám hledám a snažím se nalézt řešení jak se konečně postavit na své nohy a začít svůj život, na pracáku jsem hned po vyučení strávil několik let, zde už jsem vyšel ze sna o tom že by pracák k něčemu byl… leda ktomu buzerovat a léčit se na uchazečích… pracoval jsem 1 měsíc ve svém oboru, kde ovšem byly pracovní podmínky velice nebezpečné a jednou nohou jsem byl v hrobě a druhou v base. a kevšemu bez jakékoli vidiny nějakého osobního růstu, rozvoje nebo prostě to nemělo cenu, každý den jsem se vracel ztrhaný jako kráva a za měsíc dostal díky přesčasům a dvou sobotám 12 tisíc a zaplatím jídlo byt služby a kolik mi zbyde  ? Počítal jsem to a abych kdy tímto způsobem dosáhl, svého bytu a svého zázemí, musel bych cca 20 let takto otročit, a to prosím bez jakékoli společenské zábavy a bez nákupu oblečení!! To se potom nedivím absolutně nikomu kdo zde v téhle díře nepracuje.  Nemá to prostě cenu, kdysi vás k práci motivovali a pracovat jste chtěli, já bych ani neceknul, kdyby mi dali byt upsal bych se v práci bez řeči, ovšem ono pokud mi stát neumožní fungovat důstojně a plnohodnotně, nemůže počítat stím že kdy pro tento stát budu přínosem. Ještě dalším skutkem který mě odrazuje od práce, je fakt toho jak zde poctivě pracující člověk je vjednomkuse obírán a všelijak podrážen bez jakéhokoli zastání, vidí jak firmy co zde vydělávají na podvodech, zde prosperují a jen kvetou, jak zločince soudí super mírnými tresty, a ve výsledku když takový člověk zastřeli cigana co mu krade na zahradě tak dostane basu.. Tady není očem diskutovat, jen podotknu že posledním argumentem je to že těm zločincům ve vládě nebudu na jejich činnost přispívat, nebudu se podílet na tom páchání zla a ubližování nevinným…  To radši uteču někam do pralesa a budu žít tam, beztarostně, přirozeně, v souladu s přírodou, to co je dneska už dávno není život. Jo lidi hlavně se nezavíjejte, seberte se a jděte žít do přírody, udělejte zkrátka cokoli jiného, nenechte se přivézt vládními zrůdami do takové situace kde si vemete z hlouposti život, dokaď dýcháte a jste zdraví, jste bohatí!!  

Dobrý večer všem! Po delší době se Vám opět ozývám a přináším Vám novinky ze svého života - tedy jak teď žiju a Vás prosím o vyjádření, názor na můj nynější život. Když to shrnu: je mi 32 let, jsem jedináček, stále bydlím s rodiči v rodinném domku, stále ještě dělám v té Chráněné dílně o které jsem VÁM psala - jsem tam už ROK a 3 měsíce…Novinkou je, že nám odešel starý pejsek a už máme nového - štěně. Přítele stále nemám - už to bude skoro 6 let a stále více zjišťuji, že asi ani žádného nechci - že mi více vyhovuje být SAMA. Také se známými - dvěma se chci definitivně rozloučit - snad to úplné rozloučení stihnu do Vánoc. Tedy pak budu úplně SAMA - bez přítele, bez KAMARÁDEK. Ale říkám si, že než mít nevyhovující lidi kolem sebe, tak raději žádné. Pak budu mít už jen rodiče, pejska. Navíc v poslední době mám strach o mamku - je jí 64 let a není na tom dobře se zdravím - má dost nemocí, dost často jí není dobře - může se stát, že odejde a tím bych ztratila osobu nejbližší a též tu, která pro mě nejvíc udělala. Jinak si nemůžu na nic stěžovat - životní zkušenosti mě naučily, daly NADHLED, tedy teď už mě NIC jen tak nerozhází, ničím a nikým se nenervuju, budu úplně SAMA (až na ty rodiče, pejska). V poslední době jsem začala jezdit na různé WELLNESS POBYTY - už jsem byla na DVOU a pojedu ještě na další - jezdím na ně opět SAMA - TAK MI TO VYHOVUJE, možná lépe než jet s někým. Ty pobyty jsou teď má největší radost a vždy se na ně moc těším. Tak takto nějak shrnutě teď žiju. Co si o tom prosím myslíte? Děkuji.  

Časem se vždy věci vytříbí a tak se vytříbil i Váš život. Pokud Vám tento styl života vyhovuje, tak je to nejlepší. Hlavně, že jste se našla. Máte pejska a zvířátko je vždy milá společnost po rodičích a přátelích. jezděte na výlety, zůstanou Vám vzpomínky, hlavně, že cítíte spokojeně.