Téma: Fiktivní sociální život, božský komplex a myšlenky na sebevraždu

Alane, jestli je ti opravdu 16, tak klobouk dolu. Takhle zraly text by nenapsal ani lecktery ctyricatnik.

Myslim si, ze prochazis beznou fazi, kdy mas pocit, ze ti nikdo nerozumi. Mne tak napada, jestli ty nejsi daleko dal, nez tvi vrstevnici? Podle tveho projevu ano. Ze si nerozumis s brachou, s tim nic neudelas. Mozna k sobe najdete cestu az za nekolik let. A ze se na tebe vykaslala jedna holka, to neres. Takovych jeste bude!! A taky bude dost takovych, na ktere se vykasles ty. Kazdy mame svoji tvar, kterou ukazujeme na verejnosti nebo v soukromi. Nekdy se clovek neprestava divit, kdyz pozna obe stranky treba sveho kolegy.
Moje rada: snaz se obklopit lidmi, se kterymi si rozumis, kteri jsou ti prinosem a ne zatezi. A najdi si nejakou slecnu, ktera  bude chtit tebe samotneho a ne jenom proto, ze v parte se to nosi.
Drzim ti palce!

Píšeš, že Tě spolužáci "berou" jen proto, že se  před nimi přetvařuješ, že Tě zajímají věci, které jsou Ti ukradené. A jak myslíš, že by to vypadalo, kdyby ses přetvařovat přestal? Myslíš, že by se od Tebe všichni odvrátili? Já myslím, že ne. Myslím, že i u vás ve třídě se najdou lidi, kterým ty bezcílné toulky za alkoholem nic neříkají. Možná je zatím jen nevnímáš, protože "držíš partu" s většinou třídy. Možná je objevíš právě tehdy, když ukážeš svoiu "pravou tvář" a přetaneš se přetvařovat.

Pokud jde o to nevydařené kamarádství, tak to ber tak, že co se vztahů s druhými lidmi týče, člověk se je učí navazovat a udržovat celý život. Ber to tak, že tohle první nevydařené kamarádství byla prostě první lekce, kterých přijde ještě hodně. Je potřeba to nevzdat, nezanevřít na holky a pořád to zkoušet.

Co se toho božského komplexu týče, tak samozřejmě každý je rád, když má věci pod kontrolou. Otázka je, jak moc Tě to vyvádí z míry, když je pod kontrolou nemáš. Pokud by Tě tyhle stavy obtěžovaly hodně, možná by bylo nejlepší vyhledat odborníka. Ale to musíš vědět Ty sám, jak jsi na tom.

Sebevražda opravdu není řešením toho, že si nerozumíš s okolím a nedaří se Ti navazovat vztahy s druhými lidmi. Nejen že bys - jak sám píšeš - způsobil velkou bolest svým rodičům, ale hlavně by ses připravil o všechno to krásné, co Tě ještě v životě čeká. Člověk občas potřebuje zažít smutek, aby si potom o to více mohl vychutnat radost a štěstí. Držím Ti pěsti, abys i Ty to svoje štěstí našel.

"Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti" říká staré a pravdivé přísloví. Jen není potřeba se ho držet v každém ohledu. Dále bych jen opakovala, co už je napsáno…

Zkus si vyhledat info o introvertní povaze - vidím tě na "čistokrevného" introverta. Není to nic špatného, introvert má prostě jen jiné potřeby než extroverti, a čím víc je vyhraněný tím víc nemá potřebu jít s davem.

Sama to mám podobně, dlouho jsem se pořád cítila méněcenná že nepařím a z akcí kde je hodně cizích lidí mám kopřivku… Nejraději jsem s někým koho dobře znám, stačí mi pár blízkých lidí, a když jsem se tím přestala stresovat, najednou jsem byla mnohem spokojenější.

Navíc introverze má i mnoho výhod - jsme přemýšlivější, jdeme víc do hloubky, v přátelství a partnerství věrní, v práci pečlivější. Není důvod se věšet.

Alane, podle toho, cos napsal, jsi úplně normální vnímavý a citlivý kluk! Vydrž, až přijde čas, potkáš někoho, s kým ti to "scvakne". Někdo má štěstí, že takového člověka pozná dřív, někomu to trvá déle. Příčin je mnoho a rozhodně není jen v tobě! Většina lidí je navíc relativně povrchních a pohodlných - jdou s proudem, aby nemuseli přemýšlet. Ty o životě a lidech kolem sebe přemýšlíš - tím se vyčleňuješ, a proto taky hůř hledáš k sobě někoho, kdo by byl jako ty. Jsi v menšině, ale zase na rozdíl od většiny prožiješ plný život. Je to dar, i když ti nejspíš někdy připadá jako danajský…