Téma: Bez rodiny a s nevěrnou přítelkyní - jsem na dně

Přeji hezký večer, i když chápu jak pro koho :/

Upřímně většina lidí neumí odpustit a myslím, že tě to žralo už na poprvý a že si s ní zůstal tě utrvzuje jenom v tom, že máš silnou vůli  a hodně vydržíš…

 Není ostuda brečet, křičet, nadávat, kopat do zdi a vybít svůj hněv, ale myslíš je správný kvůli jedný holce otevřít okno a skočit?

Až se buddeš zase ráno dívat do zrcadla, řekni tomu člověku na zdi, ať se kouká nadechnout a konečně pořádně zhluboka dýchat a ne jenom lapat po dechu. (věř mi já vím o čem mluvím akorát depka přišla otrošku dřív než u tebe)

Jenže já nedokážu snést utrpení na to že by byla s jiným a to mě zabíjí

Ahoj,

jsem člověk, který si už taky prošel několika "dny". taky přikaždém dopadu uvažuji zas a znova nad tím jak odejít…

Ale víš co - asi jsem srab. Nevím jistě, jestli to tam pak skončí. Jestli bude ten klid. jestli bude to bezpečí, které tolik chci. Možná ano…ale možná taky ne. Milionkrát jsem si řekla po životě nic není, prostě bude konec, ale co když??? Co když vše bude, ale bez nějaké možnosti z toho zdrhnout? Co když pak teprve začne to peklo??? Asi to zní blbě, ale asi to je důvod, proč tu stále jsem…a musím říct, že někdy jsem i ráda.

Vím, že život je těžkej, ale dokáe být i fajn. a je možná lepší hledat, to dobré co dává, než se litovat/nebo nenávidět… asi to neumím přesně vyjádřit. Jen prostě vím, jak se cítí člověk na dně…jak má jen jeden úhel pohledu. jen mysli na to, že ani za tím "odchodem" nemáš jistotu "že už bude dobře"…o to se člověk musí asi postarat, když je ještě tady…

Hnusí se ti se na tu holku jenom podívat, nebo dokonce se se jí dotknout, že jo?

Jak bys mohl, když na sebe nechala sahanat tvýho  kamaráda a třeba i jiný kluky…

Polož si jednu otázku: "Stojí mi někdo takovej za to? "

Lidi končím udělám to nashledanou

Ach, jo, proč se chováš jako srab?

Pro boha, už se vzbuď!

Sorry, že to opět zmiňuju, ale proč jsou chlapi (i když Ty se chlapem teprve pomalu stáváš) takoví srabi? Teda někteří. Ale čím dál častěji pozoruju, jak - když mají problém, který je trápí, se hned rozhodnou tady prostě všechny nechat (i když to s Tvou rodinou je mi moc líto, v tomto Tě obdivuju, jak to zvládáš) a prostě "si to hodit".  

Vše bude dobrý, vždyt je Ti TEPRVE 18!! Máš celý život před sebou, kruci. Buď chlap! Ne, nechtěla jsem dodat :nebuď baba, naopak-my vydržíme víc, než člověk, ale Ty sakra hned vše nevzdávej kvůli TAKOVÉ (? ) holce. Navíc to byla-i dle věku, Tvá první láska, to takhle většinou dopadá a svým způsobem to je "dobře", aby člověk i poznal, co má a nemá rád, co dokáže akceptovat a co ne, atd. A Ty se přece nenecháš ponižovat takovým způsobem.

Věř mi, že potkáš za čas (až se s tím srovnáš a konečně ji pošleš k vodě) tu, která Tě bude opravdu milovat. Ale taky - u mladých lidí, co se teprve hledají, je to holt-musím říct, skoro ne že běžné, ale není to pro ně moc problém něco takového udělat. Já taky jako mladá byla trošku divoška , ale nikdy teda když jsem byla zadaná nebo že bych byla ochotna jít třeba do "jednonočky", tak takhle to zas nemyslím. Spíš že mladý člověk se otřepe ze zklamání daleko rychleji, než třeba  v pozdějším věku, kdy už má něco za sebou a má i jiné hodnoty, umí si různých věcí a vztahů vážit, zažil už zranění a ví, jaké to je, když to sám zažil, apod.

Snad mě chápeš. A hlavně věřím tomu, že to překonáš. Jen si pak hned rychle nehledej "náhradu", to se z toho člověk nejdřív musí dostat a vyronat se s tím-a to Ty dokážeš, věřím tomu! Tak si věř i Ty!

VLAK, SKOK Z VÝŠKY - NEMUSI  DOPADNOUT DOBŘE, PAŘEDSTAVA ZÁVISLÉHO MRZÁKA MNE DĚSÍ

JEN PRÁCE, DOMACNOST / JSEM SEÁM SE STUDUJICIM SYNEM, KTERÝ JE INTELIGENTNÍ S VLASTNIM PRIJMEM A JA JSEM PRO NĚJ JENPREKÁŽEJÍCÍ SLUŽEBNÁ. - ŽENU JSEM NEMILIVAL JIŽ DESET LET

JSEMSAM A OD ZITŘSKA NIC NEČEKAM.  

ZAŘINSJI DROBNÉ ZDRAVOTNI PROBLÉMY. NECHCI S TIM OBTEZOVAT.

UZIL JSEM SI DOST - VIC UZ NECHCI.

JE CAS ODEJIT, ALE NEVIM JAK.

USTŘELIL BYCH SI V LESE HLAVU BROKOVNICÍ - NEMÁM BROKOVNICI.

PROVAZ MÁM, ALE NA TO JSEM SRAB.

nNAJDU TADY RADU

Záleží na tom, jakou radu čekáte… Radu, jak se zabít, Vám tady nikdo nedá. Píšete, že Váš život je jen práce a domácnost, že synovi překážíte. Víte, každý má život takový, jaký si ho udělá. Vy máte alespoň práci, máte kde bydlet, spousta lidí nemá ani to. Pokud nejste spokojený s tím jaký máte se synem vztah, myslím, že nikdy není pozdě pokusit se to napravit. Píšete o nějakých zdravotních problémech, dlouho jste neměl partnerku. Pokud jste schopný pracovat, nebudou ty vaše zdravotní potíže tak vážné, abyste kvůli nim nemohl navazovat nové vztahy, hledat si přátele, případně i partnerku. Mezi zdmi Vašeho bytu/domu ji nenajde - chce to přestat se litovat a vylézt z té ulity ven. Jo, je to zatraceně těžší než v ní zůstat, ale pokud se budete snažit a budete chtít, výsledek se dříve či později dostaví. To, jak žijete, je jen Vaše volba - je to volba každého z nás…

Ahoj, četl jsem knihu Život po životě. Jsou tam vzpomínky lidí kteří prožili klinickou smrt, a vrátili se zpět, Vesměs, nikomu se nechtělo vracet se do svého těla. Také přestali mít strach ze smrti.

Jsou tam ale také vzpomínky sebevrahů. U těch to tak krásné nebylo, i ve smrtí požívali své trable stále dokola.  

Než cokoliv uděláte, pokuste se si tuto knihu přečíst. I když netvrdím že není kontraverzní, určetě stojí za zamyšlení.

pškná kniha

JOHAN

Aloisisko, to co jsi prožil, někdo neprožije za celý život co Ty, měl jsi to těžký, ale teď k Tvý ''přítelkyni'', opravdu Ti ona stojí za takové trápení? Holka co vleze každýmu do postele? ProsímTě, vykašli se na ni, ta holka Ti za to nestojí, ukonči to s ní a začni žít svůj život, ukaž ji, že ji opravdu nepotřebuješ a ať si jde, za jinýma chlapama, Ty budeš mít možnost si najít jinou holku a lepší.  

Já jsem to taky zažila, sice to bylo trošku jiný, ale byla jsem zabouchnutá do jednoho chlapa, brečela jsem chtěla jsem se zabít(byly tam i jiný důvody) a podívej teď? Už jsem se od něho odmilovala a už se tomu směju, jak jsem kvůli němu brečela, čas rány zahojil a je to.

Lidi je to horší a horší. dostávám se jakésiho tranzu… dnes v noci jsem se vzbudil ve tři s velkýmy bolestmi… ne fyzickými, ale psychyckými!! Už jsem neusnul ty myšlenky mě pronásledujou po celý den. Nevím jak z toho ven a pořád se mi jako jediné východisko zdá s životem zkoncovat. Prostě jsem na dně a nemám kolem sebe nikoho kdo by mi pomohl… řeči typu stojí ti za to nechci ani slyšet. Já tu holku miluju a bohužel ať už jsem to v minulosti zkoušel nejde to bez ní být. Vysvětluj te si to jak chcete… prostě se chci zeptat kdo tomu rozumí jaké prášky a jakým způsobem užití mě zaručeně zabijou?

Práškama, jo? Tak to ti fandím… máš skutečně obroské šance, že tě někdo najde a stejně přežiješ.   

Ale jak píšeš o bolestech psychických, tak skutečnost je taková, že ty se těma myšlenkama necháš ovládat… Pak se nediv, že se dostavila i silná nechuť a deprese, měl by sis stejně s někým promluvit…

Nóóó, tak už jednou jsem tady psala, že říct, že jsem nicka, nula, budižkničemu, odpad, zbytečnost, chudáček, že mi není pomoci, že to nezvládnu. tohle všechno je jednodušší než se postavit a říct si: "Já to prostě dám! A i když je mi teď mizerně, budu se snažit, aby to tak nebylo! "

Od nuly nikdo nic nečeká, že jo. Nula prostě nulou zůstane a když se jí něco nepovede, tak se nikdo nebude divit. Ale vzít na sebe zodpovědnost, říct si, že to půjde, to už znamená příslib - možnost se ztrapnit a zase do toho spadnout.

Hele, člověk není bezchbnej automat, ale taky není nanicovatej srágora.

Každý člověk tady má svoje místo. Každý je bytost, která je tady potřeba, má svůj úkol. Jen se každý sám za sebe musí snažit žít.

Jestli na to nedokážeš přijít sám, nech si od někoho pomoct. Může to být nejlépe asi psycholog. Ale ani ten neudělá zázrak a všechno nebude hned růžový. I s ním se musíš snažit sám sebe změnit. Kdyby to tak nebylo, nebudeš si toho vážit a bylo by to k ničemu.

A jestli čekáš, že ti tady někdo poradí, jak se nejlíp zabít, tak to jsi na špatným místě. Tady jsou povětšinou lidi, kteří se snaží na sobě máknout a něco se sebou udělat. A taky spousta lidí, kteří si už "mákli" a žijou dál a šťastní.

Aloisisko a u psychiatra jsi byl?  Myslím že určitě ne. Být tebou tak ho urychleně vyhledám. Je to nemoc a sám ji nevyléčíš. Je to jako bys čekal že tě přestane bolet zub sám od sebe. Také půjdeš k lékaři. Tak na nic nečekej a vyhledej odborníka. Musí tě vzít i bez objednání.

A nevymlouvej se že jsi z vesnice nebo z malého města, a že se to každý doví. Lékaře můžeš navštívit v kterémkoliv městě.