Téma: Myšlenky, příběhy a poznatky k zamyšlení

PŘÍBĚH SÍT

K Sokratovi jednou přišel jeden člověk a řekl:

„Ty, poslyš, musím Ti říci něco důležitého o Tvém příteli. ”

„Chvilku počkej”, přerušil ho mudrc. „Nechal jsi to, co mi chceš říct, přesít už přes tři síta? ”

„Jaká tři síta? ”

„Tak dobře poslouchej! První je síto pravdy.

Jsi přesvědčen, že vše, co mi chceš říct, je pravdivé? ”

„To ne, jen jsem to slyšel od jiných. ”

„Nechal jsi to tedy přesít alespoň přes druhé síto?

Je to síto dobroty. ”

Člověk se začervenal studem a odpověděl:

„Musím se přiznat, že ne. ”

„A myslel jsi na třetí síto a zeptal jsi se, jestli to bude užitečné, abys mi tohle o mém příteli řekl? ”

„Užitečné? – Vlastně ani ne”.

„Vidíš”, dodal mudrc, „jestli to, co mi chceš říci, není ani pravda, ani dobré, ani užitečné, pak si to raději nech pro sebe. ”

Fata volentem ducunt, nolentem trahunt - Osud vede toho, kdo chce, vleče toho, kdo nechce. (Seneca Mladší, Listy Luciliovi)

Využijte toho, že svůj život si tvoříte vy

Jakmile si uvědomíte, že vaše zážitky jsou založeny na vašich verzích příběhu a ty jsou velmi snadno měnitelné, můžete změnit vaše zážitky tím, že si vytvoříte jinou verzi toho, jak se staly.

Když si někdo uvědomí, že neexistuje absolutní pravda a to, jak se na událost dívá je jen na něm, je pak už snadné zbavit se pocitu oběti, která nemá nad sebou kontrolu a nabýt pocitu, že řídíte svůj život!

Tak si vytvořte nějaké hezké příběhy.

Můj pohled na PRAVDU - Pravda je Bůh

Wikipedie definuje pravdu takto: “Pravda či pravdivost je shoda tvrzení se skutečností. ” 

Pravda je všudypřítomná součást veškerého bytí, času a prostoru, tedy i nás samotných v každé jednotlivé chvíli. Taková pravda se nedá vyjádřit slovy, nedá se vložit do jednotlivého tvrzení, právě proto, že se shoduje se skutečností. A protože ve skutečnosti souvisí vše se vším, pokoušet se tvrdit pravdu jen o části skutečnosti znamená předem se odsoudit k nepravdě. Pravda je ve všem, je nepopsatelná slovy, je bez ohledu na to, jestli ji chceme, nebo nechceme, pravda je to samé co Bůh.

http://www.osobnirozvojonline.cz/life-style/pravda-je-buh

Bůh je PRAVDA

Často zapomínáme, že Bůh je také mimo jiné principem Pravdy. Bůh je Pravdou samou, a řekněme jedinou skutečnou pravdou, proto píši Pravdu s velkým „P", abych Boha jako Pravdu rozlišil od pravd relativních. Všechno pravdivé, tedy pravda, pochází výhradně od Boha a je s Bohem v souladu. Pravda nás osvobozuje, tedy činí nás svobodnější existencí, a tím i svobodnějšími bytostmi. Pravda a vše, co na základě pravdy je myšleno, konáno a uvedeno v projev, je vždy přetrvávající a součástí věčnosti.

„Protož věrný křesťane! Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, braň pravdy až do smrti; neb pravda tě osvobodí…"  - Mistr Jan Hus

http://www.jirivacek.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=3864    

V čekárně u zubaře si krátí čas rozhovorem student medicíny a mnich z řádu dominikánů.

Student:,, Nerozumím jak vy věřící křesťané můžete věřit v něco takového jako je Bůh? Kde je váš Bůh? Vidíte ho? . ''

Mnich:,, V bibli je psáno, že Bůh je všude kolem nás. My jsme v Bohu a Bůh je v nás, v něm jsme, hýbeme se…existujeme. ''

Student:,, Nerozumím. ''

Mnich:,, Tak Ti to vysvětlím příběhem, aby jsi nám křesťanům porozuměl. '':

(PŘED PORODEM)

V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya…. Jedno z nich bylo malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik.

Malý pochybovač se táže: "Věříte vlastně v život po porodu? "

Malý věřící: "Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady tu je jenom proto, abychom rostla a abychom se připravila na život po porodu, abychom byla dost silná na to, co nás čeká."

Malý skeptik: "To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vůbec vypadat? "

Malý věřící: "Ani já to nevím přesně. Ale určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme běhat a jíst ústy." 

Malý skeptik: "To je úplný nesmysl. Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď."

Malý věřící: "Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí." Malý skeptik: "Vždyť se ještě nikdy nikdo zpoza porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu."

Malý věřící: "Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat, ale v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará." 

Malý skeptik: "Máma? ! ? Ty věříš na mámu? A kde má jako být? "

Malý věřící: "Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní vůbec nemůžeme existovat."

Malý skeptik: "To je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat."

Malý věřící: "Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá. Nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom! "

Ano, to je výstižný příběh i o pravdě.

Mysl je schopna přijímat poznatky, ale nikdy nedosáhne moudrosti. Tuhle bránu otevírá pouze srdce. K moudrosti vás dovede pouze láska.

 Vzdělanec říká, že vědění otevírá dveře. Ale ten, kdo opravdu ví, něříká, že bránu otevírají vědomosti, ale že ji otevírá láska. Mysl zůstává v nevědomosti; nemůže se z ní vymanit. Železná brána je zavřena.

Nevědění o sobě je to jediné nevědění. Zavírá železnou bránu.

Osho - Setkání s pozoruhodnými lidmi

Každý skutek, který uděláme, má svůj vlastní život. Je jako kámen vhozený do vody a vlnky, které vytvoří, se rozběhnou na všechny strany a ovlivní mnoho věcí, jejichž konečný výsledek se k nám jednoho dne zase vrátí. Skutky, které jsou činěny upřímně, ze srdce a nezištně, nesou v sobě kladný náboj, a i kdyby se ze začátku zdálo, že ztroskotají, nakonec dojdou úspěchu a přinesou mnoho dobrých plodů pro všechny zúčastněné. Zatímco skutky, které někdo udělal se skrytou vypočítavostí za pouhým účelem vlastního prospěchu, nesou v sobě destruktivní náboj, a i když se může chvíli zdát, že se jim daří a prosperují, jejich budoucnost je dávno zpečetěna a je jen otázkou času, než se rozpadnou v niveč a jejich výsledek nepřinese jejich původci žádnou radost ani dlouhodobý úspěch.
Zdroj afirmace.

Při prohlídce psychiatrické léčebny si jeden pán povšimne jistého chovance, jak se v houpacím křesle houpe tam a zpátky spokojeně si pobroukává: "Lulu, Lulu. "
"Co se mu stalo? " ptá se doktora.
"Lulu byla dívka, která mu dala košem."

Jak pokračují v prohlídce, dojdou až k nepolstrované místnosti, jejíž obyvatel neúnavně naráží hlavou do zdi a úpí:
"Lulu, Lulu …"
"Ten měl také nějaké problémy s Lulu? " zajímá se opět návštěvník
„Ano, tenhle si Lulu nakonec vzal."

V životě člověka je pouze dvojí trápeni: když nezíská to, na čem lpí, a když získá to, na čem lpí.

(A. Mello)

Tři základní aspekty sexuálního spojení vám pomohou dosáhnout blaženosti.

§  Prvním aspektem je překonání času. Zapomenete na existenci času. Čas pro vás přestane existovat. Pro ostatní lidi čas neskončí, ale vy překročíte hranice času. Žijete ve věčném okamžiku.

§  Druhým aspektem je ztráta vlastního ega. Při sexuálním aktu přestanete existovat jako jedinci. Splynete se svým milencem, nebo milenkou a stanete se jedním celkem.

§  Třetím aspektem je objevení vlastní přirozenosti. Poprvé v životě si uvědomíte, že jste součástí přírody. Pochopíte, že jste součástí stromů a zvířat a hvězd. Jste součástí něčeho obrovského – součástí kosmu, součástí toho, co nazýváme tao.  

  (z knihy “SEX” Osho)

Ve vesmíru vládne jen jediná síla.  
Tato síla není neutrální - je to Duch, Síla života, Láska.
Je to Zákon. Je to Bůh.  
My sami a vše, co prožíváme a vidíme kolem sebe, je projevem Jediné síly.

 Edgar Cayce

“Buď tím, kdo povzbuzuje. Svět už hromadu kritiků má. ”

Pravá láska se nezmění ani neochladne, když se milovaná bytost změní, nebo když se změní fyzické okolnosti, ve kterých vznikla.

Není zmítána náhodami osudu ani to není pouze citová přitažlivost, i když ji bude zahrnovat. Zevně se vyjadřuje mimořádně laskavým chováním.

Lidská láska ve svých vrcholných okamžicích, které mohou vzniknout pouze v jejich počátečních nebo konečných fázích a které patří výlučně k její citové stránce, nikoli stránce vášnivé, zachycuje a slabě odráží přirozenost lásky božské.

Existuje vztah, ve kterém mohou růst dva lidé v čistotě, bok po boku, učíce se moudrosti jeden od druhého, stále harmoničtěji jeden s druhým. To však vyžaduje sebevládu, vyloučení všeho negativního a pěstování všeho pozitivního.

P. BRUNTON

Na světě je skutečně hodně žen a některé z nich jsou krásné. Kde však najdu druhou takovou tvář, jejíž každý rys, každá vráska vyvolá nejsilnější a nejsladší vzpomínky mého života?
Karel Marx

Lidské srdce a síla myšlenky.

Jaký je vztah srdce a mozku? Kde se bere naše myšlení? Co nás ve škole neučili? Kratičké video, kde krom jiného Gregg Braden objasňuje zajímavé skutečnosti o lidském srdci a našem myšlení.

Co nás ve škole neučili?

Další poznatek - Astrologie a křesťanství

Proroctví Izajáše o pádu Babylonu dokazuje, že stejně tak jako každé věštění a magie se Hospodinu příčí i určování osudu člověka z hvězd:

„Postav se tu se svým zaklínáním, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu…Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat. Hle, jsou jako sláma…Každý z nich na svých cestách bloudí, nespasí tě nikdo. “

(Is 47, 12–13.15; srov. také výmluvný příběh v Dan 4).

Proti víře v astrologii se vyslovili velmi jasně někteří církevní otcové (Justin mučedník, Basil, Jan Zlatoústý, Augustin, Atanáš, Ambrož, Metoděj Olympský aj.). Nezapomeňme, že to byli vesměs i velcí vzdělanci své doby. Žili v prostředí, které astrologii přikládalo velkou váhu, a věděli toho o ní asi více než my. Přesto se od ní důrazně distancují, ukazujíce neslučitelnost astrologie s teologií a s křesťanskou antropologií. Podívejme se na několik jejich zásadních argumentů:

http://www.vojtechkodet.cz/dulezite-otazky/astrologie-a-krestanstvi-odpoved-na-otazku.html

Hokejová hvězda Wayne Gretzky nastřílel za svou krátkou kariéru více gólů, než kdokoliv jiný.  Když se ho ptali, jak to dokázal, odpověděl:

"Bruslím vždycky tam, kam směřuje puk a ne tam, kde zrovna je." 

ŽIJEME VE VELKÉM PŘÍBĚHU …  / John Eldredge /

Politikům, kteří chtějí, abychom se jim odevzdali, ukazují na vnější příčiny problémů a slibují, že zavedou dobře fungující stát, zatočí s korupcí, zajistí nám zdravotní péči a klidné stáří, nevěřím ani slovo. Žádný politik za nás nic neudělá, pokud nezačneme každý sám u sebe. Od voleb nic nečekám. V rámci stranické politiky nevidím řešení. Raději budu pracovat na změně ve své profesi. Stavět nový systém. Oslovit mne může jedině bilboard na němž bude stát:

„Vůbec nic vám neslibuji. Nic za vás neudělám. Čeká nás velká společenská změna. Zvládnout ji můžeme, jen když budeme držet při sobě, chovat se slušně a spolupracovat. “

– Jan Hnízdil

Jaroslav Dušek: Štěstí nehledám, ale nacházím

Nemám pocit, že bych něco hledal, já mám pocit, že jsem to všechno znal, že to nacházím. Já to nehledám. Já si myslím, že když to člověk začne hledat, tak to nikdy nenajde.  Vždycky člověk dělá to, co si jakoby naprogramuje. To znamená, že když si dá program, že bude hledat, tak to bude hledat.

„Když to budete hledat, když budete stále hledači, tak nic nenajdete, člověk to musí chodit nacházet. “ - Jaroslav Dušek

Někdo hledá štěstí, no tak když bude hledat štěstí, tak ho nikdy nenajde, jak by ho mohl najít,  vždyť je všude. To říká Miguel Ruiz, všichni hledají štěstí, všichni hledají krásu, hledají lásku a nevšimnou si, že je toho plný vesmír, je to tady, přímo před očima. Co chci hledat? Vždyť to tu je.

Nám se to nějak popletlo v hlavě, že šťastný můžu být až když dosáhnu toho, budu mít tamto, všichni budou zdraví… pak budu šťastný. No a je to obráceně, nejdřív můžu být šťasten a toto všechno ostatní pak uvidím úplně jinýma očima.

Jakkoli se zlo množí, nikdy nemůže vstřebat celé dobro.

                     Sv. Tomáš Akvinský

               ŠŤASTIE

Šťastie nestretáme, ale tvoríme. Ono nezávisí od toho, čo nám chýba, lež od toho, čo máme a ako to využívame. Šťastie nie je mimo nás, ale v nás, v najnútornejšej časti nášho bytia: JE TO PODVEDOMIE DOBRA, A ČÍM JE TOTO DOBRO VÄČŠIE A TRVÁCNEJŠIE, TÝM VÄČŠIE BUDE I NAŠE ŠŤASTIE! Kto hľadá šťastie mimo seba, podobá sa slimákovi, čo hľadá svoju ulitu.   /N. Irala/

Jaroslav Dušek: Učíme se hovadiny

“Veškeré vědění má každý člověk v sobě. Nikdo tě nemůže nic naučit, je to omyl. Do půlky života se učíme nesmysly a pak se je druhou půlku života odnaučujeme a zjišťujeme, že jsme se naučili úplné hovadiny, které nám vlastně překážejí v normálním životě, v radosti. Každý duchovní mistr ti řekne – Nemohu tě nic naučit, mohu tě jenom odnaučit… Nic ti nemohu dát, vše už máš v sobě. ” 

Současný systém školství ubíjí v člověku samostatné a tvůrčí myšlení, potřebuje vychovat jen poslušné a daně platící ovčany, kteří nebudou vyčnívat. Před pár dny mi jeden známý řekl, že musel přeložit syna ze základní školy na školu sportovní. Na té “normální” základce mu totiž bránili v účasti na aktivitách, které mohly rozvíjet jeho talent. Když odcházel, řekli jeho otci – Konečně se třída zase stabilizuje. Mohli říct rovnou “znormalizuje”. Někde jsem slyšel názor, že škola je tady od toho, aby rodiče mohli chodit do práce a neměli čas na své děti. Stát si je tak pěkně po svém připraví pro svůj systém.

Ale kdybych měl navázat na Jardu Duška, chtěl bych jen dodat – Když se ty hovadiny odnaučíme, jsme to zase my, ve své původní, ryzí podobě. - Autor: Petr Hynek

Proste a bude vám dáno,  hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče,  bude otevřeno.

UZDRAVOVÁNÍ PŘECITLIVĚLOSTI  -  / J. Augustyn /

Při uzdravování přecitlivělosti je velmi důležité odhalit její zdroje. Nikdo z nás nemá přecitlivělost vrozenou. Je to rys, který člověk získá především v prostředí, kde vyrůstal. Přecitlivělí lidé patří mezi ty, kteří v životě hodně vytrpěli. Nosí v sobě hodně poranění, a proto žijí v neustálé obavě, aby nezažili další. A tak brání svá poraněná místa, protože se bojí utrpení. Ačkoli se právem obáváme utrpení, přesto bychom se neměli snažit vyhnout se mu za každou cenu. Utrpení samo o sobě je zlem, které je třeba překonat. Naše pozemská skutečnost je taková, že se mnohému trápení uniknout nedá. A ta trápení, která nás potkají bez naší viny, se stávají naším úkolem.

Uzdravení vlastní přecitlivělosti se odehrává během určitého vnitřního procesu. Přecitlivělý člověk snadno promítá svou přecitlivělost do dalších lidí. Připisuje i ostatním svůj strach před ukřivděním, který nosí někde hluboko v sobě. Představuje si, že ostatní se bojí ublížení stejně jako on sám. Přecitlivělý člověk připisuje přecitlivělost i samému Bohu. Odstup od vlastní přecitlivělosti získáváme také tak, že "promítáme" vlastní zranění do jiných lidí.

Když podléháme vlastní přecitlivělosti a zároveň již známe zdroje vlastního pocitu křivdy, neměli bychom nechávat průchod pocitům viny, hněvu a nespokojenosti se sebou. Ukřivděnost je pro člověka určitým křížem. Proto v okamžicích utrpení a bolesti můžeme přinést svou přecitlivělost jako oběť. Léčení pocitu ukřivdění vyžaduje čas a trpělivost. Rány se hojí časem. Čím hlubší rány, tím více času potřebují.

-------------------------------------------------------------------------------------------

PhDr. Petr Šmolka: Jak se zbavit přecitlivělosti?

… Jakmile nám však brání v běžném fungování, budeme asi mluvit o pravé přecitlivělosti. Pak jde o závažnou poruchu, se kterou je třeba obrátit se na odborníka. “ Kdo chce začít bojovat s přehnanou citlivostí sám, měl by přestat problém skrývat a všímat si rozdílnosti situací, ve kterých se ocitá. Co ho rozesměje a co mu vhání slzy do očí? Co mu pomáhá a co mu škodí? Když odhalí, v jakém prostředí, čase či společnosti se trápí méně, s podporou vhodné terapie má šanci se ze začarovaného kruhu dostat ven. Pomocnou ruku mu může podat i okolí – třeba tak, že se k němu přestane chovat přehnaně ohleduplně. …

Milovat si myslí, že umí, kdekdo. Ale žít pro lásku, to umí jen málokdo.

 Když máme rádi jeden druhého, snažíme se zalíbit jeden druhému a dělat pro něj než pro sebe. Když se respektujeme, máme rádi sebe a dokážeme respektovat svůj život i život druhých, svůj prostor a prostor druhých, svůj názor a názor druhých, prostě začínáme žít úctu ke svému životu a k životu druhých, a to je více než jen slepě následovat to, co druhý po mě chce, aby mě měl rád.

(Zdenka Blechová)

„Prominout těm, co nám ukřivdili, je klíčem k osobnímu míru. Odpuštění je zvláštní věc. Zahřívá srdce, a přitom chladí rány. “

„Čtyři dohody“ – Don Miguel Ruiz

• První dohoda:      „Nehřešte slovem. “

• Druhá dohoda:     „Neberte si nic osobně. “

• Třetí dohoda:       „Nevytvářejte si žádné domněnky. “

• Čtvrtá dohoda:    „Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete. “

“Naučíte se naslouchat přímo svému srdci, ” říká o Páté dohodě José Ruiz

Toto už dvno napsal král Šalomoun v knize Přísloví - 4:23 

"Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život"

"Stáváš se tím, co praktikuješ.

Praktikuj utrpení a sám budeš trpět.

Praktikuj, jak se stát zdravým a staneš se zdravým.

Praktikuj lásku  a soucit a staneš se milujícím a soucitným".

Mistr Liou Chung-ťie

Tajemství změny spočívá v zaměření veškeré energie na budování nového, nikoli na boj s tím starým.

Objavovať dobro

Nezabudnite v sebe neustále objavovať dobro. Nikdy neprestaňte hľadať toho druhého. Vystačiť si so sebou je začiatok pekla. Neexistuje hriech, základom ktorého by nebol egoizmus. Diabol nedokáže dve veci. Tvoriť vzťahy a odovzdávať život. V pekle nie je teplo. Je tam strašná zima. Absencia vzťahov prináša chlad. “

Snúbenci sa dívali a dívali. Počúvali a počúvali. Úprimne budem rád, keď si pri prvej "krave" a "volovi" v rodine spomenú práve na mňa. A ešte niečo. Krátka rozprávka pre veriacich, ktorej možno skôr porozumejú tí druhí.

Na lavičke pred kostolom sedel Boh.

Nemohol dnu.  

Bol obrezaný.

Pokorne teda čakal, až ho zavolali.

V ten deň sa veľmi potešil.

Konečne pochopili.

Pre istotu si však sadol u dverí.

Čo keby si to rozmysleli.

Krivdil im.

Pozvali ho dopredu.

Za zvukov zvoncov, s voňou kadidla uviedli Boha skoro do neba.

A potom kľúčom zavrteli v zámku.

Nad hlavou zasvietili červenú.

Vymedzili teritórium.

A on?

Ako vtedy na lavičke.

Sníva.

A jeho sen sa volá AMNESTIA.

Boh čaká na svoj veľký deň.

Keď od človeka príde SLOBODA.

Tak ako na začiatku sveta prišla od Boha.

Karol Lovaš, katolický kněz

Cíle

Fungující a silné cíle jsou ty, které jsou konkrétní a měřitelné.

Chceme být totiž schopni sledovat náš postup a přesně s jistotou vědět, zdali k cíli spějeme nebo nikoli.

Nemusí se však hned jednat o závod (s námi samotnými ani s ostatními) a nemusí být celý postup plný stresu, tlaku, studu nebo viny (což je bohužel, jak se ke svým výsledkům často vztahujeme).

 Tím však, že budeme mít cíle, které jsou konkrétní a měřitelné, vyvstanou i nám samým daleko jasněji a šance, že jich dosáhneme, bude vyšší.

Kdybych chtěl sdělit zprávu pro celý svět, řekl bych: „Nemějte starosti vůbec o nic“. Nemusíte někam chodit, abyste našli mír. Nemusíte jít do Indie, abyste našli mír. Protože je přesně tam, kde jste. - Mooji

Láska k bližnímu je v plánu světa, lidská společnost stojí na lásce; ale nestačí mít k spolučlověku jen takzvaný milý cit - láska, humanita se musí ztělesnit v práci, v součinnosti, v tvoření a tím i v zdokonalování světa nám daného. Jsme dělníci na vinici boží. TGM

"Zkuste si promítnout, že vše v životě děláte pro sebe. Například se opalujete, abyste se zalíbili sobě a ne druhým. Vaříte oběd pro sebe a ne pro druhé. Cvičíte pro své zdraví a ne proto, abyste se zalíbili druhým. S dětmi pobýváte, protože chcete a ne proto, aby se cítili s vámi dobře. Do práce chodíte, protože se o sebe musíte postarat a ne proto, abych vydělala peníze pro rodinu.

Dříve, když jsem se musela o maminku starat, bylo mi to někdy na obtíž, protože jsem to dělala pro ni a ne pro sebe. Dnes se o ni ráda starám, protože to dělám pro sebe. Prostě to chci udělat. Zrovna tak, když jsem dříve myla nádobí, byla jsem naštvaná, že to nikdo neumyje a je to na mě a dnes nádobí umyji, protože to chci udělat a nedělám to pro nikoho ani za nikoho, dělám to pro sebe. Když jsem dříve chodila cvičit, cvičila jsem proto, aby druzí viděli, že dobře vypadám. Dnes si cvičím pro svoji radost, že to dělá dobře mě a je mi jedno, zda se druhým líbím či nikoliv. Když jsem dříve psala knihy a nekupovaly se, byla jsem zklamaná, protože jsem to dělala pro druhé. Dnes si píši knihy pro sebe a mají ohlas i u druhých. Jakmile člověk začne žít svoji tvořivost, vše dělá rád, protože vše dělá pro sebe a ne pro druhé.

A proto, vše co děláte pro sebe, má význam i pro druhé. Ale vše, co děláte pro druhé, nemá význam ani pro ně, ani pro vás. Není v tom radost, ale je v tom očekávání, které, když přijde zklamání, bolí. Když děláte věci pro sebe, nemůže přijít zklamání a je tam naopak stále větší radost."

Zdenka Blechová

Člověk se stále učí a zraje. Pokud miluji Boha, chci žít v souladu s jeho vůlí a Boží vůle je láska, proto se snažím všechno dělat z lásky. Někdy to není to jednoduché.

Človíček, když se narodí tak křičí, dokud ho maminka nepochová, nenakrmí, nepřebalí, nepomazlí. Jsme středem světa, naší rodiny, ale v dospělosti bychom měli potlačit naše ego, nebýt středem pozornosti.  Láska a pravda musí jít spolu.

Všichni máme svojí víru v něco, co je každého věc. Tak se prosím respektujme…

Ahoj Dany, svým příspěvkem, jsem ti chtěla složit poklonu, jak se staráš o maminku, jak jsi dospěla ke svým závěrům, jak to vidíš ve svém posunutí, že to co děláš pro druhé, děláš i pro sebe. Asi jsem to nenapsala dost výstižně, bylo už také pozdě a byla jsem unavená. Moc se mi tvé vyznání líbí. Pavla

Ahoj Pavli, tak to je nedorozumění a špatně jsem Tvá slova pochopila - omlouvám se  

To nejsou moje slova, ale paní Zdenky Blechové, kterou jsem ve svém příspěvku pod jejími slovy uvedla. Nicméně jsem je sem dala proto, protože jsou mi blízká a mohou být i pro ostatní minimálně k zamyšlení. Takže sice se netýkají přímo mě a péče o mojí maminku, nicméně mi mluví z duše, když jsem 16 let a s láskou pečovala o manžela se stejnými pocity jako p. Blechová - ne protože jsem musela, nýbrž protože jsem chtěla (byť to bylo ve dne v noci velmi těžké), protože jsem manžela natolik milovala, že i kdybych měla lézt po čtyřech, nikdy bych to nevzdala, tak jako to celou dobu nevzdával ani on, neboť byl velký bojovník a pral se s nemocí do posledního dechu. Tedy to není mé vyznání, nicméně jakoby bylo moje (jen já to neumím tak napsat), protože to cítím stejně tak, jak to p. Blechová napsala, která píše knihy velmi otevřeně i o své rodině a myšlenkách, ke kterým ve svém životě dospěla, čímž pomáhá i ostatním. Takže i tak Ti děkuji za Tvá slova, protože si myslím, že týká-li se mě, nejsi daleko od pravdy.

Paměť je úžasný nástroj. Pokud ji používáme k tomu, že vzpomínáme na krásné zážitky, které nám život přinesl, využíváme ji moudře a konstruktivně a vytváříme tím pozitivní vibrace, které nás uzdravují a vytváří krásnou budoucnost. Pokud ji ale používáme k tomu, abychom znovu a znovu přehrávali staré chyby, křivdy a neštěstí, pak ji zneužíváme a velmi tím ubližujeme sami sobě.

Podobenství o malé svíčce a majáku

Stmívalo se.

Jistý člověk vzal maličkou svíčku a začal s ní vystupovat po dlouhém točitém schodišti.

– Kam jdeme? ptala se svíčka.
– Nahoru na věž, abychom posvítili lodím na cestu do přístavu.
– Ani jediná loď v přístavu přece nemůže vidět moje světlo, namítla svíčka.
– I když tvůj plamínek není velký, řekl člověk, hoř jenom dál tak jasně, jak dokážeš, a ostatní nech na mě.

Za tohoto hovoru došli až na vrchol schodiště, kde stála veliká lucerna. Za pomoci malé svíčky člověk lucernu zapálil a brzy velká naleštěná zrcadla za ní začala odrážet paprsky z malé svíčky a její světlo se rozšířilo na míle daleko a široko po moři, svítilo na cestu lodím i poutníkům.

Stejně jako malá svíčka nebo pouhá zápalka mohou zapálit veliký oheň a ukázat cestu stovkám lidí, tak i malý plamínek tvého duševního tepla a dobrého příkladu může zásadně změnit život, pohled na svět a osudy lidí, dokonce i když ty sám si to ještě v plné míře neuvědomuješ.

Buď prostě světlem dne pro lidi kolem tebe, jako ten malý maják, který s radostí přiváděl lodě do bezpečí přístavu.

Majáky neběhají po celém ostrově a nehledají loď, kterou by mohly zachránit, prostě stojí a svítí.

Není třeba se někam hnát, buď prostě lidem kolem sebe světlem.

Dosáhli jste již úrovně vývoje – svého psa…?

Když dokážete začít svůj den bez kofeinu,

jestliže se umíte vždycky radovat ze života a nevěnovat příliš pozornosti bolestem a nedostatkům,

pokud svedete vyhnout se za všech okolností nářkům a neobtěžujete lidi svými problémy,

daří-li se vám bez námitek a s vděčností jíst den za dnem to samé jídlo,

jste-li schopen chápat milovanou bytost i když na vás zrovna nemá čas a zároveň přeslechnout její výtky,

když všechno nejde tak jak má nikoli z vaší viny,

dokážete-li klidně přijímat kritiku,

chováte-li se stejně ke svému chudému příteli jako k tomu bohatému,

zvládnete-li obejít se bez lži a klamu a dokážete čelit stresu bez léků,

pokud dosahujete uvolnění bez alkoholu a usínáte bez prášků,

jestliže můžete s upřímností říci, že netrpíte předsudky ohledně barvy kůže, náboženského přesvědčení, sexuální orientace nebo politického názoru,

pak to znamená, že jste dosáhli úrovně vývoje – svého psa…

http://www.pronaladu.cz/kdyz-dokazete-zivotni-minilekce/

V životě se vyskytuje velké množství situací, věcí či lidí, kteří nám už dávno nejdou pod nos. Například:

—Vztahy, které jsou nám už dávno na obtíž.  — Práce, která nás dávno omrzela.  —Byznys přinášející jen ztráty.

Z neznámých příčin se však chytáme paluby tonoucího korábu v naději, že třeba přece jen popluje dál. Marníme na to zbytek nervů, času i peněz.

Je jasné, že řídíme-li se pořekadlem „Trpělivost přináší růže“, projevujeme výdrž a nevzdáváme se. Přesto však i v takovém případě tu musí být nějaký indikátor, nějaký ukazatel – přesný termín k dosažení cíle!

Pokud ho nemáme, je třeba pochopit staré indiánské přísloví:

Když kůň pošel, sesedni!   

Zdálo by se, že vše je jasné, ale …

1. Přemlouváme sami sebe, že ještě je naděje.  

2. Popoháníme mrtvého koně ještě silněji.  

3. Říkáme si: „vždycky jsme takhle jezdili! “.  

4. Přijímáme opatření určená ke kříšení zdechlých koní.  

5. Vysvětlujeme sami sobě, že náš zdechlý kůň je mnohem lepší, rychlejší a rozhodně levnější.  

6. Sedíme vedle koně a přemlouváme ho, aby nebyl zdechlý.  

7.  Nakupujeme prostředky povzbuzující zdechlé koně k rychlejší jízdě.  

8. Měníme kritéria pro poznávání zdechlých koní.  

9. Hromadíme zdechlé koně na jednom místě v naději, že společně budou jezdit rychleji.  

10. Najímáme odborníky na zdechlé koně.

Ale ať děláme cokoli, podstata je jen jedna a nemění se: Když kůň pošel, sesedni!

Cvičení meditace spočívá v pozorném sledování pocitu sebe sama, až si sebe sama uvědomujeme v bdělém stavu od okamžiku k okamžiku, což je uskutečněním plného reálného života a nikoliv nějakého extatického stavu, který začíná, a tudíž i končí.
Smyslem meditace je naše vědomí sjednotit, rozšířit, osvítit a učinit nesmrtelným.

Většinu času, kdy se bavíme s přáteli nebo se jen tak pohybujeme, si Božskosti v sobě nejsme plně vědomi.

Avšak když meditujeme, snažíme se naši nejvnitřnější Božskost plně cítit.
Dar naučit se meditovat je největším darem, kterým v tomto životě můžete obdarovat sami sebe.

Neboť jedině meditací můžete podniknout cestu za odhalením své pravé přirozenosti, a tak nalézt stabilitu a důvěru, které budete potřebovat, abyste dobře žili i zemřeli.

Meditace je cestou k osvícení.

E. CAYCE

Krásné Rybko. Já si jen pro sebe měním slovo meditace za slovo modlitba, ale výsledek je stejný. Pavla

Když se bojíš nechod do lesa.  

Nechápu význam citátu. Prosím vysvětlit. Co je tvárnost epochy? Co tím myslíš? Tou epochou.

Epocha je časový úsek - období. A tvářnost epochy - období, se vyvíjela přes umění jako muzika, architektura - např. baroko, nebo války, průmyslové revoluce, taky křesťanství … a pod.
A myšlenka zní, že když epocha začne upadat, tak se vlastně ukáže její tvářnost jaká je a jaká byla … . Jako příklad uvedu období totalitního režimu v bývalém Československu.


 ALE, (pro zajímavost) - faktem zůstává jak říkají historici, biblisté a teologové že mnoho historických procesů které vyvrcholili v např. minulém století a nebo se odehrávají i v současnosti - přímo před našima očima, mají svoje kořeny hodně - hodně hluboko v minulosti. Tím myslím např. i biblické obdoby před Kristem. A to je tak fascinující - protože to, co člověk (v dávné, hodně dávné a hluboké)   minulosti spackal svými hříchy … , tak současnost se na to navazuje …   a je to Bůh který tomu dal a pořad dává smysl, význam, krásu … .

Karmelaren, epochy nebo také mocnosti, které po sobě nastupovaly a pak upadaly, byl jejich pád zapříčiněn úpadkem morálky a rozpadem rodiny a to od Egypta, Asýrii, Medo-Persii, Řecko, Řím, Anglo-Americké impérium, až do dnešní doby. Již jednou jsi zde zmínila "sochu", která je popsaná u Daniele proroka, která symbolicky znározňuje epochy a její pády. Na Daniele navazuje "Zjevení Jana", to jistě znáš. Nyní čtu knihu od Larkina Clarence, "Kniha zjevení", je velice zajímavá.

Ano, ta socha je dobrý příklad na epochy. Knihu od L. Clarence neznám, dík za tip.

Udržovat v sobě hněv je to samé, jako vzít do ruky rozpálený uhlík s úmyslem ho na někoho hodit. Spálíte se však především vy sami. Když osvobozujete ty, kdo jsou uzavřeni v žaláři neodpuštění, osvobozujete ze žaláře sami sebe. Nikoho nemůžete trápit, aniž byste trápili sami sebe. Učte se odpouštět. Učte se odpouštět co nejrychleji.

Milý, pane Sovičko, krásně a pravdivě jste to napsal,  "odpuštění", jak lehce se se to vysloví, ale,  člověk musí vyvinout úsilí, aby ve svém srdci opravdu odpustil, pak přijde úleva. Když člověk odpustí, již nevyčítá. Odpuštění je :

Milá Pavlo, je to těžké, ale všechno se dá naučit.

Doporučuji přečíst si knihu: Radikální odpuštění    (Otevíráme cestu zázrakům)  od Colin C. Tipping 

„Tato kniha velice pravděpodobně změní váš život. Promění váš pohled na minulost a na to, co se s vámi děje v přítomnosti, zvláště s ohledem na mezilidské vztahy. Radikální odpuštění, na rozdíl od ostatních druhů odpuštění, působí okamžitě a umožní vám zbavit se pocitu oběti, otevřít svá srdce a povznést vaše vibrace. “

,, Odpustit je důležité, ale zásadní přitom je přestat se cítit obětí - připustit, že všechny životní situace si osnujeme sami.

Každý procházíme v životě obtížnými událostmi, často již od raného dětství, a neseme si jejich dědictví zakódované v podvědomí. Také si již od dětství utváříme svůj postoj k těmto událostem, který se často posouvá do polohy "proč mi to ten svět dělá", "vždyť si to přeci nezasloužím", "jsem oběť toho, co se mi děje". A právě zde kniha Radikální odpuštění umně odhaluje jádro problému. Tyto pocity je nutné opustit a odpustit světu jeho zdánlivou nespravedlnost. Ukazuje se však, že nestačí konkrétním lidem, respektive tomu, kdo to vše řídí, obyčejně vnějškově odpustit. Zásadní je přestat se přitom cítit jako oběť událostí a plně převzít odpovědnost za to, co se nám děje. Protože vše si do života přitahujeme - vše, co se nám (zvláště opakovaně) stává nám má také něco důležitého sdělit. Odpustit je tedy třeba opravdu "radikálně".

Ještě citáty:

Ježíš pak ženě řekl: "Jsou ti odpuštěny hříchy." Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: "Kdo je to, že i hříchy odpouští? " On však řekl ženě: "Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji! "

Bůh je  láska a proto odpouští. Odpuštěním neschvaluje zlo. Dokonalá láska  dokonale odpouští. Je-li člověk dokonalý v lásce, získá dokonalé odpuštění a schopnost dokonale odpouštět.

Milý Sovičko, díky za příklad. Mám také jeden "Bídníci":

http://www.kzamysleni.estranky.cz/clanky/milost-a-odpusteni.html

V noci se Valjean vykradl z pokoje, odcizil biskupovi ze skříně rodinné stříbro a utekl do tmy. Druhý den ráno ho přivedli tři policisté, kteří ho chytli na útěku s ukradeným stříbrem a chystali se ho uvěznit na doživotí.

Biskup však reagoval způsobem, který nikdo nečekal, obzvláště pak Jean Valjean.

„To jste vy? “ zvolal, když spatřil Valjeana. „To jsem rád, že vás vidím. Ale co to? Dal jsem vám přece i svícny! A proč jste si neodnesl i příbory? “ Valjean vytřeštil oči. „Není zloděj! “ ujistil biskup policisty. „To stříbro jsem mu dal jako dar. “

Když strážci odešli, biskup vzal svícny a dal je oněmělému Valjeanovi: „Slibte mi, že těch peněz použijete k tomu, abyste se stal čestným mužem. “

Síla biskupova činu, jenž popřel veškeré lidské instinkty a touhu po pomstě, zcela změnila Valjeanův život. Takové otevřené setkání s odpuštěním, obzvláště, když vůbec nečinil pokání, roztavilo sebeobranné mechanismy jeho duše. Ponechal si svícny jako drahocennou památku na milost a rozhodl se, že od nynějška bude pomáhat druhým, kteří se ocitli v nouzi.

Díky, Pavlo, to je opravdu silný příběh. Je třeba připomínat všem.

                                                           VŽDY MÁŠ SÁM SEBE
 
Pokud se ti svět hroutí a jedna ztráta následuje druhou, nepanikař
– máš pořád sám sebe.
Jsi jediný člověk, který tě může mít neustále rád
– ostatní se mění a bude měnit.
Vždy jsi vedle sebe, proto nikdy nejsi sám.
Pocit osamění je jen iluze, když na sebe zapomeneš.
Jsi pro sebe vždy tady – jsi svůj nejlepší přítel.
I kdybys stál uprostřed temného Vesmíru a nebyl zde nikdo jiný,
nemusíš se cítit sám.
Vzpomeň si na průvodce svého života, který je neustále s tebou.
Nikdy tě neopustí a nezradí – můžeš se na něj vždy spolehnout.
Je tvým věčným svědkem, společníkem a pozorovatelem.
Pokud jsi nešťastný, že tě někdo opustil nebo tě nemá rád,
vzpomeň si na něj.
Jeho láska nemá podmínky, nic nevyžaduje.
Je tu jen pro tebe.
A stále opakuje to samé: “Zajímáš mě“.

Proč je plno lidí nešťastných a někteří si přímo libují v neštěstí?

Důvodů je několik:

·         K nešťastnému člověku směřuje péče, pozornost a starostlivost. Jeho neštěstí je pozoruhodný kapitál. Jestliže žena není nešťastná, jeví manžel tendenci na ni prostě zapomenout. Pokud nešťastná je, manžel ji zavrhnout zkrátka nedokáže. Je-li nešťastný manžel, pak celá rodina, žena i děti se semknou kolem něho a mají o něj starost. To člověku přináší velkou úlevu. Cítí, že není sám, má rodinu, děti.

·         Když jste nemocní, skleslí, nešťastní, přicházejí vás navštívit přátelé, utěšují vás a podporují.

·         Když jste šťastní, stejní přátelé na vás žárlí a závidí vám. Když budete skutečně šťastní, zjistíte, že celý svět se obrátil proti vám.

·         Šťastného člověka nikdo nemá rád, protože způsobuje bolest egu všech ostatních lidí. Ostatní si říkají: „Jak to, on je tak šťastný a my se pořád jen plahočíme ve tmě, neštěstí, v pekle? Jak vůbec může být tak šťastný, když my jsme všichni tak nešťastní! ? “

·         Když dotyční stále myslí na neštěstí, začnou také nešťastné události přitahovat. Vesmír nám přece vždy splní naše přání.

·         Sledováním TV zpráv se pak pevně utvrzují, že svět je špatné místo.

·         Proto plno lidí „nešťastníků“ vykládá na potkání, jak jsou nešťastní, co vše je zlého potkalo a vyžadují tak soucit. Tento soucit si pletou se zájmem o svou osobu a láskou. Netuší, že mnozí z takto obtěžovaných raději přejdou na druhý chodník, než aby stěžovatele potkali.

VŽDY MÁŠ SÁM SEBE
 
Pokud se ti svět hroutí a jedna ztráta následuje druhou, nepanikař
– máš pořád sám sebe.
Jsi jediný člověk, který tě může mít neustále rád
– ostatní se mění a bude měnit.
Vždy jsi vedle sebe, proto nikdy nejsi sám.
Pocit osamění je jen iluze, když na sebe zapomeneš.
Jsi pro sebe vždy tady – jsi svůj nejlepší přítel.
I kdybys stál uprostřed temného Vesmíru a nebyl zde nikdo jiný,
nemusíš se cítit sám.
Vzpomeň si na průvodce svého života, který je neustále s tebou.
Nikdy tě neopustí a nezradí – můžeš se na něj vždy spolehnout.
Je tvým věčným svědkem, společníkem a pozorovatelem.
Pokud jsi nešťastný, že tě někdo opustil nebo tě nemá rád,
vzpomeň si na něj.
Jeho láska nemá podmínky, nic nevyžaduje.
Je tu jen pro tebe.
A stále opakuje to samé: “Zajímáš mě“.

Závislostí nazývám takové životní okolnosti, jimž ty sám přičítáš zodpovědnost za své štěstí.

Jinými slovy, být šťastným můžeš být vždy, bez ohledu na okolnosti, protože stav štěstí závisí jen na tvém nezávislém vnitřním rozhodnutí.

Chceš být šťastný? Tak buď!

Když toužíme po životě bez potíží, připomeňme si,
že duby rostou do síly právě ve větru a diamanty se tvoří pod tlakem.

Jak soudíme o lidech

Učitel jednou ukázal svým žákům čistý list papíru, v jehož středu byl černý bod. Zeptal se: „Co vidíte? “

První žák: «Bod».

Druhý: «Černý bod».

Třetí: «Velký černý bod».

Učitel jim řekl: «Všichni jste viděli jen ten černý bod. Velký bílý list papíru neviděl nikdo! »

Tak také o člověku často soudíme jen podle jeho drobných nedostatků.

Energii ztrácíme, když:

·         Říkáme „ano“, když se nám chce říci „ne“.

·         Usmíváme se, místo abychom plakali.

·         Neodpočíváme.

·         Přemlouváme sami sebe, abychom ještě chvilku vydrželi, místo abychom dali najevo, že není jasné „kvůli jakému zářivému cíli bychom měli trpět“.

·         Urážíme se, místo abychom někoho požádali o to, co potřebujeme.

·         Nezabýváme se svými věcmi.

·         Někdo je naprosto nezajímavý, ale my se s ním z jakýchsi vymyšlených důvodů stále stýkáme.

·         Lidé blízko nás většinu času hovoří o něčem negativním.

·         Bavíme se příliš mnoho o politice, vysokých cenách, zácpách na silnicích apod.

·         Intrikujeme.

·         Často a emotivně vyprávíme o tom, jak žijí jiní.

·         Děláme nezajímavou práci, která nás omrzela.

·         Bojíme se.

·         Čekáme, že někdo přijde (Ježíšek, princ, nová vláda) a náš život se změní.

·         Nadáváme si, pokládáme se za nehodné, nešikovné, za smolaře.

Energii získáváme, když:

·         Se seznamujeme s novými lidmi.

·         Získáváme nové vědomosti.

·         Cestujeme.

·         Překonáváme své strachy.

·         Zkoušíme něco nového.

·         Procházíme se (nepleťte si s „utíkáme do práce“ nebo „jdeme na nákup“) bez jakéhokoli určitého cíle.

·         Zabýváme se tvorbou.

·         Stýkáme se s příjemnými lidmi.

·         Stýkáme se s lidmi, kteří nás podporují a věří v nás.

·         Zabýváme se svým tělem (vhodná jsou jakákoli tělesná cvičení, tanec, sauna, plavání).

·         Uvolňujeme nějaký materiální prostor (vzpomeňte si, jak jinak se cítíte v nově zařízeném pokoji).

·         Uvolňujeme emocionální prostor (vzpomeňte si, jak jinak se cítíte, když dokážete odpustit a s někým se smířit).

·         Říkáme „ne“, když se nám chce říci „ne“ a říkáme „ano“, když se nám chce říci právě „ano“.

·         Začínáme dělat to, co si srdce žádá.

Každému úspěchu předchází dvě věci – správný způsob myšlení (osobní rozvoj) a aktivita. Úspěch ctí zákon akce a reakce. Bez aktivity nebude žádného úspěchu.

Chudý muž se zeptal Buddhy:

"Proč jsem tak chudý?
Buddha odpověděl: "Protože neumíš dávat."
Chudák: "Nemám co dávat."
Buddha: "Máš co dávat, přinejmenším pět věcí:
1) TVÁŘ - můžeš se usmívat, dávat radost, veselí a štěstí,  
2) ÚSTA - můžeš mluvit vlídně, povzbuzovat lidi, zlepšovat jim náladu,  
3) SRDCE - můžeš upřímností a laskavostí otvírat své srdce pro druhé,  
4) OČI - můžeš se na druhé dívat s láskou a soucitem,
5) TĚLO - můžeš něco dělat pro druhé, abys jim pomohl…

Tak vidíš - vůbec nejsi chudý. Skutečně chudí jsou lidé chudí v srdci."

·         Stultorum mater sempiter gravida - Matka hlupáků je stále těhotná.

Nikomu se nedává život do vlastnictví, ale jen do užívání (Vita mancipio nulli datur, omnibus usu).

Nejvíce zkorumpovaný stát má nejvíce zákonů (Corruptissima res publica plurimae leges).

Latinská přísloví

Skvělá myšlenka, jen kdyby to všichni věděli, velmi by se mnohým ulevilo.

Nemělo by se to dát do školních osnov jako povinné učivo?

Co mně dnes (21.02.2016) poslal syn.

Patří to do legrace, ale dávám to k zamyšlení:

Srovnávat se s druhými lidmi, žárlit, závidět a stresovat se z úspěchu a radosti druhých, když zrovna vám se něco nedaří, to všechno z vás nesmírně vysává energii. Vnitřně silný člověk bývá přejícný. Neztrácí čas tím, že by druhé posuzoval a shazoval, aby se cítil lépe. Vůbec nemá takovou potřebu. Naopak dokáže druhé povzbudit a těšit se z toho, že se jim daří. Zvlášť pokud se jedná o člověka jemu blízkého.

Jsme tak pevně spoutáni starými názory a praktikami - i když jsou pravým ztělesněním nepravdy a ubohosti, že se třepeme strachem před pravdou, která by nás mohla učinit šťastnějšími?

Dr. N. W. Walker

. .skutečně umím odpustit a odpouštím nekonečně… Ale je na světě něco, co odpustit nemůže ani Láska….  Protože to ubíjí všechny city, rozkládá duši, vede to k Tesknotě a Rozvratu. Způsobuje to tak strašlivou bolest, že ani ta největší kouzla ji nemohou vyléčit. Otravuje to život všech okolo a nutí to lidi stáhnout se do sebe. Zraňuje to mnohem silněji než Nevěra či Zrada a ublíží to mnohem hlouběji než Lež nebo Urážka. Až se s tím setkáš, pochopíš to sama…

Pamatuj si, Zamilovanosti, že nejstrašnější nepřítel citu je Lhostejnost. Proti ní není léku…

ŠÁLEK KÁVY