Text uživatele: 

Tyto zážitky popsal český psychiatr Stanislav Grof jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie. V šedesátých letech v ČSSR Psycholog Jiří Růžička a další zkoumali jevy rozšířeného vědomí v závislosti na užití LSD. Později holotropním dýcháním navozování změněného vědomí. Dle mého je nebezpečné příliš rozvolňovat rovnováhu psychiky a fyziologicou rovnováhu. Jedná se o překysličení mozku. Jinak člověk je tvor citlivý a měli bychom spolu jednat citlivě, protože co dnes považuješ za normální vůči druhým se tobě nemusí líbit až se situace obrátí.

Text uživatele: 

O těchto zážitcích se toho najde na netu a v knihách hafo, to snad ví každý. Já na "druhém břehu" ještě nebyla a jak se zdá, Ty také ne.... a ani o nikom takovém nevíš. Je snad Tvoje poslední věta namířena konkrétně ke mně? Pokud ano, budu jen ráda, pokud se ke mně budou všichni chovat stejně normálně, jako já k nim. Doufám, že moje odpověď zní jasně a nebudem se dál roztahovat a ničit další témata Tvým osobním problémem. Děkuji.

Text uživatele: 

Na tebe jsem Barčo opravdu nemyslela.

Text uživatele: 

Ona totiz klinicka smrt a smrt jako takova nejsou totez. Lekar to ma "snadne", protoze ten kontrluje jenom tri znaky. Nebije srdce. Neni dech. Zornicky nereaguji na svetlo. PRASK a mame tu smrt. Jenze da se skutecne smrt ( podle me osobne, dokud funguje mozek, smrt nenastala ) prokazat na zaklade toho ze zornice nereaguji na svetlo? Je to jednoduche overit, ale nemusi to znamenat ze clovek jiz nezije. Dokonce je prokazane ze podari-li se nam v kratke dobe obnovit srdecni tep, clovek se "vrati k zivotu". Nejsem odbornik, ale podle me je to zcestna uvaha. Mnohem pravdepodobnejsi mi prijde fakt ze mozek jednoduse funguje mnohem delsi dobu i pote co uz nereaguje na vnejsi okoli a proto lide co se probrali z klinicke smrti casto mluvi a promitani zivota, svetlech na konci tunelu. Nekteri dokonce tvrdi ze byli pri PLNEM VEDOMI a vse pozorovali jakoby shora. Studium mozku uz nam mnohokrat ukazalo ze o mozku vime vlastne strasne malo. Je to jakyby jste slapali na vysokou horu a pokazde kdyz dorazite k jednomu horizontu, objevi se dalsi a mnouhem vyssi vrchol ktereho je treba dosahnout.

Text uživatele: 

Však se ještě dneska stává, že se člověk "ze smrti probere". V jednom smyslu máš pravdu-mozek může "žít dál", ale mozek jako orgán má brutální spotřebu kyslíku a pokud nebije srdce, není rozvod kyslíku po tělě (a živin), mozek vydrží 3 minuty a poté se začne nenávratně poškozovat. Po 20 minutách bez kylsíku odumírá i mozek. To znamená, že ve filmu, kde někoho chytí pod krkem a ten se do 5ti vteřin kácí mrtev, jsou hlouposti. Do té hranice 3 minut se mozek snaží "nahodit"-při škrcení, tzn. omezeném přívodu vzduchu, upadá tělo do bezvědomí, ale pokud se přívod obnoví, tělo se probere.

   Srdce má takzvaný převodný systém - jsou to upravená nervová vlákna na základě kterých srdce bije samo, dokonce i po vyjmutí z těla-mozek ovlivňuje jen frekvenci. Opět to ale souvisí s přívodem vzduchu a srdce taky po nějaké době odumírá.

   Ještě k těm zornicím - to je jeden ze základních reflexů a reflexní oblouky, ze kterých pochází jsou tuším v mozkovém kmeni. To je vývojově nejstarší část mozku (mají jí i žáby a ryby) a obstarává základní životní funkce a základní reflexy. Prostě to minimum nutné pro život. Pokud není očnicový reflex usuzuje se, že nefunguje mozkový kmen a tím pádem ani základní životní funkce... a to se rovná smrti.

   Proto se po prohlášení smrti nechává pacient ještě 3 hodiny na oddělení, než he převezou do márnice. Protože, jak říkáš-jsou věci mezi nebem a zemí, nejen mozek, ale celkově organismus je věc úžasná-a ani smrt se nedá potvrdit s jistotou.

   Nedávno jsem četla (na základě dvou dílů hororu White light) o takzvaných NDE - "near deth experience". To jsou právě ti lidé, kteří zemřeli a viděli, jak je doktoři oživují a pak byli vtaženi zpět do těla a přežilu, aby nám řekli svůj příběh. V Americe se nějaké univerzity zabývají výzkumem těchto jevů, tak jsem celkem zvědavá na výsledky Posílám nějaké odkazy, které jsem vygooglila

http://fos. tym. cz/search. php? rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=14

http://verte-neverte. okamzite. eu/vydesen-k-smrti/

http://www. strach. estranky. cz/fotoalbum/astral/

Text uživatele: 

Je to téma k zamyšlení a myslím, že se tímto jevem zabývá lidstvo, co existuje. Taky jsem četla knížku "Život po životě", ale viděla jsem i některá videa, kde lidé vypráví své příhehy. Dávám odkaz na jedno takové. Trvá to dlouho, vypráví to ruská lékařka o sobě,  stala se věřící. Je to s titulky. Tak zvláštní životní příběh. No, kdo bude mít trpělivost, tak si to zkoukne. Pak napište svůj názor.

 http://7den.cz/?251,video-lekarka-vstala-z-mrtvych-4-den-1-dil-rodina-skola-strana-a-cirkev-dokument-fakta-svedectvi

http://7den.cz/?252,video-lekarka-vstala-z-mrtvych-4-den-2-dil-smrt-pri-operaci-dokument-fakta-svedectvi

 

Text uživatele: 

Barčo, měla jsem kamarádku, která zažila klinickou smrt a dokonce o ní vyprávěla.

Ten den její rodina přišla za ní do nemocnice a ona se jich těsně před tím než se to stalo ptala, zda jí přinesli ty řízky, jak jí slíbili. V ten moment popisuje její manžel že se to stalo, hluboce s nadechla a byl konec. Když se po 10 hodinách z klinické smrti probrala, první slova která řekla byla  tak dejte mi ty řízky. Když jí pak říkali, že už byla mrtvá říkala, že to není pravda, že se byla doma podívat jak ty řízky vaří a jak je balí a odchází z domu, že jí je dají. Prostě v té klinické smrti se jako host vrátila v čase domů a podívala se jak jí to chystají. Tomu, že byla mrtvá nevěřila. Tvrdila, že. když už, tak jen na chvíli, na pár vteřin usnula, ale ani to se jí nezdálo, protože ona to viděla jako že to muselo být tak kratince, protože podle ní  hned pokračovala  v hovoru.... tak dejte mi ty řízky.

Škoda, že už nežije. Když o tom mluvila, smála se tomu.

Text uživatele: 

Ahoj Barčo... ... Všimla jsem si už někdy dřív, že Tě tohle zajímá, ale... dost nerada o tom mluvím  a to z důvodů ryze osobních zkušeností s DŮSLEDKY neuváženého z-povídání se na tohle téma....

Takže - zvažuju už delší dobu předem... , dřív než jsi založila tuto diskusi... , a celkem hodně zvažuju JAK Ti odpovědět... ABY si zase nějaký adolescentní  (.. nebo i z těch starších.. ) "neštastník ze života" neučinil z mých slov ne jen obhajobu, ale hlavně motivaci (!!! ) pro úmysly sebevraždy.... , protože krom jiného JSEM SI JISTÁ... , že NEEXISTUJE POUZE JEDINÁ forma posmrtné existence.... a NE KAŽDÁ je příjemná... A to ačkoliv ten nepříjemný posmrtný prožitek jsem já  - zatím - neinkasovala ani v jednom z těch svých tří.. (.. první v předškolním věku = dětskou hloupou chybou, osudovou - a "sama" jsem se dostala z toho STAVU JINDE a TENHLE zážitek se na mně asi "podepsal" nejvíc... protože na dlouho "jen" v podvědomí to "zapadlo" a "pracovalo to tam".... při vědomé "pouhé vzpomínce" na tu událost a to až do dalšího podobného zážitku Ten druhý jsem inkasovala těsně před 30. rokem ve špitále při zcela triviální operaci = laparoskopii, neprobrala jsem se z narkozy tak, jak to má být, lékaři mě pak nechtěli pustit domů, protože absolutně nechápali CO se stalo a chtěli mě furt pozorovat, takže po 14 dnech pobytu navíc jsem podepsala revers, a ne jen proto, že jsem měla doma předškolní děti...... A po třetí to byl klasický reál pokus o vraždu = scéna jak ze hry Ottelo a Desdemona, a to už mi bylo skoro 40 let... Důsledkem téhle poslední "akce z lásky" je dislexie, dysgrafie a první tři roky ex post  to byla drsná dřina práce na sobě v MNOHA směrech důsledků... provázaných na CNS... , ale i bez lékařů jsem to všechno nějak MUSELA zvládnout, bez jediného dne vynechání v pracovním procesu... , aby mě dál mohla živit - a velmi dobře živit - práce v účtařině, dokud jsem MUSELA sama živit i své děti..... Ale - byl to nápor.... a nic lehkého. Nicméně měsíc po tom posledním zážitku jsem nastoupila na tentokrát první ofiko studium psychologie - dálkově, po do té doby jen "samostudiu sebe a druhých".... protože moje "pýcha", že "vidím do lidí" dostala slušně "na prdel".... Ovšem - TA poslední ZKUŠENOST byla VELMI DOBROU školou už sama o sobě... )

Takže když to shrnu:..... NĚCO tyhle zážitky DAJÍ... ale NĚCO taky BEROU.. a není to zrovna málo.... To za prvé.

Za druhé:.... po všem, co jsem si už přečetla, že "se ví", nebo aspoň tuší... o "životě po životě" - je PRD oproti SKUTEČNOSTI..... nebo přesněji - jen ZLOMKY toho, co VÍM... ŽE JE.... ale neumím to SLOVY ani popsat a vysvětlovat.... Protože TAM... nejsou slova k ničemu potřebná.... Neexistují.... a ani nejde slovy popisovat dost dobře CO VLASTNĚ tam je.... protože je to prostě všechno o POCITECH.... Existují JEN VJEMY a to i zrakové... plus to, čemu se TADY říká POZNÁNÍ... nebo spíš VĚDOMÍ........ (.. což je de facto taky JEN pocitová informace jakéhosi VĚDĚNÍ  BEZ OTÁZEK... Otázky nastupují až ex post PO návratu a to tím víc, čím víc je člověk ofiko starší.... , ale jsou to otázky, které TADY lidi jinak moc nezajímají - protože je ani nenapadnou a ty otázky, které řeší lidi tady - ty zase já řešit nemusím vůbec.... "jen" svou SVOBODU SVÉ VOLBY... a ZODPOVĚDNOST za SEBE... a tohle řeším zase mnohem víc, než jiní.... a asi - taky trochu podle "svých", pro jiné lidi někdy obtížně pochopitelných pravidel... )

. Za třetí:... neviděla jsem TAM žádné postavy... ANI jsem neviděla lidi "tady na zemi živé", doktory okolo mého těla ap... ANI Ježíše - jak NĚKTEŘÍ taky tvrdí, že viděli.... a že " k nim promlouval".... (.. a to tvrdí i někteří bývalí ortodoxní atheisté - z extrém atheistů se stávají ex post PO klinické smrti naoapk extrém "věříci katolíci".... Vím o dvou takových - oba Češi - jeden z nich ale žije v Canadě.... To ale není můj případ. Mám pořád ráda určitý druh "vědeckých" otázek a zkoumání... ).

Za čtvrté:.. říká se, kdo hledá - najde... a já hledala odpověd na otázku, když já znám DVA rozdílné zážitky ze tří... (.. dva ze tří byly naopak totožné... )... MUSÍ přece existovat i svědectví o DALŠÍCH možných formách JINÝCH prožitků.... A krom osobních setkání s těmi, kteří o těch JINÝCH prožitcích mluvit nechtěli a jen je komentovali slovy:.. "já znám peklo - narozdíl od těch tvých".... , našla jsem  - a až nedávno - na YouTube ..svědectví NEPŘÍJEMNÝCH zážitků......(..video na 2 hodiny..s titulkama)..... Vybrala jsem z nich sem to - dle mého názoru jedno z nejserionznějších, na YouTube dostupných, je ve formě dokumentu a i s průvodním slovem, ale taky  - bohužel - končí tvrzením "nutnosti" uctívat Krista.... (.. což já bych osobně vyměnila za "poselství" nutnosti respektovat PRAVDU - bez ohledu na příjemnost / nepříjemnost vlastních pocitů při tom.... Neuznávám totiš žádné MODLY. .... které by cokoliv mohli... měli... mají ŘEŠIT za mně... nebo OCENOVAT něco v mém chování jen proto, že dělám v jejich jméně nějaké rituály - aby se neřeklo - ale když jde o skutečné použití VLASTNÍ VOLBY - tak jednat podle toho, co je "pro mně výhodné".. i když je to nesprávné.... KAŽDÝ si nese VLASTNÍ zodpovědnost SÁM ZA SEBE jenom... /.. a rodiče i za své děti, ale jen do URČITÉHO věku - pak už taky ne... /... Navíc Krista nevnímám  jako DOGMA MODLU, která "spasí svět"... , ale jako "jednoho z nás" = Z NÁS LIDÍ, obyč smrtelníků, který ovšem excelentě uměl ŘÍDIT sám sebe... a "intuitivně věděl" MNOHÉ... co jiným nedovolila vidět jejich ZASLEPENOST HMOTOU... )

Barčo... milionkrát jsem o tom přemýšlela... Milionkrát je možná i slabé slovo.... Dokážu na tohle téma napsat "taky knížku".. ale NEPÍŠU JI... protože... to nemá smysl.... A taky jich je už dost a od mnohem povolanějších.... Navíc... lidé bud VĚŘÍ... a to je taky ŠPATNĚ... NEBO VĚDÍ... a pro ty je pak cokoliv psát zbytečné.... NEBO SE lidi řídí tím, co CÍTÍ jako SPRÁVNÉ - byt je to nepříjemné pro ně... a TĚMTO lidem jen říkám.. : VYDRŽTE TO.... Člověk by měl HLEDAT pravdu.... a.... SÁM V SOBĚ.... Člověk by asi měl být víceméně jen tichým pozorovatelem... ABY vůbec VIDĚL... co se děje jak okolo něj - tak i v něm samotném už ted a tady.... Můžu podávat sice SVÉ svědectví... a to aniž bych tím jakkoliv chtěla popírat tady slova Roberta, nebo Lucy.... (.. MÁ SMYSL přemýšlet i nad jejich slovy... !!! .. Kladou SI velmi dobré otázky, na které SI už dohledali nějaké odpovědi.... Respektuju právo druhých na VLASTNÍ cestu hledání pravdy o životě - POKUD ovšem někomu někdo úmyslně při tom nechce škodit a ještě z toho navíc profitovat... , protože na TENTO DRUH lidí jsem dost "citlivá"... A taky - vůči nim jsem velmi tvrdá - občas... , protože můj názor je, že TAM NĚKDE... žije PRAVDA..... a je fest  akční i TADY..... a ta se s nikým fakt nemaže NIKDY - ANI TADY... ani TAM... Tím jsem si zcela jistá... Proto MÝM Bohem je PRAVDA.... , která TADY má s náma kontakt  PŘES SVĚDOMÍ každého z nás... /... ale ten kontakt není vždy jen vnitřní - interní... /... Kdo se už na trvalo naučil obelhávat sám sebe - je poměrně hodně už tam, kde záda ztrácejí slušné jméno.... , protože asi jsme tu všichni proto, abychom se naučili řidit především sami sebe... NE jen se umět "ovládat" = PŘETVAŘOVAT... v zájmu hesla "sebekontroly"... a to mnohdy pak za různými sobě prospěšnými cíli NA NĚČÍ úkor... Ale řídit SEBE tak, abychom byli CELKU přínosem, byť někdy i na svůj úkor vlastní - vlastně dost často na svůj vlastní úkor..... ale pokud možno, tak ve snaze nikdy nebýt "článkem" destrukce... i když je NĚKDY nutné nejdřív bořit, aby se mělo KDE TVOŘIT.. pevné základy nové stavby.... Ty nelze stavět NA ruinách.... Jenže NEJDE umět ŘÍDIT SEBE, když si člověk imervere sám něco o sobě nalhává... Pak prostě staví svou osobnost = svou vnitřní katedrálu... sice na vysluněné pláži... ale - na písku, který rozmáčí každá "přílivová vlna"... )

... Můj názor... .... tak, jak to umím podat..... Líp to asi neumím... Omouvám se za délku příspěvku.... a doufám, že jsem tam nenasekala moc nesrozumitelných překlepů.... když tak dovysvětlím... JAK co myslím - aspon zkusit to můžu - případně....

 

Text uživatele: 

DDD Anya, myslím, že jsem pochopila správně Tvoje slova a pro pochopení bylo nutné napsat víc, než krátký příspěvek. I co se týká těch videí, jsme zajedno. Nikdy jsem neprožila nic podobného, ale rozhodně nejsem ochotna věřit, že při různých těch mimotělních zážitcích někdo viděl Krista a pod. Ale beru to tak, že co kdo viděl, si vykládá po svém, nebo z jiného ovlivnění. Zkrátka, mám pocit, že tělo odejde, ale to, co nazýváme duší.... tam je ta otázka.

Text uživatele: 

DDD. Anya, chtěla jsem něco připsat, ale po přečtení tvého příspěvku mi zemdlely ruce. Cítím, že jsi něco sdělila, co mně vnitřně oslovilo, i když jsi nenapsala věci moc konkrétně. Každý máme právo pochopit takové duchovní věci po svém, podle toho, kolik jsme schopni pochopit. Dáváš důraz na slovo PRAVDA. Víš, co řekl pán Ježíš? Já jsem Pravda, Cesta i Život.... Stále se mi potvrzuje, že Bible je nevyčerpatelná studna moudrosti. Děkuji za tvůj příspěvek.

Text uživatele: 

Mám osobní zkušenosti s holotropním dýcháním. Dále mám zkušenosti sé srdeční arytmií a překysličením mozku. Jelikož mozek nevydrží vše, vidím holotropní dýchání jako hazard se zdravím. Jinak během tohoto holotropního dýchání lidé mají vjemy minulých životů, tělo se třese a nemůžete chodit. Já jsem proti. Myslím, že je více světů než jen tento. Každý vnímáme navíc jinak, takže bych hlavně opět zdůraznila důležitost citlivosti lidí k sobě navzájem. Když je někdo v klinické smrti, je stále ještě svobodným člověkem a může se z toho dostat. Takže by se s ním mělo jednat s respektem a citlivě. Stejně tak i když v klinické smrti není. Já vidím hlavně důležitost lidské duše.

Text uživatele: 

Včera jsem se ještě pro "podrobnosti" ptala přítele (lékař-patolog, takže s touto částí lidského bytí tolik zkušeností nemá) a podle zákona je člověk považován za živého dokud není zamezen přívod krve do mozku všemi 4mi tepnami. Takže pokud do mozku proudí byť jen 1 miniaturní arteria vertebralis a ještě tudy krev pumpuje přístroj, člověk je stále živý... Marki, otázkou však je, jestli organismus s nenávratně poškouzenou víc jak většinou mozku, žijící jen díky přístrojům, má ještě smysl "trápit". Chápu, že dotyčný je pro ně příbuzný nebo přítel a doufají, že se probere, ale i kdyby se probral nebyl by to on. Asi si všichni vzpomínáme na případ chlapečka, který před zhruba 10 lety spadl do bazénu a když ho vytáhli po 20 minutách žil, ale je těžce postižený, nemluví, nehýbe se a jen "přežívá". Nemůže se svou matkou komunikovat nemůže si hrát s přáteli. Jen sedí a dívá se a čeká, až ho někdo nakrmí nebo položí. Duše... to je největší otázka celé věci. To je nejcitlivější část organismu, kterou mnozí odmítají brát v potaz. Ale tělo je jen "stroj"-duše je ten zbytek, co umožňuje cítení, interakce a vše co popisuje DDD. Anya.

    Jaký má smysl násílím, za pomoci přístrojů, držet duši v "porouchaném" těle, které nefunguje a nemůže zprostředkovat touhy a pocity duše? Představte si pocity toho chlapce-bylo mu nějakých 10 let, když se to stalo-byl zvyklý chodit hrát fotbal, hrát na počítači, povídat si a teď? Leží a možná vidí a slyší, ale nemůže odpovědět. Nemůže nic. Jen vzpomínat, jaké to bylo...

   Vím jak těžké pro mě bylo rozhodnutí zda nechat uspat mou potkanici. Bohužel její tělo bylo ve strašném stavu, ale její duše chtěla žít dál. Věřím, že "na druhém břehu" je takový nějaký ideální svět, kde se zase všichni sejdeme. Doufám v to a to jediné mi ulehčuje chvíle, kdy mě někdo "navždy" opouští. Doufám, že až příjde i můj čas, zase se tam s nimi sejdu a pak už nás nikdo nerozdělí. Pokud už bytí tady, na Zemi, není pro duši příjemné, myslím, že my ostatní kvůli naším citovým vazbám na tělo, nemáme právo duši trápit a držet v meziprostoru. Nakonec "tam" stejně odejde, ale my jí jen prodloužíme trápení na tomto světě.

   Je to těžké po stránce etické, ale zjišťuji (a je i vidno z případů "návratů z klinické smrti"), že pokud duše chce žít dál a tělo je toho schopno, podaří se lékařům "oživit"...

    Příspěvek DDD. Anyi mě trochu rozesmutnil protože z něj mám pocit, že "potom" není v podstatě nic, než čas a "prázdno". Jsem mladá, tak jsem bohužel nepochopila celou hloubku textu, tak možná i proto. Inu, nezbývá než doufat-myslím, že "těm nahoře" tomu mnoho dlužím. Nadělala jsem velkou paseku, než jsem si uvědomila, že pravda je základ všeho, ať se to mně nebo komukoliv líbí nebo ne a že vždy musím nést zodpovědnost za scé činy já a nikdo jiný

Text uživatele: 

"marki", souhlasím s tebou, že by lidé neměli podstupovat různé východní praktiky, jako to holotropní dýchání a podobné věci. To člověku neprospívá. Škoda, že se jen takové praktiky nabízí a málo se dovídáme o špatných zkušenostech a zážitcích po absolvování těchto praktik.

Text uživatele: 

Nikdy bych holotropní dýchání ani podobné praktiky nepodstoupila. Marki, vidím to jako ty, hazard se zdravím.

Text uživatele: 

muj otec dlouhe roky marodil se svym puvodnim srdickem.

Dostal se do stavu, kdy mel kardiostimulator s defibrilatorem, lezel v nemocnici v brne, cekal na darce, jeho srdicko se zastavilo i 15x!! za den, ale zase znovu naskocilo.

V dobe "vypadku" mival otec nekolikrat klinickou smrt, podle doby trvani "vypadku"

ale kdyz mu srdicko transplantovali a on cekal az to nove nabehne, vsechno si tak neak jeho hlava zapamatovala a on pak vypravel. Zajimave to urcite bylo, na nem slo videt, ze ten zazitek nebyl negativni, presto uz o tom mluvit nechce, protoze to svetlo zhasinalo a on uz tu nemusel byt.

ja na klinickou smrt verim, verim lidem co ji zazili..

Text uživatele: 

Jedna moje dobrá známá si prošla zážitkem klinické smrti poté, co se jí ve vaně udělalo zle a málem se utopila..... popisovala mi, jak se na všechno dívala jakoby odněkud shora.... jak všichni kolem ní kmitají, jak ji lékaři oživují..... potom to nádherné, prosvětlené prostředí, ve kterém se ocitla, kde slyšela krásnou melodii, všude pestrobarevné květy, něco jako Rajská zahrada.... cítila se tam blaženě a chtěla tam už zůstat napořád, ...... aledošlo tam i k setkání se světelnou bytostí, která ji důratně kladla na srdce, že se musí vrátit zpátky, že tam dole má ještě dvě malé děti, které ji potřebují a bez ní by to nezvládaly.... Nechtělo se jí, protože jí tam bylo nádherně, ale láska k dětem byla silnější....... vrátila se, je tady dodnes, občas spolu ten její zážitek probíráme a já i ona se smrti už vůbec nebojíme.

Text uživatele: 

Rybko, nechci se Tě dotknout, ale přesně tento text jsem četla asi před dvaceti lety a úplně někde jinde, než u nás. Napřed jsem ani nechtěla reagovat, ale ať. To přece nejde povídat něco takového. Raději přestanu psát, protože bychom se pohádaly. Ale je to blábol....

Text uživatele: 

Dagy, já jsem četla knížku od Moodyho: "Život po životě" a tam je spousta velice podobných až stejných zážitků. Proto je Moody sepsal, aby si potvrdil že je cesta odsud tam. Věřím ti, že jsi nechtěla Rybku ranit, věřím, že je to tvou přímostí. Dagy, jestli budeš mít příležitost a chuť, tak si zkus tu knížku přečíst.

 

Na plovárně s Raymondem Moodym - Rozhovor Marka Ebena s americkým filozofem a psychiatrem, autorem bestselleru Život po životě (2010). Režie J.  Hojtaš

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1093836883-na-plovarne/210522160100028-na-plovarne-s-raymondem-moodym/

Text uživatele: 

Dagmon... věř mi to nebo nevěř, opravdu se toto přihodilo mé blízké známé a je docela možné, že podobný příběh jsi četla i někde jinde... vždyť takových příběhů, které jsou podobné jako vejce vejci jsou i plné knihy R. Moodyho..... vědět, že mě tady takovým způsobem napadneš, tak bych si to nechala pro sebe, ale byla tu od Barče otázka, tak jsem na ni ráda odpověděla a mrzí mě, že jsi mě takto sjela... nevím, co bych z toho měla, psát sem příběhy z nějakých knížek.... za tu dobu, co sem chodíš, bys mě už trošku mohla lépe poznat.    Vím, že to nejde, ale mám sto chutí ti dát na moji známou telefon, aby ti potvrdila, že si nevymýšlím. Tento příběh se stal asi před 25 lety, možná se ta známá se svojí příhodou někomu svěřila a ten někdo to někam napsal... to nevím. Já jen vím, že jsem napsala z hlavy to, co mi bylo mojí známou řečeno a v tom mám NAPROSTO ČISTÉ SVĚDOMÍ. A co si dál o tom budeš myslet, je už tvoje věc, to záleží jen na tobě........ P. S..... díky této příhodě ač silná kuřačka, zanevřela moje známá na cigarety a dnes je z ní výborná masérka a bylinkářka.....

Text uživatele: 

 

.... a ještě něco, dagmon, chtěla  bych ti za toto nespravedlivé napadntutí i  poděkovat..... víš, otevřela jsi mi zavčas oči, protože já se svým pozitivním myšlením a víru v dobré lidi bych tady za chvíli psala i o soukromí mých nejbližších a kdyby se pak našel někdo, jako ty a bezdůvodně " ťal do živého", tak bych se tím jedině zbytečně trápila a to nechci...... to se raději budu bavit jen o počasí.... Na tento web jsem doposud chodila velice ráda....

Text uživatele: 

No tak Rybko, přece se kvůli pár řádkům, od nějaké Dagy, a které můžeš klidně hodit za hlavu, nebudeš cítit ublíženě. Tak dobře, jestli Ti postačí omluva, omlouvám se. Já také jen reagovala, zrovna tak, jako Ty. Přece nemůžeme mít všichni stejný názor na věc a všichni můžeme mít svůj komentář. Však jsem se Ti omluvila už první větou. Nechtěla jsem se Tě dotknout. A pak, Ty jsi to neprožila, vyprávěla jsi příběh někoho jiného. Kdybys napsala, žes to prožila Ty na vlastní kůži, tak bych vůbec nereagovala. Právě že jsem o tomto fenomenu hodně četla, a to ze všech stran, tak jsem si dovolila reagovat po svém. Tak se nezlob, nestojí to za to.   Napadat jsem nechtěla. A to já si dám příště pozor a vyhnu se komentáři. Sama se divím, že jsem do toho šla. Vždyť jsem předem věděla, jak to dopadne. Proto jsem začínala slovy : "Nechci se Tě dotknout... " No, udělala jsem chybu, dám si pozor na prsty... Jsem hloupá

Text uživatele: 

... víš dagmon, navíc je ta známá z blízké rodiny a hlídala jsem její pětileté dítě, když byla tenkrát v nemocnici a ještě při té vzpomínce mě teď mrazí v zádech....... tak snad proto se mě to dotklo, ale tvoji omluvu příjmám a zase všecko dobrý...

Text uživatele: 

Courám po netu a co nevidím.... že by si chtěl někdo namastit kapsu na lidské touze po vědění? Nevěřím, že s článkem mají něco společného seriózní vědci.

Text uživatele: 

Dr. Stuart Hameroff: Můžeme dokázat existenci posmrtného života

 

Skutečně se vrátila Anna Franková?

Text uživatele: 

O klinický smrti jsem si četla, je to moc zajimavé a věřím tomu, dokonce dávaly na Čt 1 dokument-Pološero a měli tam zrovna téma Klinická smrt a muvily tam lidé, kteří klinickou smrt prožily a docela mě z toho  mrazilo. Dokonce ty lidi, co si klinickou smrtí prošly, tak se smrti už nebojí.

Myslím si, že to zažily i lidi z Čr, ale spíš právě člověk o tom slyší ze zahraničí.

Text uživatele: Klinickou smrt jsem mel pred 15-ti lety, padal jsem takovym tunelem dolu, neco jako studna, okolo byly takove rostliny jako vinna reva nebo liany, jako kdyz bezvladne telo pada z velke vyse dolu v temnote.  muzete mi kdyztak napsat na e-mail integrity001@seznam.cz