Téma: Je věřící, angažuje se jako dobrovolník v sociálním zařízení, přesto ale lže?

Barco, mam stejnou zkusenost: jedna zena, opravdu silne verici, byla schopna lhat sve rodine o nemanzelskych detech sveho milovaneho syna. Tvrdila, ze je ma s prvni manzelkou, pritom ty deti byly od dvou zen (druha zena byla milenka). Ale co by tomu rekli sousede a pribuzni, ze? Lez ji vychazela proto, ze rodina bydlela hodne daleko. Za nejhorsi pokrytectvi povazuji to, ze prijela a trvala na krtinach tech 2 nemanzelskych deti. Prijela vcas, aby zpracovala farare. Podarilo se.  
Dalsi priklad je muj soused, taky silne verici, narozen na Slovensku. Po smrti jeho manzelky chtel zabranit tomu, aby jeho vyzeneny nevlastni syn dosahl na  dedictvi. Chtel dedictvi jen pro sve vlastni deti. K tomu chtel zmanipulovat me, abych mu pomohla zatajit jeho uspory a potvrdila mu, ze ma u me dluhy. V podstate by me taky privedl do neprijemnosti. Ale tvrdil mi, ze se to tak dela a ze jsem hloupa, ze mu nepomuzu.  
Soused vlastni dum, dva byty, jeho syn vlastni taky dum a vsichni maji slusne prijmy.  
Jak je videt, kdyz jde o penize nebo o pomluvy, lide, at verici nebo ne, jsou schopni udelat vsechno.

Bohužel lidská společnost je na lži založena, zkuste jediný den nelhat, budete za blázna, idiota, nezdvořáka, … docela hezky to ilustruje film Lhář, hlář nebo nápaditější Umění lhát.  

A podobně to vidím s vírou. Opravdu věřících (asi bych označil až bigotně věřících) je málo. Naprostá většina lidí to bere jen jako určitou kulturní součást společnosti, kterou se zaštiťuje, když se jim to hodí a bagatelizuje, když se jim to nehodí. A jelikož náboženská pravidla všech náboženství je možno vykládat různě (ono je těžké napsat "návod na život", který půjde používat stovky nebo tisíce let), ve výsledku si před svým svědomím může ospravedlnit cokoliv, třeba i vraždu (kterých bylo ve jménu různých náboženství spácháno asi víc, než z jakéhokoliv jiného důvodu).