Téma: Problémy s usínáním u malého dítěte - jak ho uspat?

Možná se mnou nebudou ostatní souhlasit, ale já mám za to, že dítě potřebuje pravidelný režim a to se týká i spaní. Takže - jestliže chodí v osm, tak jde v osm po vyčurání a všeho okolo a tečka. Žádný vymýšlení a vylézání z postele, žádný další ústupky se čtením a zhasínáním … Za devět let by už dávno měla vypěstovaný návyk a nemuseli jste nic řešit.

No, práve, Barčo. Být to moje dítě, tak to tak nějak je.

Blbý na tom je, že to moje dítě není a má nějaký zvyky nebo spíš nezvyky. Jenže co s tím teď? Taky si říkám, že se jí prostě nemusí chtít jít spát anebo spíš, že je to fakt psychické a vždycky se před spaním vystresuje, že musí jít spát, jenže ona zarputile jít nechce.

Když teda usnout nemůže, ať si klidně čte, v devíti to myslím není takový problém. Ale v určenou dobu se prostě zhasíná a pak už žádný kňourání. Když se bude kňourat i přes to, tak to asi ruším a budeme to chození za náma ignorovat. Když přijde, doprovodí ji taťka zpátky a konečná.

Ještě mě napadá, že tu hodinu třeba rozpůlit. Přijít po půl hodině, jakože se zeptat, jak to jde a tak. A říct, že za půl hodiny budou teda hajany.

S ní je totiž děsně těžký, aby si třeba delší dobu sama hrála. Když je s bráchou, tak to ještě jde, dokud se nepohádají Ale jak nemá koho dirigovat či usměrňovat, nudí se, a to je pak peklo

Já teda nejsem mamka, alez vlastních zkušeností vím, že nejlépe se usíná, když je člověk unavený, takže celé odpoledne strávené v lese nebo na průlezkách si myslím, že by mohlo udělat své.

    Chodili jsme spát po večerníčku a dohoda byla taková, že se smíme podívat na večerníček a pak rychle umýt a do postele, aby naši mohli kouknout na zprávy, po nich nás přišli zkontrolovat a šli taky spát. Nikdy s tím problém nebyl. Tedy ne že bychom hned usnuli, ale věděli jsme, že když budeme potichu, naši už nepřijdou a my si mohli ještě hrát. Měli jsme s bráchou palůandu a hráli jsme si na vesmírnou loď nebo na piráty apod a šli jsme spát, když jsme uznali za vhodné.

   A když jsme byli starší, tak nám naši četli a my často usínali už při tom a když ne, tak se po jedné kapitole zhasnulo a taťka si s náma ještě povídal.

     Myslím, že v 9 letech je už dost velká a dalo by se s ní domluvit a doptat se, proč nechce spát a vysvětlit jí, že chcete taky mít večer klid a tak. Prostě v tolik a tolik umýt, poslechnout pohádku, zhasnout a už žádné courání a vymýšlení. A ráno třeba budit stejně jako do školy, ať má pravidelný režím.

Lucy, o unavenosti jsem taky přemýšlela. Jenže to nefunguje. Byli jsme v lese, celkem dlouho, takže bylo vidět, že jsou oba unavení, ale přišlo mi, že to bylo snad ještě horší. A cavyky byly zase.

Velká sice je, ale doptat se nedá. Když jsme to z ní tahali, tak nám potom řekla, že se nudí. Tak jsem jí teda řekla, že v půl desáté večer se nikdo nudit nemůže, protože má spát. A že spát musí každý, že je to normální a nedá se s tím vymýšlet absolutně nic jinýho.

Z toho všeho teda usuzuju, že se snaží prostě si to nespaní vymrčet za každou cenu. Jenže ona je fakt taková zvláštní holčina, po mamince hysterka a je s ní fakt dost těžký vycházet a dojít k něčemu kloudnýmu.

Je ale pravda, že prostě pevný režim bez ústupků je asi jediné řešení. Říkala jsem si, že třeba ta půlhoďka navíc by jí mohla dát pocit, že teda jde spát pozděj, ale že nesmí otravovat nás a pak se prostě zhasíná a konečná.

Ještě jak jsi, Lucy, psala, že je dost velká na to, že by měla pochopit, že chceme taky svůj klid, tak to bude asi ještě dlouho trvat. Je totiž zvyklá, že kvůli nim jde všechno stranou. Na každý zavolání přiběhne máma. Teda teď už asi ne, poněvadž jí nejspíš došlo, že to tak není možný zvládat. Tak snad aspoň od nás pochopí, že není normální, abychom o ni pečovali 24 hodin denně a že to ani neznamená, že jsme teda nějací špatní a nestaráme se o ně.

Ale čert to vem, třeba bych v na jejím místě byla ještě horší a měla děti rozmazlenější. My to nějak zvládneme. Akorát bych byla radši, kdyby to bylo leckdy jednodušší

Máš můj obdiv, že se tak svědomitě staráš o "cizí" děti Ale myslím, že Tvoje děti by rozhodně horší nebyly. Pokud je dcerunka zvyklá, že máma přiběhne na každé zapískání je to težké a tím spíš bych s holčinou nediskutovala. A půlhodinka navíc bude jen další ústupek, které se naučila si vynutit. Jednou v životě se bude muset naučit akceptovat "ne" a nějaká pravidla. Čím dřív, tím lépe pro ni.

  Jestli ani únava nepomáhá a nechce spát, protože ji to nudí, pak se holt nedá svítit - nemůžete kolem ní skákat celou noc protože se nudí. Tohle mi přijde už jako rozmazlenost. Ale pokud už to došlo i její mámě, možná by stálo za to zkusit se dohodnout na určitých pravidlech, která se budou dodržovat i doma i u vás. Pokud ji doma máma bude nechávat vymýšlet hlouposti a vy dva se ji o víkendech budete snažit vychovávat, budete akorát za ty špatný a holka se akorát naučí se všema vymetat, podle své potřeby.

Voslíku, jak píše Lucy, máš i můj obdiv, že se staráš o děti svého přítele, jako o vlastní. Pavla

Ahoj Vosliku, predpokladam, ze deti mate o vikendu, tedy chodi se spat v 9 hodin. Mala neni ve svem prostredi a pokud nemuze usnout, vymysli si. Ja bych to resila bud knizkou nebo nejakym CDckem. Neni to asi zadna vyjimka, deti taky zkouseji, kam az mohou zajit. Nijak moc to neres, protoze to je asi uplne normalni, ze deti v cizim prostredi maji trochu problemy.

Lištičko, jenže oni zase v tak cizím prostředí nejsou. Bydleli v tomhle domě až do nedávna. Pokojík mají stejný, povlečení stejné, prostě jako doma. Jasně, je to přeci jen jiné, jsem tam já.

Tak si právě říkám, že bychom jí dali tu knížku nebo něco podobného. Když jsme jí to ale nabízeli, tak na to absolutně nereagovala. Vím, že vymýšlení před spaním je normální. Tak snad to bude nějak fungovat.

Rozhodně nechci vymýšlet nějaké složitosti, to je jenom na škodu.

    Ráda bych Ti Voslíku poradila, ale i u nás je to boj. Mladý smlouvá o každou minutu a zkouší co vydržím. V neděli po čtrnácti dnech flákání a benevolence to byl vrchol. Na několikáté napomenutí zaplul do pokoje, super, zasedla jsem k počítači, přihlásila se na stránky místního sportovního klubu a co myslíš? Byl tam taky! Tak vyběhnu, rozrazím dveře a děcko v klidu s mobilem v ruce! Víš co, ale já se s tím neštvu, 3x a dost, takže má zakzaný se dívat i do ledničky, zarach na TV a PC má pořád ještě nějakou váhu.  

Děsný, co? A kolik mu je, jestli se můžu zeptat?

Já se s ní teda taky moc neštvu. A když začne vymýšlet, kňourat a hysterčit, tak jí vysvětlím, že to teda ne. Akorát zákazy u nás moc nejdou používat, protože co chceš stihnout za víkend zakázat? Jediný, co by šlo, je hraní na mobilu. Jestli budou ještě dál problémy, hry už v žádným případě nebudou. A budu zlá Teda s láskou zlá, samozřejmě

   13, na něco je naprosto super, zlatíčko, ale to nahánění do postele v pracovním týdnu, grrrrrr.  

No jo, holt je to sova. Za to chudák nemůže

Juli, to mě fakt rozesmálo "Za nás" sice internet nebyl samozřejmostí ani ve většině domácností natož v mobilu (ani ten mobil vlastně neměl každý a už vůbec ne děti), ale dávali jsme si sakra majzla, abychom nepřilákali pozornost našich. A vlézt na stejné stránky, kde je zrovna máma…to je sakra pech

Vosliku, ono se tou devitiletou hlavickou muze vsechno mozne honit. Treba prave to, proc tam muze bydlet tata a ta teta, a deti s mamou uz ne. Deti ten rozchod rodicu vnimaji uplne jinak nez dospeli. Ten maly, 6lety je na tom asi o neco lip. Mozna si s holcinou promluv, proc nemuze spat anebo za ni posli pritele, k tatovi bude mit holcina otevrenejsi vztah.

Kazdopadne mas nezavidenihodnou situaci. I kdybys delala vsechno sebelip, porad budes kontrolovana a deti vse budou hlasit mame. Chce to hodne vytrvalosti, usili a lasky, kterou ti deti ale v tehle situaci nejspis neboudou opetovat. Az mozna nekdy v dospelosti pochopi, co jsi pro ne vsechno delala.

Díky za odpovědi, přesvědčily mě, že je zbytečné to moc řešit a že je opravdu lepší říct hotovo a žádné vymýšlení.

Jak jste si jistě všimli, je to trochu těžší než s vlastníma, ale budeme to muset zvládnout. Páč Julie zase potvrzuje to, že i s vlastníma je to těžký

Ještě mě napadlo, že jim v rámci pokojíku rozdělíme postele, protože mi došlo, že jsou akorát přisunuté k sobě. Takže tím bude mít každý trochu soukromí a mohlo by to pomoct.

Já jsem byla zvyklá se sestrou spát v jednom pokoji dost dlouho a přežili jsme to, takže to holt prďolové budou muset taky nějak přežít. Nehledě na to, že tak do tří měsíců nás čeká konečně stěhování - do menšího, ale za to radostnějšího obydlí s vělkou zahradou, která je za domem, takže si tam budou moci lítat do alelůja a unavovat se na spaní

Po tomhle víkendu to vypadá tak, že se asi uchýlím k odvaru z makovic (vtip, kdyby někdo pochyboval)

Je to sice super, představit si, že dítě by mělo akceptovat pokyn dospělého, ale bohužel to jaksi nefunguje. Páteční večer jsme celkem zvládli, protože malá usnula u lampičky. Prostě jí jen stačilo, aby ji měla rozsvícenou. Nemyslím si ale, že by se bála, protože když spí doma sama v pokoji, mohla by mít taky klidně rozsvíceno, ale stejně tam brečí, jako u nás. Podařilo se mi pak nepozorovaně zhasnout. Takže spala až do rána.

Druhý večer to bylo ale o dost horší. Napřed si chtěla vzít do pokojíku mobil. To jsme jí zakázali a řekli jí, že hry si na něm teda hrát nebude, že to měla za ten včerejšek stejně zakázané. To začla hystericky řvát, že ho tam chce jenom mít, že tam prostě chce mít ten telefon. Tak jsme ji přesunuli do pokoje, kde začala ječet ještě víc, že ten telefon prostě chce. Snažila jsem se jí vysvěltit, že telefon nepotřebuje a že není rozdíl, jestli leží v kuchyni nebo v pokojíku, když s ním teda nic dělat nechce. Jenže to k ničemu nevedlo. Aby to nevypadalo, tak jí domlouval i přítel. Stoupla si prostě do rohu a ječela.

jasně, nabízí se varianta dát jí na zadek a nechat ji. Jenže to jaksi nefunguje. Jednak proto, že tam s ní spí její brácha (nebo teda nespí, při tom ječení) a druhak by se rozeřvala ještě víc a byla by schopná se tak vystresovat, že by měla buď horečku nebo by se z toho pozvracela. rozhodně by to neskončilo tak, že by za chvíli usnula.

Nakonec jsem jí řekla, že jí ten telefon donesu, ale nebude s ním nic vyvádět (volání mamce nebo jiné skopičiny), ale že se musí převléct do pyžama a zalehnout do postele. Což prosím pěkně trvalo snad věčnost. Napřed si dala vršek, ale když jsem tam pak ještě přišla ji zkontrolovat, tak seděla v teplákách na posteli s vrškem od pyžama. Do toho tam přišle přítel, něco jí říkal, já jsem čekala v kuchyni. Když jsem dorazila, tak pořád nic. On mi pak říkal, že se ho zeptala, co má teda dělat. Asi se převlíct, že jo

Nakoce se do pyžama nasoukala, ovšem brečet nepřestala. Tak jsem se jí ptala, kam ten telefon chce dát (Možná si říkáte, proč jí ho vůbec dávám. To bych jí ale musela už fakt pověsit za palec do průvanu.) Na to mi řekla, že nikam. Když jsme se loučili a odcházeli, tak se mě zeptala, kde teda má ten telefon. (Což už jsem teda málem nezvládla.) Nechali jsme je tam s lampičkou a tím přihlouplým mobilem, že za půl hodiny dorazíme a zhasínáme. Za půl hodiny chrněli už oba, jenže malá bohužel ne dost tvrdě a tak se probudila. Tak jsme jí řekly, že to je v pohodě, ať si lehne, že zase usne. Jenže to začala kňourat, že brácha chrápe. Tak jsme se s ní už nebavili a šli pryč. Ovšem co následovalo potom - asi čtyřikrát šla na záchod, potom začala hlasitě zavírat dveře a nahlas natahovat a brečet. Tak tam jdeme, že takhle to nejde. A že si teda půjde s taťkou lehnout do ložnice.

Na čež si lehla na zem a řekla, že bude ležet na zemi. Při tom se samozřejmě zalykala pláčem. Tak jsem ji zvedla, odvedla do koupelny, ať si umyje oči a jde si lehnout s taťkou. Pořád teda brečela, tak jsem se ji snažila uklidnit a říct jí, že když se bude takhle stresovat a brečet, tak může být potom nemocná. Ne že bude mít kašel, ale napořád nemocná. Že to tělo prostě nezvládne a něco mu začne špatně fungovat. A jak to dopadlo?

My jsme měli ještě druhý den nervy nadranc, ale princezna si po pár minutách usnula.

Druhý den nebyl žádný mobil ani žádné společenské hry, které chce pořád hrát. Hezky jsme je donutili dělat domácí práce (nádobí, uklízení a chystání stolu). Tvářili se na to dost zmučeně a s odporem, ale udělali to.

A já se teď modlím, abych to dítě příště neměla chuť uškrtit. Jó a lampička je v nenávratnu. Do dětského pokoje už asi ani nepáchne.

    Nevím proč by táta nemohl zasáhnout a ručně- stručně jí to vysvětlit, tady to vymýšlení nikam nevede.  

Však taky dostala, ale potom následovalo tohle všechno.

Jak říkám, ona je pak schopná kvílet několik hodin. A to by se nikdo z nás nevyspal, leda bychom ji dali do prádelny.

Postele rozděli nechtěla, nerozdělovali jsme je. Byli jsme odpoledne na dvě hodiny venku, všichni jsme přišli utahaní. Jenže jak v půl deváté skončil film a měli jít spát, tak začlo tohle tóčo. Už tam oba zívali a třeli si oči, takže unavení byli. Jenže malá se prostě rozhodla, že tohle není podle jejího gusta a tak si to vyřve. Bohužel je hysterická a tvrdohlavá jako její maminka. A její rodiče nebyli schopní ji zkrotit. Sám jejíbrácha nám potvrdil, že si pořád vymýšlí nějaký kraviny. Což nám ani nemusel říkat, protože to víme.

Mě to štve a nevím, co s tím. Řekla jsem jí, že když se ona bude chovat takhle, tak ať nečeká, že my si s ní budeme pořád hrát a bavit ji, protože jsme taky jen lidi, kteří se potřebují pořádně vyspat. A že jsem dost zklamaná a smutná z toho, že se takhle chová.

Od příště prostě budou se vším pomáhat, aby si uvědomili, že my s tím vším máme práci. Bohužel z domu jsou naučení si tak maximálně odnést po sobě ze stolu.

Mám pocit, že malá nerada usíná potmě  a podobné to měla i ta naše malá skoropříbuzná. Koupila jsem ji na usínání podobnou lampičku, jako je tady ta želvička a je klid. Vytvoří se totiž krásné pohádkové prostředí na usínání a tato želvička, která je na baterky, se navíc sama  …tuším že po 50 minutách… vypne, takže by odpadlo případné probuzení, tak jako při vypínání lampičky. Za zkoušku to stojí.

Jak píše Lištička, …kdoví, co se jí honí v hlavě…

Díky, Rybko, za nápad. Už fakt nevíme, co s ní. Já je mám fakt oba ráda, ale ráda se taky v klidu vyspím ve své posteli. Je teda pravda, že tu jsou jen jednou za 14 dní, ale jak pracujeme na směny, tak se na ty tři dny volna vždycky těším. Jenže ono to moc volno není. Pak jdeme zase pondělí, úterý na 12 hodin do práce, potom pátek, sobota, neděle. Další týden jen středa čtvrtek, ale od pátku do neděle jsou tu děcka. A tak je to pořád dokola.

Někdy si říkám, že se na to vykašlu a budu na ty volné víkendy někam utíkat, ale to je blbost. Pak tu pořád řešíme přítelovi rodiče, kteří umí akorát být ukřivdění, že je nikdo nechce navštěvovat. Navíc mi dávají za vinu, že tam děcka k nim nechtějí. Jednou jsem to totiž už nevydržela a utekla jsem od nich na ulici se uklidnit. No a další víkend sem děcka nechtěli jet, až jsme jim slíbili, že k babči a dědovi nemusí. A teď za to můžu já, že tam nechtějí. Jenže já za to nemůžu. Tohle prostě není moje chyba. Kdyby je měli rádi a dřív tam taky rádi chodili, tak teď by jim to najednou jen kvůli mě nevadilo.

Pak mám fakt trpělivosti na rozdávání a velmi klidně a snadno se mi takové problémy se spaním řeší.

Teď mám taky angínu s teplotami a před tím už jsme oba byli od Vánoc taky asi čtyřikrát nemocní. Teď momentálně mám pocit, že mi z toho všeho praskne hlava. No a pak ať se tady někomu dobře spí.

Jo, jo…. Voslíku, nemáš to vůbec jednoduché a věřím, že je toho na Tebe moc, když se s láskou snažíš, aby všechno klapalo, tak jak má, ale ono to přes všechnu snahu přesto nevychází. Nevím, co Ti víc poradit, …. utěšovat Tě, že až malá povyroste, že to s ní bude jednodušší asi nemá cenu, protože pokud má holka hysterickou povahu, tak v pubertě, si myslím, to s ní bude ještě hodně veselé….

       Tak mě napadá…. co kdybys některý ten víkend místo s dětmi, trávila u svých rodičů? Když jsou s Tebou děcka rádi, tak by jim Tvůj přítel mohl říct, že ty její hysterické scény Ti nedělají dobře a že se jim musíš kvůli svému zdraví vyhýbat. Třeba to na slečnu zapůsobí, bude se jí stýskat po hrách s Tebou a začne třeba dělat dobrotu  …. Kdo ví  

Teď Ti ale přeji, aby ses brzy uzdravila a byla fit. Nezapomeň si vykloktat krk vlažnou slanou vodou, několikrát za den a máš po angíně. Držím Ti palečky.

No, právě, lepší to nebude Ale proto bych byla ráda, abych jí uměla ukázat, že to jde i jinak. Jenže to chce hromadu času a jde jen doufat, že se jí třeba něco vryje do paměti. Jenže to se budu muset umět sama ovládat

Já už jsem v neděli ráno zůstala ležet a vylezla jsem až před polednem. Mohli bychom to ale zkusit. Je to dobrý nápad. Už jsem se jí to několikrát snažila vysvětlit, že jsem taky jen člověk a že si opravdu potřebuju odpočinout. Možná kdybych opravdu šla na víkend k našim, došlo by jí to. Ale raději bych jí to řekla sama. Jen doufám, že pak nebude mít pocit, že je zlá a špatná. Protože se mi zdá, že to se jí možná taky honí hlavou, nevím. Jak se to už tady psalo, nevíme, co v té hlavičce má.

Ale já nechci mít nervy nadranc Tak to promyslím.

Děkuji, Rybko, za povzbuzení. Už mě bolí jen jedna mandle, tak je to lepší Mám nějaká super príma antibiotika, tak snad mě nezkosí ještě víc Na pravou mandli zkusím tu slanou vodu a jox, ten mi taky zabírá.

Milý Voslíku, mám pocit, že se cítí ta holčička osamocena, opuštěna. Já bych si k ní sedla na postel a vyprávěla bych si s ní a povídala jí nějaké zážitky z dětství, nebo ze života. Dělám to tak i s vnučkou, držím ji za ručku a vyprávím, jak jsem byla malá, co jsme s bráškou dělali, co jsme dělali s kamarády, jak jsme hráli divadlo, jak jsme sáňkovali a tak. Podle mně nechce být sama, odložená. Rozvod děti vždy zasáhne, je to pocit ztráty zázemí a jistoty. Píšu jen, jak si vzpomínám na rozvod rodičů a na své pocity já.  Vzpomínám si, že jsem využila každé příležitosti a chtěla jsem k babičce na klín /kam jsem se už nevešla/, nohy mi visely až na zem, ale chtěla jsem, abych byla u ní v náručí, aby mí zpívala a vyprávěla. Myslím Voslíku, že by se tak i váš vztah utužil. Co říkáš? Pavla  

Pokud Ti dítko nechce usínat, nezkoušeli jste na to jít přes to psychologično, s hračkou, nějakou která opravdu dítěti přimkne k duši? Napadají mě ty Hvězdné želvičky nebo tak, ty mají co do sebe!

terula, máš tu želvičku nebo berušku doma? Koukala jsem se po něčem, co by synovi pomohlo s úsínáním a tohle mi příjde jako docela dobrý nápad, ale jeět trochu váhám, zda koupit či ne…

My ji doma máme, dcera ji dostala od babičky. Musím říct, že na usínání osamotě to dost funguje

já to naštěstí s mím drobečkem zatím nemůsím řešit, ale koukala jsem na tu berušku a je roztomilá

zdravím, tchýně přišla s usínací želvičkou, že by to koupila dceři, ale já vůbec nevím, jestli by jsme to využili…

Ahoj, neteř to má a usíná s tím každou noc. Viděla jsem to u ní poprvé, ale docela se mi to líbilo

já jsem na to náhodnou narazila na internetu a taky mě to celkem zaujalo, neznám tedy nikoho, kdo by to měl, ale vypadá to jako naučná hračka