Téma: Jak naučit dítě spát samo?
Uživatel: Kattyk
Věk: 26
Město: Brno
Dobrý den, prosím o názor a radu,
žiji s přítelem (3,5r), který má ve střídavé péči syna (5) od malička je naučený spát s námi (tedy my spali v jeho pokojíčku), avšak už se na postel všichni nevejdeme. Podařilo se mi přesvědčit přítele, že je čas, aby spal sám ve svém pokojíčku. Večer usne (cca9), pokud má rozsvíceno, otevřené dveře a slyší nás vedle, v noci se však pravidelně budí kolem 2h v noci s pláčem, ikdyž má rozsvícenou bludičku. Přítel jde za ním a tam už zůstane a spí opět v pokojíčku až do rána. Pokud se vrátí do ložnice, za hodinu začne vše nanovo. Nepřipadne mi to jako správné řešení a je to začarovaný kruh. Přítel mi na obranu tvrdí, že dny, kdy syna nevidí, si ho chce užít co nejvíce a proto s ním chce spávat. Já se naopak budím čím dál častěji sama, nepřijde mi to dobré ani vůči vztahům v rodině, když dítě vidí, že spí s tatínkem a ja vedle sama. Pociťuji totiž, že dítě na mě žárlí a začíná mě brát jako konkurenci vůči otci, Děkuji
Reakce čtenářů
Já bych tomu dala čas, neutnula bych přítomnost tatínka ze dne na den.
Začala bych pěknou motivační pohádkou o nějakém zvířecím mláďátku, které dostalo nové povlečení na postýlku a zjistilo, že spát ve své vlastní postýlce je ta nejlepší a nejpohodlnější věc na světě, spojila bych to s nákupem pěkného povlečení, které by si malý sám vybral…
V další řadě bych udělala důsledný každý den stejný večerní rituál, u nás třeba vypadá takhle: kapičky, čištění zoubků, poslední čůrání, pohádka - 15 minut čtení, společná modlitba, ještě chvilička povídání, přikrytí a pusinky, ukolébavka dle výběru dětí, popřát dobrou noc, zavřít dveře a pak už jen s citem, ale rázně delegovat všechny bolavé prstíčky a žízně na ráno.
Další tip - odbourat noční světýlko - nám děti dost budilo a od té doby, co jsme ho odbourali, spí mnohem lépe, ale tohle je asi individuální, takže kdyby Vám to nevyhovovalo, tak to nechte při starém. My jsme třeba měli takové přechodné období, kdy jsme dávali noční světýlko na usnutí a po 30ti minutách jsme ho vypínali, teď už si ani nevzpomenout, že nějaké měli a že na něm byli zcela závislí…
No a takhle bych malého ukládala, v pohodě a s klidem, když by v noci přišel, nechala bych ho s tatínkem, nijak bych se nepokoušela to na sílu lámat, ona celá ta situace je pro pětileté dítě docela emocionální pecka, zkuste se do něj vžít, a samostatného spinkání bych se snažila dosáhnout hlavně tím klidem, pocitem bezpečí, pohodou a příjemným pelíškem.
Kazde male dite z rozvedenho vztahu netouzi po nicem vic, nez aby bylo blizko svym rodicum. Uz tak ma rozpolcenou dusi a spoustu veci nechape, proto jedna podvedome.
Myslim si, ze pro dospeleho jedince by nemel byt problem tohle pochopit a diteti vyhovet. Navic ve vasem pripade se jedna asi jen o vikendy nebo prazdniny.
Na vine neni to dite, ale ty, ktera asi jeste nejsi dost dospela na to, abys dokazala usnout bez pritele?
Spis nez to dite, zarlis ty.
Aby te maly nebral jako konkurenci, mela by sis k nemu hledat cestu a byt mu spis uznavanou kamaradkou.
Věk: 22
Město:Beroun
My jsme našim dětem koupili malou postel, k tomu se pořídily dětské zábrany a děti se učily spát sami. Ano, bylo to náročné. Manžel skoro každý večer chodil vykládat pohádku a pak z toho byl unavený, ale děti se to postupně naučily a my si dnes (20.11.2021) večer můžeme dokonce i trochu užít. Energie nám na to ještě zbývá protože jsme akční mladí rodiče.
