Téma: Oblíbenost vlastních dětí - které máte raději a proč?

Text uživatele: Asi nikdy nejsou děti podobné.ve více případech je to tak ,jako by nebyli ani sourozenci.Ono se říká ,že nelze mít někoho více rád ,ale praxe je jiná.Já mám tedy jedno dítě ,takže nemám co řešit.

Text uživatele: Tohleto řeší spousta rodin a myslím si, že je to i přirozené, že jedno dítě tak trošku víc přiroste k srdíčku, kort, když je to jako v Tvém případě, Ondřeji. I u nás doma to tak bylo a i když jsme nebyli s bráchou dacani, přesto jsme oba cítili, že nás mají rodiče tak nějak jinak rádi. A oba jsme to cítili stejně. Máma měla raději mě a taťka zase bráchu.
A s tím ubližováním dětí rodičům, to jed dost složitá otázka. Děti často nesplňují očekávání svých rodičů a mnozí rodiče to pak cítí  jako zklamání. Pokud se ale dítě chová ke svým rodičům tak jak jsi napsal o svém synovi, tady už jde skutečně o ubližování, bezcitnost a bezohlednost.

Text uživatele: A je to pořád stejné nebo se to časem změnilo?

Text uživatele: Těžko říct,  tím, jak jsme dospěli se situace docela změnila, ale ve své podstatě myslím, že je to pořád stejné, už jsou tam nějaké koleje a tak to v nich jede dál...

Text uživatele: Mám jen jedno a  podobný problém jsem nemusela nikdy řešit.
často se takto nevyvede to dítě, které mělo opičí lásku svých rodičů, upřednostňované před každým a před vším. Tak to aspoň vidím ve svém okolí, neříkám, že to tak musí být vždycky.

Text uživatele:  Já mám též jen jedno. A že máš rád jen jedno víc, je podle mě normální. Jenom by mě zajímalo, dcera je nejmladší?

Text uživatele: Je-li to tak, jak píšete, asi ani nejde mít jiný pocit.
Jiný případ by byl, kdyby jedno mělo méně rodičovské lásky z důvodu, za který nemůže. Což ale u Vás tak není.

Chápu.
A přeji hodně radosti s dcerou. Myslím, že je i hodně rodičů, kteé mají třeba jen jedno dítě, které je trápí jako Vás syn. Nebo dokonce více takových.

Asi nezbývá než se snažit hldat pozitiva