Téma: Divný syn (15 let) se nechová jako klasický puberťák - stydlivý, bez zájmu o holky, zajímá ho komunismus

Chápu tvé starosti, ale děti jsou různé. Zkus si se synem popvídat, vyložit mu, co tě trápí a zkus zjistit jeho mínění. Víc bych celkem nedělal, protože jakýkoli, byť dobře míněný, "násilný" zásah může situaci jen zhoršit. Važ si synovy důvěry k vám a trpělivě čekej a sleduj další vývoj.

Spousta rodicu by jasalo, kdyby meli takove deti. Ty si z toho delas hlavu! ITci maji trochu jine mysleni a moc kamaradu nepotrebuji, vetsinou komunikuji s pocitacem. Neboj, vsak on taky dospeje!
S tim komunismem ho to nejspis prejde. Vzdyt on v komunismu nevyrusal, tak proc by si ho nemel idealizovat? Neber to tak vazne!

Ne všichni puberťáci se chovají tak že flámují, jsou sprostí, drzí, kouří, pijí a divně se oblékají.

Jediné, co mi tam přijde zvláštní je ta obliba komunismu.  

Je možné, že si jen zcestným způsobem heroziuje jedny z vítězů druhé světové, ale čistě teoreticky je otázka, jestli není uchvácen komunismem coby totalitním režimem a není to vlastně forma extremismu. Jen jiná než neofašisti.

Jestli z toho bude nebo nebude mít nějaké problémy, to asi teď těžko soudit - ale měli byste s ním asi o tom co nejvíc mluvit. Tím nemyslím jen na komunismus nadávat, ale snažit se, aby mluvil o svých názorech on a docházelo k diskuzi, takže hodně se ho ptát, co na tom vidí, co se mu líbí, co si o čem myslí a pod.

No on se priznivcem teto ideologie stal jiz pred pubertou, cili to neni nejaky zkrat co prejde. Fascinuje ho ta ideologie, myslenky a tak. Proto ma taky v pokoji vyvesenou vlajku se srpem a kladivem. Udelal to s nasim vedomim, takze ne ze by to udelal nelegalne. A extremistou byt nechce. My s manzelkou pro nej hodne znamename jak sam rikal a nejlip se citi s nami a s nikym jinym. Bohuzel mu priznivost k teto ideologii zpusobila nepochopeni a neoblibu u jeho spoluzaku, a tim spis utika k nam…

No, podle mě je otázka, co ho na tom v dnešní době fascinuje.

Je trochu rozdíl, jestli se shlíží v pomýlené představě, jak všechno je všech a všichni jsou si rovni a všeho je dostatek - anebo v možnosti lidi lustrovat, kádrovat, šmírovat, zavírat.

A to píšu proto, že jsem kdysi podobný případ zažila - a bylo to právě dítě, které mělo problémy se spolužáky - a rostl z něj takový malý estébáček, protože mu vzhledem k sociální odloučenosti vyhovovala představa, jak s nimi všemi, které si neuměl získat normálním sociálním kontaktem, zamete pomocí represivní moci.

Což bych vám nepřála.

Jak vidím, názory na to se různí, ale podle mě má kluk v patnácti dost rozumu, aby věděl to základní a pokud se shlédne s jakékoliv problematické ideologii (což platí i kdyby obdivoval fašismus, nebo třeba Svědky Jehovovy) , tak je dobré mít se na pozoru. Což se máte - a je to dobře. Pokud máte tak dobré vztahy a kluk není uzavřený i před vámi, tak opět doporučuji s ním o tom co nejvíc mluvit, abyste zjistili, co tedy se mu líbí. Ono z toho totiž vyplyne i to, co mu tedy v životě chybí. Třeba je to jenom organizace typu Pionýr či SSM, kde by se o jeho začleňování do kolektivu někdo organizovaně postaral - což by možná spravil i nějaký skautský oddíl.  

Jinak řečeno, je otázka, jestli ho přitahují ideály, které se sice historicky ukázaly jako pomýlené, ale podlehlo jim svého času hodně lidí, i velmi inteligentních - což by opravdu bylo pochopitelné a ukazovalo by to spíš na to, že to dítě je na svůj neobvykle citlivé k bordelu jaký v dnešní společnosti je. Nebo jestli ho fascinuje ta moc, kterou to zřízení dávalo jedněm nad životy druhých.

No jo, on asi potřebuje mít věci víc přehledné, možná je trochu úzkostnější a nějaký pevný režim by mu prostě vyhovoval. Slabí lidi si obvykle vělké myšlenky, řád  a sílu idealizují a berou ji velmi vážně, je to taková obrana proti chaosu. Je celkem jedno, jaký "ismus" to je.  

Úplně v pohodě to není, pár věcí mi to připomíná, napsala bych spíš do specializované  poradny, problémů s dětmi přibývá. Důvody, proč je tak zabržděný a tíhnoucí k rodičům, autoritám a velkým myšlenkám by stálo za to rozebrat. Později se to bude řešit hůř, respektive, už to pak bude jen na něm.  

Tak jakoukoli poradnu bych do toho kvůli náklonnosti kluka ke komunismu netahal. A je třeba si uvědomit, že on socialismus (pozor, tady žádný komunismus nebyl) nezažil a komunistické ideje kromě odstranění kapitalismu všemi prostředky moc té "síly a řádu" neobsahují, spíš je to o rovnosti mezi lidmi. A to je to, co ho (a nejen jeho, ale docela dost mladých) klidně může přitahovat. Zda v budoucnu "prozře" nebo zůstane těm idejím věrný, tím bych se teď moc nezabýval.

O komunismus přece vůbec nejde, to mě na tom klukovi znepokojuje nejmíň. … tak, jistě to může dopadnout i dobře, dneska (02.05.2017) děti dopívají o dost později a tohle tedy neodpovídá patnácti letem věku, nicméně, je na tazateli, aby si vybral, co podnikne. Zdali čekat tu oblíbenou " osobnost". , nebo se někde ještě sám poradit, kluka může nechat doma, asi pro začátek.  

To, co člověk poslední dobou ve výchově vídá, je ale tak nějak patologické celkově, na Idnesu například popisovala v rozhořčeném blogu autorka záchvat separační úzkosti, který iniciovala jak u sebe, tak u své dcery při nuceném pobytu v nemocnici, vlastního problému si evidentně nebyla vědomá.  Takovíhle rodiče problém nevidí a jej jich čím dál víc. Tíhnou k rozmazlování.  

To ale nejspíš nebude záležitost zdejšího tazatele, ten je naopak vnímavý, tu stále  více se rozmáhající neschopnost se separovat jsem uvedla  jen pro ilustraci.

Houstne to. Ještě zhruba před třiceti lety trpělo nějakou poruchou osbnosti zhruba jedno dítě ze třiceti, tj, jedno ve školní třídě (tehdejší), dnes (02.05.2017) je to zhruba jedno z deseti. Ono taky doba je pěkně drsná. Proto bych taky neradila  problémy přehlížet, za nějaké fundovanější poradění nic nedá a může to pár nepříjemným věcem zabránit. Pokud se nic neprojeví, tím líp.  

Neschopnost se separovat je jednoduše obranný mechanismus regrese. Protože dnešní rodiče obvykle nesaturovali dětem potřebu fyzického a duševního bezpečí, jejiž psychika stále čeká na naplnění této potřeby. Separace nastává jako další fáze (několikrát opakovaná v různých vývojových obdobích).

Postupně se tedy u dětí roztahují vývojové cykly, a mnohé vývojové úkoly nejsou naplněny. Mnohé děti na to reagují tak, že zůstávají ve fixaci na období, ve kterém řeší stále ještě nedořešený úkol, či se dokonce regresně vrátí.

Děti zůstávají ve velkých počtech viset v různých starších vývojových obdobích, které už dávno měly mít za sebou. To je důsledek dnešní "vědy" a dnešního moderního přístupu k dětem i rodičovství ve společnosti. A to, co byl původně vývojový problém (a vývojová porucha podle mezinárodní klasifikace nemocí) je v pubertě a dospělosti překlapováno do porucha osobností či jiných věcí.

To je ale důsledek celého humanismu a moderní západní vědy a společnosti, kdy děti nesmí být vedeny (= nemohou cítit pocti bezpečí, což je druhá mince věci zvané autorita), kdy děti nesmí být učeny. Kdy děti nesmí být směrněny. K tomu se saturují spíše materiálná potřeby dětí, než duševní. To je už několikátá generace, která páchá zločiny na dětech.

K tomu jsou děti nuceny ve školách, televizi i jinde nenávidět svou vlast (jinak by byly náckové), nenávidět svou radu (běloch může za všechno zlo světa), nenávidět sám sebe jako muže - jakákoli průraznost je přeci agresivita a násilí. Ve škole se nesmí chtít výkon, ale musí být inkluze a spolupráce - tedy slabost je to nejlepší, co se propaguje. Normální muž je fuj, lepší je homosexuál či transexuál, a je třeba to všude vyřvávat. Atd. Dospělí se ještě nějak zorientují, ale ty škody na dětech teprve si vytvářející své názory!

Co se tyce komunismu (nebo socialismu), klukuv postoj chapu. Je to spravedlivy system. Akrat ze v praxi nefunguje. Ale to ten kluk v 15ti letech nemuze vedet.
Znala jsem jednoho Francouze, nadseneho komunistu. ale jen do te doby, nez prijel do Prahy a videl realitu. Auto se mu na ceskych silnicich rozsypalo a pak mu z nej jeste co mohli, ukradli. Pak uz tak nadseny nebyl!!
A kdo delal vzdycky revoluci? Studenti a mladi lide! Tvuj syn ma vyhranene nazory a jde proti proudu. Jednou z nej bude silna osobnost!

Revoluci v první řadě dělali vojáci.

Takový Adolf Hitler udělal v Evropě větší revoluci, než jakýkoli mladík. Když napadl Polsko, bylo mu 50.

Vladimír Iljič Lenin udělal bolševický převrat v Rusku také chvíli před padesátkou.

Mladí lidé demonstrují a stěžují si, ale skutečné a rozsáhlé revoluce jsou dílem lidé v druhé polovině svého života.

 Tedy ze byl Hitler revolucionar, to slysim poprve. Ale odkud to mas taky vedet, kdyz je ti teprve 18? Nebo snad 20?
Nastesti tohle tema je o necem uplne jinem!!!

Myslím, že Hitler udělal pořádný fukar v Evropě. Jestli tohle není revoluce, tak co tedy? Evropu změnil úplně a nadobro. Změnil hranice států, změnil ekonomiku, hospodářství.

Koneckonců Adolf Hitler byl největší komunistický revolucionář, když to vezmeme do důsledků. Komunistická soustava států, a mimo jiné komunistický režim v Československu, je přímým důsledkem druhé světové války, a také po druhé světové válce vznikl. Nebýt Adolfa Hitlera, komunismus by v polovině Evropě nebyl. Nepřímo tak Adolf Hitler způsobil komunismus ve velké části Evropy na celých 40 let.

Za komunistický režim a celý ten komunistický bordel v Československu můžete nepřímo poděkovat Němcům a Adolfu Hitlerovi. Bez jejich masového vraždění, genocid, a stovky miliónů mrtvých za kterých lze poděkovat německému národu, by Evropa byla úplně jinde. Už jen to vyvražďování všech skvělých lidí, které Němci zplynovali a umlátili v koncentračních táborech, nebo museli zdrhnout do USA! Takže nejlepší lidi Evropy pozvedávali rozvoj USA a ne Evropy.

---

Nicméně o tomto téma není, ale když pubertální kluk dělá klukoviny a ptákoviny, jakože má rád komunismus, což ho za chvíli přejde, protože jak psal Winston Churchill: "Kdo nebyl levičákem ve 20 nemá srdce. Kdo je jím ve 40, nemá rozum." - tak se všichni mohou pominout. Na klukovi nikomu nezáleží, ale na tom, ale nesmí mít příchylnost ke komunismu. To ať raději masově vraždí, trhá mouchám křidélka či krájí živé akvarijní rybičky na prkénku. To by diskutující zde znepokojovalo méně. Přitom kluk ještě čtyřikrát totálně změní zájmy než začne svůj život.

K věci a tématu. V 15 letech je velice těžké říci, co je problém. Dochází k nerovnoměrným a různých skokům ve vývoji, někdo rychleji, někdo pomaleji. Bez návštěvy kvalitního dětského psychologa nezjistíte, zda je v pořádku, či je problém.

Já osobně jsem se mimochodem pořádně poprvé zamiloval v 17 letech, do té doby jsem bral holky tak nějak bokem. Až pak jsem se divil tomu fičáku.

To tedy nevím, jak jsi přišel na to, že na klukovi nikomu nezáleží?

Bavíme se tu přeci o něm.

Jestli tu někdo vede především rádobyobjevné politické dispuce a s tím, že na kluka si vzpomene jen pár větami na závěr, jsi tu jen ty.

On bude asi vždycky takovy člověk, který bude mít rád svůj vlastní klid a společnost lidí kolem sebe tolik potřebuje. Je takový povahově. S jeho koníčkem bych si nelámala tolik hlavu, je mu teprve 15 let a v takovém věku se mladí lidé vetsinou na něco  upnou. Jiní ke zpěvákovi a jiní třeba k něčemu takovému, jako tvůj syn. To že si nevyjde s žádnou holkou taky není v  patnácti žádná tragédie. Jen ho ještě žádná tolik nezaujala. Až se do nějaké slečny zakouká, tak si potom budeš stěžovat na to, že bude pořád venku sní  

Vyměním Tvé hodné dítě za svou pošahanou, poblázněnou a hyperaktivní dceru (14). Pravá puberta zaručena.

No dekuji, ale radsi ne. Ale stalo by to zkusit dat meho syna do jeji spolecnosti. Treba by zmenila meho syna a vice ho dovedla k samostatnosti.

Syn se potřebuje nejen osamostatňovat, ale i psychicky otužovat, a to co nejdříve, jinak bude mít v životě problémy a Vy s ním. Podle mě není úplně pořádku to, že: "nechce nikam chodit s nikym krome nas, vzdy chce být s nami a s nikym jinym."

Chtělo by to, aby měl i nějaké zájmy a aktivity i mimo domov a v kolektivu vrstevníků.

Není jedináček?

Ano, narodil se jako jedináček. Zadmeho sourozence bohužel nemá.

To je dobré, rozčilovat se nad tím, že s puberťákem nejsou problémy . Píšeš, že je to IŤák, to jsou často "jiní lidé", ale ono se to časem srovná, znám pár takových, ze kterých jsou velmi dobří otcové od rodin.

Trochu mě do toho nepasuje co si vybral za "preferovanou ideologii", ale údajně od Churchilla pochází následující citát:

Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.

Takže srdce má a ten rozum časem přijde (blbej asi není, to by nemohl být IŤák ).

Ja bych kluka poslala na nejaky tabor. Bud vodacky, jazykovy nebo jinak zamereny. Tam se osamostatni a otrka. Je to jedna z nenasilnych moznosti.

Dobrý den vsem. Tak jsme ja s manzelkou se synem hloubeji mluvili jak jste mi doporucili. Byl k nam otevreny, nic neskryval. Dozvedeli jsme se, ze my jsme ti, kdo ho chrani, kdo ho chapou a pomahaji mu. Nechce od nas nikdy odejit a nemohl by zit bez nas. Kdyz jsme se ho zeptali na ty vrstevniky a tabory, tak rekl ze nechce, ze nepotrebuje byt se stejne starymi. Vzhlizi k nam a k ucitelum. Pak prisli na radu divky. Odpovedel nam, ze na nich nic nevidi, nestoji o ne, ze se ho sice nejaka snazila ziskat, ale odmitl ji hned v zarodku. Nechapal o co ji slo, snad aby se mel venovat ji a ne svym rodicum?? . Zeptali jsme se ho proc to udelal, odvetil ze ma radsi nas a psani knizek (jeho treti konicek). Kdyz prisla rec na socialismus, tak rekl ze se mu libi to jak by nikdo nehladovel, netrpel, nebyly by valky a vseci by meli vse spolecne. Libi se mu socialisticke a komunisticke pisne. Taky se nam sveril ze obdivuje sovetskou armadu. Nechce se teto ideologie vzdat. Takze tak.

No takžeť je to tak, potřebuje bezpečí a chce zůstat šťastným dítětem. Prostě se neodpojit…  

Ano.

No jo no, fakt si s někým promluv. Tohle odeznít může, ale taky nemusí. A za nějaké to dotazování jinde, mám namysli něco odborného, tím tedy nevyjadřuju nic proti laické veřejnosti, za to nic nedáš a pár věcí by se možná dalo rozkličovat. Ani rodinná terapie se v budoucnu nedá vyloučit.  

No jo, jenže k té pupeční šňůře by neměl být připoután celý jeho život. Mně to nepřijde úplně v pořádku, že chce být pouze se svými rodiči, nikdy nechce od Vás odejít, vrstevníky zcela odmítá atd. Přijde mi to až nezdravé, do budoucna přinášející velké potíže a problémy i pro něj samotného, a co mám zkušenosti, tak jsem přesvědčená o tom, že toto samé či podobné by Vám řekl i odborník psycholog.

Jestli je jedináček jsem se ptala proto, protože tam může být kořen toho proč to je, jak to je, ne v tom, že by neměl sourozence, ale v tom, že je stále připoután k pupeční šňůře, což zřejmě se stalo i přispěním Vaší výchovy. To prosím není kritika, jen úvaha.

Sám musíte vědět, že dnešní svět není pouze růžový a milující, tedy je třeba naše děti i do dnešní doby připravit a vychovat i tak, aby si uměly i samy poradit, postarat se atd. , neboť nás rodiče nebudou mít vedle sebe věčně. A co potom?

Nelámal bych to přes koleno (nenutil bych ho na žádné tábory, jestli nechce)  a byl bych rád za to, jak to je teď. Užíval bych si, že není problémový a že má rád svoje rodiče a věnoval mu všechen čas, které mohu, dokud o to stojí. Však se to během následujících 5 let může ještě mnohokrát otočit a budeš ještě "prstíčkem hrabat" a vzpomínat, jaké to bývalo pohodové

Myslím si, že tohle se samo jen tak nezmění.

1) co studuje? Je ještě na základce nebo už na střední? Na gymplu?  

Nový kolektiv mu může pomoct změnit přístup, možná by mu k osamostatnění přispěl i internát.

2) přijde mi, že ty věci (rodiče, učitelé, socialismus, armáda) mají ty společné jmenovatele, jakými jsou omezení vlastního rozhodování (rozhoduje vyšší autorita)  a pak také pocit ochrany, bezpečí (samozřejmě zčásti iluzorní, ale i tak) . Nezažil on někdy nějakou traumatickou situaci, nebo nebyl nějaké svědkem - která měla souvislost buď s ohrožením jeho bezpečí - že se prostě nadmíru bál - nebo měla souvislost  nějakým chaosem - někdo se neuměl rozhodnout nebo se rozhodoval špatně a pod. ?

3) není možné, že zažil šikanu?

4) nebyl u vás na spadnutí někdy rozvod?

Pardon, nebylo to na Dany, jen jsem to špatně zavěsila.  

Jen tedy když už jsem to zavěsila sem, tak dodám, že si myslím, že se to ještě samo změnit může.

Měla jsem spolužačku na střední, ta abnormálně visela na tátovi. Největší "rauš" ještě ve čtvrťáku byl, že si s ní taťka půjde pinkat míčem nebo tak něco. Taky nezájem o kluky - popravdě až se kolem toho vedly i řeči, protože to bylo fakt divný. Taky v podstatě vzorné chvání, žádné pubertální nešvary (i když to posuzuji jen z pozice jejího vrstevníka) .

Na vejšce z toho vyrostla. Prostě byla jen "opožděná" - ne intelektuálně, byla velmi chytrá, ale v tom dospívání.

Dobry den, Katerino

1) Studuje na 8letem gymnasiu, moc kamarádů nemá, stal se neoblíbeným

2) ano zazil, bal se

3) ano prosel si sikanou kvůli tomu socialismu (nazývali ho rudochem, komancem a napadali ho), nikdo se ho nezastal, vyjma jedne spoluzacky, tu pak taky zacali vyclenovat prave kvuli zastani se meho syna

4) ne s manzelkou by jsme si to vuci synovi nedovolili, nechceme ho rozvratit, kdyz je s nami tak spokojeny. A taky není nic co by ho mezi námi zapříčinilo

Děcka jsou strašné svině. Všichni se strašně chtějí něčím lišit ale když se někdo liší doopravdy, tak ho ostatni vyloučí. Já jsem si šikanu ve škole zažila také a musím říct, že to člověka poznamená na celý život. Úplně stejně jako on, jsem se izolovala a izolují se až do teď. Vůbec se mu nedivím.  

Myslím, že 2) a 3) se může podílet na tom, že nemá zájem o vrstevníky a snaží se držet tam, kde se cítí v bezpečí.

Podle mně: pokud máte dojem, že je takto šťastný a jemu samotnému nic nechybí - asi bych tomu ještě dala rok dva čas než bych to začala vnímat jako problém. Pokud ale byste měli pocit, že on sám se třeba necítí dobře kvůli tomu, že se cítí být odlišný, nebo že namá kamarády, snažila bych se pro něj najít nějakou terapeutickou pomoc.

Můj názor a zkušenosti (i osobní) jsou takové, že zažije-li dítě šikanu, měla by se řešit s pomocí odborníků, určitě psychologa, který pomůže se dítěti s ní vyrovnat co nejlépe tak, aby zanechala na duši dítěte co nejmenší šrámy a rány, jinak se stane přesně to, o čem píše Dáreček = poznamenání na celý život.

Šikana je závažná věc, neví si s ní rady mnohdy ani školy, natož rodiče. Učitelé, byť VŠ studovaní, absolvují ještě navíc různá školení či semináře samostatně zaměřené na šikanu, což je sice užitečné, ale pořád je to jen krátkodobé získávání teoretických informací, zkušeností přijdou až s léty praxe. Rodič je na tom podobně, může si nastudovat o šikaně cokoliv, ale pořád není psychologem. Navíc mé zkušenosti jsou takové, že dítě, které zažilo šikanu, snadno a úplně své pocity neodkryje, i u psychologa to trvá několik sezení, než se dítě co nejvíce svěří a projeví. Dále, psycholog pozná následky šikany u dtěte nejen podle povídání, ale i podle mnoha dalšího - školní výsledky před šikanou a po ní, písmo před šikanou a po ní, verbální a neverbální projevy, různé testy atd.  

Čili, já být Vámi, nepodceňovala bych to. Ale rozhodnutí je na Vás, Vy jste rodiče.

Já myslím, že to nebude žádný problém. Můžete být rád, dobře jste ho vychoval. Určitě je snem každého rodiče aby dítě v 15ti bylo takhle bezproblémové.

To ještě nic není  To já jsem byl v 10 tajným fandou nacismu, jenže to jsem neměl ani tušení o koncentračních táborech a genicidě židů. Prostě se mi líbila němčina a černé uniformy. Přestalo mě to zajímat až když jsem viděl dokument o Lidicích. (Prosím nekomentujte moje zvrhlé dětství.)