Téma: 12letá dcera nekomunikuje s učitelkami ani kamarádkami ve škole - co s ní?

Zdá se, že ji něco trápí a neumí se ve škole vyjádřit, neumí popsat své pocity. Doma je ve známém prostředí, má tam domov, rodiče, je doma jistější. Pokuste se s ní problém rozebrat a pak promluvit s učitelkou.

Určitě bych se od ní snažila zjistit ten důvod. Řekla bych, že má v sobě nějaký blok, který jí brání se projevovat. Důvodem může být strach před posměchem spolužáků, (možná už to zažila) ale i jiný důvod zapříčeněný čímkoli. Třeba i z rodiny. Tím se Vás nechci nějak dotknout. Tenhle předpubertální věk je nevyzpytatelný a důvodů může být spousta.

  V krajním případě bych zapojila i psychologa. Navíc vlastně ani nepíšete, od kdy tohle trvá. Co předcházející školní roky?

Od 1 ročníka trvá vtedy manžel odišiel pracovať ako kamionista (odíde na 1 mesiac a týzden je doma) a aj vtedy zomrel moj otec vtedy bola ona velmi v šoku ale teraz mi hovorí že nie preto

Snažte najít důvěrnou chvilku a snažte se to z ní dostat při vyprávění, aby byla uvolněná a neměla pocit výslechu.

Dekuju pokusím se

Nevim jak se to rekne cesky, ale vypada to jako "selective mutism", neboli dite neni schopno hovorit v urcitych situacich, jako ve skole, zatimco doma je v poradku. Dulezite je tuto situaci vysvetlit ucitelum, aby se nesnazili z ditete to mluveni vymacknout, protoze to dite chce mluvit, ale nemuze. Naprosta vetsina deti z toho vyroste. Dulezite je nepodplacet dite aby mluvilo, napr. "dam ti cokoladu, kdyz promluvis".

My to zname z pripazu nasich znamych a trvalo to asi 5 let nez devce zacalo mluvit se vsemi, ucitele byli ti posledni. V tomto pripade zacala holcicka mluvit s ucitelkou, kdyz byli v bazenu a ona mela potize se udrzet nad vodou a tak na ucitelku zavolala. Kazdy z toho vyroste jinak, hlavni je, aby dite vedelo, ze mu rozumite a ze ho mate radi.

Omlouvam se, ze nemam ceskou klavesnici.

Pokud 6 let dcera nekomunikuje s učiteli ve škole, tak už dávno měla být na vyšetření u odborníka - psycholog, psychiatr, neurolog atd. tak, aby se jednak zjistilo proč (co je toho příčinou), případně jaká je diagnóza, ale hlavně proto, aby se dcerce pomohlo. Tzn. , že odborníci by Tobě a škole poradili a doporučili, jak správně s dcerkou komunikovat, jak k ní přistupovat, jak by měli učitelé přistupovat k dcerce ve škole - nejspíše vyžaduje jiný přístup, než ostatní děti, jak by se mohlo dcerce pomoci, aby měla kamarádky atd. Je to dítě, které si s tím samo neumí poradit a potřebuje pomoc dospělých - rodičů, učitelů, případně odborníků - shledají-li, že je to třeba = záleží na tom o co jde. Divím se, že jsi to neřešila už dříve nebo, že Ti to už škola dávno nedoporučila = každá ZŠ má již svého školního psychologa. Přeci není v pořádku, aby dcerka 6 let nemluvila ve škole. Taky se tím může vnitřně trápit, aniž by se Ti svěřila a tím se mohly traumata, případné bloky nebo případná nemoc jen prohlubovat, což mohlo nadělat více škody, než kdyby se dcerce pomohlo včas.

S dcerkou si klidně promluv a snaž se s ní udržet vztah tak, aby měla k Tobě stále důvěru. Ale i tak bych se nespoléhala na to, že Ti opravdu a upřímně řekne o co jde, co jí trápí a tak. Ne, že by úmyslně nechtěla, ale třeba sama neví, jak to má pojmenovat, vysvětlit, zdůvodnit atd. Já osobně bych začala návštěvou u psychologa. On se jí nebude přímo ptát, proč ve škole nemluví, ale popovídá si s ní o všem možném a nemožném, tím se jakoby oklikou dopracuje k tomu, v čem je problém. On ví, jaké otázky a formu komunikace zvolit. Protože někdy není dobré, když má dítě nějaký problém, se ho přímo zeptat: "a proč támhleto, a proč tohle…" Někdy je dobré a vhodné jít na to nenápadně, úplně odjinud, aby dítě nemělo pocit výslechu, jak již dobře radila Pavla.

Jinak, pokud by se čistě teoreticky jednalo např. o mutismus  (klikni), respektive o efektivní (selektivní) mutismus, o kterém se zmiňuje Rufus, tak se doporučuje toto:

Základem všech postupů je pozitivní motivace:

• Dítě nesmí být nijak, ani neverbálně, nuceno, aby mluvilo. Komunikaci pouze nabízíme.
• Chválíme dítě i za maličkosti.
• Nestavíme dítě do centra pozornosti.
• Nepřeháníme to s reakcí na jakýkoli komunikační úspěch.
• Zkoušíme nové mechanismy chování k dítěti či nové způsoby komunikace.

Ale stanovení diagnózy bych opravdu nechala na odborníkovi.

Dany, vidím, že sis dala práci, abys paní poradila a pomohla. Člověk ani neví, co jsou všechno za nemoce. Pavla

Pavli, já už si s dcerou prošla tolika starostmi - školními i zdravotními, že už si z toho někdy dělám legraci, že nemám dítě jedno, ale rovnou 3 

Dakujem za radu aleako ju mám tam odviezť keď nikam somnou nechce ísť (ani na nákupi, lekárovi, zmrzlinu)

A jak to řešíš třeba když je dcera nemocná, nebo je potřeba jít k dětskému lékaři na preventivní prohlídku?

Už 3 roky nebola u lekára ale ani nemocná nebyla a keby velmi bola tak moja kamarátka je lekárka a vie prísť

To ale není řešení, protože může přijít situace, kdy bude nutná lékařská pomoc či péče mimo domov. A co potom? Nebo, některé dívky mají poměrně brzy mentruaci, gynekolog domů přijít nemůže.  

Já nevím, jak se tohle dá vyřešit, ale takhle přeci dcerku nemůžeš nechat bez odborné pomoci žít. Myslím tím psychologa, psychiatra, neurologa atd. Nebo už dcerka někde byla a už nějakou diagnózu v této věci má? Pokud ne, poraď se sama s dětskou lékařkou nebo psychologem. To děvče musí nějaký odborník vidět, aby se jí mohlo pomoci. Sama to nemůžeš dělat a nezvládneš, nevíš proč, co a jak. Ona je nezletilá, Ty jí v tom necháváš žít již 6 let, Ty jsi za její fyzické a duševní zdraví zodpovědná, tak musíš najít způsob, jak jí k odborníkovi dostat. Doma se cítí v bezpečí, ale mimo domov se trápí, copak to nechápeš? Zřejmě trpí také úzkostí či fóbií, když nechce jít s Tebou nikam, chjo…