Téma: Obnovení vztahu po 3 letech od rozchodu - má to smysl?

ahoj, potreboval bych radu nebo nazor od zen na nize popsanou situaci:

Se svoji ex pritelkyni jsme se seznamili pres jejiho bratra kdyz ji bylo 17 me 18 oba jsme studovali ve stejnem meste, puvodem kazdy z jineho koutu republiky. Ona se zamilovala hned, me to tehdy trvalo rok. Nebyl sem si dlouho jisty zda je to pro me ta prava. V lete 2007 sme se dali dohromady, oba sexualne nezkuseni, pro oba to byl prvni partner. Od toho se samozrejme odvijel i vztak, tezke zacatky se pomalu dostali do faze skveleho sexu a velke zamilovanosti. Po skole jsme sli bydlet zpatky k rodicum, na spolecne bydleni nebylo. Vzdalenost 100 km nebyl sebemeni problem a i pres to ze jsme se schazeli jen o vikendech vse bylo v poradku. To uz jsme byli spolu pres rok a dalsi rok to pokracovalo v tomhle stylu.

Po 2 letech vztahu sem si pres prytelkyni nasel praci v jejim zamestnani. Byli jsme zase spolu denne a stastni, penez moc nebylo takze moc sme si nezivali… tehdy jsem v tom problem ale nehledal.

postupem casu zacal denni stereotip. Rano jsme spolu vztavali, spolu do prace, spolu v praci, spolu po praci o vikendech doma spolu. Ona kamaradky nemela, dle jejich slov a mi kamaradi byli ponekud z ruky. Takto sme zili pres rok a pul a pomalu ale jiste smerovali do tzv ponorkove nemoci. Musim ale podotknout ze bez hadek, pouze nas intimni zivot se ustalil na 4 krat za mesic.  

Po trech a pul letech vztahu sem prisel s tim ze menim zamestnani a ze si chci vybudovat karieru. Samozrejme se z obou stran pocitalo ze se nic nemeni co se tyka nase spolecneho bydleni. Jenze dusledkem meho zbrkleho chovani a spatne domluve s budoucim zamestnavatelem sem se ocitnul bez prace. Proto padlo rozhodnuti ze ojedu na cas pryc a budu pracovat v kamaradove firme a az prijde cas vratim se domu s tim ze dele jak 2 mesice pryc nebu.  

Tady si dovolim podotkmout ze az sem jsme nemeli co se tyce vztahu zadnej problem, a bez jedine hadky. Ja miloval ji, ona me a oba si malovali skvelou budoucnost.

To byl vsak pocatek nase konce, oddeleni po roce a pul ponorky sem zacal radit jak malej kluk, nic nebyl problem, kamaradi na prvnim miste a na svoji partnerku sem myslel tak jednou za tyden. Proste tam byl ten stereotip a najednou sem si mohl delat co chtel. Dosloto to tak daleko ze sme se odcizili a to hlavne z me strany a ja ji tim strasne ublizoval, hodne se kvuli tomu trapila. to sem si vsak v te dobe neuvedomoval a udelal rozchod-nerozchod. Proste sem si to dal predstavoval trochu jinak. Po mesici me tohle pubertalni rozhodnuti preslo, vse si urovnal v hlave a uvedomil si ze ji miluji a ze rozhodne nechci byt bez ni. Porad sem bydlel jinde a cekal kdy nastoupim do zamestanni a nastehuju se opet domu do naseho spolecneho bytu. To se nestalo, po dalsich 2 mesicich kdy sem jezdil z docasneho zamestnani na vikendy za ni mi jednoho nedelniho rana oznamila ze si mam odstehovat veci.  Nasla si noveho pritele s kterym v dobe rozchodu byla uz 3 mesice a byla v te nejvetsi zamilovanosti. Nic neslo delat, prosil sem ji nalehal ale dostal se jasne ne  a dala mi jasne najevo ze budoucnost uz spolecna nikdy nebude.

Tehdy sem propadnul depresim, obrovzke uskosti a bolesti. Doslova sem prochlastal 3 mesice zivota. Uz pri rozchodu sem ji rekl ze ji stejne miluji a ze se ji nevzdam nikdy.

Od rozchodu jaro 2011 se nic nezmenilo, stale ji miluji. Mel sem  od te doby 3 partnerky a pokazde to dopadlo stejne.  Jednoduse nedokazu na ni zapomenout a to i pres to ze ty po ni byly naprosto skvele holky.  

Po rozchodu sme se stykali tak 1 za pul roku na kafe, ja proto ze sem ji proste aspon potreboval rict ahoj a obejmout. rok a pul po rozchodu se mi sverila ze ve svem soucasnem vztahu neni vzdy vse v poradku a v podstate mi naznacila ze to mozna tehdy bylo rychle a zbrkle. ale jelikoz neni moc rozhodna nevypadalo ze se chce poustet do nejakych dalsich akci. za dalsi pul rok sme se potkali a ja ji oznamil ze sem si nasel  novou pritelkyni  a odjizdim za ni …tehdy mi plakala na rameni, strasne zarlila a bylo naprosto jasne ze neco mezi nama stale je. ale nejak sme se shodli na tom ze pujdeme kazdy svou cestou.

A potkali se az ted, dalsi rok a pul. Ja mezi tim prosel dalsim vztahem, ona porad se stejnym.

Bylo to necekane, jeden spolecny pohled, jedno mavnuti a bylo to tam.  z meho pohledu oboustrane.

Rekla mi ze se soucasnym pritelem maji momentalne kryzi  a rrozhodne neslo o rict ze je stastna. Rekl sem ji ze bych chtel aby sme byli zase spolu ze ji miluji cele 3.5 roku co sme od sebe ale nechci navazovat na to co bylo. Ona ze si ted nechce pridelavat vice starosti. Vim ze ji nesem ukradeny ze ka me porad neco citi ale nejsem si jisty zda je to stejny jako u me nebo je to jen forma kamaradstvi.  

A proto otazka, ma neco takoveho cenu po takove dobe? Kazdy zijeme svuj zivot, ale ja si nemuzu pomoct tak nejak citim ze ona je ta s kterou chci jednou rodinu.  Myslim si ze ona je na tom obdobne ale jelikoz je opravdu nerozhodna a tezko dela tezka rozhodnuti nebude to jen tak.

Mam ji kontaktovat, nebo nechat veci tak jak jsou a cekat, mam strach ze ji nepotkam dasli 2 raoky a promarnim prilezitost dat svemu zivotu zase smysl.

Omlouvam se za slohovku ale potreboval sem se vyykecat. diky