Téma: Pes kálí v bytě - jak ho naučit aby vykonával potřebu venku

Evidentně ho máte hodně rádi… Sorry za sarkasmus, ale dle toho jakým stylem to podáváš mě to přijde evidetntnější než radost ze štěňátka.

Jasně, že se vás bojí. Štěně je horší jak malé dítě, protože umí běhat po čtyřech a slízne kde co - musí se hlídat, hlídat a hlídat nebo někam zavřít, kde má prostor a spoustu hraček.

Mlácení a další ho jen odsoudí k tomu, že bude tak vyjukaný, že se správně nebude socializovat a to je na doživotí. Co to je za rasu?

Čím ho krmíte?

Předně na něj přestaňte křičet a mlátit ho, je z vás, chudák, celý vystresovaný a pak se takhle chová. Kdybyste mu udělali někde v koupelně místečko s novinami, které byste před tím namočili v jeho loužičce a tam ho naučili chodit, když se vám s ním nechce ven, tak by vám to nedělal po celém bytě. Samozřejmě že za každý úspěch musí následovat pochvala s pohlazením a kouskem jeho oblíbené dobrůtky. S pejskem musí být trpělivost, jinak nemá cenu si ho pořizovat.

Štěně nebo dítě, je to jedno - oba dva potřebují trpělivost a hlavně notnou dávku empatie a nějakých pozitivních emocí - škoda jen, že vám se nedostalo ani v jednom směru! Jak je možné, že první, po čem sáhnete, jsou tělesné tresty? Vychováváte takhle i děti???  

Další. , který dává na stejnou úroveň psa a člověka… Mluvte jen za sebe, vy jste na úrovni psa… většina inteligentních lidí nikoliv.

Tak úplně prvně bych psa dala na dvorek - čím dál víc se mi potvrzuje můj názor, že pes do města do bytu nepatří. Vy jste toho dalším příkladem.

    Proč vůbec chodí na pohovku? Nespí s vámi náhodou i v posteli?

  Fyzické tresty ano, ale s mírou!!! A když vidím, že nepomáhají asi je chyba jinde… Není to zas tak těžké dát si jedna a jedna dokupy. Ano, už se počúrává ze strachu. Výborný základ vašeho vztahu.

    Jak často se mu věnujete? Tento problém se často objevuje v souvislosti s málo pozorností. Pes ví, že se mu budete věnovat jen když něco posere (a doslova). Sice negativně, ale upoutá vaší pozornost a je "spokojený". Co žere? Jestli dostává převážně domácí stravu nebo mu děti sem tam nacpou kus čokolády či dalších "dobrot" není divu že má zažívání v háji. Jsou speciální krmiva pro plemena a věkové kategorie (a ne, není to jen kvůli tomu, aby výrobci vydělali peníze), tak by možná nebylo od věci zainvestovat do kvalitního krmiva, když už jste investovali (jistě zodpovědně) do psa. Jeví další příznaky? Třeba kašel nebo tak? Byl správně odčervený?

     Trochu mě fascinuje, že vám nepřijde divné, že pes kálí, pochopila jsem, že i několikrát denně a má často průjem… Průjem může být důsledek neustálého dráždění střev, ale stejně. Kdyby tento problém měly děti, čekali byste půl roku a pak se zeptali na internetu co s tím?

       Zašla bych na veterinu, jestli průjmuje, bude nejspíš dehydratovaný. U malých zvířat a ještě ve vývoji je to hned a může to být průšvih. Dále odčervit, jestli odčervený nebyl a naočkovat (Parvovirosu už by měl mít za sebou, ale pokud je v takovém stavu, mohla by to být i konečná, kdyby ji chytil)

     Změnit krmení na kvalitní a vysvětlit dětem, že pejsek má své granulky a nic jiného žrát nebude. A sehnat odborníka - když se vás půlroční štěně bojí, máte nakročeno k tomu mít doma zabijáka nebo pěkného hajzla.

    Lidi, kupujte si radši kalendáře se zvířaty, takhle to nejde… Nakonece to odsere zase jen a jen to zvíře.

Je to smutné Lucy, ale je to tak, že lidi si pořizují zvířata a nic o nich neví a ani si to nezjistí a přitom na internetu je vše.

Jinak napsáno přesně s tou pozorností. Bych řekl, že pejsek je tam jen hračka pro děti a rodiče se věnují jim a dítě jak se hračky nabaží, tak jí "hodí" do kouta a šmitec. Štěne a už utrápené.

Dnes je to bohužel tak, že každý blbec si může pořídit zvíře a pak to takhle dopadá. Já bych asi měla jásat - protože takový pes, když přijde na kliniku znamená velký příjem a dlouhodobou léčbu. Je mi ale spíš do breku protože za tím je lenost majitelů si něco nastudovat, nevinné zvíře zbytečně trpí a nakonec skončí někde ve škarpě protože už stálo moc peněz.

     A říct, že si pořídila psa v ne zrovna vhodném počasí…to je hovadina na n-tou. Jezdím s Árčím ven i v -17 protože potřebuje práci. Chodíme do kruhovky cvičit, když fouká prší. Jezdíme na vyjížďky, když je 30 nad nulou (nebo naopak jezdím do stáje až pozdě večer, aby mu při práci nebylo tak horko). Ne, zvířata se nám přizpůsobila už dost, teď je řada na nás. Zvíře je tvor a mnohem citlivější než člověk a přístup, pohraju si a zahodím nebo "dnes prší, vyčúrej se tady do záhonu ať nemusím z baráku" je na přes hubu. Bohužel je takových majitelů čím dál víc. A proto se mi chce být veterinářem čím dál míň.

      Já vždycky snila o zvířatech a naši, díky bohu, mi je nikdy nedovolili, resp. nekoupili. Až ve 13 jsem si na tajno donesla domů myšky a vše jsem připravila, nakoupila knížky, klece, krmení domluvila hlídání na prázdniny, abych našim dokázala, že se dovedu postarat. Slíbili mi koně, když mi bylo 7, ale nikdy jsem ho nedostala. V pubertě jsem jim to zazlívala, ale pak se narodil Árčí a já pochopila, co je zodpovědnost. Pochopila jsem, co znamená nespat a ošetřovat, krmit, strachovat se, v zimě v létě muset. V nemoci i ve zdraví tam být a starat se. Za ty 3 roky, než jsem ho koupila jsem si prošla ledasčím a mnohokrát jsem zvažovala, jestli chci závazek na 30 let. A se vším všudy - který chlap, che mít doma ženskou a koně a seno natahané až v kuchyni apod… Mít zvíře doma je životní styl, není to jen zábava a hračka. A je to ohromná zodpovědnost a finanční zátěž. Mně to dali rodiče a jsem jim za to moc vděčná - chtěla jsem spoustu věcí a spoustu z nich mi naši prostě dovolili. A většinu jsem taky opustila. Zvířata a veterinu mi zakazovali dokud se dalo a já přesto pořád chtěla a dosáhla jsem svého. Zjistili jsme, že mě to baví a jsem v tom cílevědomá a i proto mě teď podporují s Árčím. Měla jsem sice propočítané finance i něco našetřené, ale pořád to byly výpočty 17ti leté holky a časem přestaly vycházet. Ale jen díky našim mám dnes tu zodpovědnost vůči svým zvířatům.

    Přijde mi to jako dost neřešitelná situace - stále méně rodičů umí říct svému dítěti ne. A nejen dítěti. Opravdu mám chuť s tím vším seknout. Vídat nevychované a nemocné zvířata jen proto, že se někdo jednou probudil a řekl si že koupí psa, mě trápí. A není na to žádná páka - nikdo, kdo by zvířata mohl nějak ochránit nebo odebrat. "Krásný" příklad jsem zažila na vlastní kůži ve stáje, ze které jsem na podzim utíkala. Majitel tam utýral koně a druhý mu pošel na podzim kvůli špatnému krmení - všechny případy (nebyly to jediné prohřešky na půdě jeho "statku) jsou nahlášené na veterinární správě, ví o nich policie. A frajer šel a koupil si dva nové koně…

    Začla bych prodej zvířat tvrdě regulovat - obzvlášť v případě psů ve městech. Nerada bych, aby jednou mé dítě pokousal pes autorky tohoto příspěvku nebo podobný chudák - a to je přesně kam spějeme. Pak všechna zloba padne na hlavu psovi, který za to nemůže a majitel si koupí další časovanou bombu

Když jsem si pořídila Nikyho- kokra, tak jsem si vzala 14 dní dovolenou, každou půl hodinu chodila venčit přes den. v noci každou hodinu. My ho teda máme doma přes noc, ale přes den je více na zahradě. Jednou se nám počůral doma. od té doby nic. Mám ho 5 let.

chce to trpělivost. taky sledovat, vysledovat co předchází kadění, chovají se pořád stejně…ten můj hrabal po podlaze než se vy…to a pak rychle ven a pořádně pochválit po dokončení

Eliško…všechno špatně.

Štěně potřebuje vyvenčit nejčastěji po hře, po vyspání a po probuzení - to jsem od prvního dne (už mám několikátého psa a jsem pejskař odmala, celý život) dělala  s každým štěnětem a ono se naučilo, že se to dělá jen venku. samo, že malej prcek to celou noc ještě nedokáže vydržet, ale to v tom případě musí být na noc někde, kde je jen lino, kachlíky, apod.

A pokud to dělá i na gauč, tak to znemená ale jediné - ono tam smí. Tak proč mu to povolujete? pes má mít své místo/a, kde se smí pohybovat  akam nesmí, to musíte učit už od 1. dne a trvat na tom a pochopitelně to dodržovat i celá rodina bez výjimky. Pak se nedivte. I když chápu velmi dobře, že je těžké to roztomilé mrně si nevzít vedle sebe, ale když, tak na klín a pak zas na zem.

A že se Vás bojí??? Kruci, to je přece jasný, když na něj křičíte a takto ho "vedete" a povolujete mu (asi) na ten gauč. To ho musíte popadnout v těch chvílích, co jsem psala na začátku a částečně se vyvarujete tomu, aby to "stihl" udělat vevnitř. Nebojte, on se to naučí, ale rozhodně NE tím, že ho budete bít!!!!!!!

Neví, jak malé máte děti a že to není snadné si vždy všimout, natož aby bral dětem jídlo - jsou malé, v jeho "úrovni", tak je to pro něj snadné, ale pokud ho krmíte granulemi  aon pak "spráská", co dětem sebere nebo jim upadne, chápu, že je složité tomu nezabrábit, ale pak nemá mít hnačku. I ty děti to musíte naučit a hlavně - nepořizovat si hafáka, pokud nevíte, jak na to, ale Vy se jistě všichni sehrajete, jen to chce trpělivost - jako  stěmi dětmi, jsou to samý, jen s tím rozdílem, že oni (psi) budou na Vás závislí po celý život, děti ne.

Než jste si pořídili psa, měli jste si vše nastudovat. Já se mu nedivím, že se vás bojí, protože on absolutně neví, co po něm chcete, jen to řešíte, tím, že ho zmlátíte a vymácháte čumák v kaluži, což se dělat nemá, protože ten pes to takhle nepochopí.  

Takhle to dopadá, když si lidé pořídí psa a nic o tom neví.  

Lucy, já zase mám opačný názor, pes klidně může být v bytě, ale musí být vychovaný a čistotný(samozřejmě by měl být vychovaný i když je venku), když ten pes je naučený, tak v tom nevidím problém, aby byl v bytě. Spíš mně je líto, když rodina je doma a pes je venku sám.

P. S. ještě když si pořídíte psa, musíte počítat, že s ním budete muset chodit ven za každého počasí, na to jste měli myslet dřív.

V zásadě souhlasím se vším co už je tu napsáno, až tedy na to co píše Lucy o tom, že pes nepatří doby tu a do postele, s tím prostě z principu souhlasit nemůžu.

V každém případě je mi vašeho pejska líto, protože mít takové páníčky, to je za trest! Násili ještě nikdy nic nevyřešilo a vzhledem k tomu, že jste si evidentně pořídili hračku a ne zvíře s vlastními pocity a osobností, skoro bych řekla, že nejlepší by pro něj bylo najít mu rodinu kde ho budou brát jako jejího člena a ne jako hračku, kterou odložím kdykoliv budu chtít.

Píšeš o tom, že není vhodné počasí na procházky. to jako proč? Že se vám nechce? Pět minut venku štěně zvládne a je normální, že prostě na začátku je třeba chodit víc. K tomu pro případ nehody vyhradit doma, např. v té koupelně místečko kam si bude moct naprosto v klidu dojít.

To co jste z něj udělali je chudák který nemá domov ani lásku. Je to fakt moc smutný.

Nemám ráda lidi, kteří nemají rádi zvířata, ale vážím si těch, kteří pro své pohodlí atd. si uvědomují, že to co zvíře potřebuje mu nejsou ochotni poskytnout a tak si je nepřizují.

Vždy jsme doma zvíře měli, pejska taky a musím přiznat, že u prvního jsme se dopustili mnoha chyb, ať už to bylo noční venčení bez našeho dohledu, rád se coural a chodil na výpravy a nám to tehdy připadalo v pořádku, stejně tak jako to, že jsme mu neodpírali jeho milovanou čokoládu. Dneska bych si za to nafackovala i když jsem to jako dítě brala tak, že když moji rodiče říkají, že je to v pořádku, tak to tak i je. Ale nikdy se nás nebál, neměl k tomu důvod.

Druhý pejsek, to už jsem byla dospělá a po zkušenostech s prvním jsme, žádné večerní toulání a čokoládu neprovozovali, spíš jsme ho ještě víc rozmazlili a tak do půl roku jsem přišla o boty, okousal nám stůl aj. , ale nikdy za to nedostal namlácíno jak bez uzardění píšeš. V půl roce ho to přešlo. Oba dva jsme venčili tak často jak jen to bylo možné, bez ohledu na počasí.

První pesánek doma neudělal nikdy ani loužičku nebo bobek. Druhý ano, v pozdějším věku, kdy měl občas problém vydržet než jsme došli z práce a víš co? Nikdy za to nedostal vynadáno, ale naopak byl vždy pochválen, že to nedržel i když jsme moc dobře věděli, že se snažil do poslední chvíle. Když to bylo potřeba tak se šlo i v noci ven. Zkrátka je to zvíře se svými potřebami a těm je třeba věnovat pozornost, není to hračka.

Veselko, mě to vadí z jediného důvodu. Vadí mi, že je všude po chodnících naděláno, jsou očúrané rohy nebo kola od auta, ráno se přerazím o 3 psy a 2 vodítka než dojdu k šalině a ve škole mě poskáče 20 nevychovaných psů, jejichž majitelé se je marně snaží přivolat a "omlouvají je" že Bobíčkovi se líbí můj svetr nebo že něco jím. A navrch mě div neporazí 40kilové tele které se bez ohledu na lidi řítí po chodníku nebo na mě někdo neječí, že jsem mu přišlápla Fifinku. I můj půltunový kůň ustoupí, když jdu a nevidím sebemenší důvod, proč bych měla uhýbat smečce kilových psíků, kteří nejsou s to poslechnout jejich páníčky.

     Není to chyba psů, vím to, dlouho jsem to omlouvala, ale už to nedovedu. Už několikrát jsem čistila boty i kalhoty, když jsem uklouzla (hádejte po čem) a sedla si do toho, několikrát jsem drhla auto a budu muset koupit nový nárazník protože od věčného očúrávání zrezl… Vím, že je to pár nezodpovědných majitelů, kteří to ostatním kazí, ale já už na to prostě nemám nervy. A vrchol všeho je, když na píškovišti sedí děti a plácají bábovičky a o pár metrů dál se*e pes do toho samého písku. Lidé jsou neukáznění a nezodpovědní a odnáší to zvířata.

    Pokud majitel dokáže psa zabavit i ve městě není problém, ale já jsem zvyklá na psy, kteří s námi a koňmi chodili na vyjížďky, celý den pobíhali po stáji a večer si zalezli do boudy nebo garáže a spokojeně spali. A jak byli spokojení. Většina psů leží doma na gauči a čeká, až přijde páníček, aby je pustil na 5 min ven a večer jim dal nažrat. Je mi jich prostě líto.

    A co se týče postele, je to můj názor, že je to nehygienické. Já se taky svlékám zouvám a sprchuji, než vlezu do postele, tak nevidím důvod, proč by pes, který lítá venku a našlape kde co a vyválí se v kdečem měl ležet tam, kde já lehám omytá a převlečená. Chápu, že je fajn mít kámoše, ke kterému se dá přitulit, ale postel je pro mě čisté místo, kam se chodí spávat. A také je to moje místo, které musí ostatní tvorové respektovat, stejně tak jako já respektuji jejich (lidé nebo zvířata). Ale to je každého názor…kolik lidí, tolik názorů

    Jen se obávám, že pes skončí jak píšeš. V lepším případě u jiné milující rodiny…

Lucy, v tom souhlasím také, lidé jsou neukáznění  a psy opravdu často omlouvají. Třeba  s těmi auty - pokaždé s ním cuknu, když chce zvednout nohu a podepsat se tam, kam nemá. A taky psa učím, že se nemá plést do cesty, ale je většinou teda po tom, co vyjdem ven, je spíš nadšený a rozjívený, ale po chvílí si už dá pozor, zvl. když mu to třeba doma dělám chválně, že neuhnu já jemu. Musí on.

A s tou postelí to beru taky stejně, ať je to samozřejmě můj miláček, ale já mám SVŮJ pelíšek stejně jako on ten svůj a taky mu do něj nelezu, i  když na ten gauč ho někdy beru, ale on - na rozdíl od kočky  teda ví a chápe, že když dovolím 1x, neznamená to, že může kdykoli jindy, kdy se mu zachce, takže se nejdřív tázavě podívá, popř. dá packy na okraj gauče a když řeknu "můžeš" nebo "tak pojď", pak se ke mně uvelebí a   seskočí, jakmile řeknu, že má jít dolů, ale do té postele jsem nikdy psa netahala ani jako štěně.

Tak co se týká těch bobků, skákání atd. s tím souhlasím, o tom, žádná. Je to však bohužel chyba právě páníčků, kteří neuklízejí, nemají pejska na vodítku atd. I když znám i pejsky kteří nejsou na vodítku a neskáčí. Zkrátka jde ale pořád o chybu páníčka.

Myslela jsem to tak, že dost často se mi jeví pes v bytě mnohem spokojenější než někde na zahradě. Naštěstí i tohle už se mění a pes na zahradě není často jen hlídacím psem který dostane akorát nažrat.

S tou postelí je to tak, nikoho nesoudím jestli si zvíře do postele bere nebo ne, je to každého věc. Já se přiznávám, že si je do postele beru ráda, krásně hřejí a uklidňuje mě to jak vedle mě spokojeně oddechují. Zkrátka beru to za normální, ale samozřejmě také nějaká ta čistota musí být, to jo.

Jo a mmch, trochu OT, mám doma nového "nájemníka" a taky rád spinká se mnou v posteli, i když tedy nejradši pod trikem. Vzala jsem si nádherného bílého potkánka, páč jsem nesnesla představu, že by skončil jako hadí krmení.

Psů uvázaných u boudy nebo zmateně pobíhajících za plotem, protože nemají co jiného na práci, je mi líto. Ale mamka má 2 psy - když je v práci, jsou zavření v kotci a jak přijede domů, jde s nimi na dlouhou procházku, kde můžou lítat po polích a pak si je vezme domů nebo když jde pracovat na zahradu a až do večera jsou s ní. Také chodí na cvičák a všichni tři si to moc užívají protože je to takové zpestření… A jsou to neuvěřitelně šťastní psi (a máma ´šťastný člověk).

    Je to jen o lidech a jejich přístupu. A všeho musí být s mírou…

    Tak ať Ti potkyš dělá jen radost Jsou to úžasné osobnosti. Ale bacha na ně-strašně rádi uklízí, jen to je úklid po jejich   Zrovna dnes jsem vytřela koupelnu a předsíň, ale kluci už hoďku rejdí a bojím se tam vkročit Za chvíli bude čas na podrbání a granulku, tak mě čeká chvíle pravdy.

To je právě to, jde o to jak se páníčci svým pesanům, ale vlastně i jiným zvířatům věnují.

No Anatas je zlatej kluk, zrovna teď mi chrní v rukávu. Je trochu přecpanej a unavenej. Vařil se mnou večeři. tedy chrněl mi v triku připláclej na zádech a pak zbaštil celou jednu těstovinovou vrtlku a čičákům kousek z kapsičky.

Je to ještě malý mímo, teprve měsíc a půl, tak i když někdy lítá jak torpédo, nejvíc toho prospí.

lide kteri si mysli ze psa vycvici za par dnu by si radeji psa nemeli kupovat vubec, o psa je treba se starat cely jeho zivot, i kdyz bude dospely tak si sam neveme zradlo, nerekne co ho boli ani se venku nevykadi kdyz bude zavreny

mlaceni nepomaha, pes cura kdyz nas vidi - no ty vole,   PROBLEM NENI VE PSOVI ALE V MAJITELICH 

Děkuji za reakce. Prosila jsem o radu a ne proslovy jak jsme neschopní PÁNIČKOVÉ apod. Našeho pejska máme rádi i přes škodu, co dělá. I když jsem to podala jak podala, pořád je nám vším. Granule má kvalitní, nekupuji mu žádné svinstvo z hypermarketu. Se psem chodíme dostatečně často ven, dalo by se říci co dvě hodiny, ale to je nejspíš málo. Prostě i mimo to, udělá neplechu. Trpí často na průjmy, bohužel. Nemohu uhlídat všechno, taky jsem pracující a neflákám se doma celý den, jak řada nezaměstnaných, ale o psa s venčením mám postaráno!!!!  

U lékaře jsme byli za ten půl rok tolikrát, že škoda o tom psát. Výtěry v pořádku!! Kupte mu smectu, toť vše. Jinak očkování má, jak mít má, hlídáme si termíny. Odčervujeme co dva měsíce, pro jistotu!! A dbáme na kvalitní stravu!!! Bohužel i dětem občas něco upadne, nebo mu dají potají kousek nečeho, ne čokolády!!! Pečivo, ovoce a pak to tak dopadá. Snažím se tomu zabránit a přála bych si, aby byl pejsek v pohodě a doma bylo čisto a nevykonával potřebu hlavně v bytě, ale marná práce. Asi málo vztahuji ruku ( hi hi ) Zahradu nemáme, neuvážu přece psa před barákem?? !!!  Spával s námi v posteli i na gauči, proto tam asi taky sere, protože tam mohl, teď už nesmí. Má doma vyhraněné místo i tácek, kde se popřípadě může vyčurat atd. ale tam nechodí vůbec. Když obetřu místo kde se vymočil a dám to na tácek, aby příště šel tam, nejde tam!!! Pokaždé se jde vychcat jinde!!! Zkoušeli jsme to po dobrém, trpělivost je krásná věc, jen jí člověk při těch nervech nesmí ztratit, ale copak to jde?? Kdo z Vás se umí ovládat, chtěla bych Vás vidět  , jen si šáhněte do svědomí a zamyslete se trošku nad svými výroky, vy idealisti!!! Ano, zvýším hlas, okřiknu ho, což je pochopitelné ale ve vaščích očích a tupé mysli, nepředstavitelné, zbytečné rozebírat!! Že dostane po zadku protože to smírnou cestou nejde, nevidím nic zlého. Trest musí být!! To je jak s výchovou dětí a že dětem nedáte na zadek, když rozbijí okno ( to je příklad ) tak se nedivte kam ten svět spěje!! JAK ZVÍŘE TAK DĚTI MAJÍ ZNÁT PRAVIDLA, ABY ROZEZNALI CO JE DOBRÉ A ŠPATNÉ, pokud je k tomu nikdo nevede, tak to podle toho i vypadá. Tady jsem neměla ani lézt, rady se mi solidní nedostalo, jen se mi zvýšil tlak a nemám chuť komentovat Vaše příspěvky, plné hovadin. Tak na závěr, děkuji mo za vaše obsáhlé komentáře pkné sraček a pokud možno sbohem, reagovat už nebudu a myslete si co chcete,

tak ted muzu s jistotu napsat ze PROBLEM JE V MAJITELICH a ten pes je chudak ze na nekoho takoveho trefil

Tak to Tvé vyjadřování po té, co jsi (asi jen jako? ) poděkovala za názory mi úplně stačí. Víc k tomu nemám co říct.

CHUDÁK PES.

Tácek…vidělas psa, co se trefí na nějaký tácek? Když jsi doma, musí ven, jinak když vidíš, že se chystá udělat potřebu, nekřič a čapni ho a honem s ním ven - díky TOMU si zapamatuje, kde že se to má dělat.

A přístě si tedy nežádej radu, když o ni ve skutečnosti nestojíš.

Eliško, prosím Tě, udělej dobrý skutek a najdi pro toho psa nový majitelé, kteří se o něj budou starat s láskou, chutí a trpělivostí.  

Ono mlácením a kříčením toho psa nevychováš. Každýmu z nás ujedou nervy, ale nevylevají si to na chudáku pejskovi.  

Je mně z toho zle a lituju toho pejska, je to chudák, který se dostal do špatných rukou, škoda, že si pejsci nemůžou vybrat majitelé.

Eliško, pokud by jsi přiznala chybu a "neječela" hned, tak by se příspěvky uklidnily a nakonec bychom Ti všichni pomohli. O to se někteří snažili, ale nechala sis v paměti jen ty výtky.

Nediv se, že jsme to tak napsali tady, ale tvůj dotaz k tomu evokoval.

zviřátko není jako dítě - je to "horší". Ono nechápe, že je to špatně. Dítěti to vysvětlíte několikrát slovně a mimo událost a pochopí to. Ale pejsek to musí mít hned u té události.

Uznávám, že jsme se tu do vás celkem opřeli, ale myslím, že právem. Váš příspěvek to jen potvrzuje.

   Nejsem proti fyzickým trestům (půl tuny živé váhy jen dobrým slovem nepřesvědčím), ale bohatě stačí jedna dobře mířená rána na upozornění, že byla překročena pravidla. Mnou stanovená pravidla. Ještě se mi nestalo, aby se mě kůň bál…

     Jediná rada pro vás je - sežeňte si odborníka. A dětem vysvětlete, že pejskovi ubližují - ať ho krmí granulema pod vašim dohledem, ale ničím jiným.

    A nezlobte se na mě (nás), ale spoustu informací, kvůli kterým jsme vám nadali, jste původně neuvedla. To je pak těžké… A zdá se mi, že moc trpělivosti nemáte ani tak. Otázka je, jestli celý problém není už spíše psychický - pokud je po fyzické stránce vše ok, začla bych s pejskem chodit na cvičák nebo nějaké psí školy nebo kam se chodí. Tam vám vše vysvětlí, pomůžou a naučí, jak se psem vycházet a komunikovat.

Tohle je super chlap a jsem ráda, že to je na you tube už česky. Měl by to vidět každý, nejen ti, kteří psy milují / jeme.

Pro Elišku - pustit si to od 20-minuty.

Perfekní video, Leňo.  

Psa do bytu uznávám jen v tom případě, že jde o starší lidi, kteří mají potřebu se o někoho starat, nebo bezdětné … když nepočítám psa pro nevidomé, nebo jinak hendikepované.   Pes patří do domku se zahrádkou.

Ahoj, naučit psat vykonávat potřebu vyřešil manžel. Předtím se mi hodil přípravek Xanto Whoops, který mi pomohl zbavit se smradu moči z koberce i sedaček.