Téma: Je to vtip nebo realita? Dámy prý vydávají zábavu za práci.

Přečetla jsem si jen článek, ale to snad nemůže myslet vážně.

Domácí práce rozhodně nejsou pro mě zábava, dělám to proto, abychom neshnili ve špíně, víme?

Samozřejmě že mám ráda vůni čerstvě povlečené postele, prádla usušeného  venku…atd. mám ráda čisto a pořádek, ale dělám to proto, že to za mě nikdo neudělá a neznám chlapa, který by se dobrovolně k takové práci bral…to už musí být a taky si to umí patřičně vychválit, to pak slyším celý den. :Vypral jsem Ti prádlo, což znamená zapnout pračku a vložit prádlo do ní, předem rozdělené podle barev, protože by byl schopný prát vše dohromady…a nejvíc mě rozčílí, že to prezentuje tak, jakoby by to bylo jen mén prádlo…

Tvoje poslední věta … moje řeč. Oni NÁM vyprali prádlo. atp!   Ale nerozčiluju se, směju se. Protože muži jsou věčné děti a kdo si hraje, nezlobí 

ja ho videl u Krause ale moc sem ho neposlouchal, vypadalo to ze mu drogy odepsaly mozek

člověk si to nerad připoutí, ale ženy a muži mají jiný svět, jiné priority a jiný přístup. Ne není pravda, že by bez ná shnili, neshnili… není pravda, že by bez nás pošli hlady - nepošli… jen by to dělali jinak. Je věcí žen, že věci dělají tak, jak je dělají a že jim přisuzují priority, které jim přisuzují a pokud budete mít možnost skutečného reálného srovnání, možná narazíte na mnoho zajímavého - totiž, že schopný muž to dělá stejně efektivně jako schopná žena (neříkám krásněji, říká efektivně) Role muže je ve smečce - tedy rodině dělat práce nejtěžší, jenže v paneláku u rodiny bez auta a chalupy se takové typicky mužské práce hledají obtížně a ženy tím, jak nastavily vztahy v podstatě brání přenechat nejtěží (nikoli však těžké) práce mužům se vším všudy - včetně kompetencí. Mytí kastrolů, mytí oken, nošení nákupů… bez toho, že by jikm to organizovaly a kecaly jim do toho… Takže to muži nedělají - většinou proto, že je nenecháme. A protože jsme staravé a máme někde uvnitř zakódováno, že chceme a potřebujeme být užitečné, oceněné a nepostradatelné, tak se "obětujeme" makáme a děláme spousty věcí zbytečně komplikovaně, po svém, ale pak to dáváme okolí patřičně sežrat. Muži, kteří se mohou realizovat (nikoli plnit nae povely) se realizují a dělají to dobře… nicméně je to samozřejmě i dopad výchovy a protože matky se staví do role služek, muži - chlapci - jsou v tom vychováni, tak se tak pak také chovají - k ženám jako ke služkám… logické. Až začnou ženy vychovávat své syny jako muže se zodpovědností a ne jako povaleče, kteří si zvykli, že nic nemusí, že život je zábava, maximálně škola (či zaměstnání) a pak už jen zábava, pak se možná změní i nastavení společnosti, kde muž ne zcela vlastní vinou ztrácí své postavení. Až budeme vyhovávat děti ne k suché poslušnosti, ale k používání vlastní hlavy, ne k tomu, aby byly hodné, ale aby byly vnímavé a citlivé, až je budeme vycovávat k dělbě (i práce) místo k rivalitě, pak už nám nebude připadat to, co je v článku ani divné ani směšné…  (byť je to formulováno s jistou humornou nadsázkou) doporučuji přednášky či knihy pani Lidmily Pekařové… a předsudky na dobu přednášky a či čtení knihy odložit…

Napsala jsi to pěkně, ale ani tak to neznamená, že se domácími pracemi seberealizuju.

Baru, tak to zkusím jinak - proč to děláš? Tvůj muž pracuje, ty také, takže tady jste si rovni, pak krom práce máte společné "hospodářství" ten název jsem si vypůjčila od Pekařové. a v něm jsou určité dané práce také. A protože je to hospodářstvá vaše společné, měli jste se domluvit, které činnosti tam budou tvé a které jeho. Pak si každý děláte své a tak, jak to považujete za nezbytné - potud dobré?   Jestliže tvůj muž štípe dříve do kotle, stará se o auto, myje okna ve vaem patrovém rodinném domku, stará se o malování, technické potíže zařízení a nosí velké nákupy a ty vaříš, pereš, žehlíš a uklízíš, pak je to v pořádku, ty činnosti jsou všechny potřeba, některé se dělají denně, jiné nárazově, ale každý máte své, on ti nemluví do toho, jak máš luxovat a ty jemu do toho, jak má opravovat pračku nebo  štípat dřevo. Jsou ale situae, kde v domácnosti situované do paneláku muž nemá co dělat a žena e  s ním nerozdělí o práce - nejde o pomoc, abych se vyjádřila jasně, nejde o to jí pomoci s uklidem, jde o to, zda se dohodli, že ON bude DĚLAT nějaké konkrétní činnosti a bude za ně zodpovědný. pokud je tvá práce vyprat nebo mýt nádobí a on to občas udělá, udělal to opravdu "za tebe" převzal na chvíli tvou práci, aby ti udělal radost. POkud by on vynášel koš, pravidelně a byla to jeho práce, pak když ho vyneseš ty, udělá to za něj. pokud si ženy osopily zcela vládu nad domácností a nenechali mužům jejich pole práe a k tomu i kompetenci kolem nich - tedy kdy, jak, proč. pak skutečně zasahují do naší práce a pomáhají nám, dělají to pro nás … pak nám opravdu umyli nádobí a nám vyluxovali… Většinu činností které jako ženy děláme děláme zytečně náročně, složitě, rozvlekle a tratíme tím čas. CHceme za to být oceněny a tak to "prodáváme" jak umíme, většinou blbě demonstrací toho, jak jsme se nadřely, co to dalo práce a že si toho nikdo neváží… Nemluvím Baru o tobě, pohybuji se v obecné rovině. Opravdu doporučuji najít si tu Pekařovou, ona to umí osvětlit velmi pochopitelně.  

Domácnost je JEJICH, ne JEJÍ, bydlí tam a vše po/užívají oba. Někteří si to zařídí třeba tak, že co je potřeba udělat, zařídí nebo udělá  ten, který je právě doma a nebo na čem se dohodnou  (a třeba i dle toho, co kdo raději a o zbytek se podělí), neuznávám ono "genderování", některé ženy raději natírají či tapetují a jiní chlapi zas např. raději vaří nebo vysávají. Mmch - teď mluvím hlavně o těch v bytech bydlících, baráček  je samozřejmě zas o něčem jiném. Prostě nelepší je to, co vyhovuje oběma.

Souhlas  s Barčou - článek je i nad mé chápání. Že žena dělá většinu domácích prací, je holt pravda, nemá za to ani kačku a často to ještě někteří (nevychovaní) muži ještě považují za samozřejmost. Děs. Prostě vychovávat z kluků muže, pro které je naprostá samozřejmost to, že neleží na gauči a žena nelítá kolem nich. Pokud to vidí doma, nelze se ničemu divit, pak ať se zas  tito muži nediví, že mohou zůstat sami…

Nutno ale uznat, že mnohé ženy si to částečně dělají samy, když si myslí (no jo, většinou ty začátky, kdy by jsme se málem i přetrhly), jak to chlap "ocení" a i proto, že nemají ještě děti, myslí si, jaké jsou "borky", kolik toho zvládají, a pak, až ty děti mají, padají únavou a najednou se diví, že je v tom chlap nechá… A nebo ty, které je to prostě dělat nenechají, ptž "by to neudělal tak dobře, jako ona", to je velká chyba.

Proto mi tento článek dodal trochu optimismu.

"Muži, kteří se mohou realizovat (nikoli plnit naše povely) se realizují a dělají to dobře"

To by se mělo tesat do kamene.

Já tedy uklízím ráda…odreaguji se. Nemám s tím problém a i když mi pan domácí pomáhá a rád, přesto si spoustu věcí udělám raději sama a po svém, protože tak, jak si to uklidím já, to on neudělá.  

A rozhodně si u toho nepřipadám jako služka.  

 Tak můžu říct, že článek byl psán o mě.

To ani já nemám problém, přesto můžu říct, že článek je úplně mimo moje chápání.

Barčo a není to zámysl toho článku? Někoho naštvat, někoho rozesmát atd. Co Ty víš.

Tak já si toho člověka vygooglila. Jde o vzdělaného muže, tak trochu rejpala a recesistu, takže co čekat

Ale Baruško svým způsobem má ten pán pravdu. Kolik ženských doma dělá víc než je nutné a naříká u toho, že toho má hodně a když ji chce ten muž pomoct, tak řekne, že on to neumí nebo že to udělal blbě.  

 Kolikrát se stane, že  partner ženě chtěl pomoci, omítla nebo naopak ji řekl, ať se na to vykašle, at si k němu sedne a ona s výrazem šílené bosorky zaúpěla, že by tady umřeli ve špíně.

Myslím, že spousta žen si to dělá sama. Udře se kvůli pocitu, že musí uklízet neustále.

Co se týká té pomoci, v některých věcech je to i můj případ. Ale asi jsem to správně nepochopila, když si i tak stojím za tím, co píšu. Ano, znám případ, kdy ten článek platí div ne do puntíku, ale je to spíš ojedinělý jev, než aby se to dalo napsat, jako norma, jako to udělal autor.

Prostě je to nějak takhle. Asi by si to mělo přečíst víc žen.

Kdysi jsem ten článek četla a byla ráda, že vyšel konečně nějaký rozunmý a ne nějkaý blábol. I proto si tak pamatuju ten jeho název a vždy ho najdu, když potřebuju.

Ano, Baruš, recese, ale…spíš osdud - posud. Většinu žen onen chlap spíš popudí, řekla bych.

Autor měl nejspíš na krku celý život právě tyto typy žen a ty to sice popudí taky, ale dál budou těmi "řitními alpinistkami" z Tvého odkazu. Jeho postavení totiž předpokládá taky "zlatou kartu", pro kterou některé ženy udělají všechno. Jen autor si to zřejmě nepřipouší.