Téma: Nezájem a arogance českých lékařů

dneska se dobre doktory tezko hleda, je mi jasne ze za ty penize co dostanou nemuzeme chtit zazraky, ALE kdyz mu jde o penize at jde delat neco jineho kde bude cely den lezet a dostane 50 cisteho

vetsina dnesnich doktoru proste "jenom chodi do prace", tak jak nekdo jiny opravuje treba pc a kdyz se to nepodari tak co no, dyt se koupi novy pocitac, tak stejne to dneska delaji doktori, dyt co jak neco spiska anebo zanedba tak co dyt lidi je jak sracek a praci ma zajistenou

TO CO JE NAPSANO VYS NEPLATI O VSECH DOKTORECH!!!!!!! aby se tu zas neobjevili nejaci chytraci

Chceš říct, že léčba zvířat je méně důležitá? Smutné...

podle tebe neni rozdil v tom jestli ti zdechne krecek nebo umre dite?  

mas pravdu, je to smutne...

Ach jo, zase si někdo vylívá zlost. Proč ti nepřipadne normální, že je dítě psychicky labilní? To je u dítěte normální. Záleží taky, jakého vyšetření se bál, jestl dělá scény....  

Pozor na to : Když budeš vykřikovat, že máš na něco nárok, budeš je ještě víc rozčilovat a i oni budou nervní. Zvlášť, když mají před sebou plnou čekárnu pacientů.

Moje rodina nemá problém s doktorama. A to jich navštěvují hodně. Ono asi záleží od toho, co  od lékařů očekáváš. Péče je bohužel omezená pojiťovnami.

P. S. Mít víc takových pacientů, event. rodičů v péči, skončila bych na psychiatrii. Jako pacient.

Ach jo, zase je tu někdo hrozně chytrej a asi nemá děti....

vzhledem k tomu, že povzdech je velmi teoretický, těžko se vžít do situace, ale obecně - proč by se dítě mělo bát - udělalo špatnou zkušenost - jakou, jak ho rodič "připravil" na vyšetření, vysvětlil mu na úrovni jeho věku, co ho čeká, k čemu je to potřeba a jak to bude probíhat? Některá vyšetření může nepřiměřený pláč, kříč a labilita skutečně ovlivnit nebo znemožnit, doktor není krotitel cizích dětí. Ani veterinář ti neošetří zvíře, pokud ho majitel nezvládá... Oni tu nejsou od toho, aby krotili, ale vyšetřovali a léčili.   Pojišťovna jasně vymezuje na základě zákona, co spadá do základní péče a ta by skutečně měla být stejná ve všech zařízeních, takže čekat, že někde se pro Tebe potrhají a jinde na tebe prdí je nepravděpodobné z principu, ale může se stát, že je to v lidech, někteří se angažují na minimální hranici, jiní jsou na hranici maxima. Pokud jsi schopna normálně komunikovat, pak se jistě s lékařem dohodneš na tom, jaký postup po jeho vyšetření bude následovat, zda přímo léčba, další odborné vyšetření, ošetření na speciální pracovišti či hospitalizace. JIstě máš možnost vznést dotazy proč postupuje tak, jak postupuje, máš i možnost konzultovat s jinm lékařem, rozhodně máš možnost v průběhu doby i opakovaně změnit lékaře, pokud k tomu shledáváš důvod (nikoli však 2x týdně)  Myslím, že lékař je stejný člověk jako každý jiný, má dny, kdy je mu lépe a kdy hůř, podle toho může mít náladu vstřícnejší či méně vstřícnou, pochopení více nebo méně, nejsou to stroje. Masrat člověka je snadné a pak se s narraným dohodnout bude asi obtížné (samozřejmě zase v rámcích hranic od do... ) JAk u dětí tak u jiných rodinných příslušníků, tak u svých zvířat máme tendenci hodnotit jejich nemoc  či problém jako závažnější než problémy cizích... tím se může stát, že máme pocit jisté vyjímečnosti a tím pádem i pocit. že máme nárok na víc než ostatní nebo alespoň na víc, než nám nabízí.... také máme větší obavy, větší oči a méně trpělivosti. Srovnávat zda má přednost zvíře nebo člověk je absurdní, ale obecně jistě je na místě, aby lékař léčil, co mu přínáleží... (dnes jsem měla celkem zásadní problém s koněm a nemohla se dovolat žádného veterináře, některým se prostě nechtělo přijet - měli to "daleko" měli naplánované "nějaké pojížďky" nebo neměli potřebné vybavení byť by se dalo označit za základní a nenákladné... kus slabé pevnější gumové hadičky... a šlo o případ, který je hodnpcen jako akutní... naštěstí se to podařilp zládnout bez zásahu veta, ale pokud by se situace zhoršovala, tak ta jediná ochotná paní doktorka, která to k nám má něco přes 70 km mohla také přijet vcelku pozdě.... a u veta se jaksi není kde dovolávat a člověk to platí keš, nemaje žádných nároků ))) (to jen aby zadavatelka věděla, že není na světě sama, kdo má občas starostí nad hlavu)

Jasně, jsem chytrá. Jsem lékařka a děti mám 2.   Pediatra jsem hledala, vyptávala se mamin, která doktorka je šikovná.  

Mám dítě s vrozenou vývojovou vadou a doktory potřebujeme. A nikomu neříkám, že jsem doktorka. Nemám to nikde napsané, ani v občance.

Musím zaklepat, paní doktorku mám skvělou. Pečlivou, ochotnou, příjemnou. Stejně tak gynekolog, zubařka...

Je to člověk od člověka.

Lékaři jsou taky jen lidi, v každé profesi lze najít milé i nepříjemné lidi, tak to holt je. Jen možná u těch lékařů se to člověka víc dotkne, logicky, když jde o situace, kdy je ve hře to nejcennější.

Je smutné, když v profesích jako lékař, učitel, ošetřovatel... jsou nepříjemní lidé. Takoví si měli vybrat práci někde spíše stranou od lidí, s věcmi, kde je kontakt s lidmi minimální.

Lékaře jen přes známé anebo soukr. kliniku.  

A s těmi zvířaty:  Pro starší lidi je ztráta pejska stejná jako ztráta dítěte. Viděl jsem to už min. 3x a je to velmi velmi smutné, protože tito starší spoluobčané žijí pro ta zvířátka.

Samozřejmě křeček nebo mravenec je něco jiného. Ale hřebec, kočka, pes....

takže mí valaši nemají tu váhu.... ou jééééé

Mici, máš pravdu. Souhlasím.

Nelíbí se mi však ( a je to můj problém) to, že dneska opravdu bez známostí jsme v čudu. Ale co ti, co známosti nemají? Ti nejsou v čudu, ale v zadeli...

 Bohužel ano. Jednou jedinkrát jsem byl na pohotovosti, protože 40,5 teploty se mi zdálo už dost a nedařilo se mi to snížit. A je to už 10 let a dodnes mám z toho husí kůži.  nebo spíš

Já vím, že na to soukr. kliniku každý má, ale já třeba platím 500, - měsíčně a mám je na telefon a jsem maximálně spokojený. Každý rok prohlídky - krev, moč, srdíčko a celkový obraz. Ostatní stačí zavolat a nejpozději druhý den ráno jdu kam potřebuju a přesně v danou hodinu se otevřeou dveře ordinace a cítím se jak klient/pacient.

(už se myslím opakuju, psal jsem to někde někdy tady)

Nejen pro starší lidi. Pro nás moji psíci byli součást rodiny.  

Sorbonos ano, zvířata jsou v mnoha rodinách řádnými členy a ani to nemusí být typičtí mazlíci, u mě má tuhle výsadu třeba i chovný kanec, ale je-li na výběr - pomoci nejdříve člověku či zvířeti - při stejné akutnosti volím člověka. A další faktor je, že slepičku, kterou držím na vajíčka klepneme, když se tváří "blbě" dřív, než se přestane tvářit úplně, nekurýruju, likviduju, právě tak, když se přihodí úraz - ovce, prase, koza - kde léčebné výlohy vysoce přesáhnou finanční hodnotu nového kusu, neřeším léčení, orostě odporazíme a doplníme. U zvířat na rozdíl od lidí (nevím zda bohužel či zaplaťpánbů) řešíme i kvalitu dalšího života a tak tam, kde sice lze zachránit holý život, ale ten nebude nic moc k čemu také nezachraňujeme. KOčka s vykloubeným ramenem - například, prasnice po výhřezu dělohy...   Kdo má jednoho mazlíka a má na to, asi bude léčit - podle své nátury - na maximum a možná až za hranici rozumu, protože někdo je skutečně emočně závislý tak, že si ani neuvědomuje rozumnou hranici. Kdo má zvířat více a uvědomuje si souvislosti, ten bude hledat cestu, která bude smysluplná - což někdy vede místo k doktorovi na kafilerku...

Tak to je snad samozřejmé, že člověk má přednost.  

My jsme psali ale o domácích mazlíčcích, ne o prasetech na chov. Tam to pouto je jiné a předpokládá se, že půjdou... Tudíž i tu slépku klepnu, nebudu kurýrovat. To je jasné .

Ale i domácímu mazlíkovi, pokud vím, že je to pro něho vysvobození, dopřeji injekci. Bohužel, toto jsem musela udělat už třikrát.  

Megero, ty jsi to vzala až moc obšírně .  

Katkaaa, dovedu si představit, že Tobě bude těžké se zavděčit. Už podle poznámky směřované k Jancaho. Nenapsala nic špatného, byl to jen pohled "z druhé strany", navíc matky dětí.

Všechno je o lidech. Nemůžeme lékaře a s nimi i zdravotní sestry házet do jednoho pytle.  

Já mám zkušenosti takové i takové.  

Třeba v Olomouci v nemocnici  jsem se setkala s nevýslovnou péčí, ochotou a vstřícností jak lékařů, tak sestřiček, jaké bylo mé rozčarování, když v Ostravě to byl pravý opak. Nezájem a diletantství.  

Takže dnes, poučena zkušenostma hledám, koukám na recenze lékařů než někam vlezu.  

Ale Katku chápu a rozumím. Taky mám pár nepříjemných setkání s lékaři.  

Když mojí dvouleté dceři trhal nehet na noze lékař bez umrtvení, to mi taky nepřijde moc lidské.  

Moje lékařka - ortodontistka je nejlepší podle hodnocení lékařů, v Praze. Ona je strašně milá, trpělivá, sympatická, to jo. Přístup má dobrý. Ale s rovnátky mám skoro pokaždé problémy. Buď mi zapomene zalepit zámek nebo přestřihnout drát a píchá mě do tváře, jela jsem tam za ní na Velikonoční pondělí. Nebo mi za týden spadnou dva zámky. Zkrátka pokaždé něco. Vyjímečně se tam nevracím. Proto mi připadá zvláštní, že má vynikající hodnocení.  Možná proto, že pacienti koukají víc na její přístup k lidem než na práci.  

Nemám rád globalizování, tedy tím chci zdůraznit, že určitě nejsou všichni lékaři stejní. Vím to z první ruky, protože jsem neurolog. Někteří lékaři mají o paicienta zájem a provedou spoustu vyšetření v rámci diferenciální diagnostiky a pak jsou lékaři typu KOPR, kterým se prostě nechce pracovat, vidí hlavně pokec na lékařáku u kávy a pacient není důležitý.

Je to protě o štěstí, na koho narazíš. Bohužel i interdisciplinární spolupráce někdy vázně a to někdy závažně.

Asi před měsícem se mi stalo, že jsem měl na JIP pacienta, který měl katastrofální jaterní testy. Internista řekl, že "pacientovi umírají játra". Když jsem mu navrhl, že si ho má převzít na interní JIP, tak to odmítl s tím, že "je jedno na které je JIP, že může péči poskytnout každá JIP. " Upozorňuji, že jsem neurolog, nemám žádné znalosti s léčbou jaterního selhání a že umím napsat tak max. hepatoprotektiva (léky na zlepšení jaterních funkcí).

Když se mi to stalo, byl jsem tehdy fakt naštvanej a chtěl jsem jít za lékařskou ředitelkou, ale jako co já si budu dělat problémy. Stejně se ten lékaře nezmění a stížnost by jen zhoršila už tak ne ideální vztahy (jde o vcelku namyšleného, lehce arogantního lékaře, který má otce primářem).

Avi, a o tom to je, o té tvé větě  ale jako co já si budu dělat problémy.

Ano, souhlasím.

Někdy nastanou v zaměstnání situace, které se nedají řešit, protože se někdo  nedokáže domluvit. Kolikrát člověk chtěl pomoci klientovi, ale mohl jen v rámci zákona. Někdy šlo ten zákon nějak zákonně obejít, ale nebylo možné takto klientovi poradit. Vše je v lidech a když nadřízený není v prvé řadě člověk, ale pěstuje své ego, tak je to v háji. Jen je štěstí, že mám zkušenost tam, kde nešlo o lidské zdraví a životy. Chápu Aviho, a vůbec mu nezávidím. A pacientů, kteří by mohli doplatit zdravím,  je mi moc líto. Vše je v lidech a o lidech.