Téma: Práce lékaře v roce 2011? Přesčasy, hádky, podrazy atd.
Uživatel: Ice Age
Věk: 32
Dobrý den.
Když si vzpomenu, s jakýma ideálama jsem studoval medicínu, cloumá se mnou vztek a bezmoc. Všichni informovaní mi říkali, abych nechodil do zdravotnictví, že si zničím mládí, život, všechno. Já jim nevěřil anebo jsem si aspoň říkal, že právě mne se to netýká. Nějakou dobu po škole je člověk nadšený, že může vykonávat vysněné povolání. Pak přijde vystřízlivění.
58 hodinové služby téměř beze spánku a skoro bez jídla na hranici fyzického a psychického vyčerpání, domů se chodím akorát vyspat, partnerský život již není, protože na to není čas ani energie.
Krutá realita zdravotnictví: systém mi neumožní postarat se o pacienty adekvátně, přitom odpovědnost je na mě. Hádky na pracovišti, konflikty s pacienty, podrazy a šikana od vedení, prostě peklo.
A bude hůř. Politikům se podařilo postavit pacienty proti lékařům, nenávidí nás, důvěra je pryč. Už neléčíme tak abychom co nejvíce pomohli, ale tak aby všechno bylo papírově v pořádku a nemohl si nás nikdo stěžovat. Vídím a skoro vím, že pacient má nemoc A ale testy svědčí pro nemoc B, tak jej léčím pro nemoc B, i když to třeba odnese na zdraví, protože když si budu hrát na hrdinu a budu léčit pacienty podle svého nejlepšího svědomí (jak jsem přísahal), brzy skončím ve vězení.
Práce lékaře je peklo a už s pomocí lidem nemá nic společného. Systém a pacienti nám nedovolí, abychom jim doopravdy pomáhali.
Lidé si myslí, že jezdíme v mercedesech a o službách spíme se sestřičkama. To pak opravdu nemám co říci, jen že ztracené roky mezi nemocničními zdmi bez volných víkendů s prospanýma dovolenýma mi nikdo nevrátí. Jedině se narodit znovu a nebýt takový hlupák idealista, tedy nejít studovat medicínu.
Reakce čtenářů
z toho je mi strašně smutno . Já si lékařů moc vážím a jejich práci jim vůbec nezávidím. Moje mamina je vrchní sestra, švagr lékař a já pečovatelka pro seniory. Žiju ve zdravotnictví, díky mámě, celý život a nejednou doma nadávala, jak už toho má plné zuby. Švagr utekl do soukromého, dělá raději praktika, než ten blázinec ve špitále. Je to hrozná škoda, ale stále doufám, že se najde dost supr lékařů, kterým jde o lidi a že to nějak zvládnou a vydrží. Není to snadný život, ale my vás moc potřebujeme!!!
No tak jestli máš takovej pocit, tak by bylo lepší aby jsi toho nechal. Pokud tohle povolání dělá někdo pro peníze, tak je to špatně. Jsou dvě povolání, vlastně jde o poslání, které neznají osobní volno, je to farář a lékař. A nechoďte s tím, že nesete zodpovědnost a jednou nohou jste v kriminále, to je řidič autobusu taky!
V podstate souhlasim s julii... Lidi si proti sobe lekari postvali sami... Ok, maj prescasy, ale jsou snad jedini? Co treba takova ucetni? Jak se blizej terminy, nejde ani spat... ok, maji zodpovednost za lidske zivoty, ale to ma treba i ten zmineny ridic autobusu... a ani ucetni, ani ridic zdaleka nedosahnou na lekarsky plat... rikat si o zvyseni slusneho platu v dobe, kdy se ostatnim statnim zamestnancu platy snizuji (a mnohdy az tak, ze si po praci museji brat brigady, aby se uzivili) je proste neeticke... a stylem teroristu (kdyz nesplnite podminky, lidi zacnou umirat)? to je tuplovanej hnus... chovaji se jako by na nich stalo vsechno - ale dokazete si predstavit, ze by tohle udelali treba popelari? dusledky by byly mozna jeste horsi... lekarem by mel byt clovek, ktery to bere jako poslani. bohuzel, vetsina lidi chodi medicinu studovat pro prachy. mozna proto taky jsem se v zivote nesetkala s klasickym lekarem (treba i specialistou), ktery by mi pomohl... naopak - vzdycky jeste pok**vili co se dalo... opravdu DOBRY lekar ma plat i pracovni dobu takove, jake jen bude chtit...
Počkej. Že bych šla na medicínu pro peníze? No nevím. Byla jsem idealista. No jo, po atestaci se to zlepší. Nejhorší fakt je, že bych chtěla léčit podle mého nejlepšího vědomí a svědomí, ale nedovoluje mi to seznam léků, který musíme dodržovat, u ambulantních specialistů jsou limity, přes které nemůžou jít, jinak platí ze svého. Jinak k akci DO- nesouhlasila jsem s ní, ale reforma zdravotnictví byla potřeba jak sůl. Čekalo se na ni několik desítek let. Tohle byl dost tvrdý způsob, ale funguje.
Hehe, jojo Po atestaci se to zlepší - to určitě
Myslím si, že jen my lékaři víme, jaké to je. Děkuju za názor.
Mě stačily ty názory lidí, když jsme chtěli zvýšit plat. Slýchal jsem "nenažranci, nemají pořád dost, tak chtějí zvýšit platy, 50.000 měsíčně jim nestačí?!." Jasně ...
Myslím si, že tento článek mluví za vše (klikni).
Otázkou ale je, kdo za to může? Stát? Vláda? Naši nadřízení? Vedení nemocnic? A proč se nedodržuje zákoník práce? Kdo to má kontrolovat a nekontroluje? Je mi z toho všeho na zvracení a už to nechci ani řešit.
Jo a to ani nekomentuju interpersonální vztahy ... stres a napětí se projevuje na všech.
ok, ale jeste jednou - to si vazne myslite (mysleno vy zdravotnici) ze jste jedini, kdo ma spatne podminky?! ze nikdo jiny nedela prescasy delsi nez by mel, ze nikdo jiny nedela ve stresu, ze nikdo jiny nedela za min nez by mel? ano, jen vy lekari vite jake to je z pohledu lekare - ale vetsina z vas se ani nepokusila podivat se na to take z pohledu jinych pracujicich lidi, kteri si o zvyseni platu v soucasne dobe muzou nechat tak akorat zdat... ja mam zase pohled ekonoma, a to je taky o necem jinem... uprimne, asi by vam neskodilo jit si sednout ke kase do hypermarketu za minimalni mzdu, aspon tak na mesic (ostatne to by neskodilo nikomu :D )... cerveny cepicky pro zeny s menstruaci - aby mohly jit na zachod v kratsich intervalech, a svacina ci dokonce obed jen s hodne velkym stestim... vsichni by si pak dobre rozmysleli nez by nekde prohlasili, ze maji nesnesitelne pracovni podminky za malo penez ;) ano, reforma zdravotnictvi byla potreba - ale 99% lekaru nestavkovalo kvuli tomu, aby mohli lecit lepe, proste chteli jen urvat vic penez - a to je to co me coby ekonoma za soucasnyho stavu fakt vytaci...
Tohle nemůžu komentovat, protože moje názory na tento problém jsou rozporuplné.
Věk: 27
Podle me je cely prispevek vykonstruavany provokativni blabol.
Jak se clovek chova k lidem, tak se mu to taky vraci. A ze je to po skole tezsi? A kde neni? Jenomze to mozna autor cela studia nedelal nic jineho, nez ze se ucil . Ale kdovi.
To ja si v prubehu studia porad privydelaval a tak muzu s klidem potvrdit, ze spatne vztahy a pomluvy nejsou specifikem zdravotnictvi. A jiz behem studia jsem se rozhodl, ze chci byt lekar a proto me zadne okolnosti nezastavi (a ze jsem to vubec nemel lehky a taky jsem udelal nekolik chyb). Clovek by si mel vybrat a pak to delat na 100%.
Ale k tomu musi mit jisty charakter a vlastnosti, aby mohl delat jiste veci. Pokud je nema, musi je ziskat. A pokud je neziskal v prubehu studia, musi to dohnat po nem.
A jestli si nekdo mysli, ze to nejde, tak at si najde na internetu clanky o mladych lekarich, kteri delaji praci s nasazenim, chodi treba pomahat pres humanitarni organizace a jsou plni elanu ... a ne si jenom porad stezuji - na okoli, na podminky, na osud, na svoje spatne rozhodnuti pred 100 lety.
Věk: 35
Naprosto s Vámi souhlasím. Jsem také lékařka a cítím to samé - frustraci, beznaděj, rozčarování, vyhoření..... Služby jsou peklo, život v podstatě žádný. Bohužel v této zemi jsme jako lékaři nesvobodní občané a nechápu proč si takové zacházení necháváme stále líbit.
Tohle posoudit nemohu, zkušenost s lékaři mám pouze jako pacient, ale ne tu nejlepší.
Vzpomínám si na jednoho " zázračného" ortopeda, který po prvním vyšetření a RTG udělal obstřik , za 14 dní si mne objednal na kontrolu a zde spočívá je zázračné léčení... při kontrole jsem stála oblečená mezi futrama , pan doktor odložil knihu a zeptal se, zda mám stále bolesti , po mém souhlasu mi řekl: " Tak tedy za 14 dní na kontrolu" PO 14 dnech se scénka opakovala, jen s tím rozdílem, že mi doktor řekl, že z ortopedického hlediska jsem v pořádku, a´t jdu na plicní či na internu.Ještě že mne nepích do oka, ať si zajdu na oční.
Jeho schopnosti bez vyšetření uznat mne zcela v pořádku obdivuji. Paní doktorka na plicním našla problém a, světe div se, byly to nervy skřípnuté mezi obratly.
Asi tento lékař byl vyčerpán stálou buzerací a přesčasy
Ale všechno je o lidech .
Ano je to velmi smutné. Pacient pro lékaře neznamená téměř nic. Myslím, že jsou mezi lékaři dobří lidé ale pacient musí úplně napnout veškeré své instinkty a intuici, aby tyto lékaře povzbudil ke skutečné léčbě. Lékaři věřte mi je to vyčerpávající. A stejně vidí jejich děs v očích, zda to pacient na ně neřekne,že se odvážili léčit podle svědomí, zda je inteligentní, zda to bude fungovat, zda dodrží loajalitu. Očima pacienta: zachránit si život je opravdu těžké, přesvědčit lékaře, aby léčil. A to myslím jen na ty hodné a často mají praxi v USA. V poslední době jsem potkala dvě takové lékařky. Hodné a stejně je to s nimi jak boj, jak válka, snažit se je přesvědčit aby se odvážily léčit. Jak s magory... Omlouvám se,ale tak to působí. Arogance to nezachrání. Ta je pro pacienta stresující, ale arogantního lékaře si samozřejmně nevážím. A rozdíl není ani mezi soukromým či státním lékařem. Působí to na mě, že lékaři nemají žádná pravidla, protože ti státní jsou většinou lepší /zajetá pravidla/. Ještě, že mám léčitele...