Téma: Nová práce v oboru sociální služby - týmová spolupráce u nás nefunguje

Limit zvedání břemen pro ženy je 20 kg a je nepřekročitelný. Máte tam nějakého nadřízeného, který rozděluje práci nebo o tom rozhoduje, se kterým to můžete probrat? Určitě jste měla být proškolena BOZP při nástupu do práce. A pokud všechno proběhlo jak má a přesto jste na to sama, tak mě napadá jen mobing na pracovišti- a ten je velice těžké prokázat. To je lepší odejít.

Základní chybu jste udělala, když jste se pokoušela pracovat samostatně - dělat úkony, které jsou výslovně zakázány. Toto hovoří jednoznačně proti Vám, kolegyně toho mohou využít a popřít svou nespolupráci. Radím - nepokračovat s tím, vždy si vyžádat pomoc kolegyně a nic nedat na to, jak se tváří.

Máte povinnou dvakrát ročně supervizi. Využijte ji a nastolte otázku týmové spolupráce. Víte, ono skrytě někoho dusit je jednodušší, než se pak z toho zodpovídat před supervizorem a ostatními týmy. Bylo by taky dobré si pročíst metodické postupy, na které je pak možné se odvolávat.

Další otázkou je, zda pracujete v soukromém sektoru, nebo v příspěvkové organizaci. U soukromého se může dít ledacos, co by jinde neprošlo.

Pani Klaro, jedna moje kamaradka pracovala ve stejnem sektoru jako vy. Mela ten samy problem. Byl tam tym lidi, kteri ji mezi sebe nepustili. Problem byl v tom, ze oni vsichni brali pacienty jako kus a ona jako lidi. Oni udelali beze slova svoji praci a spechali nan cigaretku. Ona se pacientum venovala vic, prohodila nece veseleho, ucesala je atd. Pacienti ji milovali ale kolegove nenavideli. Nakonec ji vystipali.
Pokud se ve vasem pripade skutecne jedna o mobing, asi s tim nic moc nenadelate. Muzete ale treba usporadat nejakou grilovacku, aby jste se trochu bliz seznamily. Pokud ovsem kolegyne vase pozvani prijmou? Preji vam, abyste nasla cestu, jak do kolektivu zapadnout.

Děkuju všem za odpovědi, v mnohém máte pravdu, nejradši bych odešla, ale na tuhle práci jsem čekala rok, udělat si kurz mě stálo peníze, takře vlastně nemám ani jinou možnost, práce tady jinak moc není, spousta ženských s dětma je nezaměstnaná. Chtěla jsem názory i cizích osob, protože si myslím, že nepracuju špatně, a to je jim asi trnem v patě a dělají všechno proto, aby mě potopili.

Rozhodně to paní Kláro nevzdávejte. Vaše kolegyně nejsou všecky stejné a věřte, že po počátečních nesnázích od svého jednání upustí. Pokud pracujete dobře, některým to může být solí v očích, ale určitě ne všem. Každopádně sbírejte zkušenosti, učte se od druhých, odkoukejte, co se dá.  Pořád mějte na paměti, že jste v oboru začátečník a máte se hodně co učit.

Tak tu zase píšu pokračování, situace v práci se nezlepšila, naopak. Snažila jsem se vždycky druhým pomáhat, pracovat svědomitě, ale ať sem dělala co chtěla, stejně se vždycky staré kolegyně daly dohromady a mě odsunuly kam se jim to hodí. Jednou sem se už fakt naštvala, protože jsme měli víkend, já byla vedoucí směny, tudíž bych já měla rozhodnout jak to bude probíhat, jedna kolegyně se kterou si nerozumím už od začátku se ale dohodla s tou druhou a vykašlali se na mě, udělali si svou práci, aniž by mi cokoliv řekli nebo za mnou přišli, to mě už dožralo, narážím na to celkem často, že jsem pro ostatní vzduch. a tak jsem jim už důrazně řekla, jestli taky přijdou za mnou mi pomoct, vznikl z toho menší konflikt, výměna názorů, kdy jsem se hájila, že se se mnou nebaví, že pořád dělají spolu a že mi snad s některými klienty mají pomoct. Dočkala sem se jenom odpálkování v podobě toho, že mám ještě sebou hejbnout, opět (tak jak mi už dotyčná kolegyně neustále opakuje hned od toho dne co jsem nastoupila), že jsem pomalá atd. Já jim na to odpověděla, že tady nejsem ta nejposlednější, dělám práci tak jak ostatní. přišla jsem z toho domů celkem zdrblá, vzala jsem si papír a psala jsem si, co jsem za tu směnu udělala, pak jsem si vypsala co udělaly ony, výsledek byl ten, že třeba i při hygieně klientů jsem jich sama udělala víc než ony dvě dohromady… co se ale nestalo, tak nějak sem to předpokládala, nechci být ještě žalovníček, nic jsem vedoucí neřekla a ony ty samozřejmě obrátily proti mě, co mě ale doopravdy mrzí, vedoucí stojí při nich, dokonce ikdyž byla sama svědek toho, že se na mě opět vykašlaly, neřekla jim vůbec nic, dělala jakože se nic neděje. Stalo se to jeden den, kdy bylo hezky a že půjdeme s klienty ven. Já kolegyním slušně říkám, jestli mi můžou pomoct, chtěla jsem vzít jednu paní z lůžka do křesla, ony že jo, že když si ji oblíknu, tak za mnou přijdou a pomůžou mi ji posadit. čekám, a jak sem tušila, nikde nikdo, najednou na mě volá vedoucí, že bych prý taky mohla vzít někoho ven, třeba tady pána. Já jí na to řekla, že bych vzala klidně ven co nejvíc lidí, ale že holky řekly že přijdou a ještě tady nejsou, ona že mi teda pomůže, vzaly sme teda spolu 3 lidi ven a docházíme na zahradu a tam, všichni sedí spokojeně s klienty a usmívají se. nemůžu ani popsat v tu chvíli co to byl pro mě za pocit, všichni tu sou jenom já zase zůstala sama. vedoucí neřekla vůbec nic, zpívali sme s klienty písničky a nic se neděje. když sem se pak jedné kolegyně zeptala proč za mnou nepřišli, tak prý na mě zapomněly… . aha hm to je smutné, že jdu do práce, kde vlastně kolegové zapomenou, že tu vůbec jsem, že jsem taky chtěla jít s nima… vedoucí stojí při nich, prý se to může stát každému že zapomene. škoda že to neřekne v jiných situaích, třeba když jsem se zaučovala a něco jsem zapomněla, hned jsem to měla na talíři. A z té osudné víkendové směny, se udělal konflikt na úrovni vrchní, kdy mi bylo promluveno do duše, ať se snažím zapadnout, vedoucí se taky přiklání k tomu že jsem pomalá a že nemám vytvářet konfliktní situace

Nejsem ufňukánek, který hledá berličku, v životě byla spousta situací, na které jsem v tu chvíli zůstala sama a musela si i s dětmi poradit, ale nevím už co mám dělat, bez kolektivu pracovat nejde, s kolektivem, ať udělám co chci, stejně je to špatně. Nechci odejít a zůstat na úřadu práce, už ne. Máte někdo nějakou radu, jak se sžít s takovým kolektivem?

Je to smutné čtení. Myslím, že žijeme v době, kdy by lidé měli spolu držet, pomáhat si, jak v rodině, v práci, v životě, aby se žilo veseleji, spokojeně a šťastně.

Pani Klaro, prace v takovem prostredi by asi netesila nikoho. Je to jasny mobbing a nevim, jak dlouho to psychicky vydrzite.
na Vasem miste bych zvazila, zda neni lepsi delat soukromou pecovatelku, vzit si treba 2-3 klienty a starat se o ne.
Pokud nemate rodinu a deti, sla bych na Vasem miste do Rakouska nebo Nemecka, kde by Vsi praci jiste ohodnotili.
Je to dost paradox, protoze prave v tehle oblasti by si meli lide co nejvic pomahat a drzet spolu!!
Snad najdete nejake vhodne reseni!!