Téma: Jsem v práci která mě nebaví a mám z ní zdravotní potíže - zůstat nebo změnit?
Uživatel: Dita
Věk: 24
Ahoj,
i já Vás prosím o názory ohledně práce. Budu za ně moc vděčná, mám pocit, že jsem se úplně ztratila.
Jsem absolventka bez praxe, dálkově studující (v květnu 2013 státnice, takže je toho dost). Škola mě celkem baví, nerada bych z ní odešla, i když jsou to nervy. Ale učení mi nijak "bytostně" nevadí, mám dobrý pocit, pokud stíhám a umím. Navíc jsem ráda, že mě i rodiče podporují, abych studovala, dokud to jde. Jenže teď je to spíš naopak. Mám novou práci na plný úvazek. Vím, takhle určitě funguje hodně lidí, ale mám pocit, že to nezvládám. Nejsem v ní vůbec spokojená, nebaví mě. Špatně spím (pozdě usínám, brzy se budím). Občas i zvracím a téměř neustále mě bolí břicho. K tomu se objevily i další zdravotní problémy (doufám, že čistě jen kožní a nejedná se o nic vážnějšího - rakovinu). Mám pocit, že jsem se úplně ztratila.
Práce je dobrá v tom, že jsem na ni studovala (ale nebyla mým snem, jenže pořádně nevím, co by mě bavilo - jen v hrubých rysech tuším). Není na naše poměry tady špatně ohodnocená, není to "práce u pásu". Jenže prostředí v ní mě deptá. Kolegové, klienti, rutinnost a přitom stále nevím, co a jak dělat a když se zeptám, je mi odseknuto, neodpovězeno a pak jsem kárána, když chybuju. Snažím se na ní něco najít, ale nejde to. Večer se vracím mrtvá, do školy nic nedělám, to si hodně vyčítám. Vyčítám si i to, že mám práci a stěžuju si - dneska ji přece nikdo nemá! Vůbec výčitky mě pronásledují hodně často.
Kdybych odešla, mohla bych se snad ještě vrátit na místo, kde jsem byla na brigádě. Jenže to mi v životopisu moc nepomůže a nechtěla bych se touhle prací živit celý život. Ale v rámci studování by se to hodilo (brigáda není náročná na myšlení jako oficiální práce, navíc je časově výhodnější). Jediný důvod, proč zůstávat v současný práci je ten, že bych měla praxi a k tomu peníze. Ale mám pocit, že už to nevydržím. Nechci ztratit školu. Ale pracovat chci a potřebuju (dostat se mezi lidi, mít dobrý pocit užitečnosti, neviset jen na rodičích). Uvažuju taky o práci na brigádě a dobrovolničení (to jsem si vždycky chtěla zkusit - navíc bych si i zvýšila, nepatrně 
, možnost být zaměstnaná tam, kde bych si to snad i přála). Je to jako kdybych se mlela v jednom kole a všechno si jen vyčítala. Nevím, co mám dělat.
Mohli byste mi prosím napsat svoje názory? Moc Vám za ně, předem, děkuju.
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 3265x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Věk: 21
Ničit si zdraví a nervy kvůli praxi? Proboha, jdi na brigádu!
Praxi si přeci můžeš najít jinou.
Navíc, když doděláš školu, tak budeš mít daleko lepší práci, než když se kvůli tomuhle zhroutíš nebo budeš mít nedejbože nějakou nemoc.
Taky jsem na VŠ a praxe mě čeká příští rok, takže si moje argumenty nemusíš brát k srdci.
Ale jestli to nestíháš, nebaví tě to, zacházejí s tebou jako s kusem hadru a ještě k tomu máš zdravotní problémy, tak myslím, že není co řešit.
Hodně štěstí
Děkuju za názor. Jen se zkrátka bojím, že mě jako absolventku jinde nezaměstnají (kromě brigád). ale dlouhodobě se to takhle asi nedá. Flákač nejsem, když mě práce baví, je to hodně znát, chválili si mě. Zkrátka mám hodně výčitek a už nevím, co je správný a co ne (nějak už neumím vidět aspoň trochu objektivně).
I tobě hodně štěstí!
Ahoj,
žádná, ale opravdu žádná práce nestojí za to, abys z ní měla zdravotní problémy a byla kvůli ní psychicky vydeptaná. Prožívala jsem něco podobného ve své první práci po škole, vydržela jsem to asi půl roku a pak jsem si řekla, že to za pocuchané nervy a žaludeční vředy prostě nestojí. Dobrovolnická činnost v kombinaci s brigádou je podle mě dobrá volba. Já jsem během studia na vysoké taky jen dobrovolničila - o placenou praxi v oboru jsem nikde nezavadila - a byla to neocenitelná zkušenost.
Věk: 25
Ahoj, souhlasím, že nelze upřednostňovat práci před zdravím. Myslím, že v dnešní době je spousta nabídek práce, i třeba za trošku menší plat než máš nyní, ale přeci jen…zdraví je k nezaplacení a neříká se to nadarmo.
Když to vztáhnu na svoji zkušenost, dělal jsem několik let v baru, kde bylo dost zakouřeno. I přes to, že jsem kuřák, odešel jsem, protože ranní dávení mě opravdu nepřišlo adekvátní. Šel jsem do nekuřáckého provozu a byl jsem spokojený.
