Téma: Splácíme byt který vlastní sestra manžela, asi se budeme rozvádět

Cokoliv radit je střelba krutě od boku díky minimu informací, které jsi zde napsala. Bylo by vhodné se více rozepsat o situaci v jaké konkrétně žijete celá rodina ve vztahu k domu, také kdo je zapsán v katastru nemovitostí aj., ale zejména hlavně o tom, proč si myslíš, že váš vztah spěje k rozvodu. Co je na vašem vztahu špatně. Pak se možná dá i poradit. Takto skutečně těžko.

Já vím, psala jsem, jak myšlenky plynuly..takže asi ti trochu zmatečně..na katastru je právě napsaná manželorvo sestra, splátky jsou asi 17tisíc měsíčně..o rozvodu uvažuji, protože se pořád hádáme, manžel vylítne kvůli každé blbosti a dokáže se rozčílit doběla, pořád to svádí na to, že je ve stresu..dříve se aspoň omluvil a řekl, že se bude snažit být lepší, teď už ani to ne..jsem permanentně nervózní, kdy zase kvůli čemu vybuchne..je to opravdu psychicky náročné..chvíli je v pohodě, ale to se může během vteřiny změnit na obrovskou hádku a už mluví o rozvodu a ať si jdeme..pořád mi vyčítá, že mě musí živit, že já nic neplatím, když řeknu, že jsem na RD, z čeho mu asi mám přispívat (a to musím říct, že ze 7600 přispívám na zálohy na el. 3500,- a spoření pro dceru 1100,-, takže si myslím, že dost), tak mi řekne, ať když už neplatím, tak ať se do ničeho nepletu a jsem zticha..pak je zase chvlíli jako milius, snesl by mi modré z nebe a za chvíli už je zase takový hulvát..pořád dokola jako na houpačce a už je mi z toho houpání blbě a chtěla bych z té houpačky slézt..jenže nevím jak..nemáme kam jít a navíc nemám to srdce to říct našim, že kdybychom se teda rozváděli, tak by se museli vystěhovat..on manžel říká, že by to chtěl tady celé prodat..takže mě drží v šachu a možná si je toho vědom a takhle se chová..vyčítá mi, že nedělám v jeho firmě, ale ono tam moc dělat nejde, je to taková specifická práce a navíc, když mě dvakrát týdně vyhazuje, tak přece nebudu dělat u něj ve firmě..to si v budoucnu najdou radši svojí práci a svojí jistotu a to se mu taky nezamlouvá...neříkám, že je chyba jen v něm, vím, že je i na mé straně, ale nevím kde...nevím, v čem dělám chybu..asi v tom, že jsem dopustila, abych na něm byla závislá..to je vždy špatně, když je jeden na druhém závislý..

Ahoj, když jsem četla, tvůj příběh. Mrzela mě jedna věc a to, že se chceš rozvést. Máte s manželem přece rodinu a rekli jste si ano v dobrém i ve zlém. V dnešní době, ale lidi myslí jen to dobré a jakmile příjde něco zlého, tak to řeší hned rozvodem. Já jsem tedy v manželství nic zlého nezažila. Ale moji rodiče jsou mi velkým příkladem. Když jsem byla malá pořád se hádali snad každy týden se rozváděli. Ale všechny těžké překážky spolu nějak vydrželi a pak přišli i ty pěkné. Myslíš že rozvod je opravdu to správné řešení? Já si myslím že se nedá před problémama utéct, že je třeba je řešit. Jsme přece lidi a dnešní společnost se chová někdy hůř jak zvířata. Já vím lehko se to píše když nejsem v tvoji situaci. Sama nevím jak bych reagovala kdybych v ní byla, ale napsát sem to musela. Myslíš že rozvod je to správné řešení? Přece sis muže brala, protožes ho milovala. Že je teď jiný? A kdo ne? Každy člov Jo říkají mi, že vidím svět růžovími brýlečky, ale mě příjde potom o něco hezčí, dívat se na to pěkné.
Jo ještě jsem si vzpoměla na jeden film, když jsem četla tvůj příběh. Jmenuje se - V JEDNOM OHNI - nedávno jsem ho viděla a je to fakt síla.

Katko R., díky za příspěvek, moc mě potěšil, hlavně proto, že je upřímný a určitě máš pravdu...říká se, že když si člověk stěžuje na chyby druhých, má si nejdříve zamést před svým prahem a s napravováním začít u sebe...tak jsem se rozhodla, že zajdu za psychoterapeutkou...snad se mi nikdo nebude smát, ale prostě už jsem nevěděla kam jít a potřebovala jsem se vypovídat někomu nestrannému..tak po první schůzce se mi hodně ulevilo a budu pokračovat, protože mi to pomáhá..a s tím "v dobrém i ve zlém" máš pravdu taky..taky si vždy říkám, že to musíme překonat..snad jsem na dobré cestě :)

Oli, moc mě potěšila potzitivní reakce na můj příspěvek. Sem moc ráda, že neházíš hned flintu do žita a že bojuješ. Jeden moudrý můž mi kdysi řekl, že dospělého člověka nepřeměníš tím že mu budeš furt říkat co dělá špatně, nebo jak se má líp chovat, ale můžeš ho ovlivnit svím chováním a láskou. Mě tahle věta hodně pomohla, mám ve svém okolí lidi kteří se hloupě chovají ubližují tím druhým a nenechají si nic říct. Teď mě nese tato věta. Né domlouváním, ale činami z lásky můžeš změnit jiné. A mohu říct, že mi to pomohlo i ke vztahu k synovi, který je neponaučitelný nepořádník . Prostě jsem ho přijala takového jaký je. Budu si na tebe myslet, ať krizi v manželství překonáte.
A ten film- v jednom ohni- skus zhlédnout. Je to o dvou manželích kteří se pořád hádají a chtějí se rozvést, ale nakonec jím pomůže nezištná láska zachránit manželství. No ve filmu to končí dobře. budu ti držet palečky abyse i tobě v manželství dařilo líp.

   Já bych řekla, že jste oba dost paličatí a umanutě si stojíte na svém. Musíte se naučit ustupovat. Pokud Tě manžel napadá, že jsi na mateřské navrhni mu ať si to s Tebou prohodí. Vždyť na tom má taky zásluhu a kromě materiálu se ještě moc nepředvedl. To řvaní by mě vadilo taky, asi bych začala odcházet do jiné místnosti a do doby než by se omluvil by provozoval autoerotiku. Ale co mě nejvíc zaráží, proč řešíte bytovou situaci rodičů? A ještě tak nerozumně přes švagrovou.  Každopádně, pokud chcete klidný život, musíte se domluvit. Přeji Ti hodně štěstí.

Nebud tak prehnane submisivni. Uz jenom fakt ze se nechas nastrkat do tvrzeni ze domu nenosis penize. Pokud vim tak penize jsou ruznobarevne papirky kterych se najist opravdu nejde. A kdyz uz jsou tak strasne dulezite, tak pani na hlidani pres agenturu stoji 100 Kc na hodinu plus poplatek agenture. (viz zde) Takze pokud denne stojis 12 hodin na nohach kvuli te male, manzela by toto "nic nevydelas" prislo na, nech me pocitat, 30*12*100 + 8000(poplatek agenture) = 44 000 korun? (Samozrejme prehanim a trzni ceny asi nejde aplikovat v domacnosti, ale nenech se manipulovat kravinama.) Uz jsem to tady nekomu rikal, nepamatuji si kontext. Ale co takhle ukazat manzelovi ze doma se na nej nepodiva ani zehlicka kdyz se bude takhle chovat? Zavri se nekde s malou, hrajte si a jemu nevenuj zadnou pozornost. Kdyz jsi mu tak protivna, nepodbizej se. Jeho vyleci uz jenom tvoje samostatnost. Kdyz budes sama spokojena se sebou, nemas duvod akceptovat v zivote nekoho kdo ti ho dela horsi nez kdyz jsi sama. Jestli neco chce, at si prijde a ty mu dej jednoslovnou odpoved. Zacne rvat? Vsak ho nechej. Jeste mu rekni: "Ano pane. Jak poroucite pane." S nejlaskavejsim usmevem.  A pak si jdi po svym a nedavej mu najevo ze tvou naladu nejak narusil... Co bych delal ja? Psychicky bych se smiril s nejhorsi alternativou ze k rozvodu dojde a hledel bych na svuj budouci zivot tak jak by zakonite pokracoval - bez baraku a bez nej. To je jedina berlicka ktera te svazuje v pozici v jake jsi. A on to vi. Az zacnes na tuhle alternativu hledet strizlive a jemu dojde ze hromamda cihel na sobe postavenych neni klic k ovladani tebe jeko cloveka. V tu chvlili at si ten barak treba proda. V tu chvili uz na to budes davno pripravena...

Moc díky za příspěvky..až se divím, jak jsou trefné a ikdyž se pravda špatně poslouchá (teda čte), je to PRAVDA!!! Díky Veselko, Julie, Roberte...

    Hynku, Viléme, Jarmilo.....

    Manželství je pudová záležitost, buď to pude a nebo nepude.

to je fakt..jsem se i zasmála..

...chlap se vrací z práce a vidí, jak jeho tři děti sedí před domem v pyžamech a hrají si v blátě mezi prázdnými krabičkami od číny, které jsou rozházené po celé zahradě. Dveře od manželčina auta jsou otevřeny, stejně jako dveře do domu a nikde není ani stopa po psovi.

Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek. Lampa byla převrácená, běhoun skrčený pod zdí. Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize na kanálu s kreslenými pohádkami a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku. V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, zbytky snídaně rozházené po stole, lednice byla otevřená, psí žrádlo vysypané na podlaze. Rozbitá sklenička ležela pod stolem a u zadních dveří byla uplácaná hromádka písku.

Muž rychle vyběhl schody, stoupajíce na další hračky a šlapajíce po oblečení. Ale nehleděl na to, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo.

Viděl jak dveřmi od koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo a další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo i stěny byly pomalovány zubní pastou. Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu.

Podívala se na něj, usmála se a zeptala se jak se měl celý den. Podíval se na ní nedůvěřivě a zeptal se: ?Co se tu dnes proboha stalo?? Usmála se znovu a odpověděla: "Pamatuješ si, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mně - Co jsi prosím tebe dnes celý den dělala?"

"Ano" odpověděl muž nejistě.

"Tak dnes ... jsem to prostě nedělala!"

Tímto nechci Vaší situaci nijak zlehčovat, jen poukázat na to, že většina chlapů nemá nejmenší tušení co musíme doma stihnout udělat.  

Já se obávám, že by si ani tohohle nepořádku manžel nevšiml..nebo ano? Nevím..musela bych to vyzkoušet, ale já jsem perfekcionista a bojím se, že bych to sama nepřežila, nechat takový nepořádek .

Tak já ho nemusím nechávat, stačí aby byli děti doma celé odpoledne sami a vypadá to velmi podobně 

Oli, poté co jsi popsala blíž svoji rodinnou situaci, musím souhlasit se všemi následujícími příspěvky a úplně nejpřesněji to vystihl Robert.

To, co Tvého manžela "opravňuje" k takovému chování, je skutečnost, že si je příliš jistý Tvojí závislostí na něm. Jenže jeho postoj je samozřejmě špatný, protože sice nenosíš domů peníze v takové míře jako on, ale na druhou stranu se staráš o domácnost, dítě a celkově o domácí pohodu, aby vše bylo jak má. Ani já nejsem zastánce přepočítávání všeho na peníze, protože peníze jsou jen peníze a pohlazení nebo úsměv se za ně koupit nedá.

Nicméně řekla bych, že Tvůj manžel je dost velký cholerik a svoji frustraci si vybíjí na Tobě, protože je to pro něj příliš jednoduché.

Musím říct, že i když mi to není příjemné, můj manžel je řekla bych velmi podobný tomu Tvému, i když mě to stálo hodně sil, překonali jsme to. Ovšem to důležité jsem musela udělat já, přesně tak jak je už napsáno.

Měl jistotu a žil v přesvědčení, že bez něj nebudu moci žít, hlavně po materiální stránce. Také u nás padlo, že nepřináším domů dostatek peněz jako on apod. a že ho stojím spoustu peněz atd.. Tak jsem si v klidu sedla...tedy ten klid jsem si musela nejdřív "naordinovat":D vzala papír a začala počítat. Jeho příjmy, mé příjmy, jeho výdaje, moje výdaje, společné výdaje na bydlení atd. a také moji práci čistě jen pro něj, kterou sice beru jako normální, mám na ni čas, ale kdybych ji nedělala já, musel by si na toho někoho zaplatit. K tomu jsem jen tak doplňkově přepočítala zbytečnosti, které dělám doma, čistě jen protože manžel je líný si po sobě například utřít stůl, když na něj něco vylije apod.  Musím říct, že výsledek mě neskutečně překvapil, protože jsem najednou viděla, že ten kdo u nás dává víc a má výrazně menší osobní náklady, jsem já.

Podotýkám, že by mě nikdy nenapadlo za normálních okolností takové věci přepočítávat. Jenže kdo chce kam, pomozme mu tam. Takže jsem tento papír s přesnými výpočty a konečnými součty vzala a předložila manželovi, nejdřív se na něj jen pohrdavě podíval a nezájem. Nechala jsem ho na stole a šla si po svém. Dál jakoby nic a za pár dnů přišel manžel s tím, že na to koukal a co to jako má být. Tak jsem mu to vysvětlila, že i já mám svou cenu a jsou věci, které dělám ráda, jiné ne, ale musí i toto počítat jako můj přínos rodině. On mi na to řekl, že to jo, ale stejně těch peněz nemáme zase tolik, tak jsem mu ukázala položku jeho osobních nákladů, mezi nimiž je i výživné na jeho děti a řekla jsem mu následující....nevadí mi se uskromnit a sám vidíš, že to i dělám, naší rodině dávám dost a pokud máš pocit, že máme málo peněz, tak prostě budeš muset vydělávat víc. Já s tím, co máme žít umím, pokud Ty ne, není to moje chyba. Víš, že Tě vždycky podpořím a pomůžu jak nejlépe umím, ale to, že já nevydělávám tolik kolik Ty si představuješ, abychom s Tvými nároky měli víc peněz, jsi mi řekl naposledy a dál se o tom bavit nehodlám, pokud se Ti to nelíbí, podej žádost o rozvod a každý si půjdeme po svém.

Nebyl to obrat ze dne na den, ostatně jako v ničem, prošli jsme si spolu už ledasčím, ale postupně se to zlepšilo a dnes už mám v tomhle ohledu víceméně klid. Občas samozřejmě nějakou větu ohledně peněz vypustí, ale tím to také hned skončí, protože já už se nehádám, nediskutuji, znám svou cenu a manžel ví, že rozhodně naše manželství neberu na lehkou váhu, ale pokud půjde do tuhého, tak sebou vláčet nenechám a rozvod mu prostě podepíšu. Už mě nemá jistou jak si dřív myslel a i když se jinak mezi námi nic nezměnilo, tak v jeho přístupu, ve slabé chvilce,  ke mě se změnilo dost.

  Na to bych teda nervy neměla. Já musím vedle sebe mít rovnocenného partnera kterého si vážím. Strkat s chlapem by mě mohlo. Občas je i u nás dusno, ale jde o prkotiny typu : Já jej vezu na fotbal a Ty vyzvedáváš, posloucháš mě? (Manža sedí u počítače, kýve že jo ale ví prd) za hodinku volá trenér kdo si přijede pro děcko.....

. Tak zase v tomhle manžel funguje poměrně dobře. V těch důležitých věcech ohledně někam dojet, dovézt apod. si nemůžu stěžovat. V tomto ohledu je spolehlivý.

Ono to vypadá dost hrozně z mých příspěvků, nicméně má své zápory, ale také i klady a musím říct, že i ty zápory se docela podařilo omezit. Takže to není až tak negativní, jak to vypadá. Spíš jde o ty "začátky" a překonávání problémů.

Veselko, a jak jste spolu dlouho? Taky musím říci, že spolehlivost  a ochota jsou manželovi vlastní..to jsou vlastnosti choleriků..oni cholerici nejsou žádní lemplové, oni totiž nejsou vůbec špatní lidé..ale takovej vystresovanej cholerik, to není oč stát..když jde vše, tak, jak má, tak je to v pohodě, ale běda, jak se něco zpříčí!!!