Téma: Manžel si našel mnohem mladší milenku, jak se s tím vyrovnat?

Ahoj. Po tolika letech to musí být těžké, zvlášť když spolu máte malé děti. Chlap, který opusťí rodinu, je úplně na nic, ať je to z jakého koliv důvodu. Pro mě je to ničím neomluvitelné (omluvitelná je pouze smrt). Je škoda, že se jeho charakter projevil až teď a neudělal to dříve, než jste měli svatbu a děti.   Pokud mezi vámi byli problémy, tak jsem přesvědčená o tom, že se neřeší odchodem a následně novým vztahem, zvlášť když spolu malé děti.

Mám jednoho známého, který je 2x rozvedený. Každou manželku i s dětmi nechal kvůli mladší ženské. Rekl mí, že i když v manželství nebyli žádné problémy, tak se nechal unést hormony. Údajně mu to bylo v zaplavení těch hormonů aj jedno.   Až do teď má z toho výčitky svědomí a lituje toho,

ale co z toho.   Bohužel, jsou i ženy, které své děti kvůli chlapovi opustí a v zaplavení těch hormonů je jim to taky jedno.  

Jestli byla příčina jeho odchodu ta mlada žena nevím (ale osobně si myslím, že ano), podle mě se nechce vyjádřit, protože si tě chce nechat otevřené jako zadní vrátka.  

Sama jsem teď zamilovaná do jednoho muže, který má rodinu a i když se mu taky líbím, tak představ si, on to neudělal. Ja bych do toho taky samozřejmě nešla, když vím, že má  rodinu. Ikdyž  není  ženatý, ale  je tam to dítě  a na to beru ohled. A to nemluvím o tom, že jim to nic moc neklape.

Takže na světě existují i spolehlivý muži, aspoň tohle mi tato zkušenost dala.

Ja se divím těm ženským, které klidně do toho jdou i přes to, že má chlap rodinu. Jsou to ženy, které chtějí mít za každou cenu chlapa a při tom jim nedochází, že jim ten chlap za několiklet udělá to samé. Jedna má kamarádka to udělala a nebylo jí to vůbec blbé. Ještě té jeho manželce řekla: však ti nechal barák, tak na co si stezujes… já se sní od té doby nebavím.  

Je mi to líto a držím ti palce, aby ti bylo brzy lépe ty negativní emoce brzy zase zmizí, bude to rychlejší, než před půl rokem. Bohužel, se samotnou situaci se nedá dělat nic.

Držím palečky

Zamysli se, co chceš ty - s ohledem na to, co je a není možné.

Není možné, aby to, co se stalo, nebylo.  

Je (teoreticky) možné, aby se vrátil - ale: dokážeš mu odpustit? Věříš, že by to mohlo mezi vámi opět fungovat? Jsi schopná otočit list a jemu ani sobě každý den nepřipomínat, jak ti ublížil? Kým pro tebe bude, když se vrátí?

Máš podle mě na vybranou ze dvou možností.

a) čekat

b) snažit se jít dál

Pokud chceš čekat, možná se dočkáš - ale chce to opravdu vědět, že ho chceš nazpátek a že jsi schopná s ním dál žít jako partnerka a ne jen jako živoucí výčika. Pak ale musíš počítat s tím, že budeš muset být schopná čekat další měsíce a možná i roky a že uspěješ hlavně když dokážeš manželovi připomínat spíš to pěkné, co mezi vámi bylo a chovat se jako by se mohl kdykoliv vrátit a byl vítán. Chce to hroší kůži.

Ale znám ženy, co takto dosáhly svého. Tím, že dokázaly nechat manželovi nechat otevřenou náruč a dveře zpět domů vycukaly milenku. Ta byla sice posilněna zdánlivou výhrou, ale vystresovaná stínem exmanželky vznášejícím se na jejich vztahem a nepříjemným zjištěním, že kde jsou děti, tam exmanželku NIKDY nelze zcela vyzmizíkovat - takže nakonec tento nový život přinesl dotyčnmu muži víc problémů než potěšení. Takže pak se někdy rád vrátí - ovšem nutný předpoklad toho je, že to původní manžeství blo víceméně funkční a milenka nebyla jen impuls jak se vyvléct z něčeho, v čem už tak jako tak byl nešťastný.

Pokud chceš raději jít dál, musíš začít jedna a nečekat jen na jeho rozhodnutí. Podej žádost o rozvod, najdi si právníka, začni řešit péči o děti a majetkové vypořádání. 35 dneska (10.12.2017) není žádný věk, ještě můžeš za život zažít jiný pěkný a dlouhodobý vztah - tak proč marnit čas něčím, co už třeba není životaschopné. Možná to, co pokládáš za újmu, jsou jen otevřené dvěře k nové pěkné životní etapě - stačí zvednout hlavu a do těch dveří vkročit.

Tak či onak ale základ je si popravdě zodpovědět, co ty doopravdy chceš. Bylo to manželství ty poslední roky taková nádhera, že má smysl za něj bojovat? Nebo máš jen strach z nových neznámých vod? Bylo těch 16let tak skvělých, že tak chceš strávit i zbytek života nebo jde jen o děti, o jistoty, o strach ze samoty?