Téma: Rozvod manželství a psychika - jak jste ho zvládli vy?
Ahoj
V polovině dubna 2013 mě čeká rozvod manželství a tak se chci zeptat, jak jste to snášeli vy, pokud jste tím prošli a nebo třeba někdo z Vašich blízkých. Co bylo u Vás důvodem k rozvodu a jak dlouho jste se vzpamatovávali po rozvodu.
Byli jste hodně nervozní, když jste stáli před soudem proti manželce (manželovi)? Co jste cítili? Litoval někdo, že se rozvedl a že by to vzal vše zpět?
Dík za odpovědi.
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 5685x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Dost citlivé a intimní téma. Nevím jestli Ti k tomu někdo něco napíše.
Třeba se někdo vyjádří odhlášený s náhodným nickem (tedy bez přihlášení pod svým jménem, které má na MS).
Zažívám něco podobného. Rozvádějí se mi rodiče. Moje mamka se odstěhovala na ubytovnu a čeká až bude někde blízko jejího pracoviště volný byt k pronájmu a pak by chtěla abych šla bydlet s ní. Mamka je na tom psychicky špatně. Často brečí, je stále smutná, ztratila chuť k jídlu, . celkově je na tom špatně. Bere prášky na uklidnění a chodí k psychologovi. Pořád neví, kde se stala chyba a proč její manželství s mým otcem nefunguje. Mrzí ji jak celé jejich manželství šlo do kytek. Vdávala se v devatenácti a brala si muže do kterého byla moc zamilovaná a o kterém si myslela, že ho bude milovat až do smrti a jednou, že spolu zemřou. Jenže někde se stala chyba.
Taťka je takový ten vlažný typ, co nedá najevo city nebo něco takového. Možná proto jim to neklapalo. Já sama si nepamatuju, kdy mi naposledy řekl, že mě má rád nebo, že je na mě pyšný nebo jakýkoliv jiný projev lásky. Naši se k sobě vždycky chovaly chladně. Otec do poslední chvíle nevěřil, že mamka odejde. Pořád si myslel, že nakonec couvne a neudělá to.
Já sama sem ráda, že se to stalo. Že mamka našla v sobě tu odvahu od něj odejít a že časem se z toho dostane a zase bude šťastná. Taťka mi teď taky přijde víc v pohodě. Z domu prostě odešlo takový to děsný dusno. Ta špatná atmosféra. Je to o dost lepší, že když se naši jen hádaly nebo spolu nemluvily, nebo se navzájem před náma pomlouvaly. Je to težší, doma se téměř o vše starám sama, protože otec neumí ani dát nádobí do myčky ale myslím, že si zvyknu.
Nevím, jestli jsem vám odpověděla na nějákou vaši otázku ale přeji úspěšný a rychlí rozvod a ať se z toho rychle dostanete. Hodně štěstí a sil
Ahoj. Rozvod je hodne bolestiva zalezitost. Lide se berou z lasky a veri, ze jim vztah vydrzi naporad.
Ja, kdyz jsem se rozvadela (kvuli manzelove nevere), zbortil se mi cely svet. Vubec jsem nevedela, jak budu zit s ditetem dal. Tenkrat, kdyz jsem tak trpela, mi moje nejlepsi kamaradka rekla, ze je to mozna zacatek me nove cesty. Tenkrat jsem ji malem uskrtila. S odstupem casu ji ale musim dat za pravdu. Prvni leta byla kruta, ale pak jsem se postavila na vlastni nohy, nasla si zamestnani, zacla jsem cestovat a uzivat si svobody.
Pri rozpadu vztahu je vzdycky ve vyhode ten, ktery jde do noveho vztahuu. Ten opusteny se moc trapi, hleda vinu sam v sobe, zarli a nevi, kudy kam.
Preji ti hodne pevne nervy a Inusce preji, aby si nasla cesticku k obema rodicum a hlavne si nedavala sama zadnou vinu. Ten vztah proste nevysel a mozna to tak melo byt.
Ahoj
No já to mám čerstvě za sebou. Nadělil jsem si rozvod k Novému roku. Taky mě to samozřejmě hodně bolelo a dlouho jsem přemýšlel jestli do toho jít. Nakonec jsem do toho šel, protože jsem usoudil, že to nemá budoucnost a odnesly by to jen děti. A nelituji toho. Je třeba opravdu udělat tlustou čáru, jako že jedna etapa života skončila a další začíná, prostě svět se opravdu nezboří. Věř mi to světlo na konci tunelu opravdu je . Člověk se v tom nesmí babrat to je cesta do pekel. Je třeba se zaměřit na věci co Tě těší, co máš ráda, začni dělat věci co jsi třeba nedělala nabo nemohla.
Důležité je jestli jste na všem dohodnutí, to pak jde raz naráz, já byl rozvedený za dva měsíce, u soudu jsme byli jen kvůli svěření dětí, bez toho to nejde, ale jak říkám pokud jste domluvení je to záležitost na půl hodiny, nejdéle trvá než soudce přečte ty stohy papírů co kolem toho jsou. Člověk je sice nervózní, ale dá se to přežít.
Takže asi tak ve zkratce. Držím palce a hlavu vzhůru
Věk: 49
Neženil jsem se proto, abych se rozvedl. Neboli bych zde neměl psát. Ale znám řadu blízkých a velmi blízkých, kteří si tím prošli. Některé to posunulo, jen zbytečně ztratili ty roky předtím, čímž sobě a světu oznámili, že konečně zmoudřeli. Ty ostatní zůstali blbí dál a tak i umřou.
Věk: 52
Rozváděla jsem se po mnoha letech manželství, nedokázala jsem přejít manželovy "mimomanželské aktivity" a spoustu lží a podrazů s tím spojených.
Nervózní jsem nebyla, rozhodla jsem se ten krok udělat a tak jsem plnila dílčí úkoly, které k tomu vedly. Domluvili jsme se na nesporném rozvodu (ex nechtěl rozvod vůbec, ale stačilo jen oznámit, že bude buď rozvod slušný, rychlý a bezproblémový…nebo budeme před cizíma lidma rozebírat, co je zač…). Stání proběhlo velice rychle (do 10 minut jsme byli venku)…
Během rozvodového řízení jsem se na exmanžela podívala a viděla jsem jen starého a unaveného pána.
Nelitovala jsem a nelituji. Ex je od té doby nepozornější kamarád. Jistě, on lituje a moc rád by vrátil čas.