Téma: Ztráta důvěry ve vztahu a rozchod

Zdravím všechny,

Chtěl bych znát Váš názor na moji současnou situaci. Přemýšlím nad tím už několik dní a nevím co s tím. Pište klidně i názory, že jsem blbec a že si nechávám s*át na hlavu. Chci slyšet všechno.

Se svojí holkou jsem cca 1,5 roku (od října 2013). Nějaký čas před tím, než jsme se dali dohromady tak se rozvedla. Je o 3 roky starší. Nemá to na nic vůbec vliv. Moc jsem se v její minulosti nehrabal, ale říkala že má rozvod vyřešený. Měli společnou hypotéku na byt. Ta zůstala. On se odstěhoval, ona zůstala v bytě, ona platila nájem, posílala to jemu na účet, on k tomu přidal svojí část a měl platit energie a hypotéku. Je to divný, ale je to tak. Prý se tak dohodli, tak jsem se v tom nehrabal. Jejich věc jak si to vyřešili. Jenže náhle příšla upomína, že je tam nedoplatek na vodě, nedoplatek na plynu a elektřině (zálohy měly být hrazeny jejím bývalým z nájmu který platila). Telefony s bývalým, který byl nezaměstnaný, takže peníze stopil a nic neplatil a řekl, že ani nic nebude (o jednu exekuci víc nebo míň ho prý nezabije).

Ona dělala v pojišťovně a nějaký extra příjem neměla, takže co udělá správný partner? Samozřejmě sahne do kapsy a dluhy zaplatí. Sahnul jsem do kapsy ale s tou podmínkou, že je to všechno co je potřeba doplatit a nikde jí nic dalšího nevisí, což mi potvrdila. Celkově asi necelých 20 tis. Dá se bez nich žít, ikdyž to není málo.

Nedlouho za to přišla jí jako spoludlužníkovi u hypotéky upomínka, že nebylo asi 2 měsíce nic zaplaceno a pokud neuhradí alespoň minimální splátku, tak bude předáno soudu a exekuce. Stejný proces s jejím bývalým jako u platby energií, takže výsledek… U hypotéky zbývá doplatit asi 200 tis. Tady jsem řekl, že nic platit nebudu a ať si to vyřeší sama.  

Pak tedy znovu požádala o otevření spisu o rozvodu a o nové uspořádání po rozvodu. Všechno se to tahne, její bývalý na nic nereaguje a ona tak zatím platí alespoň minimální částku, aby na ní nepřišli exekutoři.

Já na začátku roku 2014 dostal nabídku jít pracovat do Bratislavy. Po nějaké diskuzi jsme se dohodli, že já tam půjdu, očíhnu, zjistím jaké by měla možnosti najít práci a pak by přišla za mnou. Sestavili jsme životopis, že se tam zkusím poptat (ten životopis je důležitý! - březen 2014). Po cca 4 měsících jsem se tam myslím relativně zabydlel a začal jsem řešit, že by mohla přijít. Začala se cukat, že musí řešit rozvod, že má dobrou práci a nic takového by nesehnala, atd. , atd. Nadšen jsem z toho nebyl. Tvrdila, že přijde a najednou si to rozmyslela… Mě se ale postupně začala ta práce trochu hroutit a já začal hledat jiné zaměstnání, takže jsem pak už stěhování příliš neřešil, protože byla jen otázka času, než si něco najdu. Mezi tím jsem ale každý víkend (až na pár výjimek) jezdil v pátek po práci z Bratislavy do Prahy a v pondělí ve 4 ráno zase z Prahy do Bratislavy.  

Na konci roku 2014 jsem konečně našel jinou práci. Tentokráte v Anglii. Po počátečním šoku, že tam jedu, zase řekla, že teda za nějaký čas přijede. Tak jsem říkal OK. Tam už snad necukne. Z Angliie se na víkendy domu nejezdí.

Řešili jsme jak to bude, takže jsme se dohodli, že nějaký čas po příjezdu se zaměří na to, aby si zlepšila angličtinu (před tím se jí neučila, začala v lednu 2015) a pak že zkusí nějakou práci. Na začátek žádnou extratřídu, neco za minimální mzdu, ale časem se to zlepší. Našel jsem v UK byt, zařídil nájem, energie, odpady, internet… Vše co je potřeba k žití. Na konci března tedy přijela. Ihned začala chodit 2x týdně na soukromé hodiny a protože neměla žádný příjem, tak jsem všechno platil a platím já. Jídlo, jízdenky na MHD, angličtinu… No prostě všechno. Teď jí skončila "doba hájení" a že tedy začneme s hledáním práce. No začneme… S její znalostí angličtiny jí to moc nejde, takže jsem začal hledat já. Shánět se, shánět nějaké reference, aby byla větší šance a do toho samozřejmě chodil normálně do práce a doma ještě po večerech dělal. Ona po celou tu dobu byla doma, starala se o dům a vařila. To jí nelze upřít. Před pár dny jsme ale takhle šli na trh koupit nějaké jídlo a ona povídá, že by mi chtěla něco říct. Že se to těžko říká, ale že by si chtěla dodělat maturitu. Povídám, že jsem myslel, že ji má a tak odvyprávěla příběh jak to bylo, že rodina chtěla aby šla co nejdřív pracovat, tak že hned po vyučení místo nástavby šla makat a maturitu tudíž nemá. V tu  chvíli jsem zaváhal jestli jsem si to jen někde nevyplodil, že má maturitu a ona jí ve skutečnosti nemá, tak jsem to nechtěl řešit při chůzi na chodníku, ale chtěl jsem zjistit nějaké možnosti toho jak si to vzdělání může doplnit (ale neustále mi vrtalo hlavou, kde jsem tu její maturitu vzal), tudíž to skončilo na to jako že "beru na vědomí".

Prohrabal jsem se v počítači v pár starých dokumentech a našel ten životopis, který jsme v březnu 2014 (viz. můj odchod do Bratislavy výše) psali a tam bylo výslovně uvedeno, že studijní obor byl zakončen maturitní zkouškou. Pak jsem si úplně vybavil tu situaci kdy a kde jsme ho psali a že jsem se jí na to výslovně ptal. Takže ona mi více jak rok nechala v tom že má maturitu i když jí nemá.

Ptal jsem se jí proč mi tvrdila, že maturitu má, když jí nemá a co tím sledovala. Jediná odpověď byla, že by se v tom už radši nehrabala a že jí to mrzí. Proč to udělala jsem z ní nedostal.

Po těch všech událostech jsem trochu bezradný. Moje důvěra v ní dost upadla. Platby za energie, nesplacená hypotéka, teď to s tou maturitou… Bojím se, aby ze skříně někdy nevypadnul nějaký jiný kostlivec a to třeba ještě v méně vhodné situaci (třeba když bysme měli dítě). Nevím co dělat. Poslat jí zpět do Čech a ukončit to? Dát jí zase další šanci? Moc nevěřím, že by byla schopná si tu maturitu v nějakém rozumném horizontu dodělat. Chtěl jsem do roka začít dělat na dítěti, ale teď se mi do toho moc nechce. Co si o tom všem myslíte? Díky.