Téma: Rozešla se se mnou přítelkyně - nechci ji ztratit

Z Tvého úhlu šlo o blbost, z jejího úhlu nejspíše přetekl pohár trpělivosti či nešlo o blbost, proto odešla a nereaguje = zlobí se, nebo se jí prostě něco od Tebe natolik dotklo, že zvolila raději rozchod, nebo jste oba či jeden více "horké hlavy", a pak dříve jednáte, než myslíte atd. Důvodů a příčin může být mnoho, moc o Vašem vztahu nepíšeš, takže těžko říci. Každopádně ji nech vydechnout, vychladnout, odpočinout, prostě dej jí čas. Předpokládám, že tu "blbost", o kterou šlo, jsi jí vysvětlil + jsi jí napsal co k ní cítíš atd. , a teď je to na ní. Pokud se jí začne po Tobě stýskat, až opadnou momentální emoce, ozve se sama. Pokud ne, je mi líto, ale nutit jí k ničemu nemůžeš. Jediné, co nyní můžeš je nenaléhat - ještě více jí odradíš.  

Víš ona chodí k jedné doktorce, co jí "pomáhá" a ona chtěla aby sme se rozešli, tak jsme tak udělali, ale než jsem stačil odejít tak moje přítelkyně plakala a měla hysterický záchvat z toho že se musíme rozejít. Ta doktorka jí nepomohla z jiných věcí (chodí k ní 5 let) a já to dokázal za tři měsíce. Tím chci jen říct, že mi to ani jedna nedokázala do dneška vysvětlit jak je to možné. Pak jsme přišli také na její poud o to nejcenější. A přítelkyně my sllíbila, že už za ní nepůjde a že to zkusíme půl roku bez ní, když to bude klapat bez ní-paráda a když ne, tak za ní může jít. No a večer mi řekla že ráno je k ní obědnaná a já ji řekl ráno, že jestli tam půjde tak končíme. Byl jsem tak naštvaný, že tam jde a věděla to už dlouho, ale přistoupila na můj návrh (no ona to spíš byla prosba) a dala slib. A co odešla, tak jsem se uklidnil a ona taky a napsal jsem sms a volal jsem, ale nic-žádná odezva. Teď jsem ten nej … . na světě. Vím, že mě Miluje taky (od kamaráda, který je naší vrbou) a záleží ji na mě, ale taky má horkou hlavu, tak jako já. Někdy taky řekla spoustu škaredých slov, které mě dost ranili a překousl jsem je, protože jsem ji nechtěl ztratit a záleží mi na ni taky. Nevím jak dál a co mám už tedy udělat.

Počkej, jak píšeš, že jste přišli na radu té doktorky o to nejcennější, tím myslíš, že jste čekali mimčo? Já tedy nevím, jak moc je Tvoje přítelkyně psych. nemocná, a ani nejsem odborník, ale to mi přijde moc. Proboha, co to je za doktorku? Jinak si myslím, že pokud to přítelkyně bez odborné pomoci nezvládá, tak jste spíš měli zvolit jinou, než žádnou. Nepochybuji o tom, že jsi mohl velmi výrazně své přítelkyni pomoci sám, je ale možné, že by byla lepší kombinace pomoci Tvé a současně odborné, jakože by jste spolupracovali všichni tři. A asi na tom něco bude, zřejmě se přítelkyně necítila úplně dobře, když se rozhodla k ní znovu jít. Co teď udělat, no, já nevím, pokud je v období nějakých depresí, tak to je různé - někdo nechce vidět a slyšet nikoho, někdo naopak ano… to záleží na momentálním psych. rozpoložení, znám obě situace, ale to jsou lidi, které dobře znám, tak už vím… Tady si netroufám to takhle na dálku odhadnout… Asi bych nějaký den vyčkala, podle toho, co píšeš, si myslím, že přítelkyni také nejsi lhostejný, a že jí nakonec budeš také chybět.  

Ano čekali a ona jí řekla, že není připravená a takové blbosti, že si musí vyčistit tělo a duši atd. Já jsem ji ale viděl, jak byla šťastná z toho že budeme mít miminko a vždy měla takové rozzářené tělo. Prostě radost pohledět. Byla šťastná, že konečně budeme rodina se vším všudy. Vždyť je jí 25 a ta doktorka měla první ve dvaceti a mě napsala, že až budu mít dostatek peněz a dům, tak potom může mít dítě, jinak ne. Připadne mi, že je na ní závislá a doktorka si ji drží kvůli penězům (jedno sezení 1000, - kč každý měsíc a někdy i dvakrát) To, že půjde jinam, nebo se na to vykašle uplně, protože jí nic není, tak to nechtěla ani za mák. Přítelkyně není nemocná duševně, jen sebou nechá manipulovat. Nedokáže se sama postavit všem a po mém boku jsme sice neměli růžovou procházku, se dokázala postavit všemu. Neříkám, že sem Herkules, ale vždycky byla silná u mě. Je to vzácná žena a já si neodpustím co jsem řekl. Kristýnka je pokld, ale už je vše v háji. A ano ví kde mě má najít. Jsem rád.

Tak bud rad, ze uz Tvou pomoc nepotrebuje, ze jsi ji pomohl a prej ji klid. Pokud bude pomoc Tvou opet potrebovat, vi kde Te najde, ze ano.

A co jako chceš poradit?  

Šíleně milují šílenci. Je to hezké někdy šílet, užij si to.  

Ze zkušeností vím, že všechny situace nám řídí osud. Zastav se, nepodnikej  nic, vyčkávej. Věnuj se práci, koníčkům, nemysli na tu ženu. Osud ti připraví další cestu.

Jantare, ja nevim, jestli psycholog ma pravo rozhodovat o zivotu vseho ditete!! To zachazi az prilis daleko!! Takovemu psychologovi bych zakazala praktikovat!!
Zjisti si to a jednej!!