Téma: Rozejít nebo zůstat - toužím poznat ještě někoho jiného

   Janule tohle si musíš rozhodnout sama. Víš nejlépe co Ti vadí, jak se cítíš a být s přítelem z vypočítavosti není nejlepší řešení. Pokud miluješ někoho jiného, není co řešit.  

Janule, já začala se svou první láskou chodit v 17 letech, on byl o 5 let starší, byli jsme spolu 4 roky a zažila jsem totéž. Věděla jsem, že by byl skvělý manžel a otec, že prostě je to zlaté zrno, ale … chtěla jsem zažít i něco jiného.  

Kdybych ho poznala později, třeba tak v 25, tak neváhám, ale vstoupil mi do života příliš brzy a já rozhodnutí to ukončit nikdy nelitovala. Poznala jsem i jiné, netáhlo mě to jinam a proto, když jsem se vdala, můj manžel byl pro mě jediný. A to by se asi nestalo, kdybych se uvázala na prvního muže- kluka.  

Měl bych na vás dotaz, přesně tohohle stavu se obávám. Jsem s přítelkyní také od 17, 3,5 roku. Jí je ted 19. Zatím vztah klape pohodově, řekl bych, že nachybí nic od smíchu, akce až po romantiku. Přítelkyně taky vypadá spokojeně, a já bych byl moc rád kdyby v budoucnu byla matka mojich dětí.

Mám, ale strach, že nás postihne přesně to co vás, holt jsem ji potkal dost brzo!  

Je mi jasný, že je tady každá rada drahá, ale přesto co byste mi tak poradili, aby to vydrželo? Čeho se třeba vyvarvat nebo co je naopa dobrý.

Díky za případné připomínky.

Víš, tady radit dost dobře nejde…   Pokračuj tak jak máš našlápnuto a nech to plynout. Jsou páry, kterým první láska vydrží …

   Aby to vydrželo, musí se snažit oba a nepřetržitě. Musí tam být láska, úcta, komunikace, umět být spolu i každý zvlášť. Teď jsem někde četla, že je důležité chodit zároveň do postele, což je pravda, spousta kamarádek si stěžuje, že jdou spát a partner je ještě na počítači, nebo u TV.

Asi nejlepší by bylo, kdyby si ten vztah ukončila, stejně k tomu dojde, dřív, nebo později a proč to zbytečně protahovat.

Rozejít se, jinak je to pouhé vychytralé nechání si otevřených zadních vrátek pro případ, že by Ti to s tím druhým či jiným přeci jen nevyšlo…

chceš s ním mít dítě, ale nechceš být s ním? - hodně štěstí…docela rád bych viděl, jak to vyřešíš

řekni mu, že chceš spát s jinýma chlapama a on se rychle odmiluje…

není poprvé, co čtu něco takového a tak sem prostě musím napsat trochu řečnickou otázku:

baví vás být takoví sobci a ubližovat lidem? !

To neni o sobectví. Za pár let, až budeš déle ve vztahu to taky pochopíš.

   Je to o mládí a nezkušenosti. Každý si musí přijít na to, jaký partner je pro něj lepší a naučit se, že je to v závěru "všechno na jedno brdo". Za plotem je tráva vždycky zelenější a člověk, který měl málo vztahů (což se dá čekat, když je Janule ve vztahu od 20) má potíž odolat. A myslím, že právem. A naopak to sobectví není - sobectví by to bylo, až by byli svoji a narodily se děti a ona si vzpomněla, že chce ještě nabírat zkušenosti. Nemám na mysli jen sexuální zkušenosti, i když i to samozřejmě přidává na zeleni té trávě za plotem.

    Chápu Tvoje rozhořčení, ale asi jsi ještě nebyl v dlouhodobém vztahu, jinak bys to chápal.

   A když jsme u těch otázek? Ty když vidíš pěknou ženu, s ní netoužíš "spát" nebo navázat kontakt?

Tvoje otázka, až je na ní odpověď jednoznačné ano, je v tomto případě dosti irelevantní.

1) Já bych tím nikomu neublížil. Já bych ani nedokázal nikomu tolik ublížit, protože vím jaké to je, když ti někdo ublíží.

2) Já můžu "toužit" jak chci a nikdy z toho nic nebude. Jestli jsi četla moje předchozí přízpěvky, tak víš aspoň přibližně tušíš, jaký jsem a jak vypadám a s něčím takovým nechce mít nikdo nic společného

Haha, to už jsem dlouho neslyšela, že je má odpověď irelevantní. Tvoje předchozí "přízpěvky" jsem asi nečetla. Pamatuji si přispěvky někoho Tvého věku kdo všem psal, že jsou jeho odpovědi irelevantní k jeho dotazu, ale to se týkalo něřeho jiného.

   Tsaké vím, jaké to je, když Ti někdo ublíží, ale Janule nepíše nic o tom, že by přítele chtěla podvádět. Akorát je zvědavá, co ji život nabízí víc a co neměla šanci poznat za těch 5 let vztahu. Navíc píše, že není šťastná a když do toho ještě přijede zdánlivý princ na bílém koni… Byla férová a s přítelem se rozešla. Ublíží jim to oběma, po takových letech, ale oba jsou dost mladí na to, aby si našli nové partnery a s nimi se třeba usadili.

   I kdyby teď zůstala, může partner za rok přijít s tím, že už to není co to bývalo a že se objevila jiná. Ublíží to, ale dokud si to řeknou na rovinu a před tím, než se narodí děti nebo jsou jiné závazky, není to sobecké. Naopak je sobecké ve vztahu partnera "držet", i když není spokojený a chtěl by zkusit štěstí jinde.

Ale tady Janule si chce užívat až teď. Proč si nechtěla užívat kdy to bylo nejjednodušší?

Má právo neodolat jinému, když je ve vztahu od 20 let??? To snad ne Lucy. Nebo jsem to blbě pochopil.

Rozchod je jediné řešení bohužel. A musím říct, že bude na svého teď ještě aktuálního přítele ráda vzpomínat.

Zásadní chyba byla, že se k sobě nastěhovali, když ona evidentně nechtěla. Tam je ten začátek konce.

Mici, asi jsme se špatně pochopili. Nemyslím to tak, že neodolá a uteče za jiným nebo bude svého současného přítele podvádět. Myslím ale, že stále má nárok mít chuť poznávat nové lidi a i partnery. Kdy je pravý čas si užívat života? Myslím, že do doby než se člověk cítí být připraven nebo přijdou děti. A myslím, že 25 let ještě do toho "užívácího období" zapadá pokud se tak člověk cítí.

    A tím, že je ve vztahu od 20 chtěl básník říci, že existuje možnost a je i pravděpodobné, že předtím neměla více partnerů, se kterými by si "užila" a vyřádila se dostatečně. A teď, když přišla vidina usazení se pochybuje. A stojím si za svým, že v této chvíli tím napáchá méně škody, než kdyby začala pochybovat za rok, dva po svatbě s dítětem na cestě.

    Neříkám, že je to k partnerovi pěkné, to vůbec ne, ale zatím k sobě nemají zodpovědnost a vlastně je nic neváže. Přítel si sice vzal hypotéku, ale dává do kupy byt, který mu zůstane a investice se tudíž neztratí.

    Mici, kdy je užívání nejjednodušší? Já jsem nějaký nten pátek v podobné situaci - v 16 jsem se zašila do jednoho "vážného vztahu", který po 4 letech krachnul a hned půl roku potom jsem "zahučela" do druhého, ve kterém ještě jsem a taky není zrovna ideální. Rozumově vím, že je to asi ten onen partner, ale mám strach ze toho co bude za 10 let, až se mi zblázní hormony a budu si "vyčítat", že jsem si života neužila. Mám pocit, že ten čas užívat si života je právě teď a já sedím doma na zadku a přemýšlím, protože nechci kvůli mladické nerozvážnosti přijít možná o kvalitního otce, když někde může a patrně i je, kvalitné otec i partner pro mě. A čas běží…za dalších pár let zjistím, že vztah ve kterém jsem není pravý ořechový, ale na užívání si bude už podle Tebe pozdě, tak prostě někoho klofnu a s ním ten život doklepu?

   Už tyhle pochyby, jestli zvednout kotvy nebo s partnerem zůstat jsou známkou toho, že se člověk ještě nevyřádil. Nikod neví co ho čeká, kdyby to bylo někde napsané, nedělá mi to vůbec problém, ale pořád je ve mně ten červíček, jestli by nemohlo být líp. A určitě je tam i proto, že jsem toho moc z partnerství nepoznala.

   Já prostě Januli chápu a má podle mě nárok pochybovat. Je mladá a "odvážnbá" a chce zkusit štěstí. Já jsem v tomhle "srab" a nedovedu vztahy moc opouštět a proto budu nejspíš dalších 10, 15 let sedět doma s tím samým partnerem, než on si najde milenku a já budu na všechno stará

     Jen mi přijde zvláštní, že když se chlap cuká a "nechce" se usadit, tak je to normální, ale když holka pochybuje, takhle vás to pobouří

Ty si říkáš srab, když máš dlouhotrvající (předpokládám, že i fungující) vztah?

Vždyť to je to, co většina lidí hledá celý život. Jen si uvědom, co by spousta lidí dala za to, co máš ty.

Srab je ten, kdo se bojí, že mu partner ublíží, což se stává, a tak radši střídá milence a jednorázovky.

Mimochodem, kdyby to udělal chlap, tak je to stejně tak "zavrženíhodné" (tak tomu já říkám) …

Vlastně bych řekl, že u chlapů je to ještě horší, protože si často ani neuvědomí, jak tomu druhému ublížili.

Bohužel náš vztah se zrovna fungujícím nazvat nedá (přečti si moje témata), ale rozumově si uvědomuji, že by má přítel púředpoklady být dobrým otcem rodiny. Bohužel ale ne zrovna po stránce citové (k dětem možná, ale ke mně zorvna ne). Takže ano, jsem srab - naši se rozvedli a já se s rozvodem nesrovnala a řeším to tak, že nejsem s to opustit vztah, i když v něm nejsem šťastná a musím pro něj obětovat víc, než se mi z něj dostává.

   Já hledám vážný fungující vztah "celý život", ale právě proto nebyl čas si užívat života a právě proto nemůžu jistě vědět, jestli můžu mít lepšího partnera a nutí mě to přemýšlet (vidím, jaké partnery mají spolužačky, známé…).

   To je ale riziko partnerství, že člověk odejde se šrámem - s tím se ve vztahu částečně musí počítat. Nejsem pro bezhlavé střídání partnerů a s milencema/milenkama nesouhlasím (už proto, že jsou často volným radikálem, který spustí řetězovou reakci), ale člověk nemůže ubližovat sám sobě jen proto, aby udržel vztah, ve kterém není šťastný.

   ASi začínám chápat, jak to vidíš…Tvůj pohled je pěkný, měla jsem podobný, ale změnila jsem ho. Změnila jsem ho proto, že mi ve vztazích bylo ublíženo. Už v těch 15 nebo 16 nebo kolik mi bylo jsem nesla celou svou kůži na trh holou…a odešla jsem zbitá jak pes a ještě jsem udělala něco, co jsem nechtěla a do smrti toho budu litovat. Partner si nevážil toho co měl, nevážil si mě a toho, jaká jsem. Stejně jako současný partner. Ty sám, svými slovy, jsi mě teď přesvědčil, že jsou muži, kteří si dovedou ženy vážit. Neříkám, že jsem dokonalá, to určitě ne, ale vím, že mám dost kvalit, o kterých se mým vrstevnicím může jen zdát. A jsem ochotna pro partnera a rodinu obětovat v podstatě cokoliv. A přesně to se mi vždycky vymstí.

To je mi líto. Přečtu si to jindy až budu mít víc času

Taky hledám fungující vztah (vlastně jakýkoliv), ale snažím se udělat taky něco dobré. Ne všechno jen pro sebe. Strašně moc bych chtěl být víc "sobecký", i když to asi není to pravé slovo…

Já bych se pro ostatní roztrhal, přestože toho člověka ani neznám, snažím se pomoct jak to jde.

Proto je pro mě obtížné to neodsuzovat, víš…

Jestli je pravda, co píšeš, nenech se "stáhnout proudem" a zůstaň taková jaká jsi, protože lidí, kteří myslí na ostatní je málo, i když často dostanou přes hubu.

A cokoliv to bylo, čeho lituješ, vezmi to tak, že máš zkušenost a už to neuděláš. Já nemám žádnou zkušenost, proto radšinedělám nic a to je mnohem horší.

Děda říká, že kdo nic nedělá nic nezkazí…ale to spíš na odlehčenou.

   Zdá se, že jsi stejný, jako jsem bývala já - taky takový naivní blbeček. Ale než se spálíš sám - dávej si pozor pro koho se "trháš". Pokud Ti to dotyčná nebude opětovat, nemá to smysl a akorát odejdeš s velkým šrámem. Mě nezměnil proud, většinu života jdu proti proudu a dělám si vše po svém dle nejlepšího vědomí a svědomí, ale právě mě změnily ty šrámy… A když mě jednou něco zrání, znovu to neudělám. I proto si nejspíš neumím představit další vztah.

     Zkušenosti to rozhodně byly. A jsou to přesně ty, které mladý člověk musí získat před tím, než se usadí. Kdyby se to všechno nestalo, asi bych už dávno spálila mosty i v tomhle "vztahu" a asi i dalších, které by se mi nepozdávaly. A to taky není zrovna nejlepší přístup k životu.

    Není to lehký a zkrátka si neumím představit, že se svou první, druhou životní láskou člověk stráví celý život a nikdy nezapochybuje nebo nebude přemýšlet o tom, jaké by to bylo s někým jiným. Obzvlášť pokud to doma není úplně v pohodě.

No ona dotyčná nevěděla, že se pro ní "trhám" takže to moc srovnávat nejde.

Možná jsi mě úplně nepochopila. Já šrámy mám, ale udělal jsem si je sám, radši než abych je udělal někomu jinému. A prostě bych chtěl věřit na skutečnou lásku a ne, že jsou vztahy jako hokejová střídačka, kde se lidi na chvíli usadí, odpočinou, zadýchají (víš jak to myslím ) a jdou zase dál.

Dám ti příklad: Znáš seriál How I Met Your Mother? Všichni na tom zbožňují postavu Barneyho. Já ne, já ho nesnášim a takové lidi bych nejradši vymazal ze světa. Naopak nejlepší pocit mám z Marshalla.

Takže přesný opak toho, co si o tom seriálu myslí ostatní.

Já si myslím, že jsi nepochopil podstatu toho, co se tady Lucy snaží říct. Už je pryč ta doba, moje doba, kdy děvče ve 20 letech "muselo " mít dítě, jinak se na to pohlíželo jako na atrakci, když není pod čepcem, dnes se mladí  nevážou tak rychle, chtějí si užít, poznat svět  a naše pisatelka spadla do vážného vztahu mladá, poznala jednooho kluka, nemá možnost srovnání. A co když, čistě hypoteticky, jí třeba ve 28, kdy už bude mít rodinu a zázemí vklouzne do života někdo, kdo jí zamotá hlavu, bude mít letadla v břiše. Bude chtít vyzkoušet, jaké to je - s jiným, protože nikoho jiného než svého muže nepoznala.  

Bylo by super, kdyby jim to vyšlo, ta první láska - vztah, ale pokud si není jistá, tak je fér to skončit, protože pokušení přijde.  

Avíš co, to ublížení, o kterém píšeš,  to si jen my namlouváme. Neubližovalo by nám víc, kdyby ten druhý byl s námi pouze ze soucitu? Nebo z pocitu, že musí?  

Nikdo nám nepatří ani naše děti ne  a oni všichni mají právo se rozhodnout, jak a s kým budou žít, bez ohledu na to, co chceme my.  

Já jsem to pochopil, ale asi myslíme každý něco jiného.

Netvrdím, že by holky měly ve 20 mít děti. Vadí mi to "užívání", jak říkáš.

Protože ve většině případů to užívání znamená působit bolest někomu jinému.

Na to já prostě nemám žaludek a je to jedna z těch věcí, co mi na světě vadí nejvíc.

Jak potom má člověk jako já (asi jsem fakt staromódní…) najít partnerku, která si nechce užívat?

Jenže do toho užívání patří i to, že zajdeš do divadla, s klukama na pivo. Pro mě to jsou třeba divočejší vyjížďky s mými přáteli na koni, které si jako manželka a matka nebudu moct dovolit - jak z časových, tak z bezpečnostních důvodů. A patří k tomu i to, jak říkal náš kantor na střední, že holky prostě musí zjistit, že Franta ho má sice delšího, než Pepa a Sašův je o něco tlustší, ale v závěru nám všichni budou házet ponožky do stejného kouta, budou koukat na fotbal a vytáčet nás stejnýma věcma. Nejsem na nějaké zálety a románky a podobně, ale už se mi jednou připletl do života někod "strašně úžasný" a mně se vzbouřily hormony, pomátlo srdce, vylétla letadla v břiše a musela bych se doma přikovat, abych nepodlehla. Držela jsem se sice dlouho, ale nedokázala jsem to, ač jsem nikdy s podobným chováním nesouhlasila a teď s ním neosuzhlasím o to víc, stala jsem se milenkou. A těsně před tím jsem "ulevila" svému svědomí a se svým přítelem jsem se rozešla. Dnes toho úletu lituju, ale na druhou stranu jsem ráda, že to proběhlo v mých 20 a neublížila jsem tím manželovi a dětem, které jsem neměla (budiž mi útěchou, že i ten druhý "zúčastněný" pár to ustál a už jsou manželé). Zjistila jsem tím, že ten chlap, co po mně tak strašně toužil a bral mě na výlety večeře a všehcno možné, taky polevil, když získal to, co chtěl (teda chtěli jsme to oba…) a dnes se v podstatě nebavíme, ačkoliv jsme před tím byli dobří známí.

    Tohle prostě k mládí patří a náš učitel měl pravdu, i když jsem na něj za to koukala skrz prsty. Díky mému úletu už se teď dovedu krotit, protože tuším, jak by další skončil, ale mládí ve mě pořád vře a partner se moc nesnaží, aby mi dal to, po čem toužím (ačkoliv by to pro něj neměl být extra problém). A upřímně řečeno teď ubližuju sobě a držím se zkrátka.

    Nejsi staromodní, spíš ještě "nezkažený". Ale dnes je bohužel doba jiná a díky nespočtu chatů, seznamek, porno stránek apod čeká na každém rohu to pokušení, kterému se čím dál hůř odolává. A i já, svbého času staromodní a nezkažená, už si teď myslím, že člověk musí projít několik vztahů, aby byl schopen se jednou usadit a až přijde další pokušení, byl schopen odmítnout a nerozbít rodinu.

     Nehledě na to, že v našem věku se ještě neočekává, že vztah bude směřovat k manželství a rodině, takže většina vztahů je "automaticky" pokládána za ty "užívací". Jsou jedinci, třeba jako Ty a já, kteří to beoru jinak, ale jak už jsem psala - já na to akorát doplácím. Sice jsem chtěla staršího přítele (mimo jiné i proto, abych měla "jistotu", že už se vyřádil a nebude mi jednou zahýbat), ale ze mě sálá ta touha po rodině a usazení se tak, že on nemá potřebu se snažit a bere to jako hotovou věc a jsme jak manželství po 40 letech, ne jako vztah po 3… Kdybych už měla svoje "užito" dělalo by mi to menší problém. Jenže jsem mladá, od přítele zandebaná,, chlapi po mně koukají, já koukám po nich a mám tendence zkusit, co by z toho bylo…aspoň pro tu "srandu". Jenže nemůžu, portože jsem zadaná, tak sklopím oči a jdu domů. A teď je otázka, jak dlouho se dovedu takhle držet a trápit se. Myslím, že dlouho, ale obávám se, že jednou to vyvře na povrch a pak teprve někomu ublížím - a nejen příteli, který by to možná i zasloužil, ale hlavně dětem. A tohle přesněš je důvod, proč si myslím, že Janule dělá "dobře", že od přítele chce odejít.   Protože teď by dlouho zraňovala sebe a pak by zranila i jeho a děti…a mnohme víc.

    Sorbonos mě pochopila. Já chápu i Tebe, měla jsem stejně idealistický náhled na svět a vztahy, ale my už obě víme, že to tak nefunguje. Brzy na to nejspíš příjdeš taky.

Podle toho co píšeš, tak se mi zdá, že jsi spíš ty ublížila někomu jinému.

Ale jinak s tebouasi musím souhlasit.

Je to otázka příležitosti. Za tebou se kluci otáčí. Tak to máš mnohem jednodušší. Navíc od holky se očekává, že budeš pasivní a "necháš se sbalit", když převezmeš iniciativu, tak máš úspěch téměř zaručený. O mě žádná okem nezavadí, takže nemám tu možnost "si užívat" a proto nad tím tolik ani nepřemýšlím.

A to užívání si bych opravdu bral jako sexuální vztah. Nic jiného. Ty věci, co jsi psala, tedy chodit do divadla, na pivo a tak, můžeš pořád dělat i když jsi v "normálním" či žádném vztahu. Takže bych to do toho nezahrnoval.

Taky si říkám, jak dlouho se chci ještě trápit (u mě se životem pitomce). Je pravda, že člověk dokáže absorbovat jen určité množství trápení a bolesti a pak si řekne "a dost! ".

Ještě jsem pro tebe našel na internetu články, které si zkus přečíst, abys získala lepší oboustranný pohled.

http://www.prozeny.cz/magazin/sex-a-vztahy/jak-to-vidi-chlap/37916-jak-to-vidi-chlap-muzi-jsou-na-tom-v-manzelstvi-hur-nez-zeny

http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/318429-na-stabilite-manzelstvi-maji-nejvetsi-podil-zeny.html

je to sice o manželství, ale dá se to aplikovat i na nemanželské vztahy

Za články díky, pročtu je

    Jo, ublížila jsem mnoho lidem, ale právě proto, že jsem předtím dlouho nechala "ubližovat" sobě od partnera a pak jsem si řekla a dost a natropila jsem takovou paseku. Ale bylo to pro mě jediné východisko, najít si to, co mi ve vztahu chybělo a protože mi chybělo téměř všechno a naskytl se někdo jiný, kdo si semnou povídal, pohladil mě… nebylo moc o čem váhat.

   Na pivo, do divadla samozřejmě chodit můžeš, ale záleží na toleranci Tvého partnera a pak i na dětech. Můžeš si naplánovat co chceš, ale dítě bude mít horečlu a 14 dní se ani nevyspíš, natož, aby někam šels.

     Pro mě to užívání si zahrnuje víc než sex. Mám "smůlu", že můj nejlepší kamarád a vůbec většina kamarádů jsou chlapi (opravdu kamarádi - rozlišuju rozdíl) a moc si nedovedu představit, že by můj přítel zkousl to množství času, které semnou kamarád trávil ve stáji, když jsme pracovali s mým koněm. A měli jsme a máme díky tomu hodně blízko - o je jeden z těch mužů, co umí naslouchat a poznal moje zrcadlo - mého koně, tak zná dokonale i mě. O to se žádný z partnerů ještě ani nepokusil a býválý to těžce nesl. A ani nechtěl chápat, že bych musela být blázen, abych takové přátelství rozbila nějakým náznakem, pokusem za hranicema přátelství. Pro mě to byli úžasné 3 roky, které jsem si každý den užívala - přitom nešlo vůbec o sex, ani nic podobného, ale je to něco, co si ani já, ani kamarád už nemůžeme dovolit.

   Ale je to zas jen věc názoru

  P. S: A proč život "pitomce" nezměníš? Sám píšeš, že jue to v Tvých rukách víc, než v rukách ženy

Když si tak čtu tvůj příspěvek, marně hledám protiargumenty.

Ty máš v tomhle zjevně daleko víc zkušeností, tak se s tebou ani moc dohadovat nemůžu

Ale jak říkáš je to otázka názoru.

Jak jsi psala o svém nejlepším kamarádovi, tu část jsem moc nepobral.

Ale z toho co jsem pochopil, tak jsi hledala porozumění jinde než u přítele. To podle mě hraničí s nevěrou, ačkoli se tento výraz používá pro výhradně sexuální záležitost.

Přesně takhle jsme se rozcházeli v chápání slova "užívání si". Definovat určité slovo je, zdá se, docela obtížné

A já? Jak píšeš, mám to ve svých rukách. To ale neznamená, že se o nic nesnažím. Dívky v mém věku mají pro mě témeř nesplnitelné nároky na vzhled. Tam ztrácím hodně.

Víš, se mnou je to takhle. Já vypadám strašně, ale pod tím se skrývá spousta dobrých vlastností. Špatné taky samozřejmě, ale když vidím spoustu ostatních lidí, tak si říkám, že jsem zlatá bytost. Holka se na mě podívá a řekne si "a dost! ". A když ne, tak jsme kamarádi, protože jí fyzicky nepřitahuju.

Kamarády i kamarádky jsem měl a to docela nedávno na střední, ale po maturitě se všichni rozprchli po světě a mě tu zůstal jenom jediný kamarád a pár známých. A nové známé si dělám dost těžce.

A na to abych si udělal nové, nebo si našel slečnu, musím napřed zapracovat na sobě. To ale vyžaduje hodně času, který mi ubíhá z nejlepších let života.

Takže jak říkáš je to v mých rukách.

To ale neznamená, že se bych se nesnažil…

Jej, já Tě nechtěla přesvědčit, ani umláditi fakty Jen jsem chtěla, abys pochopil, že nejsem pro "užívat si" a "vyspat se" se vším, co se hýbe, ale už jsem pochopila, že člověk musí získat jisté zkušenosti, a až pak pro něj bude snažší se usadit.

     U kamráda jsem porozumění nechápala - naše přátelství vzniklo opravdu skrz trénink mě a mého koně. Učil nás přirozené komunikaci a jak dnes sama zjišťuji, není to jen metoda tréninku koně či jiných zvířat, ale je to víceméně životní styl. A díky tomu jsme se víc poznali a pochopili. S nikým jiným takový vztah nemám a naše přátelství je mi možná cennější než vztah. A to z toho důvodu, že mému kamarádovi můžu říct cokoliv a kdykoliv - můžu zvednout telefon a ve 3 ráno se mu vyplakat do telefonu ať mám trápení s koněm nebo s přítelem nebo ve škole. Vždycky tam bude a vždycky mě vyslechne a pochopí mě. Tenhle vztah by zanikl, kdyby se jeden z nás pokusil to převést do vztahu partnerského, a to oba víme a nechceme. Proto tady nevěra nehrozí, ale - a oprávněně - to naši partneři nechápou.

    Nevěru chápu zřejmě jako Ty - pro mě to není jen sex. Jsem hodně žárlivá a proto pro mě s nevěrou hraničí už nějaký "bližší" kontakt přes internet. Máš ale pravdu, že bych asi nezkousla, kdyby měl přítel stejný vztah jako já s kamarádem s jinou ženou - zvenčí je to těžko pochopitelné a ta hranice je opravdu tenká.

    Vidíš a teď přesně si sám narazil na tu vyspělost a to, kdy už si člověk své užil. Přijdeš si nepřitažlivý, ale podle toho, co a jak píšeš (a na Tvůj věk), jsi velmi sympatický. Žena, která Tě potká a nebude koukat na tu vnější (pomíjivou a "zbytečnou") krásu a uvidí tu vnitřní a pro ni Tě nude milovat už je ta, co si své užila a je schopna se usadit. Tohle přesně teď vidím na své kamarádce - opustila přítele, který byl podle ní pěkný, vydělával, ale…byl to arogantní sobec, který hleděl na sebe a jí měl jako modni doplněk. Velmi ji zranilo, když od něj odešla a jemu to vlastně ani nebylo líto. Teď chodí venčit svého psa s nějakým klukem. Rozumí si, mají společný zájem, mají se o čem bavit, podle všeho se mu kamarádka líbí, ale on jí ne. A její argument? Vždyť Tě přece aspoň trochu musí přitahovat, aby to za něco stálo.

      Její bývalýá  ji sice přitahval, ale sama říkala, že vztah nic moc nebyl a v sexu to taky nebylo ono - byl stejně sobecký jako v normálním životě. ¨Teď má možnost mít milého a pozorného partnera…ale nelíbí se ji fyzicky.

    Lidi jsou dnes strašně povrchní a rádi se kochají pěknými věcmi, ale musí být vidět. Tvá povaha bohužel vidět není a tak bude třeba trvat déle, než si partnerku najdeš, ale pak už by to mělo stát za to.

   Ale vidíš, jsme prostě v tom "užívacím věku", kdy se holky spíš předhání, která má namakanějšího borce a která z něj vytáhne dražší dárek a dřív ho pošle k šípku nebo který z nich dýl vydrží v posteli (je to extrém, ale na vykreslení situace dobrý, ne? )   a za pár let budou všechy stejně hledat toho "taťku", klidně i s bříškem nebo menší pleškou, který jim doma pomůže měnit plenky apod.

  Jsem podobný trubec jako Ty a to snažila jsem se tohle období přeskočit se starším partnerem. On už si ale své užil ažaž a patrně je pro něj nepřekonatelný problém mi věnovat trochu více pozornosti než 30ti leté mamině, která má v jedné ruce plenky, v druhé smeták a nohou vytírá. No všechno má nsvé pro a proti. a taky je to v mých rukách.

No takhle z psaného projevu, ač je mi docela příjemný, nedokážu posoudit, jestli si opravdu zasloužíš více pochopení nebo ne. Rád věřím, že ano Už jenom proto, že každý člověk s velkým srdíčkem, který se stará o nějaké zvíře, asi i víc než o vlastní vztah, je mezi lidmi nepochopen. Ale podívej se na to jinak. Máš nejlepšího kamaráda, který by pro tebe "zabíjel", rozumí ti a je ti oporou, máš zvíře, o které se můžeš starat a které tě potřebuje a máš přítele, který tě uspokojí sexuálně (doufám ). Tedy z čistě biologického hlediska máš na všech frontách vystaráno… A to že sis užívala, když si byla mladá? Věřím, že už teď se tomu zasměnješ, když na to vzpomínáš. Vlastně jsi prošla všechny fáze sociálního života člověka. Uvědom si, jaké máš štěstí a pak si třeba i vzpomeneš na mě…

Jak jsi psala o dnešních slečnách, které mají přítele nebo milence (jak já označuji partnery ve volném vztahu) jen na okrasu…Máš naprostou pravdu. Právě proto jsem nucen přeskočit to užívací období, které by mělo být někdy mezi 15 a 25 lety. Musím si holt počkat až se konečně usměju, resp. až se nějaká usměje na mě Bohužel nejde jen o holky, ale i o kluky, rozuměj "potencionální kamarády".

Je logické, že když se lidi chtějí vytahovat velkým domem, nablýzkaným autem, tak chtějí mít vedle sebe "zářícího" člověka. Ať už jako partnera nebo známého. Proto je mi tak smutno. Možná už ani ne kvůli sobě, ale spíš kvůli světu…

Ale taky je pravda, že kdybych byl namakaný frajírek, asi bych taky mluvil jinak :-/

Myslím, že tou poslední větou jsi to naprosto vystihl. Vítej mezi divnými Podle mě je život mnohem lepší a naplňující, když se naučíš "vidět" to, co je pod tou "krásnou" slupkou. A když najdeš někoho, kdo svět vnímá stejně jako Ty, ale to chce asi víc času.

      S mým přítelem to právě za moc nestojí ani po té intimní stránce a s kamarádem se už tolik nevídám, protože studuju na druhém konci Republiky a nedávno se oženil a jeho nsnější manželka mě neměla ráda ani tehdy, tak nechci dělat vlny. Ale vím, že tam je a občas si píšeme.

    Shodou okolností mám ale Árčího - to je můj nejvěrnější přítel a ač je to "vořech" mezi koňmi (respektive poníky), je to ten nejlepší a nejkrásnější kůň.

"Že je mi kůň milejší, říkáš Ty, člověče, že je hřích. Kůň mi zůstal v bouři věrný, člověk ani ve větru."

    Jsem asi superdivná, ale na hlubší vztahy s lidmi už jsem tak nějak zanevřela. Nesnáším přetvářku a povrchnost, které jsou dnes tak samozřejmou součástí každodenního života.

Nezanevírej na nic. Někdo takový, kdo si tě bude hýčkat, tak jak si zasloužíš a není jak ty říkáš povrchní, určitě existuje, vždyť ty sama jsi toho důkazem. Jen jak jsi sama napsala, to trvá déle, než ho najdeš. Ta cesta je dlouhá a utrápená, veř mi, já to moc dobře znám. Holt nezbývá nic jiného, než věřit a doufat. Bohužel, člověk nedokáže sám sebe udělat šťastným/ou. Takže potřebuješ někoho jiného. A kdo ví…Třeba ho najdeš ve svém příteli

Venco, napsal jsi jeden velký omyl a to, že člověk nemůže sám sebe udělat štastným.  

Je to ale přesně naopak… pokud budeš štastný sám se sebou, tak teprve potom k sobě někoho přitáhneš.

Je to chyba čekat, že nás někdo druhý udělá štastným. Potom zažíváme zklamání a bolest, protože se upneme  na něco, co není.  

Myslel jsem to tak, že téměř každý člověk (samozřejmě existují vyjímky) nedokáže být šťastný sám. Protože nenaplňuješ svoje vrozené pudy. Potřebuješ někoho, kdo tě pochválí, podpoří, kdo se o tebe postará, atd. A naopak. To, co si napsala, je pravda, ale potom jsi sama dodala, že přitahuješ lidi…

Jenže pokud ty se budeš trápit, že jsi sám, tak je to z tebe cítit a tím pádem se k tobě nikdo nepřiblíží.  je to chemie. Člověk nemusí být Adonis ani kLeopatra aby na něj opačné pohlaví letělo, stačí být sebevědomý… tak přirozeně. A pokud ty se trápíš tím, jaký jsi, jak vypadáš, tak ty holky to vnímají … a chudinku nikdo nechce. Ani ty by sis nenamluvil děvče, které si táhne balvan sebenenávisti v kapse.  

Chápu, jak to myslíš s tou samotou, ale je to kruh a začít musíš od sebe.  

Hele, já jsem vždy měla pocit, že se asi nevdám, že mě nikdo nebude chtít atd. Tak jsem to vnímala já. Ale jednoho dne jsem si řekla, že tudy cesta nevede. Jsem jaká jsem. Ber nebo nech bejt.  

Ale začala jsem se sebou cosi dělat … uvnitř i venku. A najednou to šlo. Z ošklivého kura se vyloupla sebevědomá žena, která není nic extra, ale má své sebevědomí … a to prodává.  

Ale pořád na sobě musím pracovat, přestat se trápit kritikou a mít se ráda.

Nikdo nemluví o užívání skrze tělesná povyražení. Já jezdila s partou na hory, na Portu, na dovču pod stan, vymetali jsme plesy, chodili jsme na hokej, dělali jsme spoustu hloupostí, které potom jaksi nejdou.  

Ne střídat chlapy.

Ale poznat víc partnerů není ke škodě, tím nemyslím do měsíce 4.  

Ty to umíš tak krásně vystihnout pár větama Já už radši mlčím ať nezahltím server, aby mi admini nezakázali přístup

Ty jsi mě rozesmála . Tebe se naopak krásně čte …

Toste měly říct dřív, že "užívat si" myslíte jako kino s kámoškou, kolo, výlety apod. Já teda taky myslel, že střídat chlapy.

Micane  jeden, copak když si užívají důchodkyně znamená to, že  střídají jednoho dědu za druhým?  

Tak proč si všichni myslí, že užívání je jen o sexu?  

Člověk může s jedním partnerem i umřít a být spokojený, ale to je spíše o štěstí. Je to jako když se děcko v první třídě nadchne pro nějaký koníček nebo sport, ale pak ho změní, protože zjistí, že to není to pravé… hledá. Taky může u toho zůstat, protože si řekne, že když už začal a chodí třeba na atletiku už pátý rok, tak je škoda to zahodit, i když uvnitř cítí, že raději by hrálo volejbal  a ta atletika mu nebude přinášet potěšení. A tak se bude " trápit " on, trenér, rodiče…

No Mici, pěkně Ti děkuju

   Teď máš u mě minus, za to, že mě považuješ za nějakou takovou "do větru", a to už sem nějaký pátek chodím

Nooooo to nééé, když do větru, tak jako do každého počasí, člověk se s Tebou neztratí a Ty ho neopustíšššš. Holka do nepohody. Ale i pohody! A té hlavně.

Asi bys měla přestat sebe i přítele trápit, měla bys začít být upřímná k sobě i k němu a říci mu, že se ještě nechceš vázat a necítíš se být na pevný svazek připravená. Pro přítele to sice nejspíš bude šok, ale čím déle se budeš přetvařovat a vodit ho za nos, tím více ho to ve finále bude bolet.

Ahoj lidi, děkuji tu za rady a za zamyslení se nad setou a tím vším. S přítelem jsem se tento víkend rozešla a odstěhovala k rodičům. Teď si hledám podnájem. Je to moc těžké. Už mi začíná chybět a říkám si co to proboha dělám. Je mi ho moc líto, to že je smutný a nešťastný a nejradši bych se vrátila, ale teď to neudělám, protože vím, že bych v tom byla zase. Je to těžké s obou stran Myslela jsem si, že jsem rozhodnutá a zase začínám váhat. No uvidíme, je to risk, můžu ztratit a nebo více získat, ale jinak bych si asi nic neuvědomila kdybych se nerozešla.

Janule, to k tomu bohužel patří. Ztrácíš "jistotu" a pevnou půdu pod nohama stejně, jako Tvůj přítel, na ktrého jsi za ta léta zvyklá a záleží Ti na něm. Z lítosti se ale určitě nevracej!!

    Časem se Ti samo vyjasní, jestli Tě trápí hlavně ztráta jistot nebo Ti opravdu chybí přítel. Většinou to bývá první varianta a psala jsi, že to mezi vámi nebylo úplně ono.

     Jsi mladá a nikde není psáno, že hned první chlap, na kterého teď narazíš se musí stát Tvým manželem. Osobně jsem sice hodně rodinný typ, ale myslím, že v Tvém věku má člověk ještě čas, než se usadí. To ale záleží na Tobě a Tvém cítění.

     Držím Ti palce a přeji hodně sil. Myslím, žes udělala správný krok - přítele bys akorát trápila a nakonec i sebe, když bys svému srdci odříkala něco, čeho se Ti nikdy nedostalo. Ale je opravdu lepší to udělat teď než za pár let, až budeš matka od rodiny - pak už by to sobecké bylo.