Téma: Rozchod s přítelkyní - vím co jsem dělal špatně a ona mi nechává pro budoucnost otevřené dveře, mám si dělat naděje?

Myslím, že ženy nefungují způsobem, kterým bys chtěl aby fungovaly.

Ony se nedívají na to tak, že o něco přišly. Dívají se spíše dopředu, co nového získají.  

No získala by přeci vše to skvělé co měla a milovala, a k tomu i přesně to po čem vždycky toužila - abych tohle vše pochopil…

Jdeš na to moc logicky a možná si i trochu moc fandíš. Kdyby to bylo tak skvělé, tak nedojde k tomu k čemu došlo.

Ženy to tak logicky neberou, ty preferují emoce. A emociálně je nová „kabelka“ přitažlivější než ta stará i kdyby byla stejná. Ona sice říkala, že chce abys to pochopil, ale tím nemyslela abys to pochopil logicky, ale abys to tak cítil.

Problém je v tom, že když se cit jednou změní resp. definitivně zlomí, jen málokdy se dokáže opravit.  

A můžete mi, prosím, vysvětlit, jak jí mám dokázat, že to tak cítím? Osobně v tom nevidím takový rozdíl - pochopit to, uvěřit tomu = cítit to tak, alespoň pro mě.  

Pokud Tvůj udávaný věk je správný, tak já bych to viděla takhle. Začnu od konce = můžu Tě na 100% ujistit, že Tvé nové poznání nebude ve vztazích jediné, ke kterým postupně dojdeš. Protože zcela jednoduše, nikdo není dokonalý a učíme se celý život, což samozřejmě platí i o vztazích. Tudíž, teď mi promiň, nemyslím to nějak špatně, ale tvrdit o sobě v 19ti letech, že: "Sám sebe bych označil za kvalitního přítele, partnerku jsem na rukou nosil, dobrý sex jí dopřával a choval se k ní vždy vlídně a tolerantně." je trošku odvážné 

Jinak, za sebe osobně, mně podle Tvého vyjadřování, které se zcela jistě odráží i na Tvé povaze, přijde, že jsi takový jakoby hodně formální a málo uvolněný a spontánní. Např. :

"Nejdříve jsem byl silně paralyzován, ale přibližně po 4-5 dnech usilovného přemýšlení jsem si vše v hlavě rozebral a určil jsem, kde jsem dělal chyby."

nebo:

"S čím se mi ale hůře smiřuje je fakt, že své nové poznání nebudu moci aplikovat na svou expřítelkyni."

nebo:

"Mám se s ní cca jednou týdně stýkat jako kamarád, zajímat se o ní a zůstávat jí na paměti, nebo bych se měl spíše co nejvíce distancovat a věřit, že jí stesk dožene a sama se mi ozve? "

Víš, na mě to celé, jak o tom píšeš, působí nejen jakoby formálně, ale až chladně, jako kdyby jsi mluvil např. o práci - o něčem neživém. Ale Ty zde popisuješ svůj vztah, bývalý vztah a svoji přítelkyni, bývalou přítelkyni - živou bytost a mně to prostě přijde takové studené, málo přirozené až organizační, jak říkám, takové pracovní, jako když řešíš problém v práci.

A pak také mně nepřijde úplně ok ta Tvoje úvaha o tom, že: "Moc rád bych byl, aby si uvědomila, co vše ztratila a došlo jí, že mi stačilo pochopit tohle všechno a náš vztah by byl teď mnohem zdravější. A věřím, že by návratu nikdy nelitovala, jen chci, aby to byl popud z její hlavy." Proč by to měla takhle vidět a dělat? Vždyť ona má jistě na vše kolem Vašeho vztahu svůj úhel pohledu, tak proč by se měla řídit pouze Tvým úhlem pohledu? Co když to ona naopak vidí tak, že Ty by jsi si měl uvědomit, co vše jsi ztratil atd. ?  

No a k Tvé otázce:

"Mám se s ní cca jednou týdně stýkat jako kamarád, zajímat se o ní a zůstávat jí na paměti, nebo bych se měl spíše co nejvíce distancovat a věřit, že jí stesk dožene a sama se mi ozve? " Jsi si jistý, že takový přístup mezi partnery, byť momentálně bývalými, nebo mezi partnery obecně je vhodný a správný? Já teda ne. Tohle je na mně příliš chladné, jednostranné a až trošku vypočítavé. Ty tím v podstatě velmi zjednodušeně říkáš, že chceš, aby "přilezla" sama, když o Tebe tedy bude stát. A co Ty, Ty k ní něco cítítš nebo ne? Stojíš o ní nebo ne? Chceš jí alespoň jako kamarádku a možná časem víc, nebo ne? Ty totiž žiješ v domnění, že mezi Vámi byla jedna chyba, kterou jsi si uvědomil, řekl jí o tom a vysvětlil jí to a tím je to hotovo. Jenže já Ti říkám, že takových situací ve Tvých vztazích přijde ještě mnohem více, protože ve svém věku nemůžeš vědět všechno. To bych si o sobě netroufla říci ani já a to mi je 49. Nějaké životní zkušenosti mám a troufám si říci, že nemalé, ale přesto si dokážu připustit, že i v tomhle mém věku mohou přijít ve vztahu či vztazích situace, které ještě neznám a budou pro mě nové

Je mi 19 let a řekl bych, že soudit něčí emocionalitu dle psaného projevu je lehce ukvapené. Je to prostě můj styl vyjadřování a stoprocentně nemá co do činění s chladností nebo tak, vždy jsem jí lásku projevoval a ona mě také, náš vztah rozhodně nebyl chladný.

Já jí pochopitelně stále miluji a chci se o ní snažit dál. Jen jsem se Vás chtěl zeptat, zda mám větší šanci jako kamarád (ano, mám zájem o přátelství, i kdyby z toho nakonec neměl vzejít vztah), nebo je lepší jí spíše na oči nechodit.

Moc jí chci zpět, jen jsem ze spousty dotazů zde na fóru i jinde pochopil, že úsilí, gesta a pozornost není vždy ta správná cesta.

Chtěl bych Vás poprosit, zda byste mi mohla čistě racionálně a z ženského pohledu osvětlit, jak bych jí mohl získat zpět? Není v tom žádná vypočítavost, jak si možná myslíte.

"No získala by přeci vše to skvělé co měla a milovala"

Na rovinu, co tak skvělého to je, že by to měla brát v potaz? Odpověď by nás mohla trošku víc přiblížit k pochopení, proč by podle tebe měl přijít popud z její hlavy. (Sebe stavíš v komentáři až na na druhou příčku)

Byl jsem pro ní vždy skvělým přítelem, vím to a říkala mi to. Ale odehnal jsem jí svou intenzitou vztahu, tím, že jsem s ní chtěl být v jednom kuse. A až nyní jsem pochopil, že jsem to dělal špatně. Tak mě jen zajímá, zda a jak by se taková věc dala případně opravit. Neberte to tak, že si přehnaně fandím, já vidím všechny tyto své chyby, ale také si jsem jist, že jsem jí do života přinášel spoustu skvělého a že jsem jí "trápil" víceméně jen tímto "uzurpováním"

Byl jsem pro ní vždy skvělým přítelem,

Pochop, že holky se Ti snaží vysvětlit, že tohle tvrzení je přehnané. A mají pravdu. Kdybys byl skvělým přítelem, nechtěla by Tě opouštět. To co říkala, tomu přikládáš přehnaně důvěřivý význam. Lidé toho nakecají spoustu. A ono se to od milované osoby dobře poslouchá. Jak by ne, když mozek je zatemněn drogou - láskou.

A taky docela dost zapáchá sebechválou.

U Tvého dalšího tvrzení “ si jsem jist, že jsem jí do života přinášel spoustu skvělého a že jsem jí "trápil" víceméně jen tímto "uzurpováním"” bych se jen opakoval.

Budeš si muset asi trochu lépe vyladit optiku jakou na sebe nahlížíš protože působí tak, jako bys záměrně ignoroval fakta a události.