Téma: Rozchod s přítelkyní - kde se stala chyba?

Narvo, sama píše, že jsi jí byl oporou v těžkých chvílích, kdy jí manžel prováděl, co jí prováděl a třeba Tě brala ze začátku opravdu jen jako přítele, ale pak se prostě buď zamilovala (nebo si to myslela) a nebo na Tobě viděla, že by Tě ranila, kdyby to řekla včas. Do toho měla co dělat, aby ustála doma takové divadlo, které ona hrát vůbec nemusela a svýho chlapa v tom mohla pěkně nechat vyráchat, ale když do toho vyšlo najevo, že on s ní má ještě dítě, tak ji to skolilo natolik, že toho měla zkrátka už plný brejle a buď neměla na udržování Vašeho "vztahu" prostě momentálně sílu a nebo to u ní funguje tak, že když se něco "hrozného" děje, tak zas potřebuje další impuls, i když tohle já osobně nějak nechápu. Jen to, že Ti nedokázala říct včas, že v tom nechce dál pokračovat, ale jak to u ní je doopravdy... nevím.

Leňo, díky za názor, ale nemůžu pochopit to, že když se bála mi to říct, abych nepřestal sní komunikovat, tak dnes je to ona, kdo se odmlčel.... Myslím si, že ve všem hraje hlavní úlohu nový přítel a to ostatní jsou jen výmluvy a omluvy sebe samé.  

Narvo, sobecká mrcha, která si sama nedokázala uspořádat život, potkala vás, využila vaší dobroty, aby si dokázala, že o ni někdo stojí. Teď potkala jiného slušňáka a bude ho využívat, než se zase objeví nějaký nový. Já být váma, pošlu ji na, řekl bych jí, ať se jde léčit na psychu. Ženská, která je normální se tak nechová.

To je hrozně zajímavé, moje teta se před pěti roky rozvedla, bylo jí tehdy 44, strejda si našel 27 letou mrchu . Teta je hrozně hodná ženská, inteligentní, pěkná. Nejradši bych ji s váma seznámila. Hodili byste se k sobě. Ale ona vždycky, co mi máma říkala přitahovala spíš sobce. I strejda nebyl žádný andílek. A tak to dopadlo. Že hodní lidi vždycky narazí na člověka hajzlíka? Proč je to tak zařízené? Teta už ale chlapům nevěří. Dostávala se ze strejdovy zrady hodně dlouho, milovala ho.

Tak vám držím pěsti, pošlete tu mrchu někam. Ať potkáte nějakou pořádnou ženskou. Nashle

Babe, díky za názor. I když si to zatím nechci připustit, tak musím přiznat, že máš pravdu. Myslím si, že po této zkušenosti asi jen těžko už někdy budu věřit ženám.

Narvo, ale my nejsme všechny stejné ...

je to i určitě nerozhodnost žen... také ta vlastnost, že to co je nadosah a jednoduché a samo se nabízí není tak žádoucí... asi se to stalo i bývalé přítelkyni.. u vás měla všechno, u nového přítele jen nejistotu a strach o vztah.... u vás to měla jisté. zřejmě si nemohla pomoct a nedokázala říct pravdu včas, aby na jednu stranu neztratila jistotu u vás, na druhou stranu si libovala v té nejistotě možného vztahu a v tom je pro mnoho žen zřejmě takový adrenalin. potom tu nejistotu a adrenalin vyměnila za tu jistotu u vás... jen otázka, pokud by se rozmyslela a ztratila ten vztah, přivítal byste ji s otevřenou náručí?

Godzo, dnes mi rozum říká, že určitě by to otevřená náruč nebyla. Možná by mě dokázala zase ukecat a já bych uvěřil, Kdo ví. Ze srdíčka jsem ji ještě nedostal.

Maco, nemůžu Ti dávat žádné rady, protože v tom lítám taky. Když ale budu používat mozek a né srdíčko, tak mě napadá jen jedno řešení. Co nejrychleji zapomenout a neztrácet čas neustálým čekáním, že se snad něco změní. Pokud se někdo s někým rozejde, tak to určitě nebylo rozhodnutí z hodiny na hodinu. Ten člověk nad tím určitě přemýšlel nějakou dobu a hodnotil vše klady i zápory. Myslím si, že nemá cenu dotyčnou přemlouvat. Ta se jednou rozhodla a pouze využila nějaké situace, jak Ti své rozhodnutí předat. Navíc je vše umocněno novým přítelem. Kdyby o Tebe stála, tak by to nenechala dojít tak daleko, že s Tebou nekomunikovala víc jak dva měsíce. Nabídka kamarádství a všechny řeči kolem jsou jen slova, jak ulehčit svému svědomí. Vím, je to velmi těžké a bude to trvat nějakou dobu než se srdíčko zahojí, ale myslím si, že jiná cesta není. Život není tak dlouhý, aby jsme ho promarnili čekáním. Ba naopak, ukaž, že jsi silný a jen tak Tě něco nesloží. Lépe se to píše, než dělá (Má zkušenost). Držím pěsti ať vše dobře dopadne

Narvo díky za názor. Problém je v tom srdíčku. Hlava už se celkem vyrovnala s tím, že úplnou pravdu se nikdy nedozví. Myslím, že kdyby mi vše řekla včas na rovinu a upřímně bolelo by to, ale asi bych to pochopil snadněji a dřív bych se s tím srovnal. Asi bychse s tím líp vyrovnal, kdybych mojl jednoznačně říct, že je to potvora, ...... to mi ale nejde.   

Před měsícem jsem se rozešel s partnerkou (38 let) po roce a půl. On ten vztah byl z její strany založen rozumově – bez citu (chémie) – po 2 měsících mi to řekla (prý to zkusíme a snad ji přitáhu (zaujmu něčím jiným) – chtěla chlapa do rodiny se 2 dětmi, ale já ji miloval a chtěl taky rodinu, tak jsem souhlasil.
V afektu, když mi to před týdnem řekla že mi dala 1,5 roku na to abych se změnil a zaujal ji a že ji došla trpělivost (chtěl jsem ji políbit a ona se odtáhla, ale už jsem něco tušil několik měsíců před tím), jsem se na druhý den po incidentu odstěhoval a navíc to viděli její děti (já to nechtěl dělat před nimi, ale neuvažoval jsem racionálně, při tom stěhování jsme na sebe nekřičeli. ). Protože jsem do toho zatáhl i její děti a „rozhodil“ je, tak jsem to vše jen zhoršil. Navíc před měsícem jsem přišel o práci, což vztahu taky moc nepřidalo (každou chvíli jsem byl na PC kde jsem hledal práci). Posílal jsem ji emaily a sms, aby to zvážila a dala mi druhou šanci – no nedržel jsem se rad v tomto článku. Jako poslední email jsem dostal toto:

"Neměla jsem v úmyslu ukončit náš vzah ze dne na den. už toho bylo na mě moc, víš, že jsem chtěla aby jsi občas byl u své rodiny a tam na počítači, prostě nemůžu s Tebou být 24hod. No a proto jsem ti řekla at tam jdeš na týden, potřebovala jsem si odpočinout od Tebe, abych pořád neřešila co děláš a neděláš, že sedíš, koukáš, spíš a pod…toto mě vyčerpávalo, …ale asi jsi to cítiil že tě posílám od sebe pryč a víc a víc jsi to odmítal a tlačil, at mluvíme a řešíme…ale já neměla co řešit. Proto to psaní bylo taky pořád něco řešit a připomínal ses a nevedlo to k lepšímu. Jen ti připomenu, určitě si pamatuješ, že mi nevadilo když jsi jezdil na služebky a byl mimo, že mi nebylo smutno!!! nejdřív jses na to ptával, pak už ne – asi jsi věděl odpověď. To je dost podstatné ve vztahu, když ti neni po partnerovi smutno, nemyslíš?? Říkala jsem ti prober si náš vztah…

Promiň, ale já opravdu nemám důvod se s Tebou scházet a ani vracet se zpět. Mně neni smutno, ani na Tebe nemyslím. Vím, že to vyzní drsně, ale jinak nemůžu. Chci jít dál a budu pracovat na tom aby mi bylo líp- na duši, na srdci…
Abych to zhrnula, nezvládli jsme tuto situaci my oba, navalili se emoce a nepodrželi se, nic…každý si šel( ústně a písemně) svou cestou a to značí taky něco. Už mě nekontaktuj, nikomu to nedělá dobře. Měj se fajn. Doufám že to snad pochopíš správně, tak jak jsem to myslela. "

Prožívám ted dost těžké období protože jsem před 2 měsící ztratil práci a stále hledám novou a do toho ten rozchod. Stále ji mám rád a chtěl bych ji získat zpět, ale nevím zuda-li to není marná snaha. Kéž bych jak ona myslel mozkem a né srdcem…