Téma: Rozchod s přítelem - byl žárlivý, zakazoval mi chodit ven a do práce

Janko, nejsem si jistá, jestli není dobře, že ten krok udělal on, protože Ty bys to nedokázala a zbytek života bys prožila v izolaci. Je to opravdu to, co bys chtěla? Život ve zlaté kleci? Domyslelas, jak by to bylo dál, kdyby nedej Bože utrpěl nějaký úraz a zůstal by doma? Jak bys vedle něj mohla žít?   A kdyby přišly děti? Co je proti třem rokům života celá budoucnost? Hezký muž a peníze....to opravdu není všechno. Postav se zase na vlastní nohy a žij svůj život, ne někoho jiného. V Novém roce Ti přeju štěstí a jen dobrá rozhodnutí.

Děkuji, máte pravdu. Já samozřejmě nechci, tak jak to v tom článku, co jsem napsala asi vyznělo, že za všechno může on. To určitě ne, já jsem na tom měla i svůj podíl. Neměla jsem tak ustupovat, protože tímhle si mě přestal asi vážit. Čím jsem pro něj měla být zajímavou.. vlastně ničím. Taky tu jeho žárlivost jsem mohla líp zvládat a třeba mu s tím nějak pomoct, ale prostě jsem to nezvládla. Bohužel jsem myslela, že jen láska může stačit. Ale láska je jen dobrý základ. Chtěla bych to začít znovu a jinak, ale na to už je pozdě. Pravdou je, že jsem nikdy ničemu tak nevěřila, chtěla jsem s ním strávit celý život... už nikdy nebudu v něco takhle věřit:(

Janko, něco mi říká, že on není ten pravý. Asi ani nebude pro žádnou, dokud sám nepřijde na to, že nemůže nikoho vlastnit.

   Myslím, že jste si špatně nastavili pravidla. Vztah není jen dávat, ale taky brát a dostávat. Každý rozchod bolí a dva dny není zas taková doba, třeba to ještě přehodnotí a přijde na to, že přestřelil, nevím. Podle mě to řeší moc radikálně, já bych počkala. Pokud se ozve a bude chtít navázat, tam kde to utnul, udělala bych nová pravidla, tak aby vyhovovala všem.   Uvidíš sama, vždycky to dobře dopadne, ať už tak, nebo jinak.

Já si říkám, jestli jsem třeba nedělala málo a nechtěla moc, že jsem třeba měla být vděčná za to, jaký to bylo. Vždycky mi říkal, buď ráda, že chci být tak s Tebou doma, ostatní jsou v práci nebo se navzájem podvádí. Nikdo by pro Tebe nedělal tolik co já. Nevím, jestli je to tím, že jsem byla prakticky tak odříznutá od okolního světa, ale prostě si říkám, jestli neměl pravdu... a že je prostě všechno jen moje vina. Nechci si dávat plané naděje, že se to spraví, ikdybych si to moc přála. Ale ani mi nejde jít dál. Nejhorší jsou rána, když se vzbudím, zjistím, že jsem sama, a že mám před sebou celý další den bez něj. A že prostě všechno o čem jsem snila, už nikdy nebude:(

Ty a málo? Spíš on měl kliku, že asi všude kolem Tebe se to hemžilo tím podváděním apod. a tys tomu uvěřila.
A i to, co říkal - ostatní jsou v práci nebo podvádí...   On pracuje z domova nebo je rentiér?  

Nicméně si myslím, když to říkal, byl tak hezký a mohl mít kteroukoliv, tak by k tomu podvádění stejně zklouzl. Takové navýšení tréninku je hned....  Tebe by měl jistou doma zvlášť, když nikoho ve městě neznáš. Ideální stav pro chlapa. (sorry za upřímnost) 

Ne, naopak děkuju za upřímnost. Ne, že by mě to někdy nenapadlo, ale nechtěla jsem aby se ze mě stala paranoidní žárlivka, tak jsem nad tím moc nepřemýšlela. Dá se říct, že rentiér, protože pro sportovce se vždycky našel nějaký sponzor, který mu dal nemalou částku na rok. Jinak nikdy normálně nepracoval, odmala se věnoval jen sportu.

Nevím, jestli by ale dokázal podvést. Jednou ho jeho první láska podvedla a od té doby se ta žárlivost s ním táhne a nesnáší to. On celkově moc nenavazoval vztahy s holkama na to jaký o něj byl zájem. Vždycky říkal, že čeká na tu pravou a krátké lásky mu nemají co říct. Vlastně toho jsem si na něj moc cenila.

A on by byl sportovec až do důchodu? (trošku odlehčím - nebo hrál šachy? )
Ale asi pak trenéřina tím pádem, jsem pochopil.

No každopádně neznám moc lidí, kterým by se líbilo podvádění.

Můžu dotaz? Kolik si měla kluků před ním?  (myslím chodila, ne spala)     

Buď trenéřina nebo povede jednu z rodinných firem. Měla jsem předtím 1 vztah který trval taky 3 roky. Ale to jsem ukončila já, protože dotyčný byl trošku zloděj a kradl peníze mýmu vlastnímu taťkovi. Ale to jsem nijak neprožívala. Za prvé se mi ulevilo, že už nebudu muset žehlit žádný průsery a za druhé to bylo úplně něco jiného i citově. To byla spíš jen taková zkouška, co to je s někým chodit. Ale jak říkám tu pravou lásku jsem poznala až teď. Proto to teď tak prožívám. S tím prvním jsem neplánovala budoucnoust, neřekla jsem si s ním chci zůstat do konce života, byla to taková opožděná dětská láska (ikdyž láska není to pravé slovo). Pro toho druhého jsem chtěla udělat vše, s ním jsem chtěla mít děti a zestárnout... a tak se to posmolilo:(

A nebylo to tak, jak by si někdo mohl myslet, že mě uchvátili peníze. Já jsem to ze začátku ani nevěděla, protože jsme se vůbec neznali vzhledem k tomu, že jsme byli oba z jinýho konce. A ani jsem to nechtěla vědět. Z předešlé zkušenosti jsem jen chtěla aby ten dotyčný byl slušný, nelhal, neměl všude dluhy a já se za něj nemusela za to stydět. U nás to prostě byla láska na první pohled. Prostě jsme se poprvé uviděli a jako by nás něco cvrnklo a řeklo: tohle je ten Tvůj osudový... a vlastně to tak pořád cítím... i přesto všechno. Možná časem si uvědomím, že mi je líp bez něj.. ale teď to ještě prostě nejde

Aha, takže "závislý" na rodině. Už chápu "příspěvěk" jeho maminky.

Vztahy trošku 2 extrémy. Je jasné, že i když ten první nestál za nic, tak stejně tam něco bylo. To že se projevil jako zloděj je věc jiná. A vidíš, druhý se projevil jako velmi majetnický.
Do třetice to bude chtít střed. Možná to vyppadá jako fór, ale je to tak. Trošku jsem to tak napsal veseleji, protože by si z Tebe on a jeho rodina udělali předložku do koupelny (v nadsázce).  Není všechno zlato, co se třpytí...   

A nebo se pak možná přeorientuju :) taky možnost:) Děkuju všem co jste mi napsali. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, jen to, že jsem se vyslovila z toho trápení.   Opravdu moc DĚKUJU. A doufám, že v novém roce se to v lepší obrátí. A hodně štěstí i vám a pořádně toho Silvestra oslavte:)

Není zač.
Obrátí! Uvidíš! Já v to taky věřím.

Hezky to oslav a vše nej!    

Ještě se k tomu chvíli vrátím a ocituji Tvoje slova - " štědrý den, který jsem trávila u svého otce (protože on chtěl být se svou rodinou ne se mnou sám doma)"  Tohle je podle Tebe v pořádku? Podívej, rozešel se s Tebou před Silvestrem.... není to proto, že má (opět) s kým slavit a Ty se mu jednoduše už nehodíš? Možná je důvod k rozchodu úplně někde jinde, než si myslíš a než Ti řekl....

To si nemyslím, navíc byl opravdu u své mamky. Věděl sice, že mě to mrzí ale jeho slova byla že Vánoce jsou stejně o dětech, a protože my žádné nemáme tak byl raději u své mamky kde byla i jeho sestra se synovcem. Dokonce i jeho mamka mi po tom rozchodu napsala, že kdybych ho měla ráda, tak bych přijela hned po 24. (přijela jsem asi za 4 dny, protože jsem chtěla oslavit Vánoce, ale věděla jsem, že u nás se prostě slavit nebudou, tak jsem zůstala déle s mojí rodino, která Vánoce slaví) Vysvětlování, že jsem s ním chtěla být i na Štědrý den a on nechtěl taky zdůvodnila tím, že Vánoce se společně slaví, až jsou děti. Navíc on Silvestr vůbec neslaví. Loni  šel spát 10min. před půlnoci. Připila jsem si sama džusem, protože on navíc nesnáší alkohol-prostě cokoliv co je spojeno s nějakými oslavami a večírky. Podle něj tam chodí jen lehké holky a všichni se všema jen flirtují.....

To mělo být snad naopak, že on kdyby Tě měl rád, tak by přijel za Tebou, pobyl u vás a pak jste mohli jet k jeho rodině nebo k vám.
Ještě jsem neviděl, aby se holka rychle pakovala a fičela za svým mužem a ještě ji to bylo takhle řečeno mužovou matkou... To teda čumím...   
 

A jéje....podivné názory v rodině, nemyslíš? Slaví se (společně), až jsou děti a podobně... ? Věřím, že Tě to moc bolí, ale věř, že jsi o nic nepřišla, co se takového partnera týče. A to nemluvím o vlivu jeho matky....to by dobrotu nedělalo. Jednou na to sama přijdeš a budeš ráda, že to tak dopadlo.

Já vím, že se s tím musím sama poprat. Ale vaše názory mi aspoň dávají sílu. Já na něj nechci házet jen špatné, měla jsem s ním i krásné chvíle, sice to bylo spíš na začátku, ale bylo to pro mě tak intenzivní, že na to nemůžu zapomenout. A honí se mi hlavou myšlenky, že to mohlo být pořád takové, kdybych to všechno udělala jinak nebo že i teď jsem to mohla změnit kdybych to nepohnojila tím klubem.

Ale to je normální, co prožíváš. Já si to taky myslel. Kdo by chtěl zapomenout na krásné chvíle s někým milovaným, i když už nejsou spolu. Prožilo se to a v paměti to bude pořád. To, že to nakonec nevyšlo, je věc další. Bohužel pro toho opuštěného jsou ty vzpomínky trpčí a ten kdo opustil, ať už z jakéhokoliv důvodu, na ně zas až tak moc nedá. Tak to je zařízeno. A taky to, že ten opuštěný pak hledá spíše u sebe, co dělal špatně, i když to nebyla zcela jeho vina.

   Jani, nemyslím si že je to Tvoje vina. Měla jsi víc myslet na sebe a nenechat si všechno líbít. Každý děláme chyby a pokud si z nich vezmeme poučení je jen dobře. Na jakékoliv závěry je brzy, uvidíš sama za měsíc. Já jsem se s manželem taky rozešla, byla to oboustranná dohoda. Po čase jsme se k sobě vrátili s tím, že jsme dali jasná pravidla a podle nich jedem doteď. Netrap se a hodně štěstí.

To ale Juli není moc dobrá rada. Já bych řekl, že ji takhle spíš život zachránil, protože to by nebyl život. Samu jí to trápí, že je zavřená doma. Už jen to, že mu vše dělala k jeho dobru (doma vše, přestěhovala se od svých nejbližších apod. ) by si jí měl vážit a ne s ní jednat takovým stylem.   Tím si ji jen upoutával a upoutával.
Vím, žes ji chtěla dát naději, ale upřímně nemyslím si, zda by se to změnilo nebo by to nepokračovalo ještě horší cestou, protože by si janka myslela, že se musí snažit - a co víc by jako měla dělat?   Dle toho, co psala mu dávala všechno.

Janko:
Naopak bych řekl, že je dobře, když se to projevilo teď (ne pak s dětma).  Je přece vidět, že už plánoval věci sám. Já jsem taky rodinný typ, ale to přece neznamená, že budu sedět zavřený s partnerkou furt doma, ne?  Anebo že ji uzavřu před okolním světem? Vidět to, že ho máš ráda, bylo. A kdyby byl co k čemu, tak by navrhl, aby Tvá kamarádka přijela k vám na víkend - on by si šel na trénink a vy dvě jste mohly pokecat. Těmito věcmi by si Tě získal ještě víc.
Nevěš hlavu, znám to, taky jsem si to myslel, že už to bude na furt. Opravdu čas pomůže!

Držím palce.    

Holka k tomu co bylo, se vyjadřuji jen proto, abys měla poučení pro příště.... nechala si se sebou manipulovat a dobrovolně ses stala jen bytovým doplňkem místo rovnocenné partnerky. To, že je žena v domácnosti neznamená, že sebou musí takto manipulovat. Vše jen o přístupu a vlastním sebevědomí, okolnosti tak úplně rozhodující nejsou.

No a nyní k tomu, co se stalo. Tvůj přítel dokázal "úžasnou" věc, rozešel se s Tebou a ještě Tě přesvědčil o tom, že je Tvá chyba a jde o tu zábavu. Tak a teď realita, rozejít se chtěl a protože je zbabělec, počkal si na "důvod".

I když chápu, že máš nyní pocit, že se Ti zbořil celý svět, tak je to právě naopak. Konečně můžeš začít žít. Je však nutné, abys žít chtěla. Zaměř se na svoji vlastní osobnost, poznávej sebe a lidi okolo. Jak se říká.. užívej si, užívej si svobody. Nepitvej se v tom co bylo.. to je prostě pryč a měla bys za to být ráda.

To bych teď chtěla, zaměřit se na sebe... najít si práci a začít šetřit na vlastní bydlení, udělat si své zázemí, kde se budu cítit dobře, dodělat vysokou, kterou studuju dálkově. To, že bydlím ve 26 zase u taťky mi zrovna na sebevědomí nepřidává. Je sice zlatej, ale spíš bych měla pomáhat já jemu v mých letech. Ale jsem vděčná za to, že ho mám, jak se teď snaží abych se cítila v pohodě, i přesto, že sám to finančně taky nemá lehké. To je teď můj cíl, abych na to všechno nějak zapomněla-postavit se na vlastní nohy a pokud možno nějak to oplatit celé mé rodině, která se mě snaží nějak rozveselit a stojí při mě.

Janko, máš to těžší protože on se rozešel s tebou a ne ty s ním. Ale to je jen vnější stránka. Nenech to na sebe tolik působit. Vím, je to těžké a ty máš právo na všechny pocity, které máš a vidím, že jsi silná, protože je nepotlačuješ, ale mluvíš s lidmi. Opravdu si tě za to vážím.

Teď k němu. Budu hodně na hrubo a bez detailního zkoumání. Žárlivec, se sklony k majetnictví, omezoval tvou svobodu, srážel tvou identitu /nemaluj se/, bral ti svobodné uvažování rovnocené bytosti. Takhle se projevují násilníci. Tohle mě vždy štvalo, že nikdo nevidí, že se tomu podlehne snadno,  prostě on je slušný, krásný a ty jsi nikdo... Klasický postup zbavování osobní vůle, pak přijde izolace, pak ponižování a nakonec bití. Bití je tu proto, protože násilník už neví jak ventilovat to přepětí, které cítí a jehož důvodem je jeho nezralost a slabošství. Proč? Protože většinou závislost na matce a neschopnost se zbavit oidipáčka. Oidipův komplex - miluje svou matku, kterou nesmí mít.

Co s tím máš ty společného? Nic. Náhodou jsi se mu dostala do cesty a  byla jsi připravená. Proto už si nedělej představu  jak  má tvůj partner vypadat, ale poznávej sama sebe. To jediné snad by mohla být ta tvoje chyba, i  když bych hodně váhala to, takhle posuzovat. Změnit se musí on sám a já o tom pochybuju, že to dokáže... Nepomáhej mu. On musí sám. Nestarej se o něj!

Jako byste ho znala. Ono co se týče fixace na rodiče, to bylo u něj opravdu zvláštní. Jeho rodiče jsou rozvedení, ale u obou třeba nedokázal přijmout nového partnera. Své mamce nebyl ani v 15 na svatbě a dělal takové dusno, že se málem před oltářem jeho mamka rozmyslela. Jeho otec se oženil před 2 lety s partnerkou, se kterou žije už snad 15 let. To přítel taky obrečel a já ho musela uklidňovat, že se nic vůči němu nezmění. Protože tvrdil, že ho taťka zradil a že už ho nemá rád. Bylo to prostě zvláštní-asi to bylo tím, že si je od mala moc neužil, protože už od 12 let cestoval po turnajích. Chtěla jsem mu s tím pomoct, ujišťovala, že když by bylo úplně nejhůř, má aspoň mě, že já tu pro něj vždycky budu, ale přišlo mi, že pro něj rodina znamenají jen jeho rodiče ne partnerka. Vlastně byl hrozně citlivý. Ale nemyslím, že by byl v jádru zlý. To určitě ne

Věřím tomu, že si najdeš přítele, se kterým budeš šťastná... Akorát nevím, zda je šťastné řešení, aby byl ve vztahu jeden silně dominantní typ, poté nezbývá tomu druhému příjmout pozici submisivního partnera... V případě rozchodu výrazně více ztrácí ten, který se ve vztahu podřizoval, ztrácel svoji tvář a po rozchodu v sobě hledá viníka... Dominantní partner si takovou vinu v žádném případě nepřipustí...
Václav Havel řekl: "Porozumět si neznamená přizpůsobit se jedni druhým, ale pochopit navzájem svou identitu"... Nemyslel to v souvislosti s partnerskými vztahy, ale ta myšlenka je natolik silná a moudrá, že jde v pohodě použít i v této oblasti...

Je mi to moc lito chapu te dyd ho milujes.

Ja mam taky podobny pribeh muj pritel je muj prvni jsem s nim 3roky a pul mame krasny miminko. Priznam se tady predevsema o tom jak se chova on ke me. Zkratim to nechce se mi psat ale napisu kousek aspon ze svyho vztahu.

Byla jsem tehotna  a mlatill me jeho rodina mi ublizovala trpela jsem tam hlady ale on se snazil abych mela co jist mela jsem strasny chute a brecela hlady. Jenze i presto jak byl hodnej a krasnej tak me mlatil pri tehotenstvi jen proti ze jsem se jenom podivala na jednoho kluka je  podivala.

Taky me skrtil kdyz byl opilej a poradne me nafackoval.

Tedka je synovy dva roky a bydlime v Anglii, rodice moje nam hodne pomohli a ja myslela ze kdyz bydlime samiiii tak se naz vzztah zmeni ale ne zhorsillll.

Tedka pred deseti dny me tak zmlatil ze jsem se pozvracela.

Nechce mi pomahat a navic kdyz jsem porodila tak jeste jsem nebyla po sesti nedelce a musel se semnou nasili vyspat. Neumi na mne normalne volat ale jenom kurvo ses moje kurva lasko moje a takovy. a rodice mu mluvej do zivota pak se hadame a bije me.

Me nemiluje jen kluka me chce podle me jen na sexx libi se mu hodne moje postava tak je to jasne. Ja ale  nemam silu ho opustit ty zacatky byly nadherne a on taky a miloval meee krasne se choval je to mone tez zivotni laska a navic prv i kluk z kterym sem mela pohlavni styk.

Nemohu taky bez nej nikam chodit tak jsem se kvuli tomu stala zavislou pritelkyniiii a nemohu bez nej zit nemohu ani s mou segrou ven jinak na mne uz blbe kouka nevazi si me proste ja nevimmm ale kdyby ste videli nekdy mi pomuzeeee chova se ke mne hezky ale ma velky chyby a ja nemam silu ho proste opustit