Téma: Rozchod po deseti letech - vadilo mu že jsem byla sebelítostivá a naštvaná že jsem přišla o práci

Zdravím Tě,

mně je 27 a jsem na tom v určitém ohledu podobně jako Ty. Jsem bez práce 5 měsíců. S přítelem vycházíme dobře, ale spíš z mé strany přichází chlad vůči němu (občasné hádky, výčitky, nechuť k sexu). Většinou se snažím být spokojená a volný čas se snažím smysluplně strávit, ale pak přijde den, kdy ležím v posteli a ani si neudělám jídlo. Příteli jen napíšu, aby si něco sehnal k večeři, že jsem nic neudělala, nikde jsem nebyla. Taky nemám přátele, kterým tohle můžu říct. Respektive, mám kolegy z bývalé práce, ale necítím k nim takovou důvěrnost, že bych jim to hned vyklopila. Takže vlastně mám jen dva lidi, kterým se můžu svěřit - přítele a sestru, která bydlí daleko a vídáme se nepravidelně a ta má svých starostí také dost. Přítel mé stavy "zatím" snáší dobře, ale to je tím, že je hodně splachovací a máme mezi sebou zvláštní pouto. Možná to je tím, že jsem mu jako jedinému řekla, co všechno jsem si v životě zažila, v čem jsem vyrůstala… tak asi tím chápe mé pohnutky a chování. Snažím se s tím bojovat, ale občas mě to přemůže a skopne ke dnu.

Co Ti můžu poradit… Pokud vycházíš dobře se svou rodinou, tak se k nim vrať, budeš v rodinném kruhu, obklopená lidmi a to Ti teď pomůže. Vidíš, já bych se třeba neměla ani kam vrátit - nemám ve svém původním domově ani postel Začneš chodit na tu brigádu - tam také poznáš další lidi, třeba si navzájem sednete a získaš přátele. Minimálně se Ti rozšíří obzory. Hlavně nebuď sama doma. Já také aspoň chodím pravidelně na jógu, abych měla nějaký sociální kontakt. Občas se mi nechce, někdy bych nejraději zůstala celý den doma - takový jsem introvert. Ale nakonec jsem moc ráda, protože instruktor jógy mě vždy nabije pozitivní energií - říká věci jako "že náš osud máme ve vlastních rukách a abychom se zbytečně netrápili a černé myšlenky hned zahnali, žili tady a teď, že jsme součástí celku" - já vím, je to děsné klišé, ale když pak vidíš, že ten člověk se tím opravdu řídí a žije podle toho, tak tě to děsně nabíjí. Co Ty na to? Já myslím, že by Ti něco takového také pomohlo. Zkus se podívat po nějakém kurzu jógy ve Tvém okolí a navštívit ukázkové hodiny.

Držím Ti pěsti a věř, že nejsi sama, je nás víc.

Kdybys chtěla tak mi můžeš napsat na mail - lexus.p@seznam.cz

Teď jsem si ještě pročetla i Tvé předcházející příspěvky. Určitě nemusíš mít obavy ohledně své postavy - k nám na jógu chodí také baculatější slečna (jsme takový mix všech věkových skupin a tělesných konstitucí, chodí k nám i dva muži, ale ženy převažují). Instruktor jógy nám vždy říká, abychom cvičili tak, jak nám tělo dovolí, hlavně se nepřepínat, že časem se zlepšíme. Když jsem přišla na ukázkovou hodinu, tak jsem jen věděla o čem jóga je, ale v životě jsem ji necvičila. Takže se tohodle určitě neboj a zkus to.

Ahoj Sue, přišla jsi se vypsat ze svého trápení, ale myslím, že trochu čekáš, kdo ti co napíše. Seš ještě mladá a učíš se vyrovnat s různými situacemi, které v životě přicházejí, zrovna tak, jako tvůj partner, dnes již bývalý. Je dobré se poučit z chyb vlastních i z těch, které vidíme u jiných. Sue, jistě je to nečekaná situace, když člověk zůstane bez práce, bez příjmů. Jde o to, zda jste vyšli a uživili se i z příjmu jednoho. Vidím to v dnešní době, v některých rodinách, jako nutnost o přežití, aby vydělávali oba, ale vidím to v dnešní době také, jako trend, mít práci za každou cenu, jinak nic neznamenám.

Dnešní žena moc neumí být doma, v domácnosti. Je pravda, že dříve nebyly automatické pračky a pralo se celý den, denně se vařilo a spousta jiných věcí, takže žena neměla tolik času přemýšlet nad tím, že nechodí do zaměstnání. Je pravda, že domácnost je většinou spojena s péči a starostmi o rodinu a o děti. Pokud jste jezdili na drahé dovolené, asi jste neměli hmotnou nouzi a ty ses chtěla jen seberealizovat a jako východisko jsi viděla pěkné zaměstnání. Možná v tom dnešním spěchu by bylo dobré se zastavit a přehodnotit svoje priority. Sue, také jsem byla v domácnosti, je pravda, že jsem se starala o děti, ale i když bych mohla jít do práce, nebylo nikoho, kdo by mi děti vyzvedl ze školky a tak jme také byli na jednom platě. Představ si, že manžel mi jezdil po montážích a byla jsem ráda, pokud přijel na víkend domů, utahaný, unavený. Trvalo to roky, tak to prostě bylo. Když mi bylo 30, tak jsme si vzali k nám do bytu mého tátu, abychom jej doopatrovali. V jednom bytě nás bylo 5 ze tří generací. Žádné koníčky, žádný volný čas, ale smysl života to byl. Smyslem života, je pomáhat druhým s láskou. Jsem už babička, přemýšlím o životě a vím, že honění se za větrem smysl nemá. Možná mně ještě nerozumíš, ale jednou na to přijdeš. Přeji ti novou lásku, nový vztah a zralejší názory, které jistě svými zkušenostmi získáváš. Měj se hezky a klidně zase napiš, mladí zde ti možná napíší zase něco jiného, však ty si vybereš z toho, co bude tvému srdci blízké. Pavla

Je mi to líto. Něco končí, aby něco nového začalo. Zase to ber tak, že lépe že to víš teď, než kdybyste měli děti a tak. Víš co tím chci říct. Že pokud jste jen partneři, tak odejít může kdykoliv. Kdybyste měli dítě nebo děti, bylo by to komplikovanější a Tobě by dotyky, schopnost vyslechnout atd. chyběly o to více. Je supr, že partner chodí do práce a vydělává peníze, ale je na druhou stranu i pochopitelné, že Ty si potřebuješ povídat a třeba víkend prožít s ním, aby ses necítila jako kůl v plotě.

Teď Tě čeká pár měsíců (většinou to bývá půl roku) plácání se v myšlenkách, vzpomínkách a brouzdání v tom, co jsi mohla udělat jinak, a pak zase najdeš sílu jít dál a najít si někoho nového. Hlavně s tím nespěchej, protože kolem sebe mám spoustu lidí, kteří ukončili jeden vztah, vrhli se do druhého a zjistili, že nejsou venku z toho minulého (duševně), což jim hodně komplikovalo situaci.

Hlavně prosím Tě nepropadej takovým těm trapným myšlenkám typu "už si nikdy nikoho nenajdu, zůstanu na ocet, nebudu mít děti, " apod. Samozřejmě je to nesmysl. Tak jako sis našla tohoto kluka, najdeš si zase někoho Bude to nový vztah, plný energie a třeba časem i na to dítko dojde. Moc Ti to přeju. Jo a introvertrnost není překážkou. To je jen malá vada na kráse.

Doufej v lepší zítřky a stane se. Byť to bude nějakou dobu trvat.

PS: a děkujeme, že jsi se nám svěřila. Vážíme si toho a Tobě se ulevilo. A tak je to dobře.

Dekuji moc za Vase rady a nazory. Vazim si toho… Nejhorsi je ta sebelitost. A myslenka na to ze se treba dal dohromady s tou kolegyni a ted se me akorat potrebuje uz zbavit. Ale treba to tak neni. no nevim, uz jsem si pripadala nekdy jako blazen. Ale uz asi nema cenu se v tom babrat stejne se nedozvim jak to bylo a mozna to tak ma byt…

Vidim utechu v tom ze tam ta rodina bude a ze budou resit normalni veci, budu pomahat s uklidem a se vsim a treba nebudu mit cas na to tolik myslet. Planuju se dat do kupy…zacit poradne cvicit, mam suprovej orbitrek a dvd na posilovani. A ukidnovat se hrou na klavir a je tu i zahradka kde muzu relaxovat… Treba mu trochu dojdou nejaky veci.  

Jestli to dá dohromady s kolegyní, tak to stejně neovlivníš. A možná čím méně budeš vědět, tím méně se budeš trápit. Takže doporučuju moc nad tím nepátrat.

Určitě se ale drž koníčků, zálib a hobby, které píšeš. Zkus obnovit staré kamarádské vztahy, třeba i uklízej, civč, orbitrekuj, hrej na klavír, zahradnič a bude Ti líp. Navíc s tím cvičením - budeš se cítíti lépe (endorfiny) a ještě budeš lépe vypadat (zpevněné svaly, atd.). Takže určitě joo.

Ono určitě platí, že když má člověk co dělat, tak si hlavu nezaplácává tolik tady těma myšlenkama co bylo, co je a co bude … a co asi dělá ten druhý "právě teď".

A nezapomeň že co? Že bude zase líp a že je to jen přechodný stav A té myšlenky se drž, když Ti bude nejhůř.

Podle me tak trochi videl jen sebe, ze on to ma tezky v praci a ze jen on potrebuje utechu … asi na me uplne zapomel ze ja taky potrebuju aby se mi venoval, vyslechnul me.  

Sue, ničeho se neboj. Ty obavy máš pouze teď, protože jde o konec vztahu po delší době = 10ti letech a vzhledem k Tvému věku předpokládám či odhaduji, že jde v Tvém případě zároveň o první lásku, když jsi s ním byla od 15ti. Já jsem zastáncem toho, že každý, než tak nějak dozraje, nejen dospěje, by měl mít nějaké životní zkušenosti i týká-li se vztahů a pak teprve by si měl založit rodinu. Takže já si myslím, že by k tomu rozchodu dříve či později stejně došlo, tak se netrap tím, proč…

Ano, udělej to jak píšeš, dej se do kupy, ale nezapomeň u toho i na zapracování na sobě, týká-li se Tvého sebevědomí, jak jsme Ti radily minule - v Tvém tématu ze dne 2.3.2014 (opět nefunguje vkládání odkazů, tak proto jen píši den, ve kterém jsi téma založila), protože žárlit na jiné znamená nevěřit sám sobě 

Moc dekuji…Je fakt ze s tim sebevedomim jsem dost na stiru…nerada se fotim a vsechno, nejradsi bych znicila vsechny zrcadla no ale verim ze to proste jednou prejde… vsechno to snad preboli…Nastesti mi rekl ze si z bytu muzu vzit co chci a zaplati i stehovaky. Tak aspon tak, kdyz ctu prubehy nejakych rozchodu tak jsem jeste dopadla celkem normalne…

A na chlapi ted nejak nemam pomysleni treba mi to tak bude chvili vyjovovat

Sue, prosím Tě, když někomu konkrétnímu odpovídáš, klikni vždy na ODPOVĚDĚT v tom rámečku. Vytvoříš tak vlákno Jde o to, že my pak nevíme komu píšeš, víš? Děkuji/děkujeme.

Tak se zatím dívej na sebe jen do zrcadla např. v koupelně - na toaletní skříňce, jen na hlavu - jen na sebe, jako na člověka  . To si samozřejmě dělám momentálně legraci, abych Ti trochu spravila náladu 

Dany, díky . Děkuji všem tady, jste opravdu moc milý. Schodou náhod mi napsala jedna kamarádka, jestli bysme někam nezašli, tak aspoň na to kafíčko mám s kým zajít…A očekávejte moji častější návštěvu tady. budu Vás otravovat dále

Ještě to musím nějak probrat s našima, teda mamka to už ví, ale jen pře sms…normálně z toho budu nervoznější…Tatkovi to prý taky nevadí…tak snad to nějak půjde…spíš aby bylo to stěhování za mnou. Tahání všech věcí a tak…

No vidíš, tak to je moc fajn, že se Ti ozvala kamarádka…Ono to půjde, po malých krůčcích, ale půjde, uvidíš. Jinak přijď sem mezi nás kdykoliv budeš chtít, my máme trpělivosti dost  Ale nejen proto, tady se můžeš vypovídat, vypsat, svěřit se atd…a nakonec i tady můžeš najít kamarádky, i kdyby jen virtuální - to také někdy není málo

Jo jo. Když rozchod, tak v klidu. To je ideální. Protože to hezké by se nemělo kazit poslední škaredou vzpomínkou nebo dokonce nesmyslnými tahanicemi o nakoupené věci do bytu/domu.

Ahoj Sue2,

chci ti jen napsat, stejne jako psal nekdo vyse, ze nejsi sama. Me potkalo totez, rozchod po 8 letech a nasledne za rok ztrata zamestnani. Take jsem ted pul roku bez prace, i kdyz castecne dobrovolne, musela jsem pred tim vsim uplne utect (do ciziny trochu si jeste zastudovat), nemohla jsem snest pohled na vdavajici se a rodici kamaradky (a ze jich je ted hodne). Na partnery mam stale smulu, bud ma muz o me zajem, ale nepritahuje me, nebo mam zajem ja, vypada to treba i nadejne, ale pak najednou se uz neozvei. Od rodiny pak slysim, jak jsem vybirava…to ale to je na delsi vypraveni.

Rozumim ti, jak je to tezke, zacit si znovu verit, kdyz o cloveka jak po profesni, tak po partnerske strance, nikdo nestoji. Myslim, ze to bude trvat a nic nez cas nepomuze, jde o to ten cas nejak smysluplne vyplnit. Nevim, jaky je tvuj pracovni obor, ale nechces krome uklizeni a cviceni zkusit taky treba nejakou skolu nebo rekvalifikaci nebo cizi jazyk, kdyz ve svem oboru nemuzes najit praci. Neco se naucis, taky ti to zvedne sebevedomi, treba tam nekoho zajimaveho potkas a pomuze ti to na pracovnim trhu.

Drzim pesti!

P. S. Omlouvam se za hacky a carky, momentalne nemam ceskou klavesnici.

Malenko, předtím jsem uvažovala nad nějakou školou… Možná nakonec i něco vyberu. dálkově. Ale pro začátek jsem si říkala, začít se učit třeba angličtinu. Ale hlavní teď je ta práce, možná si budu muset najít ještě jednu, chtěla bych si spořit třeba na svoje bydlení a to z jedné brigády bohužel nepůjde.

No jo, bude to krušný…ale to je život no.

Jde o to, že bych chtěla mít něco naspořeno a neskončit pro příště takhle…