Téma: Rozchod bolí, ale člověka zocelí

Vsechno je vzdy presne tak. jak ma… nevis. co ti zivot prinese. Mozna za rok budes mluvit uplne jinak  Nicmene vsechny tve zkusenosti se hodi pro dalsi zivot… uz vis. co chtit a co ne.

Určitě to tak je. Zkušeností mám plno.  Cítím odpuštění a uvolnění. I lítost.

Ahoj. V tom s tebou souhlasím, že někdo na lásku štěstí má a někdo ne. Mám např. bratrance a sestřenici, kteří jsou štastní, oba mají prvního partnera či partnerku, jsou spolu už hodně let, vzali se a mají děti. To samé moje sestra, která je o dva roky mladší.   Má super manžela, akorát nebyl jejím životě první, ale druhý. Já jsem měla už 7 vztahů, a nevyšel mi ani jeden. Všechny mé v ztahy skončili úplně stejně, jako ten který jsi popsala. Stejně jako ty, jsem to vzdala a přestala jsem hledat. Stejně jako ty si říkám, že je lepší být sama, než každý rok kvůli někomu zase brečet. Máša tvrdí, že aspon víš co máš chtít. Problém je v tom, že to nejde tak říct. Protože člověka nepoznáš hned, jaký je. Spíš bych řekla, že je málo kluků, kteří nejsou hajzlíci.

Jen zjednodusene: vetsinou pritahujeme to. co vyzarujeme. Dulezite je srovnat si to sam v sobe. umet podekovat za to dobre a hlavne za to spatne. umet si definovat to. co chceme a to. co v zadnem pripade ne… a ono to pak nejak prijde…

Problém je v tom, že jaký ten kluk je poznáš až za dlouho, v podstatě až ti něco provede.

Máš pravdu Daro. Já mám taky v okolí i v rodině několik harmonických vztahů, kterým se dá jen v dobrém závidět. Až si člověk říká proč oni jo a já ne? Ale taky znám hodně žen, většinou kolem 30 let. které jsou vzdělané, úspěšné, stále o sebe dbají, ale nemůžou narazit na normálního schopného chlapa a nebo jim vztahy neustále na něčem troskotají. Skoro mám pocit, že prostě náš osud je nějak nalajnovaný a když je tam napsáno, že věci dopadnou určitým způsobem, tak se člověk může stavět na hlavu a stejně to tak dopadne. Nevím,  a hlavně už jsem unavená tím neustálým přemýšlením nad něčím co stejně nevyřeším ani nijak nemůžu ovlivnit.

Některé ženy děláme chybu v tom, že když už nám jednou vztah skončí, tak po x letech zapomeneme na to proč, a ve své až naivitě znovu uvěříme medovým slovíčkům, domnívajíce se, že v mezidobí těch x let, co jsme se neviděli, se třeba on změnil. Samozřejmě že nezměnil, to jen my to přes ty opětovné růžové brýle nevidíme. Takže ve své naivitě málem vstoupíme do stejné řeky (mně naštěstí včas zablikalo výstražné světýlko už po pár rozhovorech) - můj případ, nebo dokonce opravdu vstoupíme do stejné řeky - Tvůj případ, stane se. Je to poučení = minulost prostě nebrat, zejména pokud skončila pro něco, co nebylo úplně ok.  

Takže neboj, až tam nebude ani ta lítost a budeš mít, jak se říká, opět slunce v duši, vstoupí Ti do života lepší muž a třeba i ten pravý, člověk nikdy neví. Všichni muži nejsou stejní, já tomu věřím

Já mám toké špatné zkušenosti pokaždé at jsem měla krátkou nebo dlohodobou známost tak mě nakonec odkopnul. Nevím co dělám špatně. ráda se bávím s přítelem ráda chodím na procházku do kina do hospody, chci rodiny život, mám ráda zvířata, plánuju. vždycky jsem partnera podporovala… taky mam špatné stránky, ale snažila jsem se co to šlo. a on si vždycky něco vymyslel. bud to bylo že se chce bavit s přátely a užívat si nebo že musí pomáhat doma nebo s kamarády. neustále nějaké naschvály… naposledy mi řekl že chce odjed do ciziny přes půl světa i semnou když jsem řekla že to není dobrý nápad tak se semnou rozešel i když mi tvrdí že mě miluje. Pokaždé je to chlap ve znamení Raka a ja se už hrozně bojím že si najdu pokaždé takového sobeckého partnera a nakonec budu sama.