Téma: Přítelkyně si našla milence, vztah se nám rozpadá - co dělat?

Tvoje situace je horší v tom, že spolu máte syna. Už při první "nevěře" bych chlapa poslala k šípku a pokud by tam bylo dítě a oboustranný zájem zůstat pospolu kvůli němu, uzavřela bych tichou dohodu (dělej si co chceš, ale domů mi bokovky tahat nebudeš). Věř mi, že tisíc a jeden muž, kteří zažili něco podobného (a že mezi nimi mám pár kamarádů) se jednoznačně shoduje v tom, že jakmile jí to jednou odpustili, situace se jen horšila. Víc chlapů, soustavný poměr, nebo jen časté jednorázovky, když děvenka opět dostala chuť. Tady evidentně není snaha ani po tom prvním uklouznutí něco měnit a snažit se. Podle mě už mezi váma dvěma jde vyloženě jen o syna; ona s tebou být nechce, hledá jinde. A subjektivně nebude chyba u tebe - vždyť první přece začala blbnout ona a vědomě, že?

Hledej lásku u někoho, kdo ti ji chce opětovat.

S příspěvkem výše nemůžu úplně souhlasit.

Soudím dle Tvého psaní samozřejmě. Ano, snažíš se a to je opravdu dobře, ale promiň, nejsi chlap, jen mužský.

Měl by si dle mého zapracovat na své psychice, protože závislé bačkory nemá nikdo rád.

Tenhle vztah nevyšel, ale není třeba se z toho hroutit. Pokud budete schopni se společně dohodnout v zájmu vašeho syna, jen nebudete partneři… což ale už stejně nejste, zůstanete rodiči a oba dva budete mít šanci poučit se ze svých chyb a začít znovu sami nebo s jiným partnerem. na tom až tolik nezáleží.

A neodpustím si jedno malé rejpnutí. i když manželství kvalitní vztah nezaručí, tak i tohle může být mj. důsledek těch pootevřených zadních vrátek.

Také nesouhlasím s prv. příspěvkem.

Faust že měl psychické potíže a pořádně se z toho dostal před několika týdny. Takže  partnerka vlastně táhla půl roku jeho deprese a prostě musela mít tím pádem ještě sílu na domácnost, na dítě, udržet nějakou přijatelnou náladu či ovzduší a je možné, že po tom, co se partnerovi udělalo lépe, mohla si nejen tak nějak oddechnout, ale třeba to na ni až potom teprve padlo, ptž to táhnout prostě musela především ona.

A snad i proto nad těmito problémy až tak nepřemýšlela, ale on to vidí tak, že byla chladná a nepodpořila ho, ale ona už toho po té době mohla mít plný kecky.

Ale já v tom nějak pořád nevidím zas tak beznadějný případ, nějak by ji měl přestat hladně "špizovat" a zasnažit se teď on (ne, že by to nedělal), ale spíš se teď zaměřit víc na sebe (ženám se většinou radí taky to samý) a rozhodně se nevnucovat, prostě zvolnit. Mohla by tou změnou chování znejistět a. kdo ví.

Léňo, asi jsi špatně pochopila to, že přítelkyně táhla domácnost sama v období mého špatného zdravotního stavu, ani se nedivím, slohové podání mého příspěvku je otřesné. I přes mé deprese jsem vždy s chodem domácnosti pomáhal, nic jsem nenechal být tak jak to je. O syna jsem se staral, hrál si sním a vše co s tím souvisí. Snažil jsem se o to aby mé problémy nezasahovali do chodu rodiny. Samozřejmě to nešlo vždy. Bohužel, jsem jen člověk a nedokážu ovládat své pocity. Vždy jsem byl pozitivní a vyrovnaný, ale zdravotní problémy to na to časové období odbouraly. Jak jsem psal, po kompletním vyšetření se vše vrátilo do normálu.

Ona asi opravdu neví co chce, a nebo ví, ale prostě mě to nechce říct. Já ji samozřejmě nechci podceňovat, ale nedokážu si představit to, pokud by se odstěhovala, jak bychom toto dělali. Máme syna, ona pracuje na směny, u mě problém nevidím, v práci mě umožní přijít déle, odejít dříve, mám silnou podporu rodiny. Co jsme se bavili, tak ona v tom problém nevidí, sama je s rozvedené rodiny a asi ji toto přijde v pohodě, že řekne, když to zvládla moje mamka a kamarádky proč ne já. Většina jejich kamarádek (tímto je samozřejmě neodsuzuji) s dítětem či bez něj je bez partnera a ona v tom zřejmě vidí nějaký bonus, že jsou „nezávislé“.   Svého syna miluji nadevše, trávím s ním většinu volného času (samozřejmě si čas udělám i na sebe), vše děláme spolu když je přítelkyně v práci. Ale i když je doma tak se přidá také.

Fauste, já se v tom Tvém psaní poněkud ztrácím, neboť si protiřečíš. Jednou píšeš, že: "

1)Vím, že to bylo mou vinou, kdy jsem nebyl často doma a nepomáhal jsem s chodem domácnosti, tak jak bych měl",  pak zase, že: "I přes mé deprese jsem vždy s chodem domácnosti pomáhal, nic jsem nenechal být tak jak to je.  O syna jsem se staral, hrál si sním a vše co s tím souvisí. Snažil jsem se o to aby mé problémy nezasahovali do chodu rodiny"…

2) "Vše bylo v pořádku až do synových dvou let, kdy přítelkyně začala často chodit ven s kamarádkami a posléze jsem zjistil, že se s někým schází, byl ji vyprovodit k našemu domu, udělal jsem scénu. " pak zase, že :" Vždy jsem byl pozitivní a vyrovnaný"…atd.

Ani nedivím, že se v tom ztrácíš. Už méně rozrušen jsem si článek přečetl znovu a uvedu to tedy na pravou míru.

Ad1

Vím, že to bylo mou vinou, kdy jsem nebyl často doma a nepomáhal jsem s chodem domácnosti, tak jak bych měl",   pak zase, že: "I přes mé deprese jsem vždy s chodem domácnosti pomáhal, nic jsem nenechal být tak jak to je.   O syna jsem se staral, hrál si sním a vše co s tím souvisí. Snažil jsem se o to aby mé problémy nezasahovali do chodu rodiny"…

Toto, že jsem nebyl moc doma, bylo před tím, co jsem měl zdravotní problémy. Cca rok zpět, práce škola atd. poté jsem si to vlastně vše uvědomil a kompletně jsem předělal život. Proto jsem psal "I přes mé deprese jsem vždy s chodem domácnosti pomáhal, nic jsem nenechal být tak jak to je.   O syna jsem se staral, hrál si sním a vše co s tím souvisí. Snažil jsem se o to aby mé problémy nezasahovali do chodu rodiny"…

Ad2

"Vše bylo v pořádku až do synových dvou let, kdy přítelkyně začala často chodit ven s kamarádkami a posléze jsem zjistil, že se s někým schází, byl ji vyprovodit k našemu domu, udělal jsem scénu. " pak zase, že :" Vždy jsem byl pozitivní a vyrovnaný"…atd.

No, kdo by scénu neudělal že.

Mám chuť celý můj příspěvek překopat

Ahoj Fauste,

Zaprvé by ses měl spíš omlouvat za tvůj výrok "(prostě 20tiletý cucák)", než slohové podání.

Zadruhé, 8 let. rodina spíše kamarád. Ano to se stává je to normální a je to jedna z věcí která je zásadní v dlouhodobém rodinném vztahu. Ačkoli i tak není situace zcela vpořádku. že byla s kamarádem celou noc a jen si s ním povídala je možné. Opora, podpora a tak podobně. Neměl jí to za zlé. Protože a proč to tak je, je proto, že je rozpolcená a sama pořádně neví co chce a trochu v tom tápe. A jelikož ty jsi součástí toho, nemůže hledat oporu tam, v čem tápe.

Také otevřenost je důležitá věc. člověk má v sobě něco menšího co ho trápí, ačkoli když to schovává a vyhýbá se tomu tak to roste, a když to přeroste co člověk zvládne tak to jde všechno pak pryč. Alespoň na nějakou dobu. (nevěra protějšku, asi potrvrdíš to samé potom následně z tvého trápení také).

Trochu vysvětlení aby jsi snad pochopil sám sebe, protějšek a vaší situaci. Otevřenost je důležitá, ačkoli otevřenost nemůže bejt nucená. I přes to ale můžeš ťuknout na notu a čekat zda se ozve či ne. Když ne, tak ne, a jindy zase, když ano, tak super.   Více ti asi neporadím. Nejsem přecejen poradce pro partnerské vztahy i když mě zajímají.

Zdraví, "(prostě 20tiletý cucák)". teda skoro.