Téma: Přítel se ke mě choval jako bezcitné hovado, ale po rozchodu mi přesto chybí

Dobrý večer,

2013-2017 jsem měla přítele, s kterým jsem se ve druhé polovině ledna 2017 rozešla. Nešlo to, už opravdu ne. Je totiž agresivní hysterik, chová se, jak se mu to hodí. Bylo to stejné už na začátku našeho vztahu, nechápu, jak jsme spolu mohli vydržet být tak dlouho.

Od začátku vztahu na mě byl sprostý a i přes to že mi bylo teprve 14, nutil mě do sexu - jenomže jsme spolu teprve začali, byla to moje první láska a prostě jsem chtěla pár měsíců ještě počkat - což je podle mě úplně normální. Byl na mě kvůli tomu sprostý, dokonce mě párkrát i uhodil, všechno mu vadilo, všechno muselo být podlě něho, začal mi zakazovat jezdit za rodinou a scházet se s kamarádkami, zacházel se mnou hodně hrubě, jednal se mnou jako s hadrem, sprostě mi nadával a po první facku jsem dostala asi po 2 týdnech vztahu, kterou jsem mu vrátila a on se urazil a odešel. Jo, mělo mě to odradit, ale neodradilo.  

Před ostatními se přetvařoval jak je na mě milý. Byl nehorázně žárlivý, s nikým jsem se skoro nesměla bavit, vadily kamarádky (o které jsem postupem času přišla), dokonce i rodina, žárlil i na bratra a to se s ním vídám párkrát za rok.

Pak začal být až moc podezíravý - vymýšlel si že mě viděl tam s tím a tím, že jsem mu nevěrná - PŘITOM TO BYLY LŽI! Museli jsme se vídat denně, jinak žárlil.

Když jsem byla nemocná, neexistovalo abysme se třeba týden neviděli, když jsem se potřebovala učit, nezajímalo ho to. Ani nedokážu spočítat, kolikrát mě fyzicky napadl. Jednou jsem se na něho jenom podívala a on na mě vytáhl nůž a že se mnou rozchází.

Milionkrát se naštval ani nevím proč, neustále mi nadával a strašně často se se mnou rozcházel.

K prvnímu sexu jsme se ani nedostali a nelituju toho, přišla bych o to s někým kdo je jako on. Vytvořil mi z něho trauma. Vždy když to nevyšlo tak byl hrubý, nadával mi, rozcházel se se mnou (třeba i první 2 měsíce začátku vztahu - a to byl panic) a jeho chování bylo tak hrozné, že jsem se toho začala hrozně bát. Vztah s ním - těch 5 let bylo pro mě ztrátou času… bohužel…

Bohužel byly i chvíle kdy byl hodný a dával mi naději, že se dokáže změnit. jenomže nezměnil…  
Utlačoval mě, kontroval mi zprávy, mobil, když mi někdo volal, hned poslouchal hovor a vyptával se a až moc děsivě, … nedal mi žádné soukromí… Kolikrát útočil i po mé matce - naštěstí byl jenom sprostý, ne fyzicky. Před ní mi nadával do piče. A podobně… Dělá si spousty problémů a nakonec jsem za ně vždy pykala já, shazoval vinu na mě, třeba když se mu něco nedařilo. Dokonce mě odkopl den před silvestrem, i když bylo vše již domluvené. kvůli jiné (nespal s ní)  a potom řekl, že co, omluvil jsem se a bylo to jen jednou… asi 2 týdny mě dusil že miluje mě, pak že miluje ji a srovnával ji se mnou, jednou byla dobrá ona, jednou já… pokaždé když jsme se hádali a to bylo pořád, mluvil o ní. Prostě když něco udělal on, bylo to v pohodě, ale i když já nic neuděla, byla jsem ta nejhorší… Vím že jsme spolu nespali, ale on mě nechtěl pustit, ale jak jsem mohla spát s někým kdo mi udělal z toho trauma… prostě psychika udělala svoje. nedivila bych se kdyby se se mnou kvůli sexu rozešel, 5 let je dlouhá doba. spíš se divím že mě dokázal tak dlouho ubližovat. Kdybych se s ním nerozešla já, on by to neudělal. Vždy se rozcházel jen na den  a pak dělal jakoby nic. Komunikace v našem vztahu ani důvěra neexistovala.
Je toho tolik, ale přijde mi, že tento člověk je nemocný.  
Chápu že jsem byla asi hloupá, ale milovala jsem ho. Dokonce i teď mi moc chybí a stále ho miluju. Sice mě neustále konktaktuje a chová se jako svině, ale i tak. Doteď jsem byla nad věcí, ale začíná mi hrozně chybět …
Vím že jsem udělala dobré rozhodnutí a že s ním by to bylo pořád to stejné. Každý má své chyby, já vím že já také, ale co je moc, to je moc… nebudu přece s tyranem, co mě psychicky a fyzicky týral…

Bohužel jsem musela dát přednost rozumu a srdce odstrčit stranou, i přes to jak mi ubližoval.