Téma: Po rozchodu - když jsem chtěla jít dál, tak nás zase něco opakovaně svedlo dohromady

"Nechci znit naivne aleale vim ze me moc miloval i ja jeho."

Podle čeho jsi usoudila, že tě miloval? Protože u muže rozhoduji spíš činy, než slova.  

"Kdyz odjel bezeme s prately na. dovolenou tak jsem od nej proste odesla. Cekala jsem ze prijde a bude se to. snazit napravit ale. v prubehu asi tri mesicu, mi jen jednou zavolal a jen jednou napsal. "

"Pote jsme se zacali zase vidat se vsim vsudy (jestli chapete)."

Chápu to, že ho miluješ a když se ti ozve, tak automaticky k němu přiběhneš, jako pejsek.

Očividně mu vyhovovalo, že jsi odešla, jinak muž, který ženu miluje a ví, že o ni přichází, tak bojuje. Tenhle tomu moc neodpovídá.  

" Byla. jsem presvedcena ze k sobe patrime a ze to. musime spolu znovu zkusit ale on mi stale pripominal veci kvuli kterym jsme se hadali, pak nebyl asi dva tri tydny zadny kontakt a dozvedela jsem se ze si nasel jinou." "Stou slecnou vydrzel jen chvili ale. nedozvedela jsem se proc, nechce o tom mluvit.  "

Je možné, že je zamilovaný stále do ženy, která jeho tolik nechce a tebe používá jako zadní vrátka.  

"Celkove zacal delat vse co jsem po nem kdysi vyzadovala. Jakoby me chtel zpatky ale nerekl to."

Působí to na mě, jako kdyby od někoho dostal košem, on nedokáže být sám a tak jsi mu zbyla ty. Asi je to opice, která se nepustí jedné větve, pokud nepustí druhou.  

"nechape ze mam sice rada svůj zivot, ale v mziku bych vsechno vymenila za to, mit nekoho s kym budu moct mit rodinu a neco budovat."

Myslím si, že tě možná měl nějak rád, ale né na tolik, aby s tebou založil rodinu.  

Asi jsem ti nenapsala nic, co bys chtěla zrovna šlyšet nebo číst, ale od tohoto muže nemůžeš čekat žádné zázraky.

Milovala mě, to vim, kupoval mi kytky, posílál mi zamilované vzkazy.

Nevím, co dál. Chci ho zpatky, chci s nim být

Jestli se k tobě někdo vrátí, nebo ne, nejde ničím ovlivnit. Není to v tvých silách.  

Na mě to spíš působí tak, že bud byl do tebe jen pobloužněný, nebo se zamiloval znovu, někde jinde. To se bohužel také stává a s tím se nedá nic nelat. To jsou ty osudy.  

Ani jeden pořádně nevíte, co vlastně chcete.

On neví, jestli chce tebe, svobodný život s kamarády nebo jinou holku.

Ty nevíš, jestli chceš za partnera někoho kdo má raděj kamarády, protože se s ním kvůli tomu rozcházíš, ale sama to pak nevydržíš, říkáš, že chceš někoho s kým bys budovala rodinu a přitom klidně chodíš s někým, kdo ti na rovinu řekne, že nechce vztah.

Spolu být nemůžete, protože jste oba nezralí a neumíte si ještě vyřešit probémy a krize a pravděpodobně máte naprosto odlišné priority - bez sebe být nemůžete, protože si ani jeden nestojíte za svými rozhodnutími.

Buď ráda, že s ním rodinu nemáš, nemohla by ses na něj spolehnout v ničem.

Na to, abys našla někoho spolehlivého, si budeš muset napřed srovnat piority. Nelézt do postele někomu, kdo tě jednou zradil, srovnat si v hlavě, co od partnera chceš a když ti to nebude chtít dát, tak ho k tomu ani nenutit, ani ho nevydírat rozchody, když se sama rozejít ani nechceš, ale prostě si přiznat, že to není ten pravý a toho pravého jít dál hledat.

Je otázka, jestli on nechápe, že máš ráda svůj život, ale vmžiku bys to vyměnila za rodinu - nebo jestli to chápe moc dobře, ale on svůj život za rodinu měnit nechce a nechce se zatím k nikomu napevno vázat - což zase naprosto nechceš pochopit ty.

Jsme mladí, rozhodne ne blbí. Já urcitě ne. Vím co chci od života a co chci jednou dělat a kam směřovat a s kym být. Je fakt, že on asi ne, to mně bolí

Takže ty víš, že chceš trávit život s člověkem, na kterého se nedá spolehnout?   To máš teda divné priority. Bud ráda, že ti ukázal svou pravou tvář už ted. Po svatbě a společných děti by to bylo mnohem horší. To jsi ještě dopadla dobře. Horší to bude mít jeho budoucí partnerka, která s ním zajde dál. Ta už bude mít větší problémy.   On to už bude mít v sobě pořád a bude takový vždy. Na začátku bude ke každé partnerce pozorný, jako byl k tobě, ale dřív nebo později z něj vždy vyleze, co ve skutečnosti je.  

Nikdo nepíše, že jste blbí.

Otázka je, jestli s tebou jde komunikovat o nepříjemných věcech, aniž by ses urážela. To bohužel komunikaci ve vztahu dost ztěžuje někdy zcela znemožňuje.

Tvrdíš, že víš co chceš. Tvrdíš jak moc chceš rodinu a zároveň chceš za každou cenu někoho, kdo nestojí ani o závazný vztah s tebou. Chceš dvě věci, které se navzájem vylučují. To je jako bys chtěla být černovláska s blond vlasy. Musíš si ještě srovnat priority. Pokud je pro tebe tak důležitá rodina, musíš chtít hledat někoho kdo ji s tebou bude chtít mít. Pokud je pro tebe tak důležitý on musíš prozatím na rodinu zapomenout.

Až budeš mít jasno, co opravdu chceš, bude pro tebe snazší i oželet to, co ti brání mít to, co doopravdy chceš.

Jak prosté, milý Watsone.

Ono je také problém v tom, že se nemůžeš zamilovat na povel do někoho, kdo s tebou tu rodinu chtít bude a na povel se také nejde odmilovat. Ono to tak jednoduché není, jak popisuješ a myslím si, že jestli se někomu podaří najít vhodného partnera pro rodinu, nebo ne, nejde vlastními silami ovlivnit. Do koho se zamiluješ, si nevybereš.  

Že TY něco nesvedeš neznamená, že to nejde.

Ale to už jem tu s tebou probírala jen já nejmíň stokrát a po stoprvé si to odpustím.

Věř si ve vlastní neschopnost, když chceš.

Jen ordinovat ji i ostatním by sis mohla odpustit.  

K dětem nějak zvlást vřelý vztah nemám  a tak si nepotřebuji nic dokazovat, protože jsem po nich nikdy netoužila. Takže o založení rodiny ani neuvažuji.     

 S těma ušima si ani nedokážu představit, že bych to zvládla.   Kdyby se přeci jen náhodou stalo, že bych dítě měla, tak určitě né proto, že bych ho chtěla já.   

Takze ty se dokážeš zamilovat do každého, na koho si ukážeš prstem? To máš teda zvláštní dar a to je ti  co závidět. Hodně lidí by to tak chtělo mít, jako ty.    Nemyslím si, že by to bylo tak jednoduché, jak popisuješ ty a to ani za pomocí různých psychoterapii se mnohdy nepodařilo dosáhnout žádoucích výsledků.   Určitě jsou případy, kdy to pomohlo ale těch je podle mě menšina. Většinou se dočítám, že se to nepovedlo.   Já sama sice na terapii jdu, ale v životě jsem se už naučila neočekávat žádné zázraky.