Téma: Otec mého dítěte si našel jinou ženu, chci ho zpět

  Já taky nechápu..... Nechci být zlá, ale při čtení Tvého příběhu mě napadlo: Co sis nadrobila, to si sněz..... Pokud chceš začít s čistým stolem, tak ale bez naléhání na partnera. Pokud on necítí, že jsi ta pravá, tak jej ani párem volů nedonutíš se vrátit k Vám. Respektuj to a začni znova a sama. Bude to boj, ale po čase bude lépe, malá poroste, bude samostatnější a Ty budeš mít volněji. Hlavně se nelituj a nesváděj nic na druhé, měla jsi mít rozum......

Svou úlohu trubce splnil, tak ho nech jít. Podle toho co a jak píšeš, už stejně víceméně funguješ sama. Je dobře, že máš podporu ve své rodině a mohou Ti s malou pomoct. Nech přítele jít, pro vás oba by to bylo prodlužování čehosi a pro malou by to taky nebylo dobré. Omlouvám se za "tvrdost" a přeji hodně síly

Já se nelituji a už vůbec nesvádím něco na druhé. Měla jsem mít rozum v souvislosti s čím? Já nelituju ani sekundu že mám malou, já jsem ji chtěla a jsem moc ráda, že tady je. Co se týče chyb a svádění viny - myslím že to je tak 50:50.

HoPe, otec malé v Tobě vidí moc silnou ženu, která ho vlastně nepotřebuje. Možná, kdyby viděl trochu zranitelnosti, bylo by všecko jinak. Měl by cítit, že ho potřebuješ, že k němu něco cítíš.... nejen, že "splnil úlohu".

Barčo přesně jsi vystihla jednu z hlavních věcí, které jsem dělala špatně, řeklo mi to víc lidí z mého okolí. Já působím navenek hodně silně, spoustu jsem toho dokázala, ale jsem hodně citlivá a spousta věcí mě trápí. Jenže já v takových případech postupuju kontraproduktivně: vytvářím tlak a snažím se to vynutit. V případě neúspěchu se tlak stupňuje... úplně špatně. Já jsem to pochopila asi před dvěma měsíci a od té doby se mu to snažím říkat, že ho a jeho pomoc potřebuju, že je pro mě důležitý, byl dost překvapený že mě to "přiznání" tak vzalo. Čekal pohromu a místo toho jsem se sesypala..... Když budu upřímná, on taky když to jde tak snaží mi pomoci, byli jsme spolu v poslední době na výletech, o víkendu hlídal malou... Jenže je to celé emočně odtažité a a já teď vím proč. Minulý týden jsem kamarádce říkala, že jsem si jistá, že kdyby přišla nějaká šikovná baba která by zahrála na strunu chvály a potřebnosti tak je pryč. A ono už to tak dopadlo....

Dopadlo - nedopadlo, Ty máš v ruce něco, co ta druhá nemá.... z toho vycházej a tam chval. Na tu, jak Ty říkáš - strunu - máš šanci zahrát a dát věci do pořádku. Ty víš, co chceš a víš, jak to dostat. Otázka je, jak zvládneš sama sebe, jak se naučíš dávat city a slabosti najevo. To, že je máš, nestačí.

Barčo ty si myslíš, že to není ztracený? Já se v tom momentálně melu... Jestli to jsem schopná v momentálním stavu zvládnout. Nevím právě, jestli je ještě možnost "to dostat".

 Píšeš, že miluje malou a vychází Ti vstříc. Podle mého názoru bys s ním měla řešit jen  nezbytné záležitosti a jinak  - být milá a klidná, to nic nestojí.   Zatím si myslím, že ho hlavně stresuješ a od toho utekl. Ztracené to určitě není, je mezi Vámi pouto (dítě, na kerém mu záleží). Hlavně se uklidni a začni myslet čistou hlavou. Bylo přece něco, co měl na Tobě rád, než se to pokazilo....

Být milá je další zásadní bod. Prý nejsem resp. jsem příliš málo. Zajímavé je, že když se nehádáme a neřešíme (já se spokojím s danou situací) tak máme celkem pohodu - chodíme na výlety a domluvíme se v klidu. Až na poslední dobu, kdy ode mě vysloveně utíkal - asi za ní. Jenže ta pohoda trvá den, dva, tři a pak je zase nějaký stress a hádka.

Určitě tam bylo spousta věcí a řekla bych i velký cit. Mě je líto, že jsme nikdy ani nezkusili žít normálním životem.   Ona je nová, další šance na šťastný život (tak to nazval), kterou zřejmě se mnou už pohřbil. Už to trvá moc dlouho... mě to taky nebaví, hlavně pořád řešit nějaké krize. Chce klid a já taky. On si našel někoho mimo, já se pořád snažím o něho... ale když se snaží jen jeden tak to prostě nemá šanci.

Ano, když se snaží jen jeden, nemá to šanci. Ale když se uklidníš a přestaneš tlačit na pilu, zpozorní.... ona už po pár měsících taky není tak úplně "nová" a jeho častá starost o dítě může ten klid taky nabourat. A může se stát, že najednou pocítí větší klid u Tebe. Je na Tobě, jestli to tak bude.

To je fakt výzva    za zkoušku to stojí resp. zkusit se to musí. Co mám dělat teď bezprostředně? Je to pro mě dost těžký neřešit to resp. zůstat bez kontaktu - pořád přemýšlím jestli je dneska večer u ní či kde....

Tys něco podobného zažila?

Kvůli malé jste stejně v kontaktu, ne? A začít musíš stejně u sebe. Prostě nedávat najevo žárlivost a strach o budoucnost, snaž se aspoň vyvolat zdání klidu, být milá, řešit jakoby v pohodě, co je potřeba, povídat na společná témata, netýkající se toho, v čem se neshodnete. Musí Tě vidět takovou, jakou Tě chtěl.

Tvoje otázka.... je mi 52 let, nějaké zkušenosti mám a myslím, že o životě už taky něco vím.

V kontaktu jsme, ale já jsem teď u své rodiny. Vracet jsem se chtěla na pár dní příští týden.

Upřímně řečeno - nejsem blbá když stojím o chlapa ktery moc nestojí o mě, peníze nemá, neví co chce a nejmladší už taky není?

No vidíš, žádnej mladík, Ty v rozpuku ... blbá nejsi... a že o Tebe nestojí? Ale stojí, akorát že to ještě neví 

Jsi zlatá, moc díky za pomoc.... Je to v podstatě o tom, jak to zvládnu já.... ty bys teď čekala až se ozve on?

Záleží, jak to máte domluveno kolem malé... ozvala bych se mu, pokud by šlo o ni.... a ono by se něco našlo...

Momentálně nijak. Dělala jsem nějaké fotky, ty bych mu mohla poslat emailem. Zítra by se měl ozvat ohledně mého bytu - chodí vyzvedávat poštu.

Moje matka - v tvém věku - si myslí, že kdyby nás chtěl tak by se choval jinak a už dávno by s námi byl. Její názor je, že mi to za to nestojí a abych se na něho vykašlala....

Nezáleží, co si myslí máma, nebo kdokoli jiný, protože my Tvůj život nežijeme... ale Ty s ním máš dítě, stojíš o něj... a psala jsi, že se chová, jako když sám neví, co chce. Já vím, je to těžký..... ale za pokus to stojí, ne? A kdyby opravdu neměl vůbec žádný zájem, ani tu blbou schránku by Ti nevybíral... a o zájmu chlapů o své děti bychom mohly povídat a povídat... ale on zájem má.

A taky říkal na moje snahy v minulých měsících, že to je bohužel pár měsíců příliš pozdě..... proč jsem mu to neřekla dřív?

Stalo se.... to už neřeš a koukej dopředu.

Trochu nerozumím tomu že tvá matka je v Barči věku - máš tu uvedený věk 40, takže mi to nějak nesedí - ale zase to dává smysl tomu, proč bys tak tlačila na dítě. Barča tu v podstatě všechno už napsala, jenom jedna drobnost - chlap musí mít pořád pocit, že rozhoduje, a že je pánem situace. Ve skutečnosti o většině věcí rozhoduje žena , vtip je v tom přesvědčit chlapa, aby s tím nápadem "přišel sám". Ty ses rozhodla že chceš dítě, a přes jeho jasné ne ses tak zařídila - přitom by stačilo investovat trochu energie do projektu "dobrovolné otcovství" a jistě by o tom začal aspoň uvažovat... Píšeš že o tom věděl, ale sama uznáváš, že to bylo proti jeho vůli. Zákonitě si musí připadat jako s prominutím vocas, jehož slovo nemá žádnou váhu. Využila jsi ho čistě pro oplodnění bez ohledu na to, co to udělá s vaším vztahem - jako bys s ním opravdu už nepočítala. Proto taky nebylo pro jinou problém zvednout mu ego natolik, aby cítil potřebu být s ní. Dobré je, že si své chyby uvědomuješ, a myslím že pokud se budeš chovat tak, jak ti tu už barča psala, je opravdu hodně velká šance, že se zase "vrátí". Ale musí být on, kdo má u vás doma koule, jestli mi rozumíš... a to i v případě, že dojde na další konflikt obdobné závažnosti jako je mít / nemít dítě. Jasně že nemusí být po jeho - ale on to nesmí poznat

Holka radu Ti nedám, protože... sklízíš, co jsi zasela!

Prosadila sis dítě i když ho Tvůj partner nechtěl a teď brečíš, že nejsi schopná se sama postarat? Co od ostatních lidí vlastně chceš? Aby převzali zodpovědnost za Tvá rozhodnutí??? Proč by Ti měl kdokoliv pomáhat a brát na Tebe nějaké ohledy, když jsi je nebrala Ty?

Chtěla jsi dítě, tak ho máš. To, že jí má její otec rád je v naprostém pořádku a že nemá rád Tebe? i to je v pořádku. S čím kdo zachází, s tím také schází a i když nejsem zlomyslná tak musím říct - Dobře Ti tak, jen Tvého dítěte je mi líto, že má takovou mámu jako jsi Ty!

Veselko, moc příkrý soud, ne? Jestliže partner dítko nechtěl, pak mohl používat kondom. Ty by ses nechala pak vyhnat na interrupci, přesto, že bys je chtěla?

Víš Barčo, já to vidím tak, že jestliže byl dítě problém, tak s ním ani příliš nepočítal a celkem blbě předpokládal, že se to prostě nepovede. V tomto a podobných případech je prostě ten muž pro ženu hlavně zdrojem semene.

Interupce není nic, co bych považovala za přínosné, zvlášť pokud ona to dítě tak moc chtěla. Co však vidím jako zásadní, je fakt, že ona to dítě chtěla, on ne a tudíž to bylo její rozhodnutí.

Já zase tak moc nevěřím na to, že se to stalo prostě jen tak.... buď byly problémy s otěhotněním a v takovém případě zcela jistě dělala další kroky k tomu, aby se těhotenství podařilo, jen vysadit antikoncepci vážně nestačí a nebo žádný takový problém nebyl....

Jasně, jsem zaujatá v těchto věcech. Jednoduše protože si žena prostě udělá co sama chce aniž by myslela na následky a pak chce, aby její problém řešil ještě někdo další a ano, vidím to jako její problém, nikoliv jejich. Už jen protože si chtěla chlapa dítětem k sobě přitáhnout, přestože jejich vztah nebyl v pořádku.

Domnívám se, že by žena jako nositelka dítěte měla být mnohem víc zodpovědnější a hlavně umět si důsledky svého jednání nést sama, když se o nich sama rozhodla.

Nebo Ti připadá zodpovědné dotlačit chlapa do dítěte, když on ho nechce a vůbec mít dítě s člověkem, když vztah nefunguje jak má? Mě ne.

Tak já bych to chápala tak že šlo o věk. Jakože pokud je pisatelce 40, byla to poslední šance, a než by sehnala jinýho a byla s ním dost dlouho na to aby jí udělal dítě, už by bylo úplně pozdě. Což ji samozřejmě neomlouvá že šla "přes mrtvoly", ale těžko soudit ženu která ví že bude mít dítě teď, nebo nikdy, pokud člověk sám v takové situaci nebyl... (na druhou stranu, pokud je její matce cca 52, a HoPe má tedy okolo třicítky či dokonce ještě méně, je to opravdu těžce nezodpovědné a naprosto neomluvitelné, protože vůbec nemyslela na to do jaké "rodiny" se rozhodla dítě přivést... )

Já to chápu tak, že se zcela sobecky rozhodovala jen proto co chce ona sama, aniž by přemýšlela nad důsledky. Ten věk není až tak rozhodující, i když mě to také zmátlo... na druhou stranu, může její matce být třeba i 57.

Mojí matce je 59 a měla mě ve 19 (tenkrát to bylo normální). Není tedy úplně ve věku mé matky, ale moje máma je velmi vitální (nechtěla jsem tě barčo urazit... )

Nechci a nebudu tady diskutovat věci, které jsou minulostí. Ta se změnit nedá. Vždycky je jednoduché kritizovat rozhodnutí ostatních - nejsme v jejich situaci. Existuje přísloví: Nevíš, jak se v botech chodí, dokud je neobuješ. Až obuješ "moje boty" pak se můžeme dohadovat o tom, jestli jsem něco řešila správně nebo špatně. V konečném důsledku si o tom může každý myslet co chce     Sobectví - nojo. Mít děti je v zásadě vždy sobecké rozhodnutí.

Dítě jsem chtěla a starám se o ně. Starám se zodpovědně, věděla jsem, že ho uživím sama a nemyslím si, že jednám nezodpovědně. Ale jak jsem již napsala, není to momentálně aktuální, nebudu to diskutovat,   prostě to tak nyní je a změnit se to už nedá. Obhajovat se nebudu, následky si nesu sama, nikomu - a už vůbec ne tobě veselko - je nevnucuji. Mám pocit že u tebe je to osobní - něco špatného se ti přihohdilo? Já za to nemůžu, fakt ne.

Nechtěla jsem si ho dítětem přitáhnout, vždyť on dítě nechtěl? Proč bych to dělala tak blbě? Navíc - dítětem si nikoho nepřitáhneš, já nechci aby se mnou byl kvůli dítěti ale kvůli nám oboum.

Mého dítěte ti nemusí být líto, starám se o ni velmi dobře a myslím si, že se bude se mnou mít prima. Mě je líto lidí, kteří jsou zlí....

Neměla jsem žádné problémy otěhotnět a stalo se to dokonce 2x. Ale to tady nechci probírat. V každém případě jsem pro to nedělala nic jiného než že jsem vysadila antikoncepci. Dříve jsem děti nechtěla a tak jsem je neměla   Nikomu jsem semeno neukradla, mám otce svého dítěte velmi ráda, neznásilnila jsem ho a spali jsme spolu oba dva z vlastního rozhodnutí. Mé svědomí je čisté.... To je všechno a jestli má někdo potřebu na mě plivat, tak prosím ))  

Co mě zajímá je tohle:

Ty ses rozhodla že chceš dítě, a přes jeho jasné ne ses tak zařídila - přitom by stačilo investovat trochu energie do projektu "dobrovolné otcovství" a jistě by o tom začal aspoň uvažovat...

Jak by taková investice měla vypadat? Já jsem investovala z mého pohledu dost, alezajímalo by mě co konkrétně máš na mysli ty?

a tohle:

tip je v tom přesvědčit chlapa, aby s tím nápadem "přišel sám".

To mi nejde. To vím. Potřebovala bych to někde okoukat nebo načíst nebo jak na to? Já mám silné mužské vzorce jednání (jsou pro to důvody)  - přímost, direktivnost, síla....   Na tom si teď celkem lámu zuby.

P. S: Ještě jsem chtěla dodat pro ty kteří mi to "přejí": Děkuji. Já jsem sice momentálně nešťastná a řeším, ale vcelku jsem spokojená, protože mám co jsem chtěla.   Finančně problém nemám a vše se časem vyřeší. Jsou horší situace....

Ještě chci dodat, že s podobnými reakcemi jsem počítala, že to určitě někoho bude rozhořčovat natolik, že bude házet špínu. Každý má jiné představy a jiná přání. Já taky spoustu věcí nechápu a nerozumím jim, ale ti, co to dělají, pro to důvody mít budou.

Napadá mě konkrétní dotaz: Dřív jsme hodně cestovali, je to náš společný koníček. Napadlo mě, zda by nebylo fajn nějaký krátký 3denní víkend. Holčička už na to je velká,   někde do hor by to bylo fajn.. On na to nemá peníze, já ano, nemám problém to zaplatit. Jak mu tuto myšlenku implementovat tak, že na to přišel on?

Tak konkrétně tohle by asi právě teď prokoukl a navíc bys ho ponížila zaplacením celého výletu. Počkej s tím, až bude mít čas zaznamenat změnu u Tebe. Pak se dá výlet předem naplánovat a svést na zdravotní důvody u malé...

Barča má naprostou pravdu. Ty "chlap" máš peníze, takže chceš vzít svou ženušku a dítě na hory. Tímhle mu fakt ego nezvedneš. On chce mít pocit, že je lovec a ochránce rodiny, a ne vořech, kterýho si s sebou vezmeš na dovolenou... Pokud chceš na hory, fajn. Ale dej mu důvod, nějakou záminku, jak by na to přišel on sám. Třeba jak píše Barča - že holka pokašlává a že doktor doporučoval zkusit s ní jet na chvíli ven z města na čerstvej vzduch, a že ti to dělá starosti... Nech ho, aby to vymyslel sám. Nebo někam vystav fotku, kdy jste spolu byli na horách, a až bude u tebe, zasněně se na ní koukej a řekni něco jako že to bylo tehdy nádherný. Naveď ho správným směrem a když z něj vypadne to co chceš, náležitě ho pochval, buď nadšená. Vždycky jde ale o načasování, nesmíš to uspěchat. Být tebou, zkusím si to napřed na "menších věcech" než je výlet na tři dny. Stejným způsobem jsi měla postupovat u toho dítěte. Má holku rád, rád se o ni postará. Takže není vysloveně vysazenej proti dětem, dost možná nechtěl dítě jen z trucu. Neříkat mu JÁ chci dítě, tak mi ho udělej. Ale třeba když vidíš maminku s kočárkem, zavzdychat, že se bojíš že ty už mít dítě nikdy nebudeš, že po tobě nic nezůstane. Po vás. Jasně že ti napřed řekne že on dítě nechce. Ale ty máš zase zavzdychat a říct "vždyť já vím, mě to jen najednou přišlo líto" a smutně se koukat na kočárek... Nenutit ho, netlačit do ničeho. Nechat ho, aby se mu ta myšlenka postupně začala líbit, a klidně mu pak i říct "nene, nechci abys to dělal jen kvůli mě". Jo, je to manipulace Ale dělaj to všechny A navíc je to pořád lepší než cesta, kterou ses vydala sama. Jak dlouho by to trvalo záleží na konkrétním chlapovi a závažnosti problému, ale šlo by to.

A to že ti nevolá? No, dost možná té nové začalo vadit že ti pořád vybírá poštu a kontroluje byt - podle mě je to začátek konce. Takže chvíli se nechá omezovat, a vzápětí mu dojde, že mu s ní už vůbec není tak dobře jako dřív, a rád se vrátí k matce svého dítěte, která je na něj milá a obdivně k němu vzhlíží - protože to je to, co chlap potřebuje ke štěstí - dobrý jídlo, péči a obdiv.

Barčo, momentálně ztrácím nervy.... Slíbil že se podívá dneska do mého bytu, normálně je 100% splehlivý, ale neozval se. Tak jsem volala, telefon má vypnutý, což se stává pouze vyjímečně a když tak pak volá zpátky. Samozřejmě mám kino v hlavě a nervy nadranc.... klasická situace vedoucí k výčitkám a hádce. Kromě toho pukám momentálně žárlivostí

Uklidni se, třeba někde je a nemá nabíječku. A ano, právě tuhle "klasiku" musíš zvládnout, aniž bys hlesla. On už samozřejmě očekává reakci a přijde první překvapení, že se něco děje. Znejistí.... Tak hlavu vzhůru a klid....

Banánku   Já se fakt musím smát, když to čtu... Já jsem nějak vždycky byla spíš chlap a moc se mi to nevyplácí. V noci jsem o tom přemýšlela a ani se v podstatě nedivím, že to tak dopadlo. Obdiv z mé strany 0, spíš při každé příležitosti omlátila o hlavu, jak je neschopný, že nemá čas, jak to nezvládá a že neumí ani vydělat peníze.... Jídlo - to ano. Péči? Hmmm spíš ne. Ale já si myslím že u nás to je hlavně o tom obdivu a té mužské roli.

Na druhou stranu - když jsme se poznali byla jsem celkem úspěšná podnikatelka, měla jsem vlastní firmu a běhala jsem v kostýmku po schůzkách přes den a po večerech v barech ) Před tím jsem dělala 20 let vrcholově sport, s chlapy, tam jsem od nich právě převzala vzorce chování. Byla jsem zvyklá si vyřídit všechno sama, buť to zvládnu nebo ne.   To co popisuješ mi už říkala moje máma před rokem. Já jsem nad tím ohrnovala nos, že to je nedůstojné, někým manipulovat a když něco chci tak to řeknu přímo.   V praxi když jsem to viděla tak jsem si říkala - je ten chlap tak blbej že to nevidí? A dneska...   kdyby existoval kurz tak bych tam už naběhla   Banánku nechceš si otevřít kurzy - myslím že bych nebyla jediná )

Budu to zkoušet na malých věcech - potřebuji nakoupit (zase mě berou bolavý záda, nemůžu nic nosit) a když už je tady tak bych mohla něco uvařit.....   Taky by mohl s námi jít na plavání, malá je tak roztomilá a škoda že nevidí jak umí plácat do vody (asi tak nějak? )

Myslím si, že zamilovaný není, to se pozná a tak nepůsobí. Působí spíš zdrchaně a je hotový (to mi potvrdili i nezúčastněné osoby).   Moc času s ní asi taky netráví, poslední víkendy byl hodně s námi (nebo se synem).   resp. doma (byli jsme u něho i neohlášeně... ). On mi dokonce jak se to provalilo řekl, že by si přál rodinu kam by se vracel a těšil se na ni (to jsem tedy zírala, před 2 lety to odmítal), ale že se mnou to nejde. Že ta nová je jakási další šance....

Holčičku má moc rád, taky je to nejkrásnější holčička pod sluncem )) Důvody pro jeho odmítnutí dříve byly: Jsem na to moc starý a nemůžu si to dovolit. Chlap má živit rodinu a to já nemůžu. To jedno je subjektivní, nejmladší ale skutečně není a to druhé je fakt.   Na racionální argumenty z mé strany nebyla odpovídající reakce...

Co mě fakt hodně bolí je fakt, že ji už vzal do své rodiny, kde jsem já momentálně persona non grata. To mě celkem převálcovalo. Já tam nesmím a on si tam vezme novou babu a k tomu v době, kdy má maličké miminko. Dokonce tam ani pořádně nevzal holčičku, je to u nás bolavé téma. Strašně me to vadilo, že se ani nezajímají o miminko, které za to přece nemůže, přece je to babička, strejda  atd. (on má 5 sourozenců).   Jeho rodina mě nemá ráda proto, že se mnou není šťastný.   Já jsem se s nimi neviděla už téměř dva roky (když začaly naše problémy). Dost jsem mu to předhazovala, protože mě to hodně štvalo a i bolelo. Pak jsem před 14 dny vzala mimino a jela za ním, dala mu ji do ruky a řekla jestli by ji nechtěl ukázat babičce a dědovi a kdyby brečela ať se s ní hned vrátí.   Co s tímhle staveništěm?   Snažím se na to nemyslet, ale je to hodně bolavý....

Kurzy si otevřít nechci, zas takový odborník opravdu nejsem a hlavně si myslím, že tohle má v sobě každá žena... sama vidíš že když chceš, napadají tě skvělé záminky hlavně ale nezapomeň oněmět úžasem, až on přijde na to, co po něm chceš nešetři chválou, a neboj se že bys to přehnala - není nic slepějšího než mužské ego - zvlášť když zrovna roste kromě toho, můžeš si stokrát myslet že se nedokáže postarat, ale jinak je to v podstatě to nejhorší, co můžeš chlapovi říct. "Jsem na to moc starý a nemůžu si to dovolit. Chlap má živit rodinu a to já nemůžu. " - ty že seš starej? tak jak je možný že podáváš takový výkony jako včera večer, hm? a vím, že si nemůžeme zrovna vyskakovat, ale nepochybuju že ty bys to zvládnul... zvládnul jsi i podstatně náročnější věci! možná ti to připadá průhledný, ale věř tomu, že chlap to neprokoukne když mu místo toho řekneš "jo, já vim že se postarat nedokážeš, ale naštěstí já dokážu uživit dítě i tebe", je to pro něj jako bys mu dala železnou tyčí do koulí. S jeho rodinou může být docela problém, zvlášť pokud holku berou jako "kukaččí mládě"... dost záleží na tom co je to za lidi, některé tchýně jsou vcelku v pohodě, některé zlaté, a některé nejlépe dva metry pod zemí a s tím toho ty moc nenaděláš. šanci bych viděla v tom, aby jim on přišel malou ukázat a prezentoval ji hrdě jako SVOJI dceru, nikoliv jako "dítě, co má s TAMTOU". Pokud si ji zamilují a přijmou ji jako svojí vnučku/neteř, časem přijmou i její matku. Ale když budeš tohle řešit, postupuj opatrně a nezapomeň, že ty musíš být za každou cenu ta hodná.

  Chiqui a co myslíš že se stane, až to divadýlko přestane hrát?   Myslím, že přetvářka a faleš je zrádná a daleko se s tím člověk nedostane. Ale je to pouze můj osobní postřeh.....

Bublina splaskne.

Jsem přesvědčená o tom, že žena by měla muže umět směrovat, ale to co píše Chiquita je... dě. lat z chlapa debila. A dejme tomu, že je ten chlap idiot a žena schopná manipulátorka, pak to může fungovat dlouhodobě. Pokud je, ale jen trochu chytrej a ženská se prostě jen přetvařuje, tak to praskne a bude ještě hůř než dříve.

Chiquito, mužští jsou ve své podstatě "jednodušší" stvoření a je třeba je chválit a dávat jim najevo jak jsou pro nás důležití. Ovšem nejsou to většinou hlupáci bez mozku, kteří naletí na každý žvášt o tom jak jsou skvělí... a podvod vždy zůstane podvodem.

 Já si myslím to samé. Kvalitní vztah se na tomhle stavět nedá. Ten chlap se očividně už rozhodl a nějaké hrané ťuťu-ňuňu, nevím....... Každého věc.....

Ale Banánka po Hope zas nechce, aby s ním jednala stylem "jééé, ty jsi tak šikovňoučkej, co já bych si bez Tebe počala"(viz třeba film "Ten svetr si nesvlíkej"), ale jak říkáš-muži jsou jednodušší, ale HoPe fakt není žádná pipka, aby to až tak hrotila. Myslím, že se nebude zas nějak pitomě přetvařovat a jednat jen kv. chlapovi proti své přirozenosti. Nic ve zlém, Veselkoooo, chápu dobře, jak  to myslíš, jen mám dojem, že HoPe není ten typ. Jen od ní na to není zvyklý, tak bych spíš radila hlavně po-ma-lu.

Nejde o to, dělat z chlapa deb*la... a ani si nemyslím, že by to tak Chicquita myslela. A ani nejde o splasknutí bubliny, ale o osvojení si ženského chování. To přece není podvod. Naopak, která si myslí, že být za každou cenu "upřímná" je pro chlapa nějaké terno, tak si zadělává na problém. Malý příklad.... řekni chlapovi, že bys uvařila ten guláš lépe.... a budeš si ho příště vařit sama... pokračuj v tom a nebudeš to už mít ani komu říkat.

Přesně tak... Rozhodně nemyslím, že má dělat z chlapa debila. Jen že z něj nemá dělat vocase, kterej je k ničemu. Že nemůže čekat že se k ní chlap bude vracet rád, pokud ona zastává doma mužskou roli, o všem rozhoduje, a ještě mu předhazuje že on se postarat nezvládne. Že nemá všechno plánovat, ale nechat to na něm - už proto že když to "vymyslí" on, nemůže jí to pak vyčítat. Nemyslím si že je to faleš a přetvářka, chválit chlapa a dávat mu najevo, že plní svou funkci dobře, případně nechat si pro sebe poznámky typu "vyděláváš málo"... Samozřejmě, pokud bude milá, on se k ní vrátí, a pak jí ujedou nervy a vyjede z ní nějaká jedovatá poznámka, "bublina" splaskne. Každopádně, pokud se nezkusí kontrolovat a chovat žensky, ani se k ní nevrátí... A nemyslím že je nemožné, aby se naučila jak s ním komunikovat, co je vhodné říct a co je lepší jen si myslet - asi jako chlap by měl sledovat kdy má žena v kalendáři poznámku kadeřnice a náležitě pak pochválit změnu, přestože žádnou nevidí, a nechat si pro sebe že na bílé kalhoty má dotyčná trochu moc velkej zadek. Mrzí mě jestli to vyznělo že má z chlapa dělat debila, tak jsem to určitě nemyslela - ale na tom že pokud chce mít doma spokojenýho chlapa, musí ho krmit, chválit a opečovávat, na tom trvám.

Tak určitě se shodneme na tom, že jen spokojený chlap se rád vrací domů.

Mě šlo o to, že vlastní přirozenost se nedá dlouhodobě úspěšně zapřít a manipulaci jako životní styl neuznávám.

To, že se o vztah a tedy i o partnera musí pečovat a dávat mu najevo, že je pro mě důležitý, nepopírám.

Mě šlo o to, že pokud jde o tak zásadní rozhodnutí jako je mít dítě, kdy ona rozhodně nechtěla ustoupit, ani ho opustit, je lepší pozvolna ho přesvědčit, že dítě chce taky, než se prostě zařídit po svém a jeho přání ignorovat (i když tedy pokud se nechránil, je to svým způsobem tichý souhlas - ale samozřejmě nemohla čekat, že to dopadne dobře) - myslím že máme v podstatě stejný názor, rozdíl je jen v tom, že ty neschvaluješ to že si dítě vůbec pořídila, a jako ideální řešení bys viděla, aby zůstala bezdětná, a nebo ještě rychle uhnala někoho ochotnějšího. To už ale změnit nemůže, takže já tohle neřeším, nakolik to bylo morální nebo ne (konečně nebyly jsme u toho, a pak se těžko soudí zda to od ní bylo nečestné, nebo on byl prostě vůl) - já se snažím HoPe vysvětlit, že tímhle stylem jí uteče každej chlap, pokud je aspoň trošku chlap a nenechá si tudíž od své ženy s.. t na hlavu, a jak napravit to, co pokazila... Co se týká manipulace jako životního stylu, myslím, že každá žena je svým způsobem manipulátorka - i když třeba v nepodstatných věcech, ženy prostě neříkají věci přímo aby dostaly to, co chtějí, a většinou to stejně nakonec dostanou. A i to je manipulace - tys to nazvala tak hezky,   "směrování muže" , ale pořád je to to samé...

Ahoj HoPe, byla jsem a prakticky ještě jsem ve stejné situaci. Jenže má dcerka má už 2 roky. Žiju sama, starám se sama, platím sama, taky jak píšeš, že to zvládáš. Taky mi to bylo vyčítáno z jeho strany, že jsem moc samostatná. Jenže řekněte mi jak nebýt, když mě nechal v těhotenství, po porodu s bytem, úvěrem, dalším dítětem z prvního manželství a nikdo se mě neptá, jsi dost silná, zaplatíš složenky, nakrmíš děti. Ne, myslím si, že děláš co můžeš proto, že ti nic jiného nezbývá. Já mám jen problém v tom, že on dítě nejdříve nechtěl, ale pak sám přišel, že ano, že ví, že mám děti moc ráda. Po otěhotnění napoprvé utekl. Ze strany odborníka byl označen za vztahového hysterika, utíká pořád, spíše už s námi ani nebydlí, mezitím měl 2 známosti, kde jsou nepátrala jsem. Chci ti říct jen jedno, uvědomila sis své chyby, možná jsi dávala najevo svou převahu ve vztahu, ale taky si myslím, že někdy nic jiného v dnešní době vůbec nezbývá. Myslím si, že si dáváš za vinu hodně, ale vina je přece vždy na obou stranách.   Píšeš, že jej máš pořád ráda, jenže je jedna krutá pravda, k tomu musí být dva se zájmem, s účastí. Chápu to, tak jak už tady radili, buď vstřícná, pohodová, protože to malá potřebuje, ale nenechej se sebou vláčet jako s hadrem, že když se druhému budete hodit do života, objeví se, jinak zase zmizí. Ono to totiž není zrovna nejlepší příklad pro výchovu tvé dcerky. Držim ti palečky

Barčo tak to vypadá že si nabíječku zapomněl na celý dnešní den   Ne vážně, nereaguje, nebere telefon a nezavolá zpátky. To jsme ještě neměli.... Předpokládám že je u ní a "nemá čas ani chuť se se mnou bavit".... Možná je to blbost ale mě fantazije říká tohle. Zřejmě tím, že se to provalilo je to teď legitimní a necítí se být nějak vázaný či co.

Volala jsem mu dneska 2x (kvůli malé) ale nic. Připadám si už zase pěkně pitomě. Volat mu už nebudu ale jsem rozhodnutá chovat se mile až se ozve a neptat se, kde byl a proč se neozval dřív. Pěkně těžký

Budu Ti držet palečky, ať to zvládneš.  

Ahoj Barčo,

nejnovější vývoj: Fakt jsem měla už dneska strach tak jsem mu volala do práce. Vzal si dovolenou (čtvrtek a pátek). Do práce jsem mu volala poté, když jsem poslala sms že mám strach jestli se mu nic nestalo a pořád žádná odezva.

Docela mě to nadzvedlo, protože alespoň blbou sms mi poslat mohl, že odjíždí, na můj byt a sliby kašle a že mi nehodlá odpovídat. Fakt jsem měla nahnáno protože tohle se mi zatím nestalo.

Taky jsem dneska telefonovala s jeho rodinou a jsem dost na rozpacích, zda ho vůbec ještě chci. Dozvěděla jsem se totiž pěkné věci. Bylo mi vyčteno např. i to, že on chudák musel jet 20km za mnou aby mi nakoupil, když jsem ještě v lednu v šestinedělí jak byly ty mrazy nechtěla malou tahat ven. Že nejsem schopná si to zorganizovat. Že on mi říkal dlouho že děti nechce (to je dobrý, ale říkat je málo, když děti nechci tak neříkám ale chráním se). To už tady ale bylo. Že jsem se neozvala dřív (to je vzájemný) a ještě spoustu dalších nepříjemných věcí.

Tak tady teď sedím a říkám si, jestli to má vůbec cenu za týhle situace, protože těch stavenišť je hodně. To co on navykládal svojí rodině je celkem síla. Ono je v podstatě celkem jedno, za jakých okolností malá vznikla, je to zodpovědnost a místo aby mu rodina řekla, že by se měl starat tak ho litují a podporují v opaku. A on se nechá, chová se fakt jak 15 letý...

Co si o tom barčo myslíš?

Tak od konce.... své rodině řekl věci tak, aby od nich slyšel to, co slyšet chce. Musíš uznat, že v opačném případě by se jejich zájem přenesl jinam a to on nepotřebuje. Takže to bych pominula. Přemýšlím o tom, proč Ti neřekl, že odjíždí, ačkoli jste spolu mluvili.   Kdybys mu byla opravdu lhostejná, klidně by to přece řekl, ne? Při případné scéně přece není problém položit telefon.   Smiř se s tím, že máš ráda sraba, který chce Vás obě a protože mu to zatím vychází, nemá proč by mluvil pravdu v rodině a ani Tobě (nejpíš i ta druhá věří, že pravdu zná). Zvykl si na jistotu u Tebe, u ní... i u rodiny. Jediná cesta opravdu je - mu tu jistotu vzít. A pak se ukáže. (Proč asi vypl telefon? Protože té druhé by Tvůj případný telefonát vadil, takže už i tam něco skřípe. )

Nechci se přetvařovat, ale skutečně od srdce změnit své chování. Ale koukám že i on mění a to mě docela rozhodilo. To že tohle nebude chtít žádný chlap je mi jasné, i to je důvod proč se tím zabývám. To že se dlouhodobě přetvařovat nedá je fakt.

Navíc mi bylo od rodiny právě řečeno že se do toho nechtějí míchat ale zřejmě je už pozdě a že bych měla akceptovat když nebude chtít. Já si myslím že to vyřešené není. Ale oni jsou tak strašně proti mě že si myslím že to nemá cenu. Nevím jak jim malou prezentoval, nebyla jsem u toho. Ale přišel s tím, že mě pozdravují a že je zlatá.

Tja, určitě je teď s ní na výletu a já to nezvládám. Navíc když se chová jak se chová. Zřejmě se rozhodl dost narychlo, dovolenou si bral ve středu. Měla jsem o něj strach a volala jsem mu do práce. Teď si připadám jako pipina. Znova o tom uvažuju jestli to vůbec má cenu. žene mě to do reakcí typu:

Na výlety peníze máš ale nám nic nedáváš resp. alespon jsi to mohl oznámit.

Říkám si, že jsem tam neměla volat, ale chtěla jsem jim nabídnout aby se seznámili s malou. Na to jsem se dozvědela dost nepěkných věcí a docela mě to vzalo. I to, že je pozdě a že se nechtějí seznamovat s malou když pak nebudou mít možnost ji víc vidět. Nějak mě přešla odvaha se do toho pouštět...

No vidíš.... a možná není daleko doba, kdy ho nebudete chtít ani jedna. A přesně to si zaslouží.

Tohleto zbabělý jednání mi strašně vadí. Vůbec nechápu ten telefon, to ještě nikdy neudělal. Normálně by vzal a položil resp. mohl něco říct. Rodina na něho má velký vliv a jestli ho podporují proti mě tak mám pocit že bojuju proti přesile. Na to teď nemám. Navíc mi dost jasně řekli, že si myslí že je na všechno pozdě. Nojo... a že už měli tolik problému s různými ex od všech synů (je jich 5 sourozenců) že už chtěj mít klid. To taky chápu.

Psal mi, že telefonovat můžeme o víkendu. Nebdu to rozebírat, bohužel jsem mu už svoje mínění napsala smskou: že je to zbaběléa že se chová jako 5letý. Žre mě jeho chování překvapuje a jestli si myslí že utíkat je dobrá možnost. Asi jsem nezvládla už ted Ale fakt mě to šokovalo. Že mi nedal vědět je pro mě nepochopitelný, jak říkám blbá smska by stačila. Pak 2dny nebral telefon a neozval se ani poté, co jsem ho prosila aby dal vědět že se mu nic nestalo - až do dneška. Dneska poté, co jsem ho scháněla i v práci tak jsem tu smsku dostala. Tam jsem se dozvěděla že dovolenou si vzal ve středu odpoledne nečekaně.   Tak já nevím co si o tom mám myslet

Spíš si myslím že ten náš vztah už definitivně odepsal. Taky jsem mu k tomu dala podnět a ne jeden... resp. jasně jsme o určitých věcech mluvili až teď na konci. To že toho mám dost a že se chci odstěhovat jsem mu říkala hodněkrát, hlavně ze zoufalství proč nejsem schopná dosáhnout toho, co chci. Dosáhla jsem opaku.

Fakt se divím že mi to neřekl, protože mohl očekávat, že scéna bude následně. Ale kdo ví. Asi by nebylo dobrý se ho na to ptát?

Chovej se k němu, jako k otci své dcerky. Mile, ale lhostejně. Neptej se ho na jeho soukromé věci a na nic, co se Vás dvou (Tebe a dcerky) netýká. I když Tě bude jazyk sakra svrbět.

Myslím si, že měl strach před tím že se ho budu ptát kam jede a ským. Proto raději tohle.... Přitom je to jen odložené, věděl že se to provalí. určitě to bylo neplánované, ještě v úterý mi sliboval že ve středu se mi ozve z bytu. Spíš si myslím že mu už jsem úplně jedno, takže už na to kašle zcela. Horší už to asi nebude a tak co by se snažil. Fakt na něj byl spoleh - to bylo jedno z velkých plusů. Až do teď....

Barčo a jaký bude výsledek dle tvého názoru? Jazyk mě svrbí, ale nebudu mu otloukat o hlavu že je nespolehlivý, to on ví. Nechám to být, nemá to cenu. Nebudu se ho ptát na nic.

Mě by zajímalo jak si myslíš že to dopadne? Máš dobrý odhad, myslím že to trefíš

Nemůžu odhadnout, protože nedokážu předvídat Tvoje sebeovládání a ani další možné události. Každopádně, jak jsem už psala, zatouží být tam, kde bude mít klid. Kde bude mít pocit, že nosí kalhoty on.

Byla jsem s teď s holčičkou 4 hodiny venku, běhala jsem do kopce a z kopce   Pomohlo to utřídit myšlenky a rozhodla jsem se že to vyzkouším. Už z toho důvodu, že mě zajímá jak to bude fungovat a jak mi to půjde a nemám žádný jiný objekt k dispozici. (teď mě zase můžete kamenovat   Navíc se mi podařilo se oprostit trochu od emocí a vidím to trochu z nadhledu. Už mi tak neleží na výsledku (jinak řečeno nechci vyhrát za každou cenu) spíš mě zajímá jestli to zvládnu, jaký to bude mít dopad a tak... Vymyslela jsem i co mu řeknu až se ozve. že je super že si konečně vzal dovolenou aby si odpočinul, že už mu to říkám dlouho a konečně to udělal, příště jestli by mi mohl dát vědět bylo by to prima. Co říkáte? Problém vidím v tom, že na vymyšlení "finty" potřebuju strašně dlouho (normálně mu nemůžu říct, odpovím ti až si reakci v klidu rozmyslím), spotánní reakce jsou ty klasicky sebezničující (vylítnout nebo vyčítat nebo poučovat). Co s tím?

Dokonce si myslím, že v tomto psychickém rozpoložení jako teď (trochu s odstupem, ne tak citově zaangažovaná) mi to pujde líp.

Ahoj Barčo i ostatní, kteří jste mi "pomáhali"

chci vám všem ještě jednou poděkovat, nebylo to marný. Myslím že jsem to potřebovala, pomůže mi to do dalšího života. Možná by to pomohlo kdybych "prozřela" před rokem a půl, teď je definitivně pozdě. Na druhou stranu....  

Jak to dopadlo?   Otec mého dítěte mě informoval, že vztah s onou paní je delšího data a sice trvá již celé mé těhotenství. Tím mi zapadla spousta souvislostí a teď je mi jasný, že v takovéhle konstelaci jsme neměli nikdy šanci a nikdy to nemohlo jinak dopadnout. On jí to navíc neřekl (že má přítelkyni která je těhotná) a já jsem si teď uvědomila, že takového muže vůbec nechci. Tohle se nedělá. On mě vědomě nervoval a sice v těhotenství, kdyby mi to totiž normálně řekl, tak bych si to obrečela, byla bych nešťastná, ale teď už bych byla úplně někde jinde. Měly bychom klid obě - já i moje holčička, kterou v těhotenství taky vystavoval stresům. Dělal ze mě blbce, všichni to věděli jen já ne.

Celou noc jsem nemohla spát a "čistila" jsem byt od různých dárků etc. Dneska mu pošlu návrh finančního vyrovnání, jsem si jistá že se dohodneme.      Nebudete mi to věřit, ale ulevilo se mi. Začnu balit   A cvičím si milé chování  

Měli jste pravdu, on byl emočně už úplně někde jinde. Já si myslím, že jsem to intuitivně cítita a i proto jsem byla v takové nepohodě, jenže kde by mě napadlo že to všechno je takhle... Dovolená, vánoce, porod... všechno jenom lži lži a lži... Nikdy neměl zájem o nás jako o rodinu.

Tak to je ale překvapení...  

Přeju Ti HoPe, aby se Ti dařilo i za této situace být milá a fajn, určitě to zjištění přineslo jak úlevu, tak taky velké zklamání. Nicméně, můžeš být opravdu ráda, že takového křiváka má na krku jiná. Zdá se, že jakej šel, takovou potkal. A konečně rozumné slovo, finanční vyrovnání.... neřešila jsi to a já se nechtěla ptát.

Být na něj milá jsem dneska teda nezvládla Ale podařilo se mi ho šokovat
svým náhledem na chyby. Přiznala jsem že jsem to nedělala nejlíp
a že mi to je líto a že mám náhled na své chyby. Páni to ho pěkně
vzalo.

Ale z tohohle není cesta zpět. Kdyby tenkrát přišel a řekl, mám
jinou, co s tím uděláme tak bysme to řešili. Ale on mě nechal smažit
v hormonech a choval se strašně chladně a odtažitě.... a já blbá
se snažila a snažila... Panebože jak jsou ti chlapi posr.... To jsem mu
dnes řekla, že to není fér a že neměl být až za ušima, férový
chlap by to řešil na rovinu a ne takhle a čekat až to vyhnije...

Jasně že řeším finance a i zpětně. Teď ve mě
promluvila manžerka, dostal návrh s datumem do kdy
se vyjádří příp. protinávrh.
 To nejde, dítě udělal a zodpovědnosti se prostě nedá zbavit tím, že přeletí za další květinkou.

Dovolenou v itálii minulý týden platila ona, zřejmě toho platí víc. To
jsem zvědavá za těchhle okolností jak dlouho vydrží láska nebeská...
Řekla jsem mu taky, že za těchhle okolností to nebude mít happy end,
že vztahy a věci vůbec založené na lžích a nečestnostech které přínášejí
ostatním (v tomhle momentu mojí malé) neštěstí nekončí dobře.

A ještě mi to řekne, jako by nevěděl jak tím ublíží. Tohle se přece
neříká. Zklamání - nojo, spíš děs s kým jsem si pořídila dítě. A taky mi
docvakla spousta souvislostí, např. proč malou polosestřičku zatajuje
před svým synem. Ten nesmí vědět že se mu narodilo dítě - nikdy to
neuměl zdůvodnit, teď je to jasný. A ještě spousta dalších věcí.


Snad to malá po něm nezdědí.

Jo a víš čím to zdůvodňuej? Že jsem na něho nebyla dost milá!!! Pak začal tvrdit, že jsme se rozešli už v lednu, když jsem se ho zeptala jak je možné že jsem v dubnu otěhotněla tak mínil, že to byl omyl. Já nevím, ale když se s někým rozejdu tak s ním nespím vůbec? To je zajímavý jak se některé vzpomínky časem pokroutí - on tomu snad fakt věří.

Nevím kdo z vás by za těchto podmínek zůstal milý. Já jako začátečník v těchhlech věcech to nezvládám, vůbec jsem nespala a jsem z toho vykolejená.

Aha, už tomu rozumím... prostě takový malý český gigolo. Jedna, aby platila, druhá, aby platby nežádala. No to je teda hnus. Ale jedno si přiznej. Vy obě jste si ho vědomě "kupovaly" a on bral, co se mu nabízelo. Naučil se v tom dobře kličkovat.

Já si myslím, podle toho co dál popisuješ, že ten Váš vztah měl dost zásadní trhliny, ještě než jste malou počali, a nebyly to základy, na kterých by se dalo stavět. A myslím si, že to nejtěžší Tě teprve čeká, finance se dají dohodnout, v případě nemožnosti dohody rozhodnout, ale máš jasno v tom, jak to bude dál s Vaší dcerkou a Vámi jako rodiči? Nemyslím partnery. Nejde o to ani tak za těchto podmínek zůstat milý, spíš rozumný = vzájemně se nestresovat a tím i dcerku. A dětem se nemá lhát, měli by o sobě vědět, a ne se o sobě dozvědět až např. v dědickém řízení po svém společném otci. No hezky je to zamotané tedy.

To určitě. S těmi dětmi jsem mu dala quasi ultimátum, že to do konce června synovi musí sdělit, že obě děti mají právo o sobě vědět a jenom proto, že jemu to je blbé a nechce před synem (který v otci vidí hrdinu) přiznat, že udělal blbost. Jestli mu to nesdělí, že to udělám já. Tak uvidíme.... Už mi slibuje že to udělá od března, já jsem nechápala, proč se mu do toho tak nechce.

On tvrdí, že se to vyvinulo tak nějak samo, že to nebyl úmysl a že mě v tom nechtěl nechat.

Jak to bude s námi jako s rodiči? Navštívit ji může kdykoliv bude chtít a bude mít čas. Asi to často nebude, ale bohužel jiné řešení nevidím. Nemůžu s malým dítětem jezdit někam kde nemám možnost ubytování. Mluvili jsme o tom zatím zběžně, teď tady byl podívat se na malou asi hodinu. Moc se s ním zatím mluvit nedá, při každém dotazu jak to bude dál mu do očí lezou slzy a nechce o tom mluvit. Myslím si, že až emoce odpadnou že se domluvíme nějak rozumě. Já o to mám zájem a zjistila jsem, že mi to celkem dobře jde.

"Kupovali" - nojo, to je asi tvrdý slovo a vědomě to nevím, můžu mluvit jen za sebe. Já jsem doufala že se to srovná na normální rodinu, co doufala nebo doufá ona to nevím. Že to je hrůza nechat se vydržovat resp. zvát od ženský to je bez diskuze. Že doufal, že dokud mě bude udržovat v naději tak nebudu chtít peníze je taky jasný.

Prostě jsme to zvorali oba. Já mám na sebe pěknej vztek.

Já už se v tom hlavně nechci pitvat, proč kdy jak kdo je vinen atd atd. To stejně nikam nevede. Dneska přišel v děsným stavu, neoholenej, neučesanej a se špinavýma botama. Na malou kouká jako na obrázek, ona je mu strašně podobná a je teď taky hrozně roztomilá. Ukamenujte mě, ale stejně jsem nejšťastnější že to tak dopadlo a že ji mám....

Dávám pryč, příběh tohoto člověka by někdo mohl poznat.

Opakované vložení nevyžádané reklamy do webu. Uživatel/ka byl/a zablokován/a.