Téma: Opustil mě po více jak 5 letech kvůli jiné
Uživatel: anitram
Jak se zbavit pocity viny, že za vše můžu? Přítel se se mnou rozešel po více jak 5letém vztahu, plánovali jsme rodinu, důvodem rozchodu prý bylo moje chování, podezírání, ujišťování, žárlení, prý jsem ho každou chvilku za něco napomínala (ručník na zemi, rulka od toaletáku, hrnek od kávy v garáží, .. ) pro mě prkotiny, nebyla jsem na něj pokaždé hnusná, ale kolikrát mě to vytočilo, a pak z takové blbosti vznikla hádka nebo výměna názorů, já měla potřebu to vyřešit, přítel opakoval, at to neřeším, že je to stejně furt dokola. , že se nechce hadat, že se nerad hada, at taková nejsem a že pak bude vše v pohodě, at neřeším zbytečný věci, vždy jsme se nepohodli jen kvůli kravinám, důležité věci jsme vřešili. Jenže ja se nedokážu ponaučit a stejně jsem zase řešila, podezírala… upozornoval mě, at to nedělám, že to může jednou špatně zkončit, už jsme se rozešli 2x, vždy jen na pár dní, nejdýl na 3 týdny. Jinak byl hodnej, dopřál, rad mi dělal radost, sice byl workoholik, na mě neměl kolikrát ani čas, věčně unavenej, taky mě štval, ale snažila jsem se ho brát takového, jakej je. Než se se mnou rozešel, prý už nad tím pár týdnů přemýšlel, ale furt doufal a čekal, že to bude zase v pohodě, jenže u něj už to asi nešlo, prý už ke mně citil jen to, že mě má rád, při rozchodu brečel. Tvrdil, že v tom nikdo není, jen tomu vztahu přestal věřit, prý mě má už jen rad a to na vztah nestačí. Měl se mnou tolik trpělivosti, nezasloužil si kolikrát, jak se k němu chovám, proč jsem taková? Proč jsem si nevážila toho, co jsem měla, jaký byl? Už je to asi 3 týdny od rozchodu a pro mě je každý den horší a horší, uvědomuju si postupně, že už je vážně konec, ale pořád se s tím nemůžu smířit a ani nechci. On se se mnou rozchazel v nedělu brečel, jak ho to mrzi a balí, že to bere jako životni propadak a za 3 ndy už sedel na jidle s ni a jeji 9měsični holčičkou, ted to budou teprve 3 týdny, co nejsme spolu a on už ji tyden ředstavuje jako svoji přitelkyni. Potřebujeme ještě vyřešit nějakou věc, takže si kvůli tomu voláváme, hovor se vždy zvrtne na nás, na náš vztah, prý vše dělal pro mě, abychom se měli dobře, aby nám mohl dopřát, že mu nejsem lhostejná, ale že nedokáže být s někým, koho má už jen rád, že je doma prázdno, že mu některé věci chybí, ale některé zase ne, že nemám čekat, nemám doufat, že už tomu vztahu nevěří, ptal se co by bylo, kdyby si to uvědomil, že co už by nadělal, prý co potom, co by měl dělat? Ale že bohužel nic měnit nebude až že to chce nechat tak jak to je, tvrdí mi, že za tím nikdo není, přitom vím, od jeho kamarádky, že už ji týden představuje jako svoji přítelkyni. NECHÁPU? ! Proč a jak to mohl vše tak rychle zahodit a žít jiný život? Proč když mi volá se mě ptá kde jsem a s kým jsem, jak se mám, jak se mi daří? Vykládá mi o práci, dlouho si se mnou povídá, proč to dělá, když už má na všechno ju? Dopřával i svoji mamě, která s námi bydlela, 2x se s námi stěhovala, ja ji měla ze začátku rada, ale časem se mi zprotivila, neuvedomuje si, jak tim synovi škodí? Oni ani jeden z nich nemají pocit, že by to bylo nějaké divné, špatné, to prý já jen pořád něco měla, to byl taky důvod, který zmínil. Věřím, že kdyby tam nebyla mama jeho, tak jsme spolu? Nedokázala jsem se smířit s tím, že s námi bude bydlet až do konce života. Vyčitám si vše, mám pocit, že vše co jsem udělala bylo špatně? Už nikdo nebude jako on, byli jsme spolu zžití, a ja mám hrůzu z toho, že on byl můj osudovej a ja ho dohnala mým chováním k tomu, aby mě opustil. Jak může jit jen tak dál, ja se v tom furt nimrám a nedokážu nemyslet, nedokážu zapomenou. Každý říká, že to chce jen čas, že ten pravý teprve přijde ale co když ne, co když jsem udělala chybu, to si to budu vyčítat do konce života?? Jsem zoufalá, mám potřebu mu volat nebo alespon napsat, snažím se držet, ale je to strašně těžký!! Míchájí se ve mě pocity, zlost, nenávist, laska. Štve mě, že mě porazila, že si vybral ji, dítě plánoval se mnou a nakonec se chce starat o „cizí“? Nemůžu překousnout, že ona je na mým místě…Proč pořád doufám a čekám?
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 7663x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Pokud je pravda vše, co jsi napsala a vážně jsi uzurpátorka, nezlob se na mě, nemyslím to zle, tak prostě už toho bylo moc.
Každý potřebuje svůj prostor, svoje místo, čas jen pro sebe a pokud jsi mu to neposkytla, muselo to přijít.
Trochu mu rozumím, měl doma dvě matky. Svou a tebe. Ty ses chovala jako jeho máma a chtěla jsi ho předělat a vlastnit.
Nu což, stalo se, víš, kde jsi udělala chybu, tak se z ní pouč.
On si našel ženu, která mu pomohla zvládnout své rozhodnutí. Berličku.
Ty se snaž dívat se na všechno očima druhých, možná ti to pomůže.
Děláme chyby a budeme je stále opakovat, dokud se nepoučíme. Držím palce, aby další muž vedle tebe mohl dýchat. 
Přesně... jak píše Sorbonos... podívej se na to očima svého bývalého partnera.... líbilo by se ti to, kdyby on tak jednal s tebou ? Pro každou maličkost tě napomínal, vyvolával hádku a dělal doma dusno, když ty by jsi hádky přímo nesnášela a chtěla mít doma příjemnou atmosféru a pohodu... ?
Nezlob se, ale já bych se na jeho místě zachovala stejně....
Pokud na sobě nezapracuješ a nezměníš se, tak i další tvůj vztah dopadne stejně...... život nám totiž dává lekce a když se z nich nepoučíme, tak se opakují pořád dokola...
Přeji ti v životě hodně štěstí a síly... 
Prošla jsem si před lety něčím podobným, v některých bodech se dokonce s Tebou ztotožňuji. Důvodem našeho rozchodu byly právě také většinou tyhle hádky kvůli blbostem... Situace byla o to komplikovanější, že byl cizinec ( Američan ) a ač v Praze pracoval, zřejmě nikdy v Čechách neplánoval zůstat na trvalo. A taky byl tehdy mladý, nechtěl se usazovat ( což mi ale bohužel neřekl, takže já jsem s ním prostě pomalu plánovala budoucnost, do ničeho jsem ho netlačila ale určitá vize tam samozřejmě existovala ).
Byla by to dlouhá story, ale to tady nemá cenu vypisovat. Podstatné je, že ač jsem se zpočátku po rozchodu cítila podobně jako Ty ( ano, ty pocity jako nenávist, tehdy v mých očích promarněné skoro 3 roky, láska, vztek na sebe, na něj... ), byla jsem přesvědčená že už nikdy nikdo nebude jako on atd. , po čase jsem si uvědomila, že jsme se k sobě jednoduše nehodili a proto ten rozchod. Určitě za to nemohlo moje občasné napomenutí kvůli záchodovému prkýnku nebo zacákané koupelně po sprchování.
Je mi jasné, že bys ho v tuto chvíli chtěla zpátky, nechápeš jak mohl za vaším společným životem udělat tlustou čáru a začít hned nový vztah. Taky jsem v téhle fázi byla. Ale zkus to brát tak, že to tak mělo být, že jste s rozešli proto, aby jste oba mohli najít někoho kdo k vám bude " pasovat " líp. A věř, že takový příjde 
Možná ne hned, já jsem si počkala skoro 4 roky. Ale jedno vím jistě - pokud máte stabilní vztah, vzájemně si věříte a respektujete se, tak vás nějaké řešení blbostí a napomínání nemůže rozházet.
Takže nečekej, nedoufej. I kdyby se náhodou vrátit chtěl, bylo by to jako slepovaný hrneček - jsou zde totiž i jiné aspekty které ti vadily např. už několikrát jste se rozešli, matka žijící s vámi, on je workoholik apod. přes tohle asi pro tebe stejně nejede vlak. Zkus se odpoutat a soustřeď se na sebe, jedna etapa skončila a brzo příjde něco nového a lepšího 
Nějak mi nevyznělo, že by k rozchodu došlo z důvodů, jaké Ti servíruje. Myslím si, že potkal jinou a využil něčeho, co mu ve vztahu s Tebou vadilo. Je jako tetřev, zamilovaný, hluchý a slepý. Ale nechce Ti ublížit víc, než musí, protože ve skrytu duše ví, že na "vině" je on a jeho zamilovanost jinde. Proto má s Tebou trpělivost, proto s Tebou bez problémů mluví a snaží se co nejvíc zmírnit dopad.
Martinko, netrap se, nebyl to ten pravý a nevyčítej si nic, protože kdybys Ty potkala někoho, kdo by Ti vyhovoval víc, do koho by jsi se zamilovala, odešla bych asi zrovna tak. Srdci těžko poroučet a pokud jste ještě neměli rodinu, dopadlo to jak nejlépe mohlo. Až se z toho vypláčeš, až potkáš další lásku, pochopíš, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Souhlas s Barčou... A věř tomu, že je to tak, jak píše ona!
No s tím svým chováním si ho vlastně od sebe odháněla, koho by taky bavilo se jenom hádat kvůli blbostem.
Jinak hlavu vzhůru, přej mu všechno dobrý a ty na sobě zapracuj, ať neuděláš stejné chyby, ono něco zlé je pro něco dobré, ty víš, kde jsi ty chyby udělala, takže máš možnost je teď změnit a začít znovu.
Nevím, ale pro někoho je věčný nepořádek blbost, druhému to tak zase nepřijde. Trochu Tě vmanipuloval do pocitu viny a sám si teď užívá někde s jinou. Určitě to není příjemné být věčně vystaven nějakým výčitkám, ale pokud týden od rozchodu představuje svoji novou milou, je to víc než k zamyšlení. Ale poznáš až později, jakou službu Ti udělal Přenechal Tě totiž někomu lepšímu!
Osobně poklízení odhozených věcí po druhém, taky nevidím jako moji chybu. Jsme dospělí, tak se podle toho chovejme. Tady bylo všechno špatně a jeden pro druhého jste nebyli stvoření. Šmírování partnera mi přijde stejně hloupé, jako natahování mrtvého vztahu.
10 nejnovějších témat v kategorii:
|
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
|---|---|---|---|
| I po rozchodu vzájemné urážky, možný návrat? | 3 | 1710x |
03.09.2022 21:38:36 (antivir) |
| Odešla po 5 letech byl sem d*bil | 3 | 2844x |
28.06.2020 21:28:33 (Tojeasijedno) |
| Ochlazení ve vztahu, nezájem, přítel nemá rád moje děti | 13 | 2238x |
01.06.2020 11:10:29 (janičkakočička) |
| Nemohu se odpoutat | 6 | 2126x |
12.03.2020 20:39:26 (Diana) |
| Co vytěžit ze samoty po rozchodu | 6 | 1858x |
03.03.2020 20:47:41 (Introvertka) |
| Opustil mě milenec | 5 | 3117x |
29.02.2020 19:42:04 (Neznámá podvodnice) |
| Rozchod se ženatým mužem | 15 | 2341x |
13.02.2020 06:43:58 (janajka) |
| Rozchod po 6 letech | 12 | 2189x |
19.01.2020 22:09:00 (Pablo92) |
| Po půl roce otěhotněla, rozešli jsme se, vrátí se ke mě? | 27 | 2129x |
06.01.2020 16:49:47 (BMDejv) |
| Má cenu doufat v návrat? | 7 | 2584x |
02.01.2020 23:03:36 (X) |
