Téma: on ma požiadal o ruku a ja plánujem rozchod

K tomuto současnému příteli buď upřímná, řekni mu narovinu, co a jak cítíš, že si ho vzít nechceš a chceš se rozejít. Ale dalšího přítele a partnera by jsi si měla vybrat sama, nikoliv Tvoji rodiče = oni s ním žít nebudou. To je volba, která je pouze na Tobě.  

Dany lenže neviem, či mi rozumieš, pripadám si, že neviem, čo cítim, kam mám smerovať, neviem, ako sa mám v živote pohnút, čo robiť.

ja ani neviem, či sa chcem rozísť, neviem nazbierať na to odvahu, bojím sa nechať ho, bojím sa, že robím chybu, a nechcem mu ublížiť bojím sa, že si to budem vyčítať potom…a čo ak niekto další, bude horší a tohto stratímJe to ťažké, pretože viem, že on ma veľmi miluje, až priam chorobne je zamilovaný.

strasné mám obavy …zlomí ho to. a zlomí to aj mna, hoci to urobím ja …neviem, či mi rozumiete.

denno denne, neustály kontakt, stále spolu 4 roky. a teraz si neviem predstaviť, čo bude …

strašne ma to stresuje

ako zistím, či priatela milujem ešte?

ako zistím, čo cítim k tomu druhému?

mám v sebe chaos

neviem, čo robiť,

prosím vás o radu

a neviem ako mám začať s tým rozchodom naozaj netuším. lebo teraz to bude ako blesk z jasného neba, kedže máme relatívne normalne kludné pekne obdobie, dokonca teraz sme boli na dovolenke pri mori kde ma práve požiadal o tu ruku, bolo nám tam spolu fajn celkom, až na pár menších škriepok, a aj vôbec celkovo, tento rok bol v našom vzťahu príjemny…chodili sme spolu veľa na výlety, zalubení sme boli, hoci rodiny nam to ničili…

a teraz v takomto štádiu mu mám povedať, že je koniec? že svadba nebude a že je všetko v háji a nadôvažok ma davaju dokopy s iným?? ved ho šlak trafí

Z Tvého psaní mám pocit, že máš stále rodiče za zády a řídí Ti život. Proto jsi se ještě neosamostatnila a tudíž si nevíš rady. Dokud se neosamostatníš a nenaučíš se žít svůj život, dělat vlastní rozhodnutí, ze kterých se pak poučíš, jestli jsi udělala dobře nebo ne, nikdy nebudeš vědět, co máš dělat, kam máš směřovat atd. - nikdy se to nenaučíš. Jestli jsem to dobře pochopila, byli s Vámi na dovolené i rodiče Tví a Tvého přítele, ale to je Váš život, Vaše spolu trávené chvíle, Vaše zážitky atd.  

Jinak z Tvého prvního psaní vyznělo, že nejsi šťastná a nedokážeš si představit, že by jsi se za přítele vdala a plánuješ rozchod. Proto jsem Ti odpověděla tak, jak jsem Ti odpověděla.  

Teď zase píšeš, že máš obavy to udělat atd. , bojíš se, co když někdo další bude horší. Jenže s tímhle nejsi šťastná, prožili jste spolu hodně zlého, jeho lži…rozešla jsi se s ním 2x a vrátila jsi se k němu, protože Tě stále prosil a Ty jsi měkká. No, já nevím jak Ty, ale já to s tímhle přítelem na opravdový vztah nevidím, natož na to, aby jste se vzali. Vždyť ani spolu nebydlíte - nezkusili jste spolu žít a bydlet, jak píšeš tady - v příspěvku v jiném tématu. Jak víš, že Vám to bude spolu fungovat, když jste to ještě nezkusili?

Mám stejně starou dceru jako jsi Ty, ale v životě by mě nenapadlo jí mluvit do toho, s kým má nebo nemá chodit. Sama musí přijít na to, zda-li žije s tím pravým a hlavně, je to její věc. Já ji mohu jen poradit, pokud mě požádá nebo když bude chtít, ale nic víc. Rozhodně nemám právo jí určovat s kým má žít a koho si má vzít. To je čistě její věc, je plnoletá, má právo na svůj soukromý život a rozhodnutí. Stejně tak by měli Tví rodiče respektovat Tebe. Už jsi dospělá žena, ne jejich dítě.

Mimochodem já měla 25 let manžela ve znamení Štíra (zemřel po těžké nemoci) a dcera má 2 roky přítele také ve znamení Štíra, ale ani jedna jsme nezaznamenaly takové negativní vlastnosti, jaké popisuješ u svého přítele Štíra Ty. Tak to asi u Tvého přítele znamením nebude, spíš bych řekla, že to bude jeho výchovou a vůbec tím, že se Vám pletou do vztahu rodiče.

Dany

áno, rodičia sa nám stále vkuse pletú do cesty, či už jeho alebo moji. a neboli s nami na dovolenke. je to veľmi tažké, lebo mne povedali rodičia, (nenávidia ho), že akk s ním budem žiť v jednej domácnosti, tak nie som viac ich dcéra a mám si žiť s ním. že ich to nezaujíma, a na svadbu nepojdu

áno, mám obavy to udelat, mám obavy rozísť sa s  ním, lebo neviem, ako to dopadne. Ono totiž, je to tak, že počas nášho vzťahu si on prešiel všetkým možným zlým, mal obrovské psychické problémy, nejedol, chudol, atd, a ja som bola tá, ktorá ho postavila na nohy a ukázala mu ako sa má žiť, neviem, čo to s ním teraz spraví, ked sa rozídeme

neskúsili sme spolu žiť, ako píšeš, správne si čítala, lebo neáme príležitosť spolu bývať, ja ešte študujem, inom meste, a on pracuje v inom meste, nie je to možné ani, najbližšie roky

no ja neviem, zase ja. mám veľa známych mužov v tomto znamení, a všetci sú nerváci a tvrdohlavý. a aj lakomý niektorí, a on je taký istý, veľmi negatívne vlastnosti na život, však?

jeho výchova nebola zlá, lenže mal zlý príklad v otcovi, on je tiež štir a je taký ako jeho syn. Tvrdohlavý, usí byť po jeho, nervák, a necitlivý chlap, preto aj ten môj je taký istý asi, čo odkukal od otca, taký je. možno keby mal iných rodičov, by bolo všetko iné. ale je taký, aký je. žiaľ. on vie, že me tieto chyby na nom vadia, ale pvie mi " no čo som taký aký som, každý sme nejaký". ale zase napodiv je veľmimilujuci, verný chlap, starostlivý, múdry, usilovný, to sa mu nedá uprieť

lenže vzor v jeho rodine ho doviedol tam, kde je. a ked sa neda " ohybat " jeho povaha v 25 rokoch, tak asi bude už iba horší, ked zamilovanosť trošku ustupi.

mala som s ním vela plánov, aj svadba, aj deti, všetko malo byť, kedysi.

no teraz sa už na to necítim.

Z toho co čtu, tak se mi to jeví tak, že možná není problém v tom, že Ty bys nebyla až tak spokojená, ale tím jak Ti rodiče přítele znechucují, si jej znechucuješ i Ty.

Jak Ti správně píše Dany, měla by ses konečně osamostatnit.

Ty píšeš jak to není možné a že vůbec nemůžete žít s přítelem spolu protože Ty studuješ v jednom městě a on zase v jiném pracuje.

No, i při studiu a zvlášť v Tvém věku se dá pracovat a pokud to není přes celou republiku od sebe, tak ani v tom nevidím problém ve společném bydlení.

To spíš jde o to, že se nechceš a neumíš odtrhnout "od máminy" sukně a tak by možná bylo lepší se opravdu rozejít a nechat si naplánovat život rodiči.

Veselka

ani nevieš, ake je ťažké takto žiť. potom by si si nepodpichovala

ked ti rodičia takt znechucuju vzťah a lasku, a hovoria o nom, že je hnusný, otrasný, taký onaky, že s mním nikdy nebudem šťastná ( (aa ešte všelijake ine veci tak

o ja studujem na sr, a on praxuje v CR. a sme asi tak  600 km, takže. neni to lahké

chcem sa osamostatniť, lenže na mna je kladený prilis velky tlak, cez rodinu, všetci ho neznasaju, mama mi povedala, ze nepojde na svadbu, že on je skaredy a otrasný, že budeme mať škaredé deti, ak nejaké budu, že má nenormálne chovanie. ( ( (

a spustu hnsnych slov, ktorými sa mi zarýva pod kožu

pokym ho nepoznali rodičia, tak bolovšetko dobre. ľúbili sme sa, milovali, neboli medzi nami hádky, ale akonajle ho spoznali naši, tak všetky ideály padli, začali ho nenábidiež, zhadzovať predo mnou jeho rodinu znevažovať, že z diery vyšiel, že nemíá nič a tvári sa, že vyšiel z královstva. no proste hrozne ho urazaju. a ked on je taky dobry clovek, ze on sa s nimi nebude hádať a hnevat kvoli tomu, co hovoria nanho, tak podla nich je vlezly a nema chrbtovu kosť, a ze je splachovací. za jeho dobrotu, že nechce vyrabat peklo a hadat sa s nimi, tak je aj preto zly

donesie mi kytku ruží, mal mi doniesť vacsiu a krajšiu, že je lakomý a pod…

nepáči sa im:. vobecani vyzovovo ani povahovo…

viem, že neni ideál po nijakej stránke, ale je to moja láska. a to mi ťažko niekto vezme.

Jasně, na mě se všichni vždy za všech okolností usmívali a usmívají.

Píšeš

ked ti rodičia takt znechucuju vzťah a lasku, a hovoria o nom, že je hnusný, otrasný, taký onaky, že s mním nikdy nebudem šťastná ( (aa ešte všelijake ine veci tak

a není to právě důvod žít svůj život? Pro mě tedy ano.

Rodiče jsou rodiče, ale na straně druhé, pokud si vyberu partnera a rodiče ho odmítají akceptovat, tak si jdu svojí cestou a basta.

Předpokládám, že obor který studuješ není asi jediný pouze na slovensku. Tak pokud je to taková láska jak píšeš, přestup na školu do ČR.

Když budeš chtít tak to půjde, když budeš hledat výmluvy a omluvy nepůjde nic.

VESELKA

no viem, že život neni lahký,

žiťsvoj život? to sa nedá, ked bývam s nimi. a partner tiež nemá na byt. no nevydržím to takto už. Stále je pre nich otrasný, že mám sa hanbiť, akého som si našla, on to všetko chápe, a berie…nevynadal im za to nikdy, čo už o nom povedali.

ako ich nemôžem akceptovať? rodičia sú rodičia nedá sa neakceptovať ich, sú mi najmilší  a najbližší, lebo ma vychováli, mali ma radi, dali mi všetko, čo mohli. Ale s tým, že budu nenavidieť mojho partnera mi v živote nenapadlo

no nejde o to, že by som nemohla prestupiť, ja plánujem prestupit, ale až po Bc, a to je ešte celý rok, a rodičia mi nechcu povoliť ísť preč zo slovenska, a že ak odídem, tak viac ma vidieť nechcú a hádzu sa pomaly o zem, že neexistuje, aby som šla študovať tam, kde je on, že cez ich mrtvolu tam pojdem.

mám ich už dosť, nedá sa takto žiť, za všetko je vinný on, všetko je zle, čo spraví …už mám dosť všetkého tu.

a hlavne, ked viem, ako strašne radi by ma videli v náručí ineho chalana…je mi do revu z toho

Holka promiň, ale Ty seš marná.

Rodiče Ti říkají, že když odejdeš tak už Tě nechtějí nikdy vidět? No tak to je jejich problém, ne Tvůj.

Ale co, končím s házením perel -----, stejně to nemá cenu.

Ty si prostě "utlačovaný trpitel", ta chudinka co si celý život bude stěžovat, jak jsou k ní všichni nespravedliví a ubližují jí a nikdy nic neudělá pro to, aby to změnila.

GOOD LUCK.

veselka

nerozumieš mi, nerozumieš tomu, aké ťažké to mám v živote,

prežívam si naozaj peklo,

ale to dokáže asi pochopiť len ten, kto to ma podobné ako ja a nie ten, kto nič takéhoto v živote nezažil ://

pocho, ale, že ja nie som tak bezcharakterny a bezcitny človek, mám rodičov rada, nechcem sa úplne od nich odstrihnúť, prechovávam k ním city! nie som bezohľadny sebec, som citlivá bytosť, a preto nedokážem len tak navždy odísť. rodina je pre mna základ v živote

len oni. im je asi jendo, že mi tým strašne ubližuju. nespávam kvôli tomu už pár mesiacov, trápim sa, trpím, doslova som medzi dvoma kamenmi, a neviem, ako dalej, vyhľadala som už aj psychologa, odborníka, ale ja neviem, ani ten nepomohol, povedal, že mám to ťažké, ale že ani on nevie, ako dalej by smeroval.

nechcem sa tu hrať na chuerku a nechcem ani byť utláčana celý život, to vôbec nechcem…

nie som taká, to neni moj šálok kávy, nechcem plakať nad tým. už som sa naplakala dosť

chcem to nejak poriešiť ku spokojosti oboch strán, nájsť nejaký kompromis. ale zatiaľ ho nevidím. a už naozaj ani neviem, čis tým priatelom chcem ostať, alebo nie …

som juž zmagorená.

pokud se budes ridit tim co chce rodina tak skoncis spatne, ty budes s tim chlapem zit a ne oni

jestli se jim libi nebo ne je jejich problem

pokud se jejich radama chces ridit tak se vybodni na svatbu a v prvni rade dospej

parek nemozem se vybodnut na rodinu, su mi najbližší, a na priatelovi tiež vidím velke chyby a nedostatky, ako rodina hovori

kebyže vidím, že priatelovi krivdia, že to neni pravda, čo o nom hovoria, tak by som sa hádala, ale vidím, že maju vo velmi vela veciach pravdu bohužial.

len ja sa nedokážem rozísť

stále dufam, ze nestane nejaka zmena a ze priatela povaha sa zmeí k lepšiemu, alebo čo…

Lienusko, nezlob se, ale po tomhle Tvém příspěvku též musím konstatovat, že s Tebou je to marné. Víš proč? Přečti si prosím Tě v klidu všechno co jsi sem napsala - od začátku až do konce, budeš-li pozorně číst, všimneš si, jak si svými příspěvky vzájemně odporuješ.

Začala jsi tím, že Tě přítel požádal o ruku, ale Ty plánuješ rozchod, pokračovalo to tím, jak Ti rodiče mluví do života a hlavně do Tvého vztahu, ale že přítel je Tvoje láska a to Ti těžko někdo vezme a končí to tím, že rodiče mají bohužel v hodně věcech pravdu a Ty stále doufáš, že nastane nějaká změna a že se přítel změní k lepšímu.

Musím konstatovat, že Ti není pomoci. Jsi ještě duševně nedospělá a nezralá, nemáš a neumíš mít svůj názor, za kterým by jsi si byla schopná stát. Věř mi, že odpovědi, které jsi tu dostala, nejsou o tom, že by Ti nikdo nerozuměl, každý z nás si v životě něčím prošel, ale tak rozporuplné odpovědi (příspěvky) tazatele už jsem dlouho nečetla.  

to se budeš fur sežírat až dokud to neskončíš.

proc s nim si kdyz ma velke chyby a nedostatky?

 kdyz se s nim rozejdes tak udelas to nejlepsi pro neho, bude si moct najit dospelou holku ktera s nim nebude jen ze zvyku a bude na nem hledat chyby a poslouchat rodinu

absolutně s tímhle souhlasím.  

dany prečo by som bola nezrelá? mám už svoj vek, a prešla som si zlými vecami, nielen šťastím.

no a je to o tom celom, že. -priatel ma velke chyby, (to som napísala aj v uvdnom prispevku), a ma požiadal o ruku, čiže som ho odmietla, na zaklade jeho chyb a rodiny, že rodina ho nechce.

a je mojou láskou, hoci ma chyby. čo je na tom rozporuplné?

nemôžeme mať radi, hoci má chyby, ktoré si uvedomujeme?

tak proc si ho nevemes kdyz je tvoji laskou? protoze rodina nechce a ty na nem vidis stejne chyby? neni to trosku na hlavu?

bud ho mas rada i s chybama a neposlouchas rodinu anebo poslouchas rodinu a udelej pro nej to nejlepsi, rekni mu sbohem

Nemusíš se na rodiče vykašlat, snažíš se vyjít se všemi. Naopak se mi nelíbí chování tvých rodičů - pokud tě mají opravdu rádi, jak tvrdíš, proč ti vyhrožují, že už tě nikdy nebudou chtít vidět? Něco jiného by bylo, kdybys brala drogy, hrála automaty, spadla do dluhů (nebo takový byl tvůj přítel) … Ale kvůli tomu, že konkrétně jim nesedl?

Je potřeba si uvědomit, že rodiče to s námi myslí vždy dobře, ale ne vždy vědí, co pro nás dobré opravdu je.

Jednou sis přítele vybrala i s jeho povahou. Svůj názor už na něj řekli, tak už od nich žádné urážky jeho osoby neposlouchej.

Výše už se tě ptali, proč se neodstěhuješ. Nemusíš přece bydlet zrovna s partnerem, stačilo by spolubydlení se studentkami. Myslím si, že by ti to výrazně pomohlo se samostatností. K rodičům můžeš jezdit na víkendy a pokud by začali opět s nelichotivými narážkami na tvého přítele, rozloučíš se a zase od nich odjedeš.

"…. že maju vo velmi vela veciach pravdu bohužial.

len ja sa nedokážem rozísť

stále dufam, ze nestane nejaka zmena a ze priatela povaha sa zmeí k lepšiemu, alebo čo…."

Povahu člověka od základu nezměníš. A když už uvažuješ o rozchodu, tak ten váš vztah asi na pevných základech nestojí…. Nebylo by tedy lepší najít si kluka z blízkého okolí a přestat se zbytečně trápit. …Takhle si zakládáš na nějakou nemoc a to za to myslím nestojí.

Ahojky, fakt ti situaci nezavidim, ale opravdu kdyz neco razne nezmenis, nebudes stastna a koledujes si i o zdravotni problemy ze stresu. JEstli chces, vypis jake pritel ma chyby, neda se posoudit, nezijeme s nim, ale myslim, ze kdyz uz jste spolu tak dlouho, tak se s tim bude dat eco jeste delat. UVedom si co chces ty, nejen ted ale i dal od zivota. Chces bydlet stale u rodicu? chces si take zalozit rodinu? chces mit i vlastni slovo? uvedom si, ze pokud prijdou deti a tvoji rodice budou mit stale posledni slovo, bude to poskozovat uz nejen tebe a tvuj vztah, ale i ty deti. Chtela bych tve deti take tak vychovavat, jako tvy rodice? Vis nejspis jsi jedinacek, nemyslim to ve zlem, ale rodice se na tebe hodne uplnuli, anebo mas ourozence, ktery e hodne daleko odtehoval, a oni e boji ze prijdou i o tebe. Je to od nich logicke, ale ne hezke. Toto neni uz laska z jejich strany, ale sobectvi, aby oni, ver mi, vim o cem mluvim. Mas to stesti, ze jsou jeste relativne mladi a muzete e pokusit, si s rodici udelat rovny vztah, ne takovy jaky mate. NEbo pokud te nebudou respektovat, tak se odstehuj a opravdu daleko. bude to tezke, maji na tebe obrovsky vliv, ale pak se opravdu nadechnes a pochopis, ze toto k nicemu nevedlo a udelalas dobre nejen pro ne, ale hlavne pro tebe. Zij svuj zivot, je fakt kratky. drz se)

elma, rybka, sara1 máte vo všetkom pravdu. Viem, že si koledujem o nejakú chorobu zo stresu, lebo v strese žijem už styri roky plus ehovorím o iných stresoroch, ako škola, a pod. to je samostatná kapitola, ved som klbko nervov odkedy sa mi rodičia začali starať do života čo sa týka vzťahu, uplne mi je zle, mám mnhé zdravotné roblémy, oni to vidia a obvinuju len priateľa! nepozru sa na seba. je im to jedno

áno, som jedináčik, je logické, že su na mna upnutí,

priatel sa im celkovo nepáči, hovoria, že je veľmi škaredý, že je panikár a stresor, že sa nevieuvolniť, že je stále upnutý v strese (ale to by už bol každý pri nich, ked ON vie, čo si o nom myslia a ako ho milujú), že nemá pekný hlas, že je vychudnutý moc, že mu to nepristane, že určite neje poriadne, že pochádza z biedy hroznej, ale že si o sebe myslí veľa, že je namyslený, za to že má dobrú prácu teraaz už, ked vyštudoval, ťe je tvrdohlavý, že je nervák, že ma hroznú rodinu a zlý príklad v rodine (matka alkholička psychický rchroý človek, a otec tiež neni normálny, nepracuje a ked ano, na krátku chvilku a hned ich vyhodia z každého zamestnania-liečení na psychiatrii obaja), preto sa naši boja, že priateľ bude po jeho otcovi, alebo tak, že videl zlé vzory počas dospievania, rodičia moji sa boja, že budeme mať s jeho rodinou len vždy problémy) a kedže ja som z dobrej rodiny, nikdy nám nič nechýbalo, tak majú veľké predsudky.

ale predsa priatel nemôže za to, akých má rodičov

no a teraz tie priateľove chyby, čo na nom ja vidím

postupom času, samozrejme vždy sa mi zdal dokonaly, lebo nepije, nefajčí, nenadáva, je inteligentný, mur, sšítaný, pracovitý veľmi, usilovný …

lenže je pravda, že tým ako žil cele roky, tak sa to na nom odzrkadlilo, má slabšie nervy, je nervák a tvrdohlavý celkom, ale to má po otcovi, jeho otec je tvrdohlavý, musí byť po jeho, ale to vidím až teraz, nedá si poradiť, málo v čom. aako povie, tak bude, resp. mne neovie, že " bude to takto " , ale  urobí si po svojom, vypočuje si môj názor, ale urobí si po svojom, má svoju hlavu priateľ,

napríklad, uvediem príklad, aby ste  boli viac v obraze.

sa mi sťažoval, že ho pobolieva hrdlo strašne dlho, aj pol roka, ale kedže neznáša rlekárov, tak tam nechcel ísť, ale ja som mu každý den dohovárala, aby išiel, že to neni normálne, ked ho bolí stále, stále sa vyhováraln, nechcel ísť, odkladal to, . robil si po svojom a nakoniec tam aj tak musel ísť, lebo vážnejšie ochorel a zistili mu streptokoka!! a potom som mu povedala, že mohol to maž z krku ž pred pol rokom, že ma nepočuval, ale on proste sa mi ani neospraveldnil, ani nič …bral to normálne, a potom som sa s ním o tom pohádala, že ma mal počúvať, a on stále nič, na veľa na veľa, na moje naliehanie sa mi ospravedlnil, že som mala pravdu

strašne je vznetlivý, hned ho rozchodí všetko, nekričí, ale strašne znervačí

je málo komunikatívny, nehovorí mi o vojich pocitoch, nič …to všetko sa musím domáhať …

veľakrát mi zatajoval veci, najmä ohľadom tej rodiny. a pod. čo som potom neskôr zistila …

niekolkokrat sa tak vyjadruje akoby bol lakomy / že to tak stojí, tak drahé a pod,, maloco si dovolí, už aj ked fantasticky zarába /

šetrí strašne …

a je vážne stresor …

ale proste i napriek tomu všetkému, ja som to tolerovala roky dlhé roky vo vzťahu.

lenže. rodičia si tiež tých jeho chýb všimli a vyhadzuju mi ich na oči je to strašné a šialené doslova tu žit s nimi neprejde den, aby mi to nevyhadzovai na oči

rodičia, nie. nie su dobry, mas pravdu elma. nie su. keby boli, povedia raz svoj názor a dajú mi pokoj a neničia mi život už tolke ddlhé roky

" …kedže ja som z dobrej rodiny, nikdy nám nič nechýbalo…" Myslíš? Když čtu, jak se o člověku - Tvému příteli vyjadřují Tvoji rodiče, tak je mi z nich špatně. Nejsou o nic lepší. To se už nedá ani číst. Z takových rodičů by se mi chtělo zvracet. Tak rodiče přítele se oba léčí na psychiatrii a Tví rodiče je tak hnusně včetně jejich syna soudí a odsuzují? Psychická nemoc je nemoc jako každá jiná a může jí onemocnět každý bez ohledu na věk!!! Nezlob se za moji upřímnost, ale už se na to nemůžu dívat.  

Milá lienuško, . máš jen dvě možnosti :

1) rozejít se s přítelem, zůstat u rodičů a nechat si od nich dále řídit život

2) odejít od rodičů, osamostatnit se a zkusit žít s přítelem. Když to nebude klapat ani když spolu budete žít sami, není nic jednoduššího, než tento vztah ukončit a poohlédnout se po jiném mladém muži, který Ti bude více vyhovovat. Vždyť si mladá a život máš před sebou.

V tomto se ale musíš rozhodnout sama, nikdo jiný to za Tebe neudělá.

A pamatuj si, že většina nemocí pochází z dlouhodobého stresu, tak se měj více ráda a udělej už konečně krok z tohoto začarovaného kruhu.

Ale komu není rady, tomu není ani pomoci.  

Zkusit se osamostatnit od rodičů, ale zatím žádné vdavky. Koneckonců, máš čas, není kam spěchat. Ta jeho lakota by mě varovala. A prostředí ze kterého pochází taky. Ať chce, nebo ne, něco si z toho přece jen odnese. To zjistíš.

Stejně tak si odnese do života, ať chce, nebo ne, něco z prostředí, ze kterého pochází, a ve kterém je vychovávána Lienuska. A to je otřesné, jen jinak.  

dany ja nemozem za rodičov, akých mám, tak ako on nemôže, ale aspon moji rodičia nie su alkoholici a nie su psychickí chorí i ked nie si najlepši…to sa zase musí nechať

báli by ste sa si s takým človekom začať vzťah? kebyže odtial pochádza?

ako mám zistiť, či sa niečo nanho z toho nalepilo?

ale koneckoncov …dany aj mne je  znasich rečí zle …

myslíte si, že existuje také niečo, aby NEBOL ako jeho rodičia?? podľa mna, čo videl, to bbude robiť

Ja bych to zas tak hrozne neviděla, normálně se říká z lepší z horší rodiny, to je bežná mluva a etřeba z toho dělat něco z čěho je někomu na blití. Víš tvůj velký problém je že beztak příteli nevěříš, tak už bych ten vztah ukončila, at už má v rodině cokoliv. A ano myslím si že to co viděl v rodině ho může ovlivnit v jeho budoucím životě, to určitě, je jen na něm, jak se s tím dokáže vyrovnat a zda si to uvědomí a bude vůbec chtít přiznat, že to není zrovna ok. Rodiče si nevyberem, ale nestresuje se z jejich řečí, nediskutuj o nich a jen jim oznam, když ti budou něco opakovat, že jsi to už slyšela. Dej si seznam věcí, které bys chtěla, opravdu ty, třeba ti to bude chvilku trvat, než se rozhodneš a zjitíš co je opravdu důležité, ale pak se tím řiď. Nesetrvávaj už v tomto stresu, nikam to nevede. Drž se, bude líp uvidíš) )

sara1

ja lenže priateľa má m napriek všetkému rada, a možno by sme dokázali žiť daleko od všetkých--kdesi inde…vnejakom inom štáte. trebárs len v tých čechách.

a máš pravdu, ide  oto, ako priatel vníma rodinu, no nemyslí si, že je to OK u nich, sám mi to povedal …lenže to je teraz, može to poprieť potom, ked budeme svoji, neviem bojím sa, ja si ho nevezmem, chcem s ním najprv žiť len tak pár rokov, až potom sa možno vezmeme …

bojím sa manželstva. že to nezvládnem s jeho rodinou a možno ani s ním …

ale je nám spolu dobre -teraz sme boli na víkend preč mimo rodín a bolo nám dobre …

samozejem, že ho rodina vplyvnila v živote a bude ho ovplyvnovat stále. len ide o to, či velmi, alebo len málo…

nechcem však už byť v strese kvôli naším … tak neviem, ako ICH mam umlčať!

ahojky, ono to neni o tom, ze je chces umlcet, nebo kohokoliv. Vis kolik lidi ti bude rikat ne zrovna veci, ktere bys chtela poslouchat, ne kazdy bude pratelsky, ale ty se musis obrnit a neslyset na to a nereagovat. Vim vazis si rodicu, ale ono vazit a nechat si hazet na hlavu hromady je podstatny rozdil. Jsi uz opravdu velka, dospela, musis se naucit branit, mit svuj nazor a postoj a nenechat sebou vlacert. Vis co to znamena respektovat? tak i tebe i meli rodice respektovat, nejen obracene. Nemas kamaradku nebo kohokoliv za kym bys mohla jet, ted hned, zitra? pokud ano, tak jet, jet jen tak, zjistit co je to zivot bez rodicu za zady, bud tam tyden i dyl pokud to pujdu a rozmysli si, co vubec chces. Pokud pritele, at uz svatbu ebo pozdeji, tak mu musis zacit verit a verit, ze i pres rodinne problemy to zvlaadnete, pokud chces rozchod, tak konec, rekni mu to, pokud chces bydlet sama, zjisti jake mas moznosti a kde a treba nekde dobrou kamaradku, rodiu, ktera te v zacatcicch podrzi. Uvedom si, ze pokud neudelas mezi tebou a rodici jasno hned, tak se to s tebou potahne navzdy a oni ti budou stale mluvit do zivot a ikdo nebude stastny, any oni. Mimochodem, rozumněli jste si predtim, nebo te vzdy takto omezovali? nebo ti ukazovali kam mas jit? ja ziju od 15let sama, bylo to tezke, ale ted mam svym zpusobem klid a kdybych to protahovala, tak bychom klid nemei nikdo do ted. Drzim toi palce, opravdu, myslis to se vsemi dobre, ale nejde to, proste se rozhodni a jdi si za svym) )

zase včera ma požiadal o ruku,, druhýkrát. nevedela som, čo má m povedať povedala som, že sme ešte mladí, že nech nas nenahli, a tak, nejako som to zahrala do outu, a povedala som mu, že sa nechcem vydávať zanh, že najprv chcem, aby sme spolu bývali pár rokov, a potom uvidíme. a suhlasil. ale jvidela som, ako ho to vzalo hrozne vyvsvetlila som mu, že mam este tri roky školy pred sebou najmenej, a že chcem cestovať ptm a tak …chpal, ale vzalo ho to…

mal slzy v očiach …a sa spyýtal, že " ci rodicia za to mozu ", že ci mi vtlkaju do hlavy debiliny o nom, som povedala, že ano, a že som si neni ista už ničím, …bol zaskočený a  som mu povedala, že čo ho p ri mne drží, že nech ma radšej nechá asi, že to nemá asi zmysel, a on mal slzy v očiach, že by ma nikdy nedokázal opustiť, nedokáže sa ma vzdať, lebo ma miluje viac mež seba …že som jeho prvá a posledná

od včerajška, . mam z toho uzkosti (strašne …nervy mam. lebo nevedela som, čo mu mam na to povedať (bolo to hrozne. strašna debata …

že či najväčší dokaz lásky, nie je zrovna toto, že čaká tolke roky, aby sme s avzali a v takej hroznej situácii…ja neviem čo delať. možno ma naozaj miluje njaviac na svete. možno ma už tak nikto nebude nikdy lubiť.

je mi ho tak staršne luto (trápime sa asi každý, aj on svojím sposobom…to cítim. chcel by sa už ženiť, lebo má na to vek a všetko …

len ja. stále váham. ja si budem do smrti váhať

je mi naozaj strašne. hrozne. od včera len plačem.

bože môj.

ved!!!! to by tak nemalo byť. uplne inak by to malo byť. keby každý nekecal do toho…tak!!!!

by som sa mala vznasať v oblakoch. že ma požiadal o ruku …a ja som sa zlakla a znervoznela. ( (toto zle dopadne čo mam, robiť, ludia?

Opět, celá situace závisí jen Tobě. To není tím, že Ti do vztahu někdo kecá. To je tím, že Ti do vztahu někdo kecá proto, že to dovolíš - necháš si líbit. V profilu máš napsáno, že Ti je 23 let, ale v tématu píšeš, že: "máme 25 obaja…",  dobře, to není takový rozdíl, ale jsi ve věku, kdy by jsi už opravdu měla mít své názory, nejen na vztahy. V Tvém případě, dokud se nepostavíš na vlastní nohy a neosamostatníš se, nemáš šanci se naučit mít svůj názor na věci, na vztahy na život atd. Potřebuješ změnit prostředí, aby jsi si od toho dusna odpočinula, uklidnila se, pak by se Ti vyčistila hlava a mohla by jsi sama začít přemýšlet.  

Jinak, co se týká přítele, já osobně bych se nevdávala za někoho, kdo bydlí cca 600 km daleko a s kým jsem nějakou dobu nežila - vidět se občas a žít/bydlet spolu je velký rozdíl. Můžete se na dálku milovat (jste si tak více vzácní), ale přesto Vám to spolu nemusí klapat ve společném soužití/bydlení.

dany

ale neboli sme spolu 600 kms stále, to len teraz, ked ja študujem inde. no máme dosť rokov po 20-ke. lenže ja som mu navrhla, že najprv chcem pár rokov len tak bývať spolu, a uvidime ako bude. suhlasil, ale zase problem len bude s našimi, že " žijeme nahromádke a čo povedia iní " a pod.

lenže ja už fakt neviem, čo mam s priatelom robiť :/ stále hovorí len a len o svadbe, uzž asi mesiac vkuse. dovtedy ani nie. ale. stále kedy sa vezmeme, kedy začneme spolu žiť, je mi z toho hrozne špatne…

lenže ja už fakt neviem, čo mam s priatelom robiť :/

Holka Tebe by fakt měli ukazovat jako odstrašující případ!

Nemáš problém s přítelem, ale sama se sebou, jestli si někdy tohle dokážeš srovnat v hlavě tak pak můžeš začít normálně žít.

Děláš ze sebe chudinku, oběť. A ne, nesnaž se znovu tvrdit, že tak to není, protože přesně tak to je.

Smutné je, že si v předchozích příspěvcích stěžuješ na rodiče jací jsou, ale Ty jsi úplně stejná. Nenasloucháš druhým a stále hledáš chybu u všech kromě sebe.

Rodiče Tě nenaučili "jak" máš myslet, ale "co" si máš myslet, za to jim můžeš poděkovat. Nicméně jsi už, tedy měla bys být, dost stará na to, abys na sobě začala pracovat. Protože v Tvém věku se už ani na rodiče vymlouvat nemůžeš.

No nic, nechtěla jsem Ti už nic psát, přesto jsem ještě jeden pokus udělala, ale už opravdu poslední. Nestojíš mi za to, abych Ti ještě věnovala nějaký svůj čas.

Lienusko, precetla jsem si tve prispevky a vidim, jak jsi zoufala. Nejsi prvni ani posledni, ktere rodice brani ve vztahu. To by me ani tak neznepokojovalo, to se stasva, ze rodice maji jine predstavy nez jejich deti.  Myslim si jen, ze ty i tvuj pritel mate oba nejaky problem - on se na tebe primo vesi a ty se snazis ho za kazdou cenu zachranovat a ucinit stastnym. Myslis si, ze i on by byl schopen te ucinit stastnou? Sama pises o jeho nedostatcich, ktere i pres ty ruzove bryle vidis. Charakterove vlastnosti se vekem stupnuji, vetsinou ale ne k lepsimu, spis naopak.
Opravdu si myslis, ze musis delat lidi stastnymi? Ja si naopak myslim, ze bys mela byt stastna hlavne ty!! Venuj se svemu studiu, osamostatni se a vytvor tak lepsi podminky pro vas vztah. Opravdu bych ti doporucila s pritelem napred nejakou dobu zit bez ciziho vlivu, a teprve pak pomyslet na svatbu. Pokud se budes cely svuj zivot obetovat a snazit se lidem zavdecit, nebudes stastna nikdy!!

veselka akože dakujem za taku ironiu, ked nechceš, nemusíš písať, ja nikoho nenutim. a ked ti za to nestojím, aby si poradila, tak potom nepíš. o takýchto ludi nemám zaujem a ani o taketo kritizovanie.

Listicka

ano, som zufala, aspon niekto ma tu chápe, a chce poradiť a pomôcť, som ti za to veľmi vdacna, lebo naozaj som v koncoch už so silami aj s nervami. vždy som bola taky obetavy clovek, že som druhym chcela dobre, a chcem aj jemu dobre. lenže chcem byť aj ja šťastná. konečne, -lebo ja nie som šťastná. vieš, kedysi som si dokázala predstaviť, že sa zanho vydám v začiatkoch vzťahu, potom však postupne všetko opadalo, vplyvm problemémov medzi nami a rodičia mi moc do toho kecali vždy. tak som začala pochybnovať o zvazku s ním, myslela som si kedysi, že ma môže uciniť stastnou, lenže teraz to už neviem, vidím tie jeho chyby velke, a neviem, fakt neviem, ci budem moct byť ešte stastna s ním. a ak sa jeho vlastnosti ešte zhoršia, tak o to naozaj neprosím

neviem, čo robiť vazne …nechcem nas učiniť nestastnymi a zase …bdueme moc ť spolu byvat až o par rokov. možno o rok dva. dovtedy ťahať vzťah? a potom čo? zrau budem mať 30 a ostanem sama? lebo mi to s ním nevyjde? je to hodne ťažké

Lienusko, ty jsi do toho vztahu investovala prilis mnoho energie. Tak by to ale nemelo byt. Kdyz mame nekoho radi a rozumime si, nemusime se tolik stresovat a mit strach z budoucnosti. Nech stranou nazory ostatnich a dobre si rozmysli, kvuli cemu by jsi s nim chtela byt, anebo naopak, proc bys ho chtela opustit. Nekdy staci si napsat na kus papiru klady a zapory a pak se nad tim zamyslet.
Sama pises, ze planujes rozchod ale nepocitala jsi s tim, ze te pozada o ruku. K tomu rozchodu mas jiste sve duvody. On vycitil tvoji nejistotu a rad by si te pojistil. Jsi mlada holka, jeste studujes a cely zivot mas pred sebou. Proc by ses mela vdavat jenom proto, aby on byl stastny? Pokud si nejsi jista, udelej nejaky krok k vyreseni situace. Bud se ted pres prazdniny dejte dohromady a jedte na dovolenou, kde si vse vyjasnite, vyrikate a taky zjistite, jestli spolu muzete zit, anebo si dejte proste nekolik mesicu pauzu na rozmyslenou. Tveho pritele neznam, ale zadny chlap by mi nestal zato, abych se kvuli nemu stresovala a hroutila, abych resila jeho problemy.  Takovouhle podobu by laska opravdu nemela mit.
Radila bych ti, abys byla aspon trochu egoisticka a myslela vic na sebe nez na nej.
Vzdyt on se svet nezbori, kdyz se nebudes letos vdavat!! Casu mas dost a mozna by ti neskodilo poznat taky nekoho jineho, kdo ti ukaze, ze laska ma i jinou podobu.
Preji ti hezke prazdniny a hlavne se nestresuj.

Děvče,   už opravdu poslední, jen pro úplnost. V předchozím příspěvku jsem nebyla ironická ani trošičku.

Listicka napísala si to hodne pekne, naozaj hezky. a máš vo všetkom úplnu pravdu, a si asi jediný človek, ktorý tomu porozumel, presne do detailov si to napísala v poslednom príspevku, nebola som tu dlhšie, ale teraz píšem.

súhlasím úplne s každým tvojím slovom.

priateľ asi vycítil neistotu a tak si to chcel poistiť, neviem však nechcem súdiť. no požiadal ma dvakrát o ruku, ani raz som nesuhlasila. i ked mi srdce pukalo, ked som to musela povedať. Ono totiž, ja neviem, ako z toho celého vonku. Som s ním mnoho rokov, od puberty, a povedal mi doslova, že " on si ma chce zobrať, a že kde by už teraz hľadal inú ženu, že už chce zostať so mnou, že asi by ani nenašiel inú a že plánuje jedine so mnou život". vystrašilo ma to ešte viac, ako ten návrh na sobáš.

návrhy som decentne odmietla, s tým, že mám pred sebou ešte nejaký ten rok VŠ, a že chcem najprv s ním ostať žiť len tak aspon rok, nech sa aj lepšie spoznáme a pod. lebo doteraz sme spolu nežili, boli sme len na krátkej dovolenke cez leto, inak spolu nebývame ani nič, preto je lepšie, a sám uznal, že je za to, aby sme spolu byvali predtým, než sa na urade vezmeme. Ja sa aj tak v kostole nechcem a nemám potrebu vydávať, mám iné predstavy o svadbe, on navonok so všetkým teraz súhlasí a navrhol mi, že môžeme ísť spoločne teraz na dovolenku k moru, nech sa to tam nejako ujasní. nechcem a ani neolánujem sa najbližšie dva tri roky vydávať, on to vie, dúfam, že ma nejako nezlomí, alebo nedajbože, aby sa dieťa nepritrafilo, to by už bola hotová katastrofa, aby si ma tym nepojistil vieš, ako. všetko sa môže pritrafiť.

No vzápatí dodal, ako sme sa dohodli na tej dovolenke, že ma opravdu moc miluje a že nevie si predstaviť po boku inú ženu, že kde by ju už hľadal, že už je starý na to, aby si hladal nový vzťah, že by sa mu nechcelo, že radšej ostane sám, keby niečo, ked som sa ho spýtala len tak, že či si vie predstavť náš rozchod, tak odpovedal, že nie a že prečo rozprávam také hluposti, že žiadny rozchod, že " ved sme spolu šťastní"…

ja už fakt neviem, ako mám naho ísť. ako dosiahnuť to, aby sám uznal, že nebolo by asi dobré, keby sme sa vzali. ved aj on to musí proste vidieť!!

a ked náhodou niečo také oviem, tak okamžite zaradí spiatočku a povie, že " ale on ma miluje a on nikoho iného nechce", ekd mu vyslovene hovorím, že " neviem, si nás predstaviť ako manželov", (povedala som mu to asi pred dvoma dnami), tak ostal ticho a odišiel sa napiť. a potom sa rozprával so mnou akoby nič. ked som bola unho.

neviem, ani ako mám začať nejakú vážnejšiu debatu. či už na dovolenke, alebo pred nou. vážne neviem …a zišla by sa nám nejaká debata, lenže ON sa o nIČOm takom nechce baviť, stále je ticho, ako každý chlap, nemá potrebu nič rozpitvávať, jemu stačí že som ešte stále s ním …

a máš pravdu, investovala som mnoho energie do toho vzťahu, stál ma veľa stresov, nervov, síl, aemocii, zdrvaia mnohokrát, bol to ťažký vzťah a ešte stále je.

preto aj mám v pláne sa rozísť, čím dalej si to viac ujasnujem v hlave, že s takým človekom by som asi šťastná nikdy nebola a tie obavy z toho, aký bude do buducnosti su ešte horšie, ako prítomnosť. viem, že možno by sa našiel nejaký lepší chalan. lenže neviem, ako sa mám z tohto zapeklitého kruhu dostať…

fakt, neviem, ako a čo robiť s ním.

niekedy aj ľutujem, že som ho vôbec spoznala

som sa nejak rozpísala, ale chcela som to vyjadriť, čo cítim

Doprucuji ti knizku od Robin Nrowoodove: Zeny, ktere prilis miluji - tasdy je kratka recenze:
Je pro vás láska totéž co trápení? Pak milujete příliš! Jedna z nejúspěšnějších populárně psychologických knih o vztazích na světě.

Umožní vám rozpoznat destruktivní kořeny vašich vztahů a povede vás krok za krokem k mnohem hodnotnějšímu a úspěšnějšímu způsobu života. Pokud si myslíte, že milovat znamená trpět, tato kniha je přesně to, co potřebujete…

Druhy dil se jmenuje: Dopisy od zen, ktere prilis miluji - a ta je jeste lepsi.

Myslím si, že Tvůj problém spočívá v tom, že si nedokážeš stát za svým názorem. Pokud se ještě nechceš vdávat, na rovinu (A UPŘÍMNĚ) příteli řekni, že vdávat se chceš nejdříve za 3/5/10 let. Může Ti být "úplně fuk", jestli je kvůli tomu smutný nebo ne. Tohle je zkrátka Tvůj postoj, přes který nepojede vlak. Buď to bude respektovat (a tím pádem je vše v pořádku), nebo bude trvat na brzké svatbě, což by znamenalo rozchod, protože se nedíváte do budoucna stejným směrem. Jen je potřeba si stát za svým. Ne se pořád podřizovat tomu, co řeknou Ti druzí.

Stejně tak s rodiči - jednou už svůj názor vyslovili, můžeš jim poděkovat za upřímnost, ale nepotřebuješ to poslouchat stále dokola. Měla bys velkou výhodu, kdybys nebydlela u nich. Kdykoliv by začali s urážkami na přítele, s úsměvem by ses omluvila, že náhle musíš jít. Bylo by to sice nápadné, ale o to jde. Oni by si příště rozmysleli, jestli budou pomlouvat přítele, když ví, že se hned sebereš, odjedeš a přijedeš zase až za týden/14 dní.

Jinak je pochopitelné, že vzhledem k rodině, ze které partner pochází, se rodiče o Tebe asi trochu bojí. Ale jen ty sama můžeš objektivně posoudit, zda je ve svém chování rodičům podobný. Vaši do toho nemají co strkat nos, znají ho jen z návštěv a maximálně z Tvého vyprávění.

Chápu ale i Tvoje důvody, proč se Ti do svatby s ním nechce. Můj přítel má velmi specifického taťku a také na něm občas pozoruji odlesky jeho chování a jsem v takových situacích velmi ostražitá. Také mám strach, aby mu po případné svatbě "nepřeplo" v hlavě a nezačal se chovat po vzoru otce. Na druhou stranu ani já nejsem z ukázkové rodiny a byla bych nerada, kdyby si o mně přítel myslel, že po svatbě se ze mě stane alkoholička.
Každopádně to, co jsi popisovala s tím doktorem, bych tolik nehrotila. Je to jeho zdraví a zařídil si to tak, jak chtěl. Maximálně můžeš s jemným rýpnutím podotknout: "Dobře Ti tak. Kdybys šel tehdy, když jsem Ti říkala, mohl sis ušetřit poloviční bolest." Konec debaty na toto téma. Omluvu bych po něm určitě nepožadovala.

Spíš bych si na Tvém místě dala pozor na přílišné skrblení. To do budoucna opravdu není moc dobrá vlastnost.

elmma hm, partner suhlasil, s tým, že svadba žiadna nebude, že až potom, ked sa ja rozhodnem. s tým nemá problém, ae videla som jeho reakciu

chápem aj svojich rodičov, pochádza zo zlej rodiny, mám pocit, že veľa vecí si odtial zoberie, to jak žili hrozne aj jeho rodičia a pod.

hrozne ma desí to, že po svadbe mu prepne a bude sa správať podla vzoru svojho otcai ed teraz jeho chovanaie kritizuje, no obávam sa…obavy nikdy neprejdu

preto nemôžem žiť v klude

lenže neviem, čo s tým mám robiť.

ono vieš, všetko by bolo iné, kebyže ja pochádzam z podobnej rodiny, lenže ja pochádzam z normálnej rodiny, nikdy nič nechýbalo, nikto nepije, ani nemá ine problémy.

a ja sa o jeho zdravie bojím, preto proste som tak reagovala, najviac ma však na tom naštvala jeho tvrdohalvosť! neviem, ako mam s tou žiť, ako si ho prisposobiť. ako mu zmaknut hlavu.

Chtěla jsem tím jen říct, že v každé rodině se dá něco najít - i v té Tvé. Třeba už jen to, že Tví rodiče mají potřebu stále do něčeho mluvit a uvažovat stylem "co by na to řekli lidi". Přítel Tě také nepodezřívá, že po čase budeš jako oni. I když by k tomu možná i měl důvod, protože už teď máš předsudky vůči němu - převzaté od rodičů.

Očividně je Ti ale sympatičtější rozchod. Nedokážeš příteli jeho rodinu odpustit, tak se rozejdi a rovnou i odstěhuj, začni sama od začátku. Neustálým lamentováním nad tím, že si nevíš rady, z toho zapeklitého kruhu nevystoupíš. Pokud nevíš, co máš dělat, udělej všechno.

elmma priateľ mi už neraz povedal, že sa obáva toho, že budem ako moja matka, velakrát, takže nemáš pravdu.) ale ved nemala si ani odkial vedieť. Velkarat mi hovorí, že sa obáva, aby som nebola ako moji rodičia. a ja sa tiež obávam, aby on nebol ako jeho rodičia.

viem, že aj u nás sa niečo nájde v kazdej rodine, niekde vsak velmi zle, a niekde neutrálne.

nie je mi sympatickejší rozchod…to nemôžem povedať…ale proste všimla som si už na nom niektore črty ako jeho otec má, resp. rodičia, a je mi z nich zle…čiže asi to tak či onak vedie ku krachu, hrozne sa toho bojím, že bude jako otec.

ten tvoj sa nespráva niekedy ako otec jeho? nevšimla si si nič? či neriešiš to zatial? je ti jedno, plánujete buducnosťm, alebo nie?

Pokud máte oba strach, že nedokážete svou vůlí zabránit přenosu špatných vlastností z rodičů na vás, jediným řešení je podle mě odstěhovat se od nich, aby se vám jejich zvyky a chování už dál nevrývalo pod kůži. Zároveň tím zjistíte, jak budete fungovat ve společné domácnosti a jestli je přítelova výbošnost únosná, nebo ne. Základem je zkrátka samostatnost a dobrá komunikace. Jistotu, že nejste po svých rodičích, nezískáte tím, že se na to budete jeden druhého stále vyptávat. Řeči se vedou a voda teče. To musíte zkrátka vypozorovat jeden na druhém. (Navíc poznámky typu: "Snad nebudeš jako Tvoje matka/Tvůj otec." nejsou nikomu příjemné, pak už k hádce chybí jen krůček. )
V opačném případě to asi opravdu povede, jak jsi napsala, ke krachu.

Ptala ses, jako to mám s přítelem a jeho chováním po otci já - přítelův taťka je typ člověka, který u druhých vyhledává chyby, aby jim za to mohl vynadat. Vždy má na všechno pohotovou a jízlivou odpověď. Přítel od svých tetiček ví, že jeho otec byl v dětství šikanovaný, tak si myslíme, že si tak teď dokazuje nějakou svoji nadvládu. Ale to jsou jen naše tajné dohady a domněnky, nic podloženého.

Také to na příteli pozoruju, hlavně když se nakupí větší množství starostí, tak dokáže být nepříjemný za každou chybičku. Nestává se to často, ale je to tam.
Příklad: Nedávno jsme se chystali do ZOO a vzala jsem s sebou něco na zub a sluneční brýle. Jenže v ZOO jsem zjistila, že jsem vše zapomněla v autě. Přítel hned začal s tím, že jsem totálně neschopná a na co myslím. Tak jsem mu řekla, že jestli chce, může si pro to dojít, jinak ať si zatím nechá zajít chuť a sníme to až cestou domů.
Vůbec o nic nešlo, občerstvení jsme si mohli koupit ve stánku a sluneční brýle stejně nosí jen tehdy, pokud mu je z domu vezmu, jinak si je s sebou nikde nebere.
Snažím se mu vždycky klidně a stručně odpovědět tak, abychom se o tom už dál nemuseli bavit. Pokud se jeho výlevy začínají v krátké době opakovat častěji, je potřeba pročistit vzduch pořádnou hádkou a vyjasnit si, co je příčinou a že nechci, aby si to vybíjel na mně.
(Na jeho obranu musím říct, že jsem zapomnětlivá opravdu hodně. )

Rozhodnout se ale stejně budeš muset nakonec sama, protože ať už Ti tu radíme jakkoliv, nikdy nemůžeme z vyprávění získat ucelený obraz o Tvé situaci. Můžeme jen držet palce, aby ses rozhodla co nejlíp.

elmma dakujem moc za obširnu reakciu, prečítala som si do bodky, čo píšeš.

hm, nie je to dobré, že vyhladavat každu chybu, ale akože bežne mi aj moj priatel povie, ked neičo zabudnem, toež som hodne zabudlivá, že " kde som ponechala rozum ". a že kde to je a pod. bla bla bla. no tak to moho lziať on. tiež ma svojím sposobom znevažuje za tu moju povahu. no a čo? každý sme nejaký.

to je u nás bežné,

avšak si myslím, že to neni až také špatne s tvojím priatelom, horšie je to s tým mojím, jeho otec neni normálny, po tej psychickej stránke, stále vkuse dokola mele, to isté, psychicky tyra jeho mamku, a tak. je to hrozné…a preto sa obávam nieočoho podobného.

vieš ono je to však o tom celé, že. dobre, teraz, ked budeme spolu žiť a tak, tak sa bude krotiť vo svojich výlevoch, aby ma neodlákal od seba. ale potom po svadbe mi ukáže zač je toho lokeť…

on mi až pri hádke vykričí, že " či som taká hašterivá ahyterka po matke " …inak nie …ale tiež sa obávam toho, že to bude časom robiť.

s tými chlapmi je to ozaj ťažké.

čiže ty toho svojho sleduješ, jak sa chová a utvoríš si nejaký obraz? vieš ono…je to vždy tak, že deti si odnesú z domu niečo, hoci nechcu takí byt …

Každý pocházíme z nějaké rodiny a více či méně si z ní odneseme nějaký vzorec chování. Ale taky máme svůj dospělý život pouze vy svých rukách a je jen na nás, jak jej budeme žít. Zda-li dle stejného vzorce chování našich rodičů a budeme se na něj jen vymlouvat, nebo zda-li si budeme žít svůj život podle vzorce svého. Pokud se nám nelíbil vzorec chování našich rodičů, nikde není napsáno, že jej automaticky musíme přejímat, můžeme jej změnit k obrazu svému s tím, že je-li nebo bylo-li v chování našich rodičů něco nesprávného, je na nás, zda-li se budeme chovat stejně nesprávně nebo to u sebe změníme. To platí jak pro Tebe, tak pro přítele, tak pro každého z nás.

Jinak, pokud otec přítele trpí nějakou psych. poruchou, záleží na tom, o jakou jde. Čistě teoreticky existuje poměrné procento dispozice i u přítele, ale to záleží na mnoha okolnostech. Kdy se u jeho otce nemoc rozvinula, případně co jí spustilo, zda-li jeho rodiče měli také psych. potíže atd. Zároveň to však automaticky neznamená, že přítel musí během svého života také nějakou psych. nemocí onemocnět. To zase zaleží na mnoha okolnostech. Každopádně, Ty máš tolik pochybností a obav, že si akorát všechno negativní přivoláš. A to samé Tvůj přítel. Opravdu se na to vykašlete a jděte každý svojí cestou.

Ale Ty, prosím Tě, udělej pro sebe ten první základní krok: OSAMOSTATNI SE. S tím, jak Tě rodiče vychovávají, budeš mít v životě strašné problémy a budeš jen nešťastná. Čím déle budeš na nich závislá a čím déle Ti budou pořád něco hustit do hlavy, tím hůře a dlouze se budeš z toho dostávat. Věř mi, že Ti tohle dobře radím a že si jednou na moje slova vzpomeneš. Já vím, proč Ti to radím. A neradím Ti to jen já.

Ještě poslední věc, můžeš tu jednu a tu samou věc probírat stále dokola, ale si myslím, že stejně z každé další diskuse pro Tebe nevyplyne nic nového a jiného, než už vyplynulo.  

Dany dakujem za radu.

ono akože jeho matka má depresiu diagnostikovanú. a dosť vážnu, lenže to má zo svojho muža, tj. otca mojho priatela. ten jeho otec, podľa mna on je svojím spôsobom chory na hlavu, ale nemá to v papieroch. nezdá sa mi ttiž jeho chovanie normálne.

je normálne, že predo mnou ponížil svoju manželku, vetou, že " zdvihni zadok a uvar mi kávu "? potom jej predo mnou povedal, že " toto individuum ma prinutilo hladat si inu prácu"…a to nie je všetko…povedal to behom jednej hodiny!

a dokonca rozpraval stále dokolečka to isté, ako on robil v mladosti, čo robil, a furt jedným kusm to iste mlel dokolečka dokola, neviem, aká je to psychicka porucha, ale -proste. predstavte si. že niečo v zmysle." dones mi tie papiere", porsím ťa tie papiere mi dones, a za minutku tie papiere potom nezabudni, potom o minutu, tie papiere by som chcel. toto stále dokáže mlieť aj pol hodiny. až kym sa mu tie papiere nedonesu, taky je jeho otec a ja si nemyslím, že je to normálne, či ano???

proste vkuse dokola melie to iste! len z inej strany …neni to forma psychickej poruchy?? ale podla mna ju nemá zdiagnostikovanu.

a asi je taky odnaveku, len čim dalej tym viac sa to zhoršuje, osobne si myslím.

čo myslíte, čo to je???

a ani jedných rodičia nie su na hlavu, ako myslím starí rodičia mojho partnera, su normalni všetci styria poznala som ich všetkých, normálni ludia. tak nerozumiem. asi tieto psychicke poruchy a choroby sa u jeho rodicov vyvinuli počas života a asi možno zbnlazneli pri sebe. sami.

čo si o tom myslíte?

viem, že by pomohlo, keby som sa osamostatnila viem to. a určite tak za nedlho spravímdakujem

Lenuško, Tobě není rady ani pomoci.

leňa prečo si myslíš? že som fakt zúfalá, neviem sa pohnuť z miesta vo svojom živote, stagnujem, neviem, čo chcem, do toho, aj by somc hccela a aj nechcem. som ako rozpoltená, som veľmi mladá, asi preto neviem riešiť problémy.

" neviem riešiť problémy."

To se musíme v životě naučit všichni, úplně všichni.