Téma: Můj kluk pijan si našel jinou - chci ho zpět

Dobrý den,
obracím se na vás se svým problémem se kterým si už nevím rady a ani celkově skoro nic v poslední době nezvládám. Nikdo mě ani pořádně nechápe jak se teď vlastně cítím a co všechno teď musím prožívat. Nastalo mi teď těžké období života. Zdá se mi že se mi v jednom převrátil život vzhůru nohama. Nevím přesně proč jsem se obrátila zrovna na Vás, ale jako jediná se mi zdáte že mi třeba můžete trochu pomoci a i kdyby ne tak jsem ráda, že si mě aspoň vyslechnete.
Nahrnulo se toho na mě v poslední době nějak moc a všechno to na mě spadá a já si s tím nevím rady. Přijde mi, že když už trochu vyřeším jeden problém tak jich na mě zase sto dalších spadne a já to všechno zase musím řešit stále dokola. Ale teď už nemám vůbec žádnou sílu něco dalšího řešit. Asi bych měla začít s tím jak se to všechno vlastně stalo. Je v tom kluk.
O prázdninách jsem byla se setřenicí na jedné zábavě na Březné kde jsem dřív bydlela ale teď už druhým rokem bydlím ve Štítech. No a tam jsem se náhodně seznámila s tím klukem, který se jmenuje Tomáš. Hned ze začátku jsme si padli do oka a strávili jsme spolu celý večer co jsme tam byli. A hned druhý den jsme se začali scházet a zamilovali jsme se do sebe. Od té doby co jsme se poznali, jsme se vídali každý den a nebyl den co by jsme se neviděli. Pořád jsme chtěli být spolu. Potom jsme spolu začali chodit a my se měli ještě víc rádi. Vídali jsme se každý den a bylo nám spolu dobře. No ale potom přišel den a všechno se rázem změnilo v peklo.
Ani nevím jak přesně se to stalo a co se vlastně změnilo, ale na 100% vím, že se to všechno změnilo na jeho straně, protože na mé straně se k němu nezměnilo nic. Ale jak byli podzmní prázdniny tak se všechno změnilo. Začalo to středou o těch podzimních prázdninách to byl první den kdy jsme se s Tomem neviděli. Jinak do té doby jsme se vídali každý den ale zrovna v tu středu mi potom volal že dneska nepřijede protože musí být v práci tak přijede druhý den. A opravdu přijel. Byli jsme spolu teda ve čtvrtek. Ale v pátek jel pít.
Víte on Tomáš rád pije. A ten pátek byl pít. V sobotu ráno přijel, ale potom zase pil. A v neděli znovu. V tu neděli jsme se viděli jen na půl hodiny.
Já každé pondělí chodím do knihovny za taťku, který tu knihovnu má ještě mimo zaměstání a já tam chodím za něj jakoby na brigádu. No a to pondělí tam byl Tom semnou ale byl divný. Pořád ptala co se děje, že vidím že s ním něco je a chová se úplně jinak že chci vědět co se děje ať mi řekne pravdu a on že mi nic neřekne tak jsem tam do něj hustila at mi to řekne že to musím nějak vzít a smířit se s tím. Já jsem si totiž myslela, že si našel jinou holku nebo že nějakou chce ale neví jestli chce ona ho tak čeká, protože pořád říkal že neví co bude, že to se dozvím časem a tak jsem pořád prosila ať mi to řekne že chci jen pravdu.. tak z něj potom vypadlo že neví jestli semnou chce ještě chodit... tak jsem se ptala jestli v tom je jiná holka a on říkal že ne... ale že jsme každý jiný a že je to tak půl na půl... že už ho to už nebaví nebo co...
Říkal že si to ještě promyslí a že druhý den hned ráno přijede. Ten den jsem totiž druhý den nešla do školy protože jsem byla objednaná k doktorce. Ještě večer mi psal zprávu že si dáme pauzu ale že zamnou bude pořád jezdit protože semou prožíval jen to pěkné.   A on druhý den opravdu přijel. Byla jsem u té doktorky a potom přijel on a oba jsme byli v pokoji a najednou mi napsala moje sestřenice že mi musí něco říct a já jsem se jí teda zeptala co a ona mi řekla že je to něco s Tomášem tak jsem se na něj koukla a on se zeptal co zase udělal... tak jsem čekala co mi sestřenka napíše a řekla mi že jí jedna holka říkala že jí její kamarádka říkala že chodí s mým Tomášem tak jsem se koukla na Tomáše a mu zrovna přišla zpráva a někdo mu psal zprávu že ta moje sestřenka mi chce říct že chodí s tou holkou tak mi to říkal. A já jsem se teda ptala co je na tom pravdy a on mi řekl že to není pravda že mu mám věřit.
Jenže mě to bylo divné.. když najednou jsme měli problémy a on váhal jestli semnou má být nebo ne. Ještě ten den mu ale ta holka psala do zpráv na facebooku jak to mezi nimi teda vypadá sama jsem to četla na vlastní oči a už vůbec nic jsem nechápala. Tomáš říkal jen že mu mám věřit. Další den zase přijel a když jsme byli dole v obýváku s mamkou a taťkem tak to šlo ale když jsme byli potom sami v pokoji tak to bylo hrozné. Řekl mi  ať  s ním v pátek nepočítám že bude pít že to slíbil... a já jsem už byla taková jiná když to řekl tak se ptal co mi je a já radši nic a on co ti zase vadí?? a já no to že pil minulý týden a tento bude zase pít také... a on pořád říkal že to slíbil...
Nevím jesti to říkal jen ze srandy ale najednou začal říkat teď mám dvě a podvádím Kristýnu (to je ta holka). tak na to jsem nevěděla co mám říct.. pořád mluvil tak že s ní napůl je a napůl semnou, tak jsem brečela a on ať nebrečím... on říkal že to vždycky chtěl mít dvě holky, tak jsem mu řekla že to nechci, že ať se rozmyslí, že buď bude mít jenom mě a nikoho jiného nebo Kristýnu a ať si k ní najde ještě tu jednu co by to trpěla... a on že si to musí rozmyslet. Brečela jsem ještě víc... říkala jsem mu že tam nechci být když je tam Kristýna a on že tam musím být protože mě tam chce, tak jsem mu řekla že to má blbé že se má rozhodnout potom jsme stály u okna a já jsem brečela a on začal také brečet. Tak jsme tak oba jen tak stály, objímali jsme se a brečeli u toho. On pořád že si to rozmyslí... a já a co si budeš pořád rozmýšlet? a on že to co mi říkal..
Víte on mi jednou říkal že se nezmění že bude pořád stejný. On je Tomáš takový průserář když to tak řeknu. Měl hodně těžký život když byl malý. Nechce mě brát k nim domů protože se stydí ale on to nepřizná. Ale když jsem u nich párkrát byla tak jsem mluvila s jeho tátou a ten mi tahle řekl hodně. Jejich máme pije. Tom má ještě 2 bratry a jednu sestru. A když byli malý tak je chtěla vzít sociálka protože ta máme pořád pije. A táta jezdil po světě kamionem takže nic nevěděl No a nevím no ale Tomáš potom začal dělat se svým bratrem který je stejně starý jako já průsery a skončil v pasťáku v Brně kde i zároveň chodil do školy. Tak mi právě říkal že se nezmění a bude pořád stejný. Že ho pořádně neznám a nechce mě trápit a že ví že mě bude trápit a to on nechce. Že mě miluje tak strašně moc že mi nechce ubližovat. Tak jsem mu řekla že tímhle mi strašně ubližuje.... že to moc bolí když to všechno říká. Já vím jaký on je, ale i přesto všechno co dělá, tak s ním chci zůstat.
Chci to vrátit všechno zpátky... aby to byl zase zpátky ten starý Tom.. můj Tomášek. Já bych fakt chtěla, aby to byl zase on.. ten zamilovaný Tom jaký byl dřív.
Já tu holku, která se mezi nás vzpetla znám. Dřív semnou chodila na základku ale potom propadla. Ale znám ji a nechci o ní mluvit nějak špatně, ale s tou holkou nevydržel nikdo dlouho. Ona měla vždycky takové hodné kluky znám je jsou to mý kamarádi a udělali by pro ni cokoliv ale ona si toho neváží a úplně je zdeptala. Ona je s klukama jen z jednoho důvodu asi. Všechno to bere přes postel. A taky jeden čas pracovala za peníze. Ta holka je prostě špatná. Teď ji tak nenávidím...
Tomáš mi říkal že to mám vydržet že vždycky má takové obdoví kdy blbe a potom ho to přejde. Ale tohle se vydržet nedá. Trvalo to celý měsíc co je jakoby rozhodoval. Sice zamnou pořád jezdil ale už to nebylo jako předtím.
Tak ráda bych o něj bojovala ale co mám proti ní? A teď už je myslím že ztracené všechno, protože se už Tomáš asi definitivně rozhodl.
Minulé úterý jsem nebyla ve škole protože jsem byla s mamkou u doktorky. A ráno jsem psala Tomášovi že doufám že dneska přijede že si musíme všechno v klidu vyříkat a on mi řekl že uvidí jak to stihne. No byla jsem docela v pohodě ale když jsme jeli zpátky domů a projížděli jsme tím městěm kde bydlí ona... tak jsem tam viděla Tomáše s ní a ještě jedním klukem mým bývalým spolužákem ze základky. Bylo to pro mě něco hrozného ho tam vidět. Hned jsem začala brečet a nemohla jsem se z toho vzpamatovat. A hned jak jsem přijela domů tak jsem mu napsala že to jsem viděla to jeho vyřizování když se tahá s ní. On mi ani neodpověděl. Jen potom když byl na facebooku na chvíli tak mi napsal že už to všechno mám nechat být a já co mám nechat být? a on všechno že to nemá cenu protože já jsem jiná a on je jiný a že se měnit nebude. To je všechno co mi řekl. Víc mi nenapsal nic. Jen že to nemá cenu ale neřekl třeba je mezi námi konec nebo že by se třeba omluvil nebo řekl že ho to mrzí. Jen že to nemá cenu nic víc... Od tohoto úterý se mi už víc neozval.   A já mám chuť mu pořád psát. Musím se hodně snažit abych mu ty sms neodeslala ale nemůžu si prostě pomoct.
Celý ten měsíc byl teď hrozný. Bylo to semnou k nevydržení a je to semnou čímdáltím víc horší. Mamka si semnou nevěděli rady říkali ať se s ním už konečně rozejdu ale já jsem to prostě nemohla udělat protože jsem nechtěla. Říkali mi už kolikrát že mě objednají k psychologovi, ale já jsem nechtěla. Mají to semnou hodně moc těžké. Mě na něm i po tom všem co mi udělal stále záleží. Jsme do něj stále zamilovaná a i přesto všechno bych ho pořád chtěla zpátky ale ten den už asi nebude.
Celý ten měsíc jsem dělala hlouposti. Měla jsem hrozné nervy, protože jsem nevěděla na čem jsem a  nic jsem nezvládala. Pořád jsem si říkala že když zrovna není Tom u nás kde teď asi je a co dělá. Nechtěla jsem si jen představit že by byl s ní a co všechno by  s ní dělal. To pro mě byla hrozná představa. Že ona zvítězila nademnou.
Teď co vám řeknu tak mě za to budete určitě odsuzovat, ale chci Vám říct úplně všechno. Jenže já se bojím že jak to všechno teď znovu nezvládám tak s tím vším zase začnu. Asi mě budete mít za blázna a říkat si že tohle mi za to nestojí, ale bohužel se tak stalo. Ale tohle jsem si ale musela vydusit v sobě. Ano je to tak.... začala jsem se sebepoškozováním. Je to hnusné a nedělá se to já to vím, ale aspoň na chvíli jsem zapoměla na ty starosti co teď mám. Aspoň na tu malou chvilku!!! Potlačila jsem tu bolest jinou bolestí, ale jak se do toho člověk jednou namočí, tak už se v tom veze a nejde s tím přestat... nejde z toho ven... nejde o zastavit... vezu se v tom... ano bolelo to hodně ale míň než to všechno co jsem prožívala.
Omlouvám se že takové věci říkám, ale na chvíli jsem utíkala od všeho. Vím, že to asi nepochopíte a řekne te že jsem blázen, že kvůli klukovi tohle všechno dělám a že kvůli jednomu klukovi se nezboří svět. Ale on pro mě znamená strašně moc. Nechtěla jsem  to tak, ale bylo to to jediné za čím jsem se mohla schovat.
Jednou si to budu vyčítat, ale bohužel jsem to udělala. Když je člověk pořád na nervy a má takové starosti a problémy a všehno to okolo a už to nezvládá, tak pořád myslí na to jedno prostě. Já se hrozně moc bojím, že se do toho zase namočím protože teď je to pro mě ještě horší než za ten poslední měsíc kdy jsem byla v nejistotě každý den a nevěděla jsem co bude. Bojím se, že s tím zase začnu. Musím se hodně moc držet, abych to všechno unesla.
Já už si opravdu nevím rady. A ostatní už také neví co by mi poradili a co semnou mají dělat. Rodiče mě pořád hlidali, abych si něco neudělala a přišla domů ze školy. Bály se o mě. Oni neví co jsem dělala za to by mě asi nenáviděli. Tohle prostě nemůžou nikdy vědět.
 Přijde mi jak kdybych byla v nějakém bludném kruhu, ze kterého hledám cestu ven a nemůžu ji najít. A pořád jen hledám řešení jak z toho všeho ven.
V poslední době nedělám nic a na všechno kašlu. Na učení jsem se za ten poslední měsíc, kvůli tomu co jsem všechno prožívala, úplně vykašlala. Nemůžu se přinutit k tomu se něco naučit. Nejde mi to. A když už si ten sešit otevřu, tak stejně na to nemám myšlenky a pořád myslím na něco jiného a to učení mi do hlavy neleze. Když něco čtu, tak už po stránce ani nevím o čem to bylo a co jsem vlastně přečetla. Nic mě nebaví. To co jsem dřív ráda dělala to už teď nedělám. Já jen přijdu domů ze školy a zalezu si do pokoje a nic nedělám. Jen tak sedím v pokoji a koukám do zdi. Poslouchám u toho písničky a pořád brečím. Všude... v autobuse, ve škole, doma, po nocích prostě pořád. Nemůžu se k ničemu přinutit a nic mě nebaví ani nenadchne.
Pořád musím myslet jen na Tomáše. A říkám si co asi teď dělá a jesti je s ní. A co s ní dělá jesti je s ní? Nejde ho vymazat z hlavy. Pořád je v mé hlavě a v srdci. Bez něj to nejsem už já. Řekla mi to i Janča. Jsem prý úplně jiná a on mě změnil. Dřív jsem se smála, byla jsem upovídaná, nic jsem neřešila, byla semnou sranda a byla jsem to já. Teď už se nesměji a s nikým nemluvím, protože jsem se uzavřela do sebe. Radši nemluvím a jsem potichu. Protože rodiče mi stejně pořád dokola opakují jaký je špatný a že se mám už vzpamatovat a zapomenout na něj ale to jen tak nejde. Když mi ho připomíná všechno můj pokoj a když jdu jen po cestě tak si vzpomenu jak jsme tu šli spolu a to bych se musela odstěhovat abych zapomněla.
Ale teď mě to tak strašně moc všechno bolí a mrzí že se tohle stalo. My jsme si na sebe s Tomášem tak strašně moc zvykli že to bez něj nemůžu vydržet. Byli jsme spolu každičký den. Vždycky jsem na něho počkala až k nám přijede a byli jsme spolu. Víkendy co jsme spolu stráviili byli nádherné. A teď když si představím že všechno bude jinak tak mě to bolí. Teď jen stojím u okna a přemýšlím co budu dělat. Jesti ho ještě někdy uvidím. Bojím se všeho co přijde. On ode mě bydlí sotva 3 kilometry jak se budu chovat až ho uvidím? A uvidím ho ještě někdy? Představa že už s ním nebudu zažívat to co jsme spolu přožívali je hrozná. Stále si čtu dopisy od něho. Pořád si hladím řetízek a náramky od něho. Když jen vidím auto podobné tomu co má on hned si na něj vzpomenu a brečím. Všechno mi ho připomíná a nejde na něj zapomenout. A já vlastně ani nechci zapomenout.
Já jsem pořád tak blbá a slepá že stále doufám že se vrátí. Že nezahodí všechno to semnou a že mě nenechá jen tak odejít. Pořád na něj musím myslet a po každou chvíli a při všem co dělám.
Doma si myslí, že už mě to přešlo, ale mě to nepřešlo. Před všemi se snažím vypadat normálně, ale když jsem sama tak to nemůžu vydržet a pořád brečím. Před ostatními si dávám takovou masku, aby nic nepoznali.
Nechci aby se mě pořád ptali co mi je a proč pořád brečím a tak. Nechci nikomu nic vysvětlovat. Chci být sama se sebou. Být sama. Chci být zase šťastná jak jsem byla. Řešit zase jen školu a ne to všechno teď. Možná už je pozdě a říkáte si, že s ní chci pořád být. Ale ano já s ním chci i přesto všechno i když vím jaký je být. Když se jednou zamiluji už se zpátky nedokážu jen tak odmilovat. To prostě nejde. Možná to časem přejde ale znám se a vím jaká jsem a mě to jen tak nepřejde. Bude to hodně moc těžké.
Po nocích nespím a ani nejím. Nemůžu prostě usnout když na všechno musím myslet a ráno jsem pořád ospalá a večer zase nespím. Víte někdy mám chuť abych úplně skončila... že držím v ruce tu žiletku a chci to skončit úplně ale ještě mě něco drží ale bojím se že může být pozdě. Protože nikdy nevím kdy mi rupne v hlavě a udělám to dokonce. Protože předsava jak to bez něj budu zvládat je nepředstavitelná ani... Už si opravdu nevím rady prosím pomozte mi. Nashledanou Tereza.