Téma: Mladá, bez sexu a věčně sama - mám se odstěhovat od přítele i s dítětem?

    Takže jsi taková jeho služebná. No záleží na Tobě, máš kam jít?   Osobně bych odešla, až bych vyzkoušela všechny nápravné metody°°°°°° i když starého psa novým kouskům nenaučíš°°°°°°

Asi tak nějak. jeho zásady. chce aby bylo navařeno, důkladně uklizeno a stejně i tak je prostě navařeno blbě a uklizeno špatně.

Ale tohle jsem se naučila už ignorovat a dělám si po svém tak, jak si myslím, že je to normální.

Zvažuju jít do pronájmu, kde bych měla trval. pobyt, takže příspěvek na bydlení, přídavky na dítě bych dostala + výživné co by platil. asi by se to dalo, ale musela bych se hodně uskromnit.

Jinak já už zkoušela hodně no. hrát na city - to teda nezabírá vůbec, dělat vše tak jak chce on, ale prostě stejně to podle něho nesvedu tak jak on a nebo si ho nevšímat a žít si svoje - to jsou zas věčné hádky kdoví koho mám a kde trajdám.

Takže jsem myslela, že se zkusím s malým odstěhovat s tím, že se uvidí, jestli bude nějaká změna nebo tu poradnu.

   Jestliže cítíš, že je šance na nápravu, jdi do toho. Na výběr moc nemáš, každopádně odejít můžeš vždycky. Ale osobně bych počkala do doby, než budu mít volnější ruce a dám dítě do školky, najdu si práci. Je to blbý, prakticky ještě dva roky, ale za tu dobu vyzkoušíš jestli si dá říct, zvolíte poradnu, nebo bude domluva nulová°°°°°  Šetři a ulívej si bokem, páč jak odejdeš, bude tě vydírat prachama, on sice dát musí, ale nedá. I když co já vím, třeba je charakter.

Pokud nemá o Tebe zájem, tak bych se odstěhovala, podívej se, jsi mladá na to, ztrácet čas s někým jako je on, s vaším synkem se může scházet kdykoliv bude chtít, ale být s někým, kdo Ti ubližuje a neváží si Tě a dává přednost hospodám nemá cenu.

to si taky říkám, že se s ním může vidět kdykoliv, podle něho to už ale není ono, protože ho nebude moct prý vychovávat… ale co jsem ještě zapomněla napsat o něm, tak že mi doma se vším pomůže - opravdu se vším - nakupuje, umí vařit, uklízí doma, takže jako s chlapem se s ním žije dobře, jenom ten jeho nezájem o mě a ta věčná buzerace mě by stačilo víc zájmu o mě, častěji sex a neponižovat a byla bych vlastně šťastná. ale dá se změnit tohle?

… a dokážeme spolu mluvit o všem … Tak proč ne na tohle téma?

fajn téma těžké i odpověd dobrá a je opravcdu fakt ten, co píše Barča a to je že musí být příčina a komunykace…

Já ti nevím, a nemá on třeba důvod tě shazovat? Píšeš, že je starší a máte ročního chlapečka - to tě dělá poměrně mladou matkou - předpokládám, že bez vysoké? Vím, že se staráš teˇo dítě, ale co děláš, jaké máš úspěchy, cíle, vize do budoucna…?

   Chápu tě, že tě takový vztah nenaplňuje, ale asi bych si uvědomila jeden fakt - máš dítě a nic moc jiného. Neříkám, že tě nikdo nebude chtít, ale jsi víceméně na příteli závislá. On má aspoň potomka rád - kde bereš jistotu, že další partner bude mít rád tebe, bude tě živit, dávat ti to, co chceš a ještě navrch přijme tvé dítě i za své?

     Tohle jsi asi měla zvážit, než přišlo dítě na svět. Teď už moc možností nemáš. S přítelem bych se o tom pobavila a našla nějaké kompromisy a řešení. Je otec - nemůže lítat věčně někde po vemku a nechávat vše na starosti tobě. Na druhou stranu se ho ale zeptej, co očekává od tebe, aby si tě mohl, vážit a a "nestydět" se za tebe.

Tak i kdyby alina neměla vysokou, ale třeba jen učňák, tak to - stejně jako skutečnost, že je teď prostě doma s dítětem, bez zaměstnání a tudíž bez nějakých větších plánů či ambic - podle mě není důvod, aby ji partner jakkoliv shazoval a choval se k ní neuctivě. Z mého pohledu chlap, který tráví spoustu času v hospodě, taky velkými cíli a ambicemi oplývat nebude, protože kdyby to tak bylo, trávil by čas mnohem smysluplnějším způsobem…

Jestli jsem, Lucy, Tvůj příspěvek špatně pochopila, tak se omlouvám, ale s přístupem "uvědom si, že jsi na něm závislá a s jiným by ses mohla mít ještě hůř" se prostě úplně neztotožňuju. Samozřejmě, že alina nemůže vědět, jestli v případě dochodu potká nějakého lepšího partnera, ale to podle mě není důvod zůstávat s někým, s kým není šťastná. Ani já nejsme příznivcem nějakého překotného spalování mostů - ostatně s dítětem to ani dost dobře nejde, jeho otec už bude v jejím životě svým způsobem pořád - pokusila bych se alespoň o nějakou nápravu, ale pokud bude přítel k pokusům nápravu hluchý a nebude chtít nic řešit, pak bych se přikláněla k odchodu bez ohledu na to, jak náročné to bude.

Až tak úplně jsem to nemyslela - jasně, že je mladá na to, aby se zašila ve vztahu, který není to ono, ale asi bych to hned neřešila odchodem a rozchodem…

    Chlapi jsou zvláštní stvoření a u nás to tak - bohužel je. Nebo bohužel. Přítel je "pan doktor", stejně jako většina jeho rodiny a ten tlak je vyvíjen na něj a tím pádem i na mě, že by bylo dobré, kdyby jeho partnerka byla "taky něco víc". Takový názor panuje, bohužel, i u nás v rodině. Školy a úspěchy o ničem nemluví, vím to, ale chlapi asi rádi vidí a jsou rádi viděni s "odpovídající" partnerkou po svém boku. Můj přítel to nepřizná, ale v podvědomí nás obou to je a vím, že spousta věcí se urovná, až ten titul budu mít taky. Přijde mi, že u aliny je to stejné - přítel je starší, pracuje, zaopatřuje ji…jen mě napadlo, jestli to není jeden z důvodů. A prostě se ho na to natvrdo zeptat co a jak. Každý máme svou hrdost a já bych se rozhodně shazovat nenechala. Tak dělám co můžu, aby tam ten titul byl a tohle jsme mohli opustit.

    S dítětem to tak lehké není, to je mi jasné. Tím spíš bych ale nedělala ukvapené závěry - protože pokud doma funguje jako partner, má je oba rád a živí je… Spíš bych mu to prostě všechno pěkně řekla - je otec tak ať se tak chová a má mladší partnerku - matku, která holt nemůže studovat nebo kdoví co on chce, aby dělala a byla "adekvátní" partnerka. A zase odejít bez ohledu na náročnost - to asi jo, ale pořád s ohledem na dítě…

Titul z vás "něco víc" udělá jen ve vašich očích… nejste a nebudete "něco víc" jen ten titul nakrmí vaše ego… ale přiznám, že mi konečně některé tvé příspěvky zapadají do mozaiky.   Titul není důkaz ničeho víc, než je absolvent byl schopen dostát požadavkům dané školy na reprodukování informaí jemu tam předaných, už nikoli o jejich aplikaci, nikoli o skutečných lidských hodnotách, nikoli o emoční inteligenci a sociálním cítění, nikoli o úspěchu a skutečné profesionalitě - to všechno ukáže až život - s titulem i bez něj… jediná skutečná škola, která lidi prověří je škola života…

…Takový názor panuje, bohužel, i u nás v rodině. Školy a úspěchy o ničem nemluví, vím to…

  Meg, děkuji, že si stojíš za svým, že lidi čtou opravdu jen to, co chtějí

Lucy, nechci být rejpavá, doufám, že nebudeš mít ten pocit, ale co až budeš mít titul, ale jeho rodina si vzpomene, že "partnerka jejich syna by měla pocházet z úplné rodiny" a bla. bla? Kde ji seženeš (děláš co můžeš)? nemyslíš, že Tvůj přítel Tě už dávno degradoval na ozdobu ve vitríně? Vzpomeň, jaký problém jsi tu v začátcích řešila?   Ta "ozdoba se taky leští pouze občas"… Nejsem si jista, jestli je dobré být s partnerem, který chce mít po boku pouze reprezentativní vzorek odpovídající nějaké normě někoho jiného.

Baru, máš pravdu. Ale jak jsem psala - u nás je to stejné a kdybych došla domů bez výšky nebo s nějakou "málo prestižní", tak mě asi rodina vydědí. Ne, že už by se tak nestalo, protože nestuduji matfyz, ale školu, po které budu "utírat kravám prde*le a brodit se ve s*ačkách" (jak děda s oblibou říká), ale na druhou stranu se mohou pochlubit, že budu "paní doktorka". Je to hloupost, ale je to tak.

    Jeho rodina semnou žít nebude a přítel tento názor zastává, takže to je jen mezi náma co ano a co ne. Moje rodinka mi pořád předhazovala, že můj teď už bývalý nemá ani maturitu a vykašlala se na školu - stejně jsem s ním byla protože nám spolu bylo dobře. Teda aspoň jsem si to myslela a nerozešli jsme se protože neměl školu. Mně je to fuk, byl hodný, ale nefungovalo to protože byl závislý na počítačích.

    To, že dělám co můžu, dělám - ta škola je jen a jen pro mě a se střední veterinou díru do světa (aspoň v oboru) určitě neudělám. Tak se snažím napravit to, co jsem zanedbala a školu dokončit a pak se uvidí - jestli se vztah urovná a budem "si rovni" nebo bude ještě něco špatně.

    A nejde o reprezentativní vzorek, ale někoho na stejné úrovni. Většina jeho přátel jsou lékaři a když spolu někam jdeme baví se třeba i o svých praxích. Kdybych neměla už nějaké znalosti v medině tak tam sedím a tupě zírám a to by mi bylo dost nepříjemné.

    Já si to nevymyslela, ale bohužel to tak je. Babička mi řekla, jestli si myslím, že semnou zůstane když školu nedodělám, že doktoři po svém boku nemívají středoškolačky…takže asi tak. Asi je to "úplná samozřejmost", která mi nepřijde moc normální, ale nenadělám nic.

     A ve vytríně určitě nejsem protože tam nemám proč být - zatím rozhodně ne. A to nebylo na začátku - řešíme to pořád, ale myslím, že snad bude líp. Co jsem se odstěhovala, začíná si asi porovnávat pár věcí a až jsem někdy mile překvapená s čím příjde sám.

    Nechtěla jsem diskuzi svést sem. Jen mě napadlo, jestli aliny přítel nevyrůstá v podobných podmínkách, že bude mít partnerku "sobě rovnou" a proto dělá to, co dělá.

    Mějte mě třeba za povrchního sobce, ale rodiče si člověk nevybírá a nikdo se mě neptal, jestli s tímhle názorem souhlasím nebo ne…

Lucy, byl to jen příměr, nechtěla jsem rozebírat Tvou školu. Vím, že jsi zvolila správně vzhledem k tomu, jaký máš vztah ke zvířatům. Že je to vyhovující i v něčem jiném (požadavky rodiny) je jen plus.

Tak tohle by mě ani ve snu nenapadlo, že by mohla být škola u nás ve vztahu něco zásadního… to opravdu ne.

Po střední škole Management obchodu a služeb jsem nastoupila na VŠ, ale vzhledem k tomu, že jsem dostala nabídku ve firmě, která mě moc lákala, tak jsem školu přerušila a pracovala 2 roky v kanceláři a vedla skladové hospodářství  v kanceláři. Svého přítele jsem poznala právě tam, kde dodnes dělá servis. technika v terénu. Práce mě moc bavila, byla jsem tam úspěšná a tohle přítel viděl. Mimochodem on má "pouze" výuční list, takže o tom tohle mezi náma fakt není.

Jak jsem psala, on žil nějakou dobu sám, dělal si vše podle sebe a když jsme spolu začali žít, tak se mu přestalo líbit, že někdo může stejnou práci dělat i jinak. Proto podle něho dělám vše špatně. A nemyslím si, že má důvod mě shazovat. Myslím si, že jsem dost atraktivní, takže na mě i hodně žárlí a on není zrovna ženský ideál. Ale byla jsem s ním, protože jsem viděla, že se dokáže postarat, nesedí jen doma na gauči, má pořád nějaké sport. zájmy, je v dobré kondici a dítě chtěl. Myslela jsem, že tohle všechno stačí ke štěstí, ale není to tak, protože od něj necítím lásku. Když je mi nejhůř třeba, tak dělá že ho to nezajímá a jde spát.

Jinak opravdu mluvíme o všem, takže probíráme stále i sex a on mi řekl, že prostě chuť nemá a neví čím to je.

Tak to jo.

   Ono se říká, že chlapi nemají být moc dlouho sami, že si na to pak zvyknou… Řeklas mu, že Ti peskování vadí ať si to dělá sám, když to umí lépe?

   S tím sexem zápasí teď spousta žen - projdi si témata a uvidíš, že jich tu je bambilion. Mužům se prostě nechce a my si pak přijdem nemilované, ošklivé a nevím co všechno.

    Fakt je, že já si taky sbalila kufry a dost to vztahu nakonec pomohlo, ale já balila svých pár švestek a potkany a šla do svého v Brně. A on teď zjišťuje, že mu doma chybíme a že jsem po něm nechtěla vlastně nic tak složitého…

   Šlápni mu na krk - vadí mi to a to a to, jsi ochotnej to změnit ano - ne, tak já se sbalím. Nám to nepomohlo, ale když se po víkendu vrátil do prázdného bytu hned další týden dojel, šli jsme do čajky a o všem jsme se pobavili. Přebrala jsem si a napsala na čem trvám a na čem slevím, co mi vadí a co mám ráda, to samé si připravil přítel - všechno jsme to prošli a dost se to zlepšilo.

    Nemůžeš se třeba vrátit k rodičům nebo tak? S dítětem sama bys toho měla nad hlavu a spoléhat na výživné a dávky (když pomíjím normální domácí práce, nákupy a tak) taky moc nepřidá. Prostě mu trochu násilně otevřít oči, když to nepochopí z rozhovoru, že to myslíš vážně a jsi rozhodnutá odejít.

Zrovna jsem nás objednala do psychologické poradny, kde se řeší partnerské problémy.

Tak uvidíme, přítel s tím souhlasil a chce pro to něco dělat, tak uvidíme. Máme tam jít v úterý.

Držím palce…to je paráda! Můj nechtěl pořád si stál za svým, že žádný problém nemáme…

  Tak snad se to povede a bude dobře

Tak aspoň, že souhlasil s tou poradnou, a že chce opravdu pro záchranu vztahu něco udělat, většinou chlapi nemají zájem to řešit s cizími. Přeju Vám, aby to dopadlo dobře