Téma: Láska si zahrává - jednou je člověk šťastný, po druhé je tu noční můra

Smutný kluku, krásné vyznání. Ty nebudeš dlouho smutný, láska si k tobě cestu najde.

Děkuji Ti moc za milou a povzbudivou odpověď. Já si ale myslím, že už mě smutek nepustí Jedinou, opravdovou lásku jsem ztratil a nevidím nikde ani malinké světýlko v té tmě a beznaději, která mě obklopila

Taky jsem o tom přesvědčená. I když teď si myslíš, že pro Tebe existuje jen jedna jediná, časem pochopíš, že kdyby to tak skutečně bylo, tolik osudové, budete to chtít oba.

Určitě Tě čeká ještě plno láskou s nějakou ženou, neboj

Děkuji moc i Tobě veverko…děkuji

Vím, o čem mluvíš, taky jsem to kdysi zažila. Člověk, když miluje doopravdy, nevěří, že by pak mohl milovat ještě někdy někoho jiného. Ale za čas, až se s tím vyrovnáš, určitě někoho potkáš a budeš znovu šťastný.

Děkuji Ti a je mi moc líto, že jsi to také zažila. Já bych to nepřál ani svému největšímu nepříteli. A máš pravdu, celý svět pro mě přestal existovat a nedokáži si ani představit, že bych se kdy ještě mohl do někoho zamilovat. Myslím, že mi to srdíčko a vzpomínky ani nedovolí

Aby člověk vůbec poznal, kdy mu je dobře, nebo že je šťastný, musí také poznat chvíle, kdy je smutný a je mu zle, kdy je nešťastný.

Protože kdybychom nepoznali obojí, tak nebudeme umět tyto dva stavy rozeznat. Nemůžeme proto být stále šťastní. Pokud jsi nešťastný, smutný, važ si toho, vychutnej si to, protože o to více budeš umět být šťastný. Jinak to nejde.

Podobně na světě nutně musí nutně existovat hlupáci, važme si jich, protože bychom jinak nepoznali, kdo je chytrý, ani zda jsme sami hloupí, nebo chytří.

Děkuji i Vám pane Sovo za povzbudivou odpověď. Já bohužel v životě zažil moc smutných chvil a poprvé šťastný jsem byl až s ní. a svůj současný stav si opravdu vychutnat nemohu protože mi to krvácející srdíčko a vzpomínky nedovolí. zbyla mi snad alespoň naděje, že bude lépe…

A proto máme ve svém životě xxx dalších věcí, které nás číní šťastnými - nemusí to být nutně každý den jen štěstí vyplývající ze vztahu. Může to být cokoliv jiného, co nás též činí šťastnými i třeba v mezidobí mezi vztahem ukončeným a vztahem novým. Štěstí jsou např. zdánlvě "banální" každodenní věci = každé ráno vyjde Slunce, s ním přijde i světlo ať po tmě přirozené (po noci) či po té pomyslné (smutku na duši) a teplo - v létě větší, v zimě menší, ale takové, abychom mohli žít. Štěstí je každé další ráno, kdy se probudíme, můžeme se nadechnout a těšit se z nového dne. Štěstí je příroda kolem nás a život v ní - lidský i zvířecí. Štěstím jsou svým způsobem i další věci - máme kde bydlet, práci, co jíst a pít, teplo, světlo, vodu, svůj hrneček, do kterého si ráno uděláme čaj nebo kávu…ne všichni na naší Zemi přeci tak samozřejmě toto mají…Štěstí mohou být usměvavé oči či radostně vrtící ocásky našich domácích mazlíčků, kteří se s námi těší každý den a každý den nám dávají za naší péči a lásku radost, pac či pohlazení. Štěstí jsou naše děti, ať už vlastní či bez domova, kterým každý nějakým způsobem může udělat radost. Štěstí může být i pomoc dalším potřebným - např. stařenkám či stařečkům ať už vlastním, ve svém okolí či v domovech, kteří jsou vděční za každou pozornost, projevený zájem, pomoc, popovídání si atd. Štěstí je mnoho dalších věcí…třeba, že se na jaře probudí příroda ze svého zimního spánku a vyroste první sněženka. Prostě mnoho věcí v našem životě.

Štěstí je mít rád a milovat život a s ním vše, co nám nabízí. Proto štěstí nemá daleko od lásky a láska nemá daleko od štěstí. Partnerský vztah je poměrnou částí mozaiky štěstí či lásky, které v životě máme. Tato část mozaiky štěstí či lásky nám občas vypadne. Proto máme ještě její další části, které nás činí šťastnými, než tu vypadlou část opět zaplníme částí novou. Budeme-li chít, tak tu chybějící část zaplníme - to záleží na každém z nás - neb naše štěstí či láska tvoří takovou mozaiku, jakou si ve svém životě poskládáme 

Velmi pěkně napsáno, Dany. Smekám 

Dany, je to výstižné, pěkné a pravdivé…

Máš pravdu Dany! Děkuji

Bohužel, poznal jsem i několik lidí, kteří se doslova vyžívali v tom, jak jsou nešťastní, nebo nemocní, všude o tom vykládají a vyžadují si pozornost a lítost jiných, protože si tím chtějí vyžádat lásku, ale to je hluboký omyl. Časem své okolí věčným stěžováním otráví a lidé se mu začnou vyhýbat. Tito lidé se později potýkají z těžkými nemocemi, které si svým myšlením do života stále přitahují.

Lásku, tu skutečnou, si může přitáhnout jen ten, který umí být šťastný sám ze sebe a miluje v prvé řadě sám sebe, a také umí být sám.