Téma: Konec internetového vztahu - přeji si ho zpět

ještě bych ráda dodala neymslím si že se mě chce zbavit úplně. on by nejspíš se mnou rád zůstal kamarád a nemyslel to jen jako frázi. to soudím dle jeho chování, sem tam mi sám od sebe napíše například ať něco zahrajem nebo tak něco, ale nic intimnějšího.  dokonce mi i sám po rozchodu řekl že mě má pořád rád, ale ne prý víc jako kamarád. prostě ho podle mě opustila ta zamilovanost, nejspíš z toho že věděl moc dlouho že mě má jistou.

a jak jsem psala jako důvod rozchodu bylo více méně mé chování, moc jsem ho stihačkovala a pak moc řešila nějaké věci a nedala pokoj...

lze tohle nějak zachránit? nebo můžu začít nějak od znova?

Přijde mi, že spíš pochopil nereálnost takového vztahu. Vztahu, který by byl asi dost dlouho jen na dálku, ale on chce žít teď, hned. Ne, jen když bude možnost se sejít.

NE neztratil zájem proto, že tě měl jistou, ale že jsi ho dusila, až jsi ho udusila, každý člověk potřebuje určitou míru svobody, soukromí a volného prostoru, tys mu ho nedávala ani v takovém virtuálním vztahu a on celkem realisticky došel k tomu, že to opravdu nemá zapotřebí, takže omezil svůj kontakt s tebou a jeho formu na minimum, které ještě unese.   Každý má tu porci jinou a někdy se to prostě nesejde. Znám to i ze svého života a to z obou stran, jsou tací, co mají pocit, že je mě "moc" a pak jsou tací, kteří jsou "moc" pro mě... nepálím za sebou mosty, protože lidé, se kterými se stýkám považuji ve velké většině za liddsky kvalitní a z lidského hlediska o ně nechci přijít, mám je ráda, ale jako lidi, jako kamarády, ale být s nimi partner prostě nemohu, ačkoli se vlastně ničím neprovinili (tak jako já jsem se neprovinila v jiných vztazích) A rozumím i tomu, že tě to mrzí, protože máš pocit, že jsi to "přepískla" jenže kdyby ses chovala jinak, nebyla bys to ty a časem by ti to vaduilo nebo by to vyplavalo stejn na povrch, takže jsi jen jak sobě tak svému virtuálnímu příteli uštřila haldu času. Časem by to skončilo stejně. Člověk ve chvíli odmítnutí cítí, že se mu "boří svět" ale není to tak, i s takovým odmítnutím se vyrovnáš, až pochopíš, že není třeba hledat chybu v někom, ale že do sebe prostě tahle kolečka jen nezapadají a nění to chyba ani jednoho z nich. Možná, že by z vás byli mizerní partneři, ale docela dobře je možné, že z vás budou dobří přátelé...   I to je cenné, velmi cenné... ne každému se to podaří. Každý z nás má někde v srdci někoho, koho by vlastně chctěl zpět i když ví, že to nejde... sem tam prostě máme pro někoho slabost a máme ho pod kůží, protože nám s ním bylo v danou chvíli prostě úžasně... připusťme, že jemu možná až tak strašně úžasně nebylo... nebo si uvěddomil, že tohle teď  a takhle prostě z nějakého důvodu nechce nebo nemůže. Máš-li ho ráda, respektuj jeho rozhodnutí, místo do Norska jeď někam jinam a užij si poznávací dovolenou. nechystej si zklamání a nervy o vánocích, vytvoř si svůj program a pak mu třeba napiš, co jsi viděla, zažila, poznala... buduj přátelství... a žij reálný a svůj život....

předem chci poděkovat za reakce. nicméně,  mě stále připadá i tak, i když se rozešel, že mi svým způsobem chce být nějakým způsobem na blízku. nevim, já kdybych se s někým rozešla, nebo chtěla se rozejít, snažila bych se mu vyhýbat. kdybych ho měla po krk, tak tím tuplem.

jenže on mi zrovna včera řekl jestli nechci zahrát hru, a hráli jsme, a strávili jsme spolu celé odpoledne, jako dřív. bylo to úplně skvělé. nemyslím si že by to udělal jen ze slušnosti, ale pak se mě ptal jestli chci jít ještě to a ono (v té hře).

je pravda, že ten rozchod proběhl až dneska. ale teď se zase přihlásil na hru, prestože ví že tam jsem. a přitom je u kamaráda doma tak by mohl dělat "zajímavější" věci.  proč se tam přihlásil když moc dobře věděl že tam budu.

píšeš ať si s ním dám nějakou dobu klid. a poté budovat přátelství. asi si dělám pořád iluze. je možné nebo nějak pravděpodobné že by se u něj ta malá jiskřička, která vyhasla, zase trošku časem rozpálila?

já už bych se teď chovala jinak protože to dokážu. a protože už vím jak moc potřebuje, nebo spíš nepotřebuje, být se mnou.

jenže chovat se tak, jak chtějí jiní znamená nebýt sebou, ale stát se výtvorem  formovaným  proti mé přirozenosti někým jiným... TED TO POLOŽÍŠ NA OLTÁŘ VZTAHU, ALE ČASEM TI TO BUDE VADIT....   buď svá... nechtít vztah ještě neznamená zapudit člověka jako takového a je to normální, naopak nenávidět někoho po rozchodu znamená přiznat si, že jsem zvolil špatně a zlost můžeš pak mít jen na sebe, on nemůže za to, že ti nevyhovuje, tys souhlasila s takovým vztahem, není třeba se lidsky kvalitním lidem vyhýbat jen proto, že k sobě nepasujete pro některé momenty jako partneři... není nutné být přítel se všemi, samozřejmě, ani by to nebylo normální, ale není třeba se lidem vyhýbat a nenávidět... nenávist sžírá člověka, který jí vysílá, ne toho ke komu je směrována. LIdsky ti chce asi být blízko, baví ho s tebou hrát, povídat, ale jako partnerku nechce prostě někoho, kdo ho chce vlastnit, kdo mu ze života vytvoří klec...   on chce mít volbu kontaktu...

Uprimne v neem s megerou souhlasim, ale v urcitych vecech striktne NE! Pokud u tebe byt sama sebou znamena, ze jsi stihacka, tak tady se zmenit MUSIS! To nesnese zadny chlap!!!! A ani zenska, na to si fakt davej pozor!

Ale take souhlasim s nazorem, ze si mozna uvedomil rekneme nerealnost vztahu. Vem si ten paradox... vy jste ve virtualnim vztahu, a ty ho dusis, ze nema klid. Tak se nediv, ze se s tebou hadal. To melo byt naprosto idylicke.

Takze moje rada zni, jed za nim, pokud jsi to uz planovala, popovidejte si, omluv se za otravovani, ale rekni, ze proste si jen chtela byt s nim. Osobni setkani je prece jen o necem jinem. A pokud tam z jeho strany city jeste jsou a zrejme asi jo, tak to muze dopadnout ddobre.... hodne stesti!!!!

opět bych ráda poděkovala za reakce a že se mi snažíte pomoci.

Jinak já si také myslím že mě má uvnotř ještě pořád trochu rád. Akorát ne už tak moc. Nevím prostě něco mi pořád říká že my se k sobě hodíme a hodili bychom se když se sejdeme. My jsme si na začátku tak moc rozuměli, ale myslím ve všem, i v životním stylu, pohledu na život celkově a tak.  Proto se ho prostě nějak nemůžu vzdát a jsem ochotná udělat cokoliv. Měla bych mu teď dát nějakou dobu pokoj, dělat si své věci a nedát o sobě vědět a pak se s ním začít kamarádsky bavit? Nepříjdu o něj úplně když s ním nebudu v kontaktu?

nebo s ním mám stále udržovat nějaký kontakt, třeba jednu smsku týdně, aby na mě úplně nezapomněl?

když jsem se ho po rozchodu ptala jestli by to šlo nějak napravit kdyby viděl nějaké změny, řekl mi že možná. myslím že mě úplně nezavrhl jako partnerku. prostě jsem ho udusila jak píšete. ale strašně moc to chci napravit.

Virtualni vztahy jsou casto zaludne. Nase fantazie s nami dokaze udelat divy! O to drsnejsi je pak realita.
Pokud by mel tvuj pritel zajem o setkani, jiste by ti ho uz davno navrhnul sam. Pro chlapa neni nic horsiho, nez kdyz ho zenska uhani. Muzi jsou lovci, radi dobyvaji sami!! Pokud budes pokracovat stylem jako doposud, muzes si cestu do Norska usetrit, jsou to vyhozene penize.

Nech ho chvili vycukat a po nejake dobe se ho zeptej, jestli neplanuje nejakou dovolenou. Treba by jste se mohli sejit na neutralini pude.

ahoj lištičko. on byl právě ten kdo uháněl mě, tedy alespoň ze začátku. a sejít se také vždy chtěl on. akorát z fin. důvodů nemůže. nechci tu moc rozebírat jeho finanční situaci, ale  to zase vím že kdyby to šlo tak by přjel už dávno. jednu dobu si chtěl i vzít půjčku na to aby za mnou přijel, to jsem mu však rozmluvila. zájem o setkání měl skutečně. akorát postupem času to z něj opadlo...

Kazdy clovek je rad, kdyz najde nejakou spriznenou dusi. Pokud jste si rozumneli, asi byl rad, ze neni tak sam.  Mozna je v tom vic problemu nez to, zes ho uhanela. Pokud je porad na netu, nema praci, nechodi do skoly, nema finance. Myslis, ze mu pomuzes tyhle problemy vyresit? Zeptej se ho, jestli chce, abys prijela. Uvids, jak bude reagovat. Ale pokus se ho neuhanet, neozvyvej se mu kazdy den a uvidis, jestli se bude ozvyvat on. Kazdopadne vztahy pres internet jsou hoooodne slozite. Mam kamaradku, ktera se zamilovala do cecha zijiciho v americe. Kdyz po roce priletela (jiste to nebyla levna cesta), zjistila, ze ten opusteny chudacek zije pod jednou strechou se zenou a detmi a na rozvod to tam vubec nevypadalo.
U tveho pritele to muze byt neco uplne jineho. Jenom bud opatrna!

Zkus se s nim nenapadne pobavit na tema cesty do Norska. nebo treba rekni, ze nahodou ti kamaradi koupili letenku k Vanocum, ze si mysleli, ze jste jeste spolu, tak ze kdyz uz ji mas, tak ze tam kazdopadne poletis a bylo by fajn, kdyby si mohl na tebe udelat chvili cas. Neuhanej ho, ale dej mu najevo obcas, ze ti na nem porad zalezi, ale spis neutralni zpravou.

Nesouhlasim s tim, jak nekdo napsal at si usetris cestu do Norska, ze vyhodis penize. At uz to dopadne tak, ze spolu budete a nebo presne naopak, budes vedet, ze si pro to udelala maximum. A takhle, jestli se s nim neskusis setkat, mozna bys pak x let, sedela doma a triskala hlavou do zdi, ze jsi mozna propustila zivotni sansi byt s tim pravym. Takze jed tam, ale naplanuj si i vylety, ne ze tam budes jen sedet kvuli nemu, zacni pozitivne myslet a urcite to dobre dopadne!