Téma: Jak získat zpět partnera, kterého asi miluji

Tak nevím, co chceš slyšet…jestli radu a nebo jen politování s nějakými rádoby skvělými návody?

Vlastně vím…to druhé. Tak to ode mě neuslyšíš.

Nevidím jediný důvod proč by bylo žádoucí snažit se získat pozornost toho kdo odešel. Chtěl jít tak ať jde.

Chápej, nechybíš mu, nemá stejné pocity jako Ty. K čemu by mu návrat byl?

Ty jsi se nikdy s nikým nerozešla? Neznáš ten pocit, kdy se Ti někdo vnucuje? Jestli se Ti teď nevyhýbá, tak začne.

Zvonečku, pokud partner odešel, byla to jeho volba.  

Možná se jeho rozhodnutí změní, ale ty to nechej plavat. Zase se musí rozhodnout on, že chce zpět.

3 měsíce jsou zhruba ta doba kdy si člověk dělá jjasno, ponává, poznatky třídí, nemusela ses doúustit vůvec žádné chyby jen on  a ty do sebe v jeho pocitech nezapadáte. Ty nejsi ta, se kterou chce být. Zamilovanost na samém začátku je normální a je tam zvýšená pozornost a potřeeba kontaktu ale čaem člověk začne vnímat souvislosti, to, že mu na tobě záleží je tvoje interpretace, poznával k tomu je kontakt potřeba, ale poznal že tenhle vztah by nenplňoval jeho potřeby vcelku fér ti to řekl a odešel. Potřebuješ-li ještě důraznější sdělení, tak se s ním zkontaktuj  on s tebou ze slušnposti třeba půjde na kfe a tam ti to v situaci pro něj niijak příjemné nejspíš zopakuje. A rada… představ si opačnou situaci… začínáš s někým chodit jsi zdrrženlivá, protože si nejsi jista tím vzahem a člověkem vyssvětluješ to samozřejmě tak že "to nechceš uspěchat" a po necelých 100 dnech jistíš s definitivní platností, žže ti to nsedí že nechceš. A tak to řekneš, odejdeš uleví se ti a ejhke, po pár týdnecch se ti tvůj bývalý ozve a bbude se dožadovat návratu - vesele smutně, dojemně agresiivně… to podle nátury… jak se budeš cítit. nezapomeň, ty víš že ho nechceš, atím jsi byla rád žes to vv klidu ukončila a upřímně už je to pro tebe uzavřená kapitola jdeš dál a najednou se ti vynoří z bažin jeho ruka a bude po tobě šmátrat… budeš nadšena? No…odpověz si sama

Monty Roberts vždycky říká, že když chce někdo odejít a nechce spolupracovat, nemáme ho nechat odejít, ale poslat ho hodně daleko. Je to takový základ práce s koňmi, ale i s lidmi nebo jakoukoliv bytostí. Sama píšeš, že nikoho k lásce nepřinutíš, proto Ti nezbývá než přítele, co Tě opustil poslat pryč ve svém srdci. Až zajde za pomyslný horizont, třeba zjistíš, že Ti nechybí a že jsi s ním ani nechtěla být.

    To, co píšeš se mi moc nezdá na 3 měsíce. To je většinou doba pobouřených hormonů a růžových brýlí, kdy Tě měl na rukou nosit. A působí to na mě jako že to bylo takové nic moc. Pak se chvíli nevidíte a on přijde s rozchodem než aby se na Tebe těšil? To je divné-jak by vypadal váš vztah za rok, dva, deset…?

   Tak maximálně bych ho zkusila kontaktovat a promluvit si o tom, proč to dál nešlo a spíš nefungovalo od začátku, ale nelezla bych dvakrát do jedné řeky…a ještě celkem studené. KDyž budeš fixovaná v myšlenkách na něj, nikdy si neuvědomíš, že Ti s někým je ještě krásněji než s ním, takže ano…nech ho plavat, vyžeň ho z mysli. Jestli se mu něco rozleží a časem se vrátí, bude to známka, že s Tebou chtěl být.

   Ale Roberts to vystihl krásně. Když se k Tobě někdo vrátí i když ho odpoutáš a vyženeš a zůstane s Tebou - je to důkaz největší oddanosti. A naopak, pokud samovolně odejde, někde byla prostě chyba. Tak nevěš hlavu, jsi mladá a rozumní chlapi se o Tebe budou přetahovat jen co se jim otevřeš

Díky všem za odpovědi, hlavně Lucy.

No, asi jsem se nevyjádřila dostatečně jasně, trvalo mu dlouho, než mě tzv. uhnal. Jsme dlouho opravdu dobří (nebo aspoň byli) přátelé. Problém je v tom, že jsme oba tvrdé palice, dost velcí svérázové a i když máme oba dost kamarádů, jsme společenští a celkem i hluční, prostě si ani jeden k sobě nikoho blíž nepustíme. Ty tři měsíce byli nejlepší vztah, co jsem zažila, do té doby jsem měla jenom povrchní známosti, o které jsem, upřímně, zas až tolik nestála.  

Oba jsme vlastně doposud žádný opravdový, závazný vztah, ve kterém se tomu druhému odevzdáte, neměli. On sám řekl, že mu na tom fakt záleží a chce, aby to vydrželo (i se tak choval), tak to vezmem pomaleji, aby jsme něco nepokazili. Ale rozhodně se často ozýval, hodně jsme spolu byli (hlavně z jeho iniciativy). Taky dost  plánoval a nejenom v teoretický rovině.

To, že mu na mě záleží, není jenom moje doměnka, společní kamarádi a hlavně i jenom jeho kamarádi mi sami od sebe tvrdili, jak o mě pořád hezky mluví. A jak se k sobě parádně hodíme atd. atd.

Vzheldem k tomu, že to nabralo tak rychlý spád, nemyslím si, že by se od toho citově úplně distancoval.

Bohužel ten vztah nepřečkal naší první roztržku, no… Myslím, že na tohle byla ta narážka, že to nemá budoucnost, protože do té doby jsme byli jak dvě hrdličky.

Nemám sice zas až takový problém najít partnera, ale tohle je první člověk, o kterého vážně stojíím. Mám pocit, že mě doplňuje, teda, předtím jsem nikoho nepotřebovala, cítila jsem se úplná, ale tohle…

Jde i o to, že ze všeho jsem se vždycky dost rychle oklepala, ale tohle prostě jen tak přes srdce nepřenesu.

To ho chceš nutit, aby s Tebou byl, i když on nechce? To by se Tobě taky nelíbilo, kdyby si s někým nechtěla být a furt by se Ti vnucoval, nebylo by to asi moc příjemné. Nebo chceš, aby s tebou byl jen z lítosti? Nech ho být, ať se rozhodne sám, s kým chce být a s kým ne, ale to je to, co nechceš slyšet, ale jiná ráda na to není.

Nemá vůbec žádný smysl, abys jej k sobě opět připoutala jenom pro nalezení svého klidu. Je to sobecké, na lásku musejí být dva. Dobrovolně a z přesvědčení.

Ahoj, přítel mě opustil po 6-ti letech, úplně přestal komunikovat…jeho rodiče jsou hodní a tak můžu mluvit alespoň s nimi. a taky dostávám rady nech to plavat…uvidíš. v tom Ti rozumím, že nejde jen tak nedělat nic a čekat…tak něco dělám. jenže to zatím je k ničemu …po prvním roce se semnou taky rozešel…a po pár měsících se ke mně vrátil a byli jsme spolu 6 let…ale vrátil se sám od sebe. kdyby mi bylo 21. jako Tobě…tak bych měla radost…kolik toho mám ještě před sebou…mně je o 10 let víc než Tobě. a už vím, že čas má velikou cenu. , zbytečně si to trápení neprodlužuj. jestli bude chtít ozve se Ti sám. a nebo mu zkus zavolat sama. alespoň budeš mít jistotu, jestli to má cenu nebo ne…já jsem proto, že kdo čeká ten se ničeho nedočká…lepší je vědět, že to nemá cenu…než nedělat nic a trápit se…tím co kdyby

Moni,  

moc díky za odpověď, je to to první, co mě skutečně povzbudilo, už si nepřipadám tak zavrženíhodná. Pomalu se z tohozačínám dostávat. Rozhodla jsem se, že mu za nějaký čas napíšu, jenom jak se má, něco neutrálního, a uvidím, co na to on. Rozhodně jsem se do teď držela hodně zpátky, nenaháněla ho, vůbec o sobě nedala vědět atd.  

Myslím, že on sám asi ani neví, co přesně chce.

Moc díky, měj se hezky a držím palce, ať najdeš pro život toho pravého chlapa

Jedna věc je vedět, že to nemá cenu - tedy vyslechnout si druhou stranu… a druhá věc je ten její názor akceptovat a respektovat… což je to, co se zvonečkové nedaří… signál dostala… jenže zatímco on signál vyslal ona ho jaksi nepřijala…

Ahoj, na tohle je těžký najít odpověd. taky teď reším podobný problém ae opačně. on mi nedávno napsal že by se chtěl vrátit a že mě furt asi miluje a že mu chybim, jenže ja k němu cejtim už boužel jen přátelství a nemyslim si, že by se to změnilo kdyby jsme se viděli. a moje rada. Když ho máš fakt tak ráda, já bych to zkusila ještě jednou. zkus mu třeba napsat jestli by se nechtěl vidět a pak uvidíte. víc asi neni možné ae co ty víš třeba to dopadne dobře a on ti řekne že udělal hloupost v lepším připadě, což bych ti moo přala nebo to nedopadne. ae tak víš co se řiká "Když nikdy nic nezkusíš, nidky nic nezískáš" já bych to ješte zkusila  Hodně štestí!

Být Tebou, projevila bych mu upřímně své city a pak to nechala na něm. Bude tím pádem vědět, že se k Tobě může vrátit, pokud sám chce. Rozhodnutí pak musí učinit on…