Téma: Jak se zbavit myšlenek na bývalého přítele po rozchodu ve vztahu - tipy, rady, nápady

Tohle mě taky zajímá, jak se k tomu holky vyjádří. Tahle vazba „master-slave“ mě fascinuje. Jen se mi zatím nepodařilo pochopit, tu pozici z pohledu „slave“.

Osobně znám spíše ženy, které si s takovými zmetky umí hravě poradit.

No… prostě v něm vidíš Boha a čím víc ti ubližuje, tím je to větší vzrůšo a to některý holky baví. Já osobně nechci ňoumu, který ze mě bude padat na zadek, kluka bez názoru. Proto snad ta fascinace tzv. "bad boys". Ale nesmí se to přepísknout - do opačnýho extrému, což se mi stalo. Naštěstí jsem už nějak dospěla a i když jsou ti "čistí alfa samci" vážně sexy, vím, že na život to není (ne pro mě, nechci mluvit obecně). Takže se na ně podívám, nasaju vůni nebezpečí, představím si tu "žhavou noc" a zase se vrátím zpátky k tomu svýmu člověku, který si mě váží a dokáže se mnou trávit každodenní život (kdy to zase tak pořád sexy vážně není

Tohle přece není jediný druh alfasamce. Teda, alespoň pro mě, je toto prototypem betasamce.

Proto je zajímavé, že tohle fascinuje některé ženy.

Ale proti gustu …

Mě na něm (teda aspoň rozumově) nefascinuje vůbec nic, pokud jde o charakter. Je křivej až do zatáčky, lže, pomlouvá, s oblibou schazuje druhé lidi, aby se sám cítil líp. Protože jemu bylo "ublíženo", myslí si, že má právo ubližovat jiným. Ale je velmi inteligentní, vtipnej, má charisma, krásnej chlap. A rozhodně to nebylo jenom vztahu master-slave, někdy se mi tak povedlo nastavit mu zrcadlo, že z toho měl týden depresi. Vlastně rozumově vůbec nechápu, proč mám potřebu ho vidět nebo ho kontaktovat. Takovou schizoidní situaci jsem nikdy nezažila, vždycky jsem měla chlapy na háku a vždycky jsem to byla já, kdo ukončoval vztahy. A teď si nedovedu poradit s tímhle?

Myslím, že už to chápu více. Mátl mě ten slovník, kterým takovéto muže popisujete.

Když si přeložím slůvko chemie jako "sexuální pudy", je mi to jasnější. S tím se těžko bojuje, jelikož porazit podvědomí je náročnější než porazit vědomí.

Pokud o někom prohlásím, že je křivej, lže a pomlouvá, pak je „zvláštní“ o něm tvrdit, že má charisma. Možná první chvíle, dokud nepoznám jaký je, ale pak charisma ztrácí. (teda, alespoň u mě to tak funguje.) Stejně jak psala Marky, že v „něm vidí Boha“. Když se projeví jeho špatné stránky, tak to „božství“ pomine, jelikož neumím nebo nechci oddělovat charakter od charismatu. Ani u mužů ani u žen.

Proto to u mě funguje jednoduše. Někdy vidím hezkou holku a říkám si „hotová Bohyně“ – kéž by to vydrželo. Bohužel to velice rychle pomine, když se projeví.

Z toho mi ale plyne, jelikož to máte nastaveno takhle, zda se opravdu těch pocitů chcete zbavovat, nebo se jen snažíte udržet - v  (bezesporu) moc hezké iluzi - že by vám s takovým člověkem bylo dobře, kdybyste ho mohly změnit k obrazu svému.

Srdce vám dává naději, že by to bylo hezké a možné, ale rozum vám říká, že měnit někoho je nesmysl. Je přirozené, že člověk se snaží udělat vše proto, aby naději přiživoval co nejdéle, i za cenu žití v iluzi.

To vnímám jako slabost a nevím zda s tím jde dělat něco jiného, než se s tím vnitřně poprat.

Jsem zvědav, zda přijde někdo s jednoduchým receptem.  

Zabrousím trochu do obecné psychologie, ale jen trochu.  

Nešťastná láska bývá v řadě případů intenzivněji prožívaná, než ta šťastná, taky pro to, že to toužení nějak líp jde po někom, kdo je vlastně nedostupný, nebo nevhodný (tedy rozumově opět tabu), ono se těžko touží po někom, kdo mi je stále za zády a  stále tak nějak v dosahu. a ve spaní slintá.

Tyhle závislosti mají obvykle kořeny ve vztahu k tatínkovi, občas tam bývá vzorec- " hrozná matka a docela fajn táta". nebo naopak, " táta padouch, kdyby jen tak mě měl rád, jak se mu zalíbit" atd. Těch vzorců je hodně a bývají skryté. Taky v tom hrají roli manipulativní vztahy v rodině, protože tady se o nic jiného nejedná a taky má řada žen skutečně radši zlé hochy.

Ale vzhledem k nedostatku informací těžko soudit.  

Rozbít si opět hubu samozřejmě lze, ale možná by bylo lepší najít něco, co u tebe způsobí pohrdání. Ale to tvé skutečné, ne nějaké společenské konstrukty.

Pamatuju si, jak jsem kdysi šílela po jednom sochaři.  Věděla jsem, že má neuvěřitelné chby, byl to manipulátor a slaboch ale tak nějak jsem ho stále chránila, a viděla jako někoho mimořádného. Dokud jsem nezjistila, že se vždycky domluvil s nějakou dívkou, aby mu zavolala přesně v tu a ti dobu, jindy že nebude doma, a v tu a tu dobu tam měl vždy nějakou jinou polosvlečenou, ale musel to vzít a jít zaujatě telefonovat, ta polosvlečená pak brzy pochopila, že je o světáka zájem.  

To vyšlo najevo až časem samozřejmě, ale přišlo mi to tak ubohé, takhle si pěstovat pocit vlastní výjimečnosti.

Ovšem, co by paltilo na tebe, těžko říct. něco, co by ho shodilo.

No, dozvídám se o něm od našich společných známých nepěkné věci - třeba jak mluví o své nové kořisti, komu leze do zadku, kde koho zase pomlouval a urážel. Částečně to pomáhá, ale ne natolik, abych si ho úplně zošklivila. Právě proto zvažuju, jestli se s ním ještě nesejít, třeba by padly poslední zbytky iluzí. Anebo by na mě zase použil chemický zbraně a byla bych v pytli…

Jojo, chápu.  

Tak ale ty sama víš nejlíp, co by musel chlap udělat, aby to byl fakt ubožák. Možná bys po zamyšlení zjistila, že k tomu třeba nemá daleko. To by byla klika.  

Jeho nablblé chvástání zatím evidentně nezpůsobuje ten pravý odpor.

To píšete asi o tom samém chlapovi, kterého jsem měla doma 5 let já. Celou dobu jsem si říkala, že s ním jednou vymetu, ale dopadlo to přesně naopak. Našel si jinou a mě opustil. Máme spolu dítě, které miluje, takže šance, že bych ho alepon na chvíli dostala z hlavy je mizivá. Zašlo to až tak daleko, že v každé ženě vidím JI (nevím jak vypadá) a sama sebe trýznim tím, že ho neustále v představách vidím a vše co bylo, si idealizuju. Prostě citová závislost. Je to 2 měsíce. Vím, že je to ještě brzy, ale myslím, že ho z hlavy asi neyženu nikdy

hodně dobrej názor!!

Ahoj,

zažila jsem dost zhruba něco podobnýho. Můžu se zeptat, jak dlouho jste spolu byli? Mně nejvíc pomohlo to, že jsem si mohla vyzkoušet vztah s tím mým panem Božským a tím opadlo to okouzlení. Abych tě uvedla víc do situace - můj pan Božský se rozhodoval tři roky mezi mnou a jeho bývalou (současnou, bývalou a tak dál - se to střídalo) přítelkyní. A bylo to peklo, taky jsem si říkala (když jsem jednou za čas zapojila rozum), jak si můžu nechat tak ubližovat. Ale on byl pro mě dokonalý. Jenže pak jsem dostala šanci si ten vztah konečně vyzkoušet a zase taková pecka to nebyla - byl to obyčejný nerozhodný chlap, kterýho jsem sice milovala, ale nějak mi to v ten okamžik docvaklo. Hlavně to, že nikdo nemá právo ti ubližovat. Ale vím, že to může znít jako klišé. Jinak se doporučuje, když po  takový době nemůžeš bývalýho vyhnat z hlavy, zajít za nějakým psychologem, že je tohle už "svépomocí" nezvládnutelný. Neuvažovala jsi o tom?

To by chtělo spíš vymítače ďábla. Nee, s psychology mám špatnou zkušenost, většinou jsem měla pocit, že by sami potřebovali pomoct. Vždycky jsem našla sílu v sobě a to jsem zažila větší "hrůzy", stejně tak to budu muset udělat teď.

Třeba by měl dostat lekci on a ty jsi ta, která mu ji má dát. Aby si uvědomil co dělá.

On už těch lekcí dostal hodně a nejen ode mně, vždycky se vytrestá sám, protože negace plodí vždycky jen negaci. Ale nikdy neuviděl chybu u sebe, vždycky za všechno mohli ostatní, byl oběť bývalý/šéfa/lidí. Prostě typ, co se rád lituje, zbabělec, kterej odpovědnost hází na okolí. I když by si lekci zasloužil, nejsem tu od toho, abych někoho vychovávala nebo se snažila měnit. Jediná možnost je od takových lidí utéct a nechat je v jejich soukromém pekle zášti, sebelítosti, závisti a komplexů méněcennosti. Bohužel mě do toho pekla stáhnul s sebou, je to jak špatná droga, který je těžký se zbavit.

Něco tě k němu táhne, to přece musíš vědět nebo cítit co to je a pojmenovat si to. Lituješ ho a věříš, že se změní?

Lituju ho, ale nevěřim, že se změní. Táhne mě k němu hrozná chemie, přitažlivost, jakou jsem u nikoho nezažila a s tím se rozumem těžko bojuje. Mám pocit, že ho znám věky, skvěle to se mnou umí. Možná si tady budou všichni klepat na čelo, mnozí těmhle věcem nevěří, ale jsem bytostně přesvědčená, že se známe z minulých životů a že si máme v tomhle životě spolu něco vyřešit. A možná dokud do nevyřeším, bude mě to k němu táhnout jak maňáska na gumičce.

Na netu je spousta  návodů jak přetnout pouta k lidem, záleží asi na tom, čemu věříš. Pokud ten vztah nemá budoucnost a je destruktivní, tak to chce ráznou akci. Odpoutat se od něho, udělat ti nějaký rituál popřej mu všechno dobré a zaměř svoji pozornost na něco jiného, nebo si najdi někoho, kdo nebude tak problematický.

Ja tohle nejak nechapu. Asi jsem nikdy nezazila. Nastesti. Kdyby umrel, tak bys taky mela utrum, ne? Tak peoc si ho proste nezakazat? Podle me te to nikam neposune. A jeho uz vubec ne. Zivot je moc kratkej na to placat cas s takovyma blbeckama.

Mně když se stalo něco podobného (tedy ne v tom smyslu, že by se ke mně choval až takhle, ale taky to zrovna nebylo něco, co bych si dala za rámeček), a to už je hodně dávno, a ani to nepovažuju za vztah, tak mi pomohlo uvědomit si, že ten člověk mi za to nestojí. U mě v tomhle kupodivu hodně funguje racionalita, kdy si proberu ten "vztah" celý, od začátku do konce a uvědomím si, že TOHLE vůbec nechci, že chci úplně jiný vztah. Tenkrát jsem si řekla, že i když je tam přitažlivost a x dalších věcí, tak by mě to akorát ubíjelo. Věřila jsem, že můžu mít všechny ty krásné věci (jako přitažlivost, humor atd.) s člověkem, který se ke mně bude chovat daleko líp. Že prostě tohle nemám za potřebí.

A nebylo to rozhodně ze dne na den, ale časem. A nevracela jsem se v myšlenkách k tomu pěknému, co jsme prožili, ale k tomu špatnému (toho bylo víc). Navíc se mi zhnusil, když jsem zjistila, co je doopravdy zač, tj. člověk, který má morální zásady někde úplně jinde, než já, a že není férový a upřímný a manipuluje. Ale to jsem si plně uvědomila až s odstupem, a stalo se to tak, že jsem byla po nějaké době ve městě, kde bydlel, za známými, a on se chtěl sejít. Odmítal ale přijít ven a trval na tom, ať přijdu k němu. A bylo to jasné. Popřála jsem mu, ať se má, zavěsila a šla na pizzu… Tohle pro mě byla tečka, to mi stačilo k tomu, abych ho vymazala. Od té doby jsem nikoho takového, kdo by se takhle choval, nepotkala.

Zkus si říkat, že máš na víc. A uvěřit tomu. Nemyslím si, že potřebuje další lekci od něj. On potřebuje lekci od tebe, jestli se to tak dá nazvat.

inesa.  

Tomu říkám načasování, jen co jsem dopsal svůj přispěvek (výše, plný otazníků), objeví se zde Tvá odpověď (která mi dává smysl)

Ne, nepotřebuješ další lekci, ale zapracovat sama na sobě. Chybí Ti sebevědomí, sebeúcta atd. , + trpíš vůči němu závislostí, která pramení nikoliv z chemie, nýbrž z nesamostatnosti a malé či slabé vůle. Kde u Tebe toto vše vzniklo či má počátek, by bylo na další debatu - obvykle jsou kořeny v dětství a v rodině. Pro to vše, co Ti chybí, jsi tak lehce zmanipulovatelná a snadno závislá. Závislost je také svým způsobem projevem určité slabosti, ať už jakákoliv.

Nový milenec nepomohl proto, že šlo jen o náhražku. To je stejné, jako když budu chtít přestat kouřit, nezapálím si cigaretu z krabičky, ale vezmu si papírky, filtry a tabák a cigaretu si ubalím. Výsledek? Budu kouřit stejně - budu pokračovat v závislosti dál. Nevím, jak jsi to měla se vztahy před tím, ale na opravdový vztah zřejmě ještě nejsi z nějakého důvodu připravená nebo máš problém opravdový vztah mít a to opět z důvodů mnou výše uvedených. Ale jsi již ve věku, kdy by jsi na něj být připavená mohla či měla. Tedy pokud chceš být šťastná, mít rodinu a tak.

Takže začni tím, že se přestaneš opíjet do stavů, kdy nemáš mozek pod kontrolou, nekontaktuj ho a naopak si všechny kontakty na něj vymaž. Pak se začni věnovat něčemu aktivnímu co Tě bude zároveň i bavit = co odvede Tvé myšlenky jinam - přepne mozek jinam. Máš nějaké zájmy, koníčky, známé, přátele? Věnuj se jim + buď s nimi v kontaktu a klidně si najdi nové známé prostřednictvím nějakých aktivit a mimo domov = nevěnuj se jenom práci a pak myšlenkám na něho doma. Prostě zační žít jiný život a hlavně svůj život, který bude mít nějaký smysl, cíl atd. Do nového vztahu se zatím nepouštěj, potřebuješ si pročistit hlavu, aby Ti více došlo, co potřebuješ na sobě změnit, i když si to částečně uvědomuješ. Pokud si myslíš nebo víš, že to sama nezvládneš, obrať se na psychoterapeuta - ten Ti to vysvětlí a otevře oči lépe než já a pomůže Ti se vším, co potřebuješ + Ti pomůže uzdravit kořen Tvých potíží, který kdysi onemocněl či byl nalomen + Ti pomůže přehodit výhybku = jedeš po nesprávné koleji.

Dany, díky za názor, v zásadě s ním souhlasím. Až na tu nesamostatnost. Jsem soběstačná, pracovně poměrně úspěšná, na nikoho se nevěšim a ve vztazích jsem vždycky byla ta silnější a míň závislá a míň citově angažovaná. Pevnou vůli jsem taky vždycky měla, pokud šlo o to naplnit svoje cíle. Ale ano, kořen je v dětství, a to se možná projevuje tím, že nemám dostatek lásky sama k sobě a dostatek jistoty.

… ve vztazích jsem vždycky byla ta silnější a míň závislá a míň citově angažovaná

Nemyslím si, že menší citové angažování je projevem síly. Spíše jen toho, že partner Tě nezaujal dostatečně, nebyl ten pravý.  

Protože opravdu platí, že láska hory přenáší, což považuji za projev síly.  

Z absence ideálního partnera možná pramení i ten nedostatek jistoty. Myslím si ale, že dostatek jistoty bez skutečně kvalitního partnera (po všech směrech) ani nelze nabýt, takže to by si nikdo neměl vyčítat.  

No a na jednu stranu se obávám (jelikož to jsi asi nechtěla původně slyšet), na druhou stranu jsem rád (jelikož je to funkční a ověřený nástroj), že té sexuální závislosti na "panu Božském" se bez užití své „pracovní“ pevné vůli i v soukromí nezbavíš (Jak to vlastně Inesa, Dany i Marky potvrzují).

"Nemyslím si, že menší citové angažování je projevem síly. Spíše jen toho, že partner Tě nezaujal dostatečně, nebyl ten pravý"

naprostý souhlas. Láska je o tom, že se tomu druhému otevřeme, a že "otevře" i on. Není o závislosti, ale ani o nezávislosti, spíš bych řekla, že je o svobodě, o svobodě být tím, kým jsme a možonosti se projevit, ukázat tomu druhému, co pro nás znamená.

Jestli spíš nezávislost a "menší citová angažovanost" nepramení z nedostatku důvěry v toho druhého, a vlastně i v sebe a ve svoje city. ale o tom vlastně také píšeš, to možná souvisí s tou jistotou

Ta síla a citová nezávislost o které se tu mluví, je prostě jen nezralý náhled na lásku, takový ten manipulativní, tam se hraje na sílu, moc a nezávislost. Pak by možná nebylo divu, že ji přitahuje někdo, kdo do jejího " scénáře"zapadá.  

Tohle by ale psychologa chtělo, anebo  alepoň pro začátek  přečíst od Klimeše: Partneři a rozchody. Není to sice úplně o závislosti, ale dost se tam manipulativní stránka popisuje.

My jsme ale psali o něčem jiném Plamínku, musíte si to přečíst celé.

Reaguju na Inesu, ne na vás.  

Ale no ták, co ten smajla? Nemusíš mít pokaždé poslední slovo, pravdu a být takový detailista    Ať si tu každý píše svůj názor a úhel pohledu tak, jak si myslí, ne? Mně se líbí i názory i Plamínka 

Ale to je přece malý rozkošný usměvavý smajlík. Není myšlen nijak zle, jen s trochou nadsázky.

Na odlehčení …

Adame, vynechte mě, prostě na mě nereagujte. Já udělám totéž.  

Teď jsem asi půl hodiny vážil slova, která bych napsal, abych se Vás nedotkl, protože to jsem opravdu nechtěl a ani nechci.

V první řadě chci říct, že pokud jsem se Vás dotkl, tak se omlouvám. Nebyl to úmysl.  

Dále chci říct, že mnoha Vaších kvalifikovaných názorů si vážím, což snad dokazuje i to, že mnoho jsem jich označil smajlíkem „líbí se mi“.

Nemohu však souhlasit vždy a se vším co píšete, proto Vám slib, který žádáte, dávat nechci.

Nemůžu říct, že mám nezralý pohled, prošla jsem si několika vážnými mnohaletými vztahy, kde skutečně o žádnou manipulaci nešlo, ale o rovnocenný vztah a vzájemnou lásku. Jenom mě to tak citově nesemlelo. Vždycky jsem měla nad tím nadhled a s chladnou hlavou ukončila to, co mi nic nepřinášelo, spíš naopak. Tohle je najednou něco, nad čím zůstává rozum stát. A rozhodně nechci závislostní manipulativní vztah, je to proti mé přirozenosti.

Když já mám na mysli trochu jiný typ manipulace, ono se to pro tuhle situaci dost těžko vysvětluje. A právě pokud se to takhle těžko vysvětluje, tak se buď naprosto mýlím, a sotuace  je jiná, anebo se nemýlím ale  prozření je ještě velmi daleko.  

V obou případech je ale tenhle můj názor nepřínosný, protože jej nejde využít.  

Jaký jiný typ manilupace? Té odpovědi moc nerozumím…

Te´d jsem si to  tedy celé přečetla, konečně  i příspěvky, které jste adresovala jiným debatérům, a ten pocit o manipulování mě přešel, tedy z jeho strany je to zřejmě evidnetní, ale z vaší mi to te´d už tak nepřipadá. Ačkoliv těžko soudit.  

Já tady rozeberu nějaké své pocity, pravděpodoně to budou psychobláboly, ale co už.  

- neměla jste v rodině nějaký mužský vzor, který byl rozmazlený? Tenhle člověk rozmazlený zřejmě je. Kdyby to tak bylo, tahlo by vás to k slabším  jedincům, které bylo třeba omlouvat?  

jak už bylo výše uvedeno- nešťastná láska má mnoho výhod:

- objekt touhy je nedostupný, takže touha a prožívání jsou veliké, fakt sdi to člověk užije

-nehrozí, že by došlo k naplnění- tam může být  skrytý vzorec, jakmile jde o vztah, který by se mohl naplnit, ať už to znamená cokoli, někteří lidé bývají chladnější a odtažitější. Prostě se do toho tak nepoloží.

Bud mají strach z blízkosti, nebo je tam nějaký jiný blok, většinou spojený s rodičem opačného pohlaví, nebo mají romantické představy a touží po silných morbidních prožitcích, ale to se vás zřejmě netýká. Většinou ale skutečně netouží po naplněném svazku, bojí se ho.

- strach z blízkosti- typické chování některých mužů po společně strávené noci, nebo nějakém pěkném společném prožitku. rychle pryč, aby to nebylo tak nablízko. Jakoby partneři byli spolu spojeni v oblasti hrudi nějakou pevnou tyčí. Jakmile se jeden přiblíží, toho druhéhoi to odstrčí, . jakmile couvne, toho druhého to táhne.

Ale objevuje se ve všech možných formách u řady lidí a opět se to dost často projevuje i pocitem, jakoby ve vztahu bylo lásky jen tak akorát a když mi ji někdo dává moc, tak na mě zbyde to málo. Je to velmi časté a většinou úplně neškodné.  

Ono přiblížit se k někomu je dost risk. Třeba s tím máte z dětství špatné zkušenosti, ale to už tady přehnaně spekuluju.  

Možná že závěr je ten, že skutečně potřebujete prožít silné pocity lásky a oddání se, ale u takhle problematického partnera nehrozí, že byste s ním založila rodinu a zmrvila si život. On by vám nakonec ten zdravý rozum z bryndy pomohl. Proto by se paradoxně mohlo jednat o typ, kde si svoje silné pocity lásky a touhy můžete- relativně bezpečně- prožít. Mozek říká ne, takže tělo a touhy můžou vyšilovat, ale opět je to jen moje spekulace.

Ačkoliv ve filmech, ale kolikrát i ve skutečnosti  někteří racionální lidi, co většinou nemají moc zkušeností se svými city, opustí firmu, manželku, děti a kariéru, a prostě otěže  a utečou s holkou z baru do Portorika, pustit uzdu a prožít to, je pro ně silné. Ale v reálném životě se brzy vrátí, co v Portoriku.  

Asi píšu velice zmateně, jo a ještě k té manipulaci, většina lidí si dopřává tyhle pocity tak nějak plánovaně, prostě si to sami zařídí, aniž by si to uvědomovoali, ale to už sem tahat nechci, byl to jen mlhavý spíš neurčitý pocit.  

Mohl by některý z těchto koceptů na vás pasovat, ? Problém je v tom, že tu mluvíme o velmi hluboko uložených mechanismech, . většina lidí si je neuvědomuje.  

S minulými životy zkušenost nemám podle některých jsem byla prostitutka v Londýně v 18. století, podle jiných jsem byla válečníkem v oblasti Kyjevské Rusi, to bych teda radši a jeden pramen mi nazančil, že jsem byla chudým, ale poctivým rybářem někde v Tichomoří.  

Prostitutka v Londýně, to jste mě teď rozesmála. Ale proč ne. S tím rozmazleným mužským vzorem máte pravdu - otec byl rozmazlený od své matky a následně i od mojí matky, přitom měl sklony k despotismu. A já vždycky měla pocit, že si tu jeho lásku musím něčím zasloužit. Proto jsem i částečně převzala nesprávný vzor pečovatelky, což samozřejmě chlapi rádi zneužívají. Takže vzorec znám, snažím se na něm pracovat. A dotyčný pán je typickej nevyzrálej sralbotka, ačkoli čtyřicátník, který nezná jiný vzorec komunikace a chování než ten manipulutaivní. To mu ale často nevychází, přichází frustrace a deprese, že ho nikdo nemá rád a všichni mu ubližují. Tak se dostal do začarovanýho kruhu sebenaplňujícího proroctví. A tohle je taky ta struna, na kterou mě dostal - podvědomě ho lituju, chci ho zachránit, otevřít mu oči. Jenže si zároveň uvědomuju, že to není o něm, ale o mně. Měla bych zachraňovat hlavně sama sebe a neplýtvat energií na ostatní, kteří o to ani nestojí. Takže to mám hezky srovnaný, ale potřebuju to nějak intenzivněji naplnit v praxi

zkus ho kontaktovat a ziskat zpatky  . mozna Ti da jeste sancu…  

Napadla mě varianta, že bys měla ráda, že byl na tebe tvrdý? Podvědomě? I když morálně to popíráš, ale v podstatě to máš ráda.

Ahoj, tak tohle znám. Jsem až po uši v tom samém. Zadej si do googlu slovo dvojplamen a přečti si o tom něco. Vztahy tohoto typu existují běžně. Jsou svým způsobem krásné, ale pracné. Je to doslova "vopruz". Držím pěsti

ahoj Martino. Prosím, mohla by jsi mi říci, jak dopadl tvůj příběh s tím mužem? Už to nějaká doba a podařilo se ti, se od něho odpoutat? Pokud ano, jak a co se stalo? Děkuji, Alice