Téma: Jak se pozná pravý přítel

Taky máš pocit, že neříkal pravdu? Nechci být nespravedlivá, ale mohl požádat o pomoc některého ze svých známých třeba, pokud by pravdu říkal. Není to tak dávno, kdy jsem taky potřebovala podobnou pomoc a to nešlo ani o jediné přesednutí, šlo jen o to omezení jízdním řádem a můj muž mi přesto zajistil pomoc od svého kolegy z práce. Zajišťoval to v době, kdy sám byl 2500 km daleko. Takže je to asi jen o tom chtění. Ale nevím, možná se pletu a křivdila bych.

Já si myslím, že to, jestli pro mě někdo pojede 25km nebo ne, není měřítko prátelství. Já chápu Lili, že se cítíš ukřivděně, že ti nepomohl, ale to není jeho povinost. Třeba měl vážné důvody. Tys přecejen mohla říct jak je pro tebe těžké za ním přijet a požádat ho o pomoc. Mně to přijde, že jsi čekala, že ti bude číst myšlenky a snese modré z nebe.

Navíc proč za ním jedeš, něco potřebuuješ ty nebo on? Kolik peněz by ho stálo, kdyby pro tebe přijel?

Prostě nic není tak černobílé a neber si to osobně. Pokud máš pocit, že je ti přítelem nedostatečně, můžeš mu to říct a promluvit si o tom s ním.

Já bych se zeptala jinak - pomohla bych já jemu? Za předpokladu že bych auto opravdu neměla k dispozici, volala bych svým kamarádům aby někam vezli úplně cizího člověka? A bylo by to vůbec k něčemu - chci říct, sehnala bych vůbec někoho kdo má čas, auto, a vozit někam cizí lidi mu přijde jako ideální náplň dne? Pokud kecal a auto i čas má, je to samozřejmě něco jiného a znamená to, že mu nestojím za trochu námahy. Za předpokladu že nelže bych to asi posuzovala podle toho jaký mám s daným člověkem vztah. Nevím co znamená "více než přítel". Hodně dobrý kamarád? Člověk se kterým spím? Můj "oficiální" partner? Pokud je to jen kamarád či "kamarád-taky-rád", nevyčítala bych mu to. Od člověka který tvrdí že mě miluje bych čekala více účasti, například by mohl romanticky říct že mě doprovodí přes ty přestupy, abych se mu neztratila. Ale to bych čekala jen od člověka, se kterým mám vztah se vším všudy... A i v jeho případě bych to neviděla nijak tragicky, maximálně na pár vyčítavě-nešťastných pohledů...

Ano, je to se se vším všudy, abych to upřesnila.
Jedu tam k lékaři , to on ví.
Peněz asi tak na benzín těch 50 km tam a zpět.Kdybych mu je chtěla dát, asi by si je nevzal, ale dala bych mu je. V tomto problém není. Nejsou to tisíce.Když on přijede taky nepřepočítávám, prostě jej pohostím. 
Čekala jse, že třeba řekne přije'd večer, těch 75 km budeš mít z krku, přespíš u mne a ten zbytek pak bude snažší... třeba
Určitě má čas, to vím, to mi řekl, jen to auto chybí.
Mohl klidně jet se mnou na ty přestupy, já za půl hodiny budu hotová a vrátily bychom se zpátky.
Prostě podle mne mi mohl aspoň tu pomoc nabídnout.
Ale pište dál, já si toho vážím, moje oči vidí jinak. Proto mne zajímáte vy. A děkuju.

Myslím Lili, že to vidíš správně. Příliš mnoho otázek v předchozích příspěvcích. Pravý přítel má jen jednu, jak může pomoci. Beru podle sebe a svých přátel.

  Kdo chce pomoci, hledá cesty. Kdo nechce pomoci hledá důvody.  Cítím to stejně jak Ty Lili, žádná snaha, návrh, nic. Osobně bych se bránila a znalce znalecky poslala do háje. Třeba taky potřebuje otevřít oči a uvidět jakou udělal chybu. Určitě bych mu to řekla, že jsem očekávala více jeho účasti. Přeji Ti hladký průběh s kladným koncem.

Taky tohle znám, ale někdy mám prostě pocit, že ho něco takového ani nenapadne.. :(

 Julie svou první větu napsala velice trefně. Lili, jak já to tak poznávám, oni chlapi myslí opravdu jinak než my. Nevím, jak dlouho spolu jste, nevidím do zákulisí vašeho vztahu, takže těžko dělat nějaké závěry. Přesto se ale domnívám, že to nemyslel sobecky. Řekla bych, že mu to spíše nedošlo... Některým chlapům takové ty věci, které jsou pro nás samozřejmostí prostě nedocvaknou.
Ale rozhodně bych mu o svých pocitech řekla, promluvila si o tom způsobem, který ovšem nebude znít jako výtýkání. Pokud mu na Tobě záleží, vyslechne Tě, a příště už si bude dávat pozor. Možná bude rád, že jsi mu to řekla a možná zase někdy řekne on Tobě něco, co nenapadne Tebe... Buďte si navzájem přítelem i učitelem...

Krásný den Lili 

Tu první větu, kterou napsala Julie taky používám, už jsem ji psala k jinému tématu. A to, co ta věta říká, co se tím myslí, tím se i ve svém životě řídím, protože to je prostě fakt.
Lili, myslím, že jsi si v podstatě odpověděla sama: "radši mám činy, než prázdná slova". A to je prostě taky fakt, ať už se rozhodneš, co uděláš, sama a jakkoli, jak píšeš.
Já bych od svého pravého přítele a partnera očekávala plnou spoluúčast, v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, na to nemusí opravdoví partneři být manželé.
To je můj názor.
Tobě přeji hodně zdraví a opravdového přítele a partnera.
 
 

Já mám přátelství zakotveno tak, že pokud potřebuji pomoc či on (ona) , budu se snažit udělat vše co mohu a totéž očekávám já. A tady v tomto souhlasím s Barčou. Pokud chci pomoct, nějak to udělám. Pokud ne, výmluva je nasnadě. A navíc, když se jedná o muže, kde vzniká nový vztah, tak tam se většinou muži mohou přetrhnout, aby mohli být rytíři. 
Takže já bych se zlobila. I když chlapi slyší jinak než ženy, reagují na přesně kladené věty, tak tady v tomto šlo udělat mnohonásobně více .
A když koukám na příspěvky, stejný názor mají ženy mého věku, co už nějakou zkušenost mají. Děvčátka holátka , holky bez urážky, ty se na to dívají  jinak.
 

Tak nějak, Sorbonos. Mládí se teprve učí oddělovat tzv.zrno od plev a dělit "přátele" od PŘÁTEL Blahý to čas iluzí.... (Nicméně musím ale říct, že jejich názory jsou jinak povětšinou hodně rozumné)

Já si osobně myslím, že někteří muži jsou prostě jen natrvdlí.. Podle mě mu to prostě nedošlo a to je vše. Nedělala bych z toho vědu. Když on jezdí jen autem, neumí si tu cestu s přestupama představit, to je asi celý..možná proto tak reagoval.
Chápu, že to člověka naštve, ale co naděláš..dělala bych, že nic.. 

A ještě mi řekni, že bys takového "přítele" chtěla. Nesnaží se pomoct, ale honem upozornil, že na víkend (se servisem u Tebe) přijede. Tohle přece není natvrdlost.

Pokud chce pak přijet na víkend, je to vyčůranost

To, že ho to prostě nenapdane, ale není omluva přeci? :( Když to může napadnout mě a další lidi, tak proč ne jeho?? A co hůř, člověk nad tím přeci nemůže jen tak mávnout rukou, když ho to mrzí :(

Nenapsalas zda je přítel svobodný ? A už tě někdy pozval on k sobě na návštěvu? 

  Tak do konfliktu bych taky nešla, ale okomentovat situaci, to jo, to já můžu. Věřím totiž tomu, že šlo o nedorozumnění. A pokud Lili vypadá líp jak se cítí, on ji vidí jako svěží štramandu, tak mu to prostě nedošlo.

Podle mě mu to došlo až moc dobře. Je prostě pohodlnej. Málo tlaku, žádná akce. Aktivní žena, pasívní muž. Předpokládám, že je více než zralého věku a co nemusí, to nedělá. Jó a intelektuál, rádoby, to je taky jedna z použitelných rolí pro chlapa, který se šetří. Máš prostě malé nároky, Tvoje chyba.

Pohodlnost. A první věta od Julie přesná.
Ale špatně se mi k tomu vyjadřuje, když je to "kamarád taky rád". Takovým vztahům nerozumím. A myslím, že se pak není co divit, že holt někdy jeden couvne v něčem. Toto totiž není přátelství (alespoň podle mě a pokud jsem to pochopil dobře) .

Moc vám všem děkuji za vaše názory. Pomohly mi si udělat větší jasno sama v sobě , a znovu zauvažovat, co s tím. Ne, že by tato příhoda byla pro mne nějak zcela zásadní, jsou situace mnohem závažnější než jedna neochota s cestováním ... ale o čemsi to svědčí . A to nejen o jeho přístupu, ale i o mém. Asi jsem opravdu očekávala, tak jako pokaždě, že mi prostě pomůže, že mu to dojde a nestalo se tak....nedovedu se dožadovat, na to mám jaksi takovou svoji hrdost, požádám, popíšu o co jde, ale pokud se nenabídne sám, nenaléhám, ale mrzí mne to. Jaksi si myslím, že člověk blízký musí něco i vycítit intuitivně. Tu prosbu o radu jsem tu dala proto, že to nebylo poprve, co mi nepomohl i když mohl, prostě pohodlnost slevit ze svého na jedné straně, ale pak jakoby jeho nepostradatelnost v situacích, kdy je viděn.   Na jedné straně mohu říct, že je to první chlap , se kterým se dá povídat o všem,   a pokud jsme spolu je to opravdu příjemné, dokonce i velmi ochotně a fundovaně poradí, má rozhled,   tak na druhé straně to není partner do nepohody . Jeho zásada,   že to, že na tebe myslím je strašně a úpně nejvíc důležité. Je, ale já bych chtěla oboje, ale kdybych měla volit podle sebe, tak tu reálnou pomoc stavím nad ta krásná slovíčka.
Má to háček, protože o tom neumím mluvit, prostě se to ve mne usadí a mlčím, nedokážu to říct na rovinu, co jsem očekávala . To je moje chyba. Je to  způsob  chování naučený  v mém minulém  dlouholetém vztahu, že neříkat nic je lepší . Tak mne to můj bývalý partner dlouho vštěpoval až jsem pochopila, že s ním opravdu je lépe mlčet. A to jsme přenesla i do tohoto vztahu, vím, že to je špatně. To jsou zase moje mínusové body. Tady jsem udělal chybu už v počátku tohoto vztahu já.
Ne že bych neřekla vůbec nic co mne trápí nebo co bych chtěla, ale spíše jsem to naznačovala,  a on až je to už pryč  řekne, ale proč jsi to neřekla, já myslel, že to chceš zvládnout sama. No řekněte, kdo z ženských má radost z toho, že musí problémy  zvládat sám. To teď nemyslím tu situaci s cestováním.... Byly i jiné. Závažnější.Třeba stěhování. Stěhuješ se, no tak to nemůžu přijet, to  bych se ti tam jen motal , ale  pak přijedu. Už se na tebe moc těším.  Víte to je fakt  situace, kdy bych chtěla obojí, nejprve pomoc a pak být s  ním. Prostě mám dojem, že je rád se mnou tam kde je viděn, . Ale pozor, on zajímavý být umí, to ne že ne, je  rád kyž ho někdo poslouchá a je co poslouchat. To jsou jeho plusové body.
No, je to těžké, moc těžké. Člověk přemýšlí, samota je moc zlá, kdo je sám to potvrdí, ....
Děkuji vám, že jste si dali čas a pomohli mi se zamyslet  jak by se měl chovat opravdový  přítel . Díky, vážím si toho.

Lili, být sám je velmi těžké a dá se říci že i zlé. Jsou situace a chvíle ve kterých to hodně bolí.
Ty a ostatní, kteří už mě trochu znají, vědí, že jsem nedobrovolně a nezaviněně také sama, těžká nemoc mi v červnu vzala mého manžela, mého opravdového přítele a partnera. Měla jsem štěstí, byli jsme nejen manželé, ale i opravdoví přátelé a partněři -  v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví. Dokud byl zdravý, vždy a ve všem stál při mě, byl se mnou a byl mi oporou, když onemocněl, vždy a ve všem já stála při něm, byla s ním a byla mu oporou až do posledního tlukotu jeho srdíčka...
Pak bylo pro mě novou zkušeností a velmi poučné, jak jsem se mohla opřít o lidi, o kterých jsem si myslela, že jsou mými přáteli a o lidi zcela cizí. Ti od kterých jsem nějakou spouúčast a podporu předpokládala - nic, a ti od kterých bych to nečekala - mi oprou byli a jsou.
Od té doby jsem měla spoustu času přemýšlet a uvědomila si pro mě mimo jiné jednu důlěžitou věc, nikdy nebudu ztrácet čas ničím a nikým, co nebo kdo za to nestojí. Na to je náš život příliš krátký a cenný.
Samotu teď cítím takhle, ano nemám tu doma vedle sebe toho opravdového přítele = partnera (manžela), ale mám tu své upřímné domácí mazlíčky - zvířata nikdy nezklamou, a opravdové přátele = kolem sebe a Vás přátele na tomto webu.
A to všecno je pro mě víc a hodnotnější, než nějaký sobec. Tak to cítím já. 

Tohle bylo moc krásný a možná více z nás si ted něco uvědomilo a to, že život je příliš krátký na kompromisy.

Děkuji, Sorbonos 

 Podle toho, co zde Lili popisuješ myslím, že by sis měla hodně co říct s pisatelkou Marií....

 , , Přítel je sobec, jsem taková tajná milenka- jak poznám, že mne má opravdu rád" 19.8.011
         http://www.mojestarosti.cz/poradna/vztahy-manzelstvi-rodina/novy-vztah/pritel-je-sobec-jsem-takova-tajna-milenka-jak-poznat-ze-mne-ma-opravdu-rad.html" href="/poradna/Moje%20starosti.cz">

http://www.mojestarosti.cz/poradna/vztahy-manzelstvi-rodina/novy-vztah/pritel-je-sobec-jsem-takova-tajna-milenka-jak-poznat-ze-mne-ma-opravdu-rad.html" href="/poradna/Moje%20starosti.cz">zde

Indiánka mi vzala slova, první, co mne napadlo když jsem dočetla bylo slovo SOBEC. 
Takže tady je třeba hodně zvažovat, jestli to by bylo to co chceš.