Téma: Jak pomoci bezhlavě zamilovanému chlapovi - nehodí se k sobě

Já už totiž vyčerpala všechny argumenty, delte mi prosím ještě nějaké další, já už fakt nevím jak mu pomoct. Všechno co dělá, volá jí, doprošuje se, jej pochopitelně táhne víc a víc ke dnu a já už bych viděla jen jedinou možnost setkat se s ní a požádat ji, pokud to s rozchodem fakt myslí vážně aby mu neodpovídala na prosby, aby mu nebrala telefony, protože si myslím, že ona mu i chce pomoct, nicméně na rozchodu trvá, ale neodvažuju se do toho zasáhnout, ... to se mi nelíbí. Ale je to jediné, co mne ještě napadlo.

Dokud budou bydlet na jednom bytě, nebude to lepší. Říká se - sejde z očí, sejde z mysli. A čas je nejlepší lékař. Takové řešení se vyplatilo i v případě našeho syna. Věřím, že trpíš s ním a bojíš se o něj....vím dobře o čem píšeš.

Barčo, díky za reakci...  v podstatě on dělá stejné chyby jaké jsem dělala já a to i v manželství, stálé odpouštění a stále jakási naděje.... proto vím, jak mu je. Pomohl mi teprve definitivní rozchod, který učinil můj exmanžel, já bych to nikdy nedokázala jej opustit. Teprve to pochopení, že není cesty zpět mi ty falešné naděje vzal... a já po dlouhém čase zjistila, že je mi líp bez něj. Ale trvalo to dlouho než jsem prozřela, proto vím, že rozchod je jediná možnost, žádné kontakty, prostě zjištění, že cesta zpět nevede. Ale jak to tomu chlapovi říct, oni ti chlapi navíc trochu jinak myslí a trochu jinak jednají než my.

  Za nízké sebevědomí můžou rodiče a výchova.   Při zjištění absence sebevědomí je už docela pozdě někomu radit. Musí si tím projít sám, musí v sobě najít sílu a říct dost. Jediné co můžeš, tak nastavit zrcadlo a do nekonečna, klidně mluvit a mluvt, být mu nablízku a naslouchat.

   Shodou okolností teď sestřenka řeší něco podobného, ale s dcerou. Ta je navíc slušně paličatá a utíká z domu.

To není tak jednoznažné. U nás problém se zdravým seběvědomím do doby než přišel ON nebyl. Jenže za rok ho stačil zničit a zašlapat do země. Záleží na štěstí, na koho narazíš.  

myslím že to co napsala paní Jůlie nemá chybu a neexistuje žádná obklika která by tohoto chlapce navedla jinak, jinam..tohle je prostě život a jsou lidé kteří se neumí rozcházet.nemájí dostatek sil se s rozchodem srovnat..bohužel jak v přírodě silnější vyhrává.. někdo méně miluje a snese rozchod s přehledem..není to ale člověk tkzv. závislák....je to silný člověk...a vím že i on ač se snaží jakkoliv při rozchodu být citlivý... člověku závislému nepomůže...a držet vztah jen díky závislosti druhého není právě rozumné.... láska nemá záruční list...je třeba jí živit. a příjdeli tam sobectví toho silnějšího..je to jen bolest, zlost..chu´t  se vším i životem fláknout! Onen muž má jistě dočinění s kapkou tohohle všeho a jen posílíli svou osobnost postaví se na nohy, zjistí že ona není ta pravá, jediná... a ´t začne na sobě makat, nemyslí na ní ale na sebe, začne sportovat, chodit do společnosti, .. nebrání se ničemu novému....prostě se k sobě nehodí, a to musí brát jako radikální řez... !!!!! tak jako malé dítě musí brát že nesmí večer na Stodolní, dělat oheň, krást, lhát, zkuste mu to takhle nějak vysvětlit.Každý vždy za dva roky po rozchodu zjistí že to vše trápení jen ubralo čas, nemělo smysl, . a ten kdo zazmatkuje může zbytečně přijít o život sebevraždy!!!! .. A je to fakt zbytečně ztráta života!!!!! Chce to jít na to psychologicky.....a ta holka musí jít z kruhu ven...mimo hru..mimo kontakt...a když tak jen reagovat -toho chlapce zvedat... !!!!!

Vztahy v rodině a to i v širší jsou opravdu dobré. "Naši chlapi", myslím ti domácí jsou chlapi do nepohody a jsou to takoví bych řekla chlapi dost tvrdí, ale v tom dobrém smyslu. Ti už s ním mluvili. S nimi jaksi pookřeje, zvetí se,, zdá se, že to bude lepší, ale jak je sám už zase začne, on je Panna a od narození byl takový hloubavý, bádavý, hodný tvor, který má pro všechny pochopení, nikoho nezarmoutí. proto je nám ho všem tolik líto,   že se tak trápí kvůli děvčeti, které určitě není jeho partnerka pro život. , protože pokud chlap chce mít atraktivní dívku, kterou všichni obdivují a obletují musí mít povahu, že mu to dělá dobře a že mu to imponuje a snad i nevadí. Jemu to sice vadí, ale nemůže jí napomenout, protože by jí ublížil, můj syn ten by  to řešil jinak, ten by jí  to jasně řekl narovinu a bylo by, jenže tento to prostě nedovede, protože jí nemůže zarmoutit a zkazit jí radost. Myslím, že jedině když ona ho definitivně opustí, tak mu pomůže. Ale ona sice chce se s ním rozejít, ale pořád nechává otevřená vrátka ve smyslu "co když třeba někdy zjistím, že chci zase tebe". No definitivně jej válcuje. Já vím, že se to v něm musí zlomit, ale jak mu to usnadnit, chceme mu všichni pomoct, komu se otevře, .... ale nedaří se nám. Pochopitelně to chceme dělat nenásilně....  Ale já si myslím, že by mohli pomoct i kamarádi, vrstevníci, protože jak říkám, rodina funguje opravdu dobře. A rozhodně mu v ní  nechybí dobré vzory . Jenže on  nemá moc kamarády jeho jedinou kamarádkou a současně partnerkou je Ona. Spolu mají i společné aktivity ve volném čase.
A proč má tak nízké sebevědomí to nevím. Obě moje děcka jsou v tomto směru dobré, sice nejsou přehnaně sebevědomé, ale že by až tak jak on, tak to ne, že by se doslova hroutili a určitě se v životě taky  několikrát rozcházeli. Ale něco jiného je být hodně smutný a něco jiného je se hroutit. On byl vždycky v pohodě až s touhle dívkou to sebevědomí ztrácí. začalo to i tím, že ona děla VŠ, která je mnohem snažší nemusí se hlavně průběžně učit,  zatím, co jeho škola je moc těžká a musí se opravdu průběžně a stále učit a pak tím, že ona začla zjišťovat, že se líbí klukům a že jí to dělá dobře. Já proti ní tolik nic nemám, holt jsme každý nějaký, ale on k ní vzhlíží jako k ikoně, ten vztah je nerovnocený ona tančí a on dělá posluchače a křoví. A taky si myslím, že křena. Ale to mu říkáme všichni, ale je to jak do dubu.

Lili, v podstatě jsem tím chtěla říci to co Julie.  Jen tím, že ONA ho definitivně opustí, se to nevyřeší. Může přijít zase jiná, podobná. Další problém je, že nemá kamarády, jen teď jedinou kamarádku - partnerku. Dokud mu samotnému nedojde, že je něco špatně, neporadí si ani znovu. A nejen v partnerství, podle toho co píšeš. Potřebuje na sobě zapracovat. Komu se podaří ho k tomu přimět, to je otázka. Ale takhle to vidím já.

Lili  tim si musi projit sam. Taky vim jak se citi, ale dokud neutnou kontakt a "nesejde" z oci, bude ho to bolet klidne roky, takovej clovek si bude zivit nadeji na cemkoliv, jakou koliv zaminku hned bude brat tak, ze jeste tu nadeji ma.

Jsem clovek(znameni beran), kterej se temer nesveruje, obcas upustim paru a nejakou informaci reknu tem nejblizsim(ale rodine ne) ale uplne nejhorsi co muze kdokoliv udelat je, kdyz do me zacnou rejpat, nebo se prehnane zajimat a tahat ze me informace a pak vzapeti radit, to se šprajcnu a uz ze me nic nikdo nedostane. Mavic nikdo mi nikdy neporadil neco co jsem nevedel. Ono se lehce rekne... ale poruc srdci, kdyz mysl je zastrena a oci zaslepene   Mel jsem podobne stavy, trvalo mi to 3roky nez jsem byvalou vyhnal z hlavy a dostal jsem se do stavu, kdy myslenky na ni me prestaly bolet.

Ale dostal jsem se z toho, poucil jsem se, vzal jsem si z toho "neco" a myslim, ze s kazdou dalsi zkusenosti jsem silnejsi a mene to boli. Proto se obcas moje nazory na vec muzou zdat nekomu hodne tvrde, nebo pedantske( jak to nazvat vhodnym slovem me ted nenapada)

Jenze ja proste chci minimalizovat zbytecne plytvani energii, ktera je pro me cenna...

Mozna ze vic nez rady by mu pomohlo, kdyby ho nekdo dokazal vtahnout do noveho konicka, ci nejake cinnosti, kdy bude muset premyslet, nebo alespon nebude mit cas myslet na byvalou.

Me hodne pomohla posilka(moje sebevedomi srazi brisko, nejsem jak sud, ale sebevedomi to nepomaha) a dale jsem zacal tancovat, moc me to bavi, mam pohyb a taky kontakt s holkama(ale pozor na holky neschopne chodit pravidelne) a dalsi veci. taky mi hodne pomohlo, ze ikdyz jsem nemel naladu a vypadal jsem jak troska, kamaradi me nezatratili a zvali me na akce, nekdy jsem jel nekdy ne, ale ted jsem jim moc vdecny, ze zustali v kontaktu.....

   Tak to je aspoň objektivní rada od chlapa.

No já byl taky pěkně v prčicích a jako Pac (viz můj příběh) - "nejhorší", co se mi mohlo stát, že do toho budou rýpat rodiče a sestra. Já se taky doma nikdy nesvěřoval, což je mi dodnes ne vytýkáno, ale předhazováno, že o mě nic neví. Jenže mě strašně "otravuje" (otravovala) ta přehnaná péče nejbližší rodiny. Oni to myslí dobře, to vím, ale mají tu nevědomky blbou vlastnost to přiživovat - tu bolest.
Proto jsem taky rozchod oznámil až na pod nátlakem asi o 2, 5 měsíce později... A i když by se mohlo zdát, že už to byl nějaký čas, tak ne nebyl.
Nekomunikoval jsem s nima, moc mi pomohl soused a 3 kámoši (kteří si na mě udělali kdykoliv čas, když jsem potřeboval) a samozřejmě pak tady vy... Někteří tady více a moc jim za to děkuju.

Čím jsem chtěl říct, že souhlasím s Pacem a nechte ho si tím projít sám, případně s kamarády, musí si najít svoji cestu jak z toho ven. Je mladý, nic ho nesvazuje, nic nenutí... Mě je 34 a vidím čím dál víc na mámě, jak by chtěla vnoučata... , protože všichni v okolí mají.

Teda 3 roky mi to asi trvat nebude jako PAcovi, už se s bejvalkou celkem bavím a dokonce vypadá nějak divně...

Co takhle aby on napsal? Anonymně se svěřil? Já nevím jak psycholog teda vím, protože je v rodině, ale mě je teda je a bylo dobře tady a tady jsem si našel i "psyhologa" podle svého gusta. Nemusí mu sednout, nemusí mu říkat co by měl slyšet  nebo spíš chtěl slyšet.  

Zkuste ho, Lili, nechat si to prožít tak jak chce on a hlavně mu to pořád nepřipomínejte jakýmkoliv náznakem.  A ani do budoucna dotazy, už někoho máš, tady máš víno když budeš s nějakou ženskou atd.
Já se nad to umím povznést a okamžitě vypouštím druhým uchem pryč, ale jsem trošku starší, zkušenější.

Přeju hodně štěstí.     

  No oni kluci to mají jinak. Cérka se z toho vypláče, postěžuje mamině ta už ví o čem je řeč protože to taky prožívala a je to. Kluci jsou hrdinové, protože je jim od mala vtloukáno, že nebrečí.

Já moc děkuju za rady a názory vám všem. Jen na vysvětlenou aby to nevypadalo, že s námi sedí a povídá co se děje v jeho soukromí, naopak je to introvert, doma nic jen je to po něm vidět, že něco neklape, protože i to, že holka je tu doma víc než u nich doma a teď nic signalizovalo, že se něco děje. Jinak fotky na facebooku jsme viděli jsou tam tak to i naši chlapi zařvali, že to je teda síla, přihlašování se do různých soutěží to nám prozrazuje ona sama, ráda se pochlubí, že mu to vadí, to člověk pozná jak reaguje a taky co poznamenají zase chlapi, když se o tom zmíní,  jaký oni na to mají názor, .... prostě nic od něj jen vypozorované a indicie, ... pak z něj vypadlo, že nejhorší vlastnost je žárlivost a že s tím musí bojovat, že takový být nechce a že si nechá odborně poradit... co řekl on psycholožce a ona jemu opět půl věty musím pracovat na svém sebevědomí... no a pak den D a on se sesypal a tak prostě dceři řekl co se stalo, že už jej nechce no a tak co jsem tu psala a od té doby je prostě neschopen normálního provozu, nechodí do školy, ani nejede na zápočtové testy.... prostě je mimo. Je nám jasné, že mluvit do toho nejde a nejde to s ním rozebírat,   ... proto jsem dala dotaz sem, vím to, že  chlapi to mají jinak a myslela jsem, že to tak řeknou, nechat být, nechat ho to prožít, nechat jej v té jeho jeskyňce a když tak rozhovor jen s chlapi, kterým řekne co on chce, ... ano, ano, ano, vím to, že nezasahovat, vím, že to nejde, ale ta chuť to udělalt.... jinak sportovat chodí ale pořád s ní... musí mu to dojít, ... ony tyhle dlouhodobé vztahy kdy spolu od 18 bydlí a jsou furt spolu já osobně neberu... ne proto, že by mi vadilo,  že bych byla puritán, to ani náhodou, ale proto, že časem se musí vzájemně omrzet a když pak rozchod, je to s tím bydlením blbý, ... však tam na tom bytě bydleli už s tolika páry a všichni až doposud se rozešli, pořád hledají nové spolubydlící... A jinak není nad to mít dceru, tam to fungovalo vždycky a funguje stále, vypovídat, ukonejšit, povzbudit, vyplakat...... jo chlapi, ti to mají jinak. Pokud jsou jen smutní, drží to v sobě a bojují tak dobrý, horší jak už se sypou, člověk pak neví, jak by pomohl, aby tomu chlapovi víc neublížil.

Myslím si, že jsme každý jiný a že se musíme opřít o svou jinakost jako přednost. Dostihové koně také nikdo nezapřahá, že? Musí se prostě najít a teď má obtížné období. Co se té dívky týče a toho vzhlížení k ní. Napadá mě co kdyby jsi ji pozvala na oběd? A pěkně ve velkém? I víc příbuzných? On totiž každý je obyčejný i tak dívka. Když jsou jen dvojka - ona nezávislá a tím ho tlačí do závislosti, tak má zkreslený výhled. Když bude více očí, on si může něčeho všimnout u sebe, protože to nebude jen vztah on-ona. Jinak bych ho lákala jinam. Na nějaké akce. Klidně i s rodinou, aby si odpočinul od toho tématu... Všichni kolem toho děláte moc velký povyk.

Tak Ti nevím Marki, jestli bych pozvala na oběd holku, co mému synovi vypráví o svých nevěrách. A povyk? Jaký povyk? Nikdy jsi nepotřebovala radu?

Ale marki žádný povyk, všechno je to inkognito, kdybych s ním mohla sednout a promluvit bylo by jinak, ale vím, že to nejde, nemohu do soukromí zasahovat, proto se ptám jak pomoci zcela nenápadně, vysledovala jsem, že nechat jej mluvit, pokud chce on, to se děje, nic z něj netahat, to se taky děje, poslouchat, to se taky děje, nechat si ho to prožít, to se právě děje, zapojovat jej to on odmítá, leží a čučí....... mne neděsí ten vlastní rozchod, mne děsí to jeho hroucení se, apatie, nechození do školy, ... prostě přestal plnit svoje povinnosti a já mlčím.... jako že chápu, ale je to špatně, protože kdyby se k tomu dokopal, určitě by trochu přišel na jiné myšlenky. Ne, žádný povyk. Právě proto se ptám tady jak pomoct, a neublížit. Vím, že jsou věci které nemohu.

Jinak spoustu těch informací mám od ní, jak říkám, bývala tu víc než doma a ráda si popovídala, spoustu věcí o něm právě řekla ona, takže o nich vím, ale před ním o nich jako nevím... rozumíš. Ne, že bych s ní tahala rozumy, to víš je mladá, ráda se sama pochlubí i když se jí na to neptáš. chodí spolu 3 roky,  je členka rodiny...  A mluvit s ní teď se mi moc nechce už bylo mnoho slov řečeno.