Téma: Duševně nemocná přítelkyně si neváží co pro ni dělám a je citový upír - nejsem s ní šťastný

Dobrý den Leo,

žiju přes 40 let s manželem s duševní nemocí (maniodepresivní psychoza), začalo to po narození našeho druhého dítěte.

Nikdy bych ho neopustila, ale pokud by se toto stalo na začátku našeho vztahu, asi bych volila rozchod.

Je to psychicky velmi náročná situace, taky cítím, že mi to bere energii. Poznamená to i vaše eventuelní děti.

Nyní, když jsme už oba v důchodu, se nemoc projevuje málo, ale když se dřív objevila nějaká komplikovaná situace, skončilo to hospitalizací.

Za mne raději zvolte rozchod.

Přeji všechno nejlepší.

Pokud není ve vztahu oboustranná úcta a vděk, nemůže ten vztah fungovat. Ona potřebuje dostat životní lekci, která jí naučí vážit si toho co má a projevovat vděk. Bohužel, ta poučená holka už nebude Tvoje. Teď je ještě nezralá a ještě několik let to potrvá. Jenomže se to nenaučí bez toho, aby pocítila ztrátu a rozpad.

Rozejít se a neplýtvat svůj životní čas na zbytečný boj vidím v tuhle chvíli jako nejrozumnější (a dle mých zkušeností jediné) řešení.  

Ten nesouhlasný ksichtík patří jen k části vašeho příspěvku a to, že ěkteří lidé k vděčnosti nedojdou, prostě nikdy.

Plamínku, Vy jste na mě ostrá , ale máte pravdu. Jsem dost naivní, ta varianta mě nenapadla.

Jejda, omlouvám se. , hambím se. , on ale skutečně ten pozitivní vývoj u řady lidí není tak překotný. Občas není vůbec. Ale je fakt, že v moci toho máme hodně, jen chtít.

Přítelkyně tazatele se cítí slabá ve vnějším světě, hroutí se a leccos ji ohrožuje, doma si nárokuje si  a troufá si poroučet. Ale taky to můžou být jen dopady deprese, ačkoliv, no, příčin může být mnoho, ale to tazatel nevyřeší  a ani by neměl. Radím odchod.

Ahoj. Bere přítelkyně nějaké léky? Chodí k lékaři? Léčí se? Jak píšeš, pokud ona neumí tvoji péči ocenit, je to podle mého vztah o ničem. Ty už nežiješ, zůstáváš v tom vztahu ze soucitu a to nejde neustále přehlížet. Já měla takový podobný vztah v okolí - holka sice nebyla psychicky nemocná, ale byla taky zvláštní - neustále přítele ponižovala a přitom on ji živil, staral se o ni, dělal většinu i v domácnosti. Přítel neměl odvahu rozejít se s ní, byl časem pro srandu okolí, protože ona ho ponižovala i na veřejnosti - nadávala mu sprostě, fyzicky ho napadala. Mám ti říct, jak teď vypadá? Troska s nulovým sebevědomím, nechává si nadávat, mlátit. Měl by sis o tom promluvit třeba s jejím psychologem, někým, kdo by ti dal nezaujatý pohled - třeba pozvat k vám domů někoho třetího, aby sledoval její chování k tobě a řekl ti svůj názor. Určitě bych zvážila rozchod a přetrhat veškeré vztahy s ní, pokud se nechceš pak zase vrátit do stejné situace. Podle mě nedokážu odhadnout, jak moc ji nemoc mění, že se tak k tobě chová, ale určitě se to do budoucna nezmění spíše by se to mohlo zhoršovat.  

Leo, jakykoliv kontakt s negativne nastvenym clovekem, toho druheho nici. Tito lide jsou tzv. zrouti energie. Pokud v 27 letech teprve zacina se studiem, je to clovek bez vule a zodpovednosti. Byl bys to porad ty, kdo by investoval - citove, financne a nakonec by ses zhroutil a ona si nasla jineho sponzora. Pokud se tvoje pritelkyne nebude lecit, nic se na jejim zivote nezmeni. Bohuzel je to vetsinou tak, ze odbornou pomoc potom vyhledavaji partneri a ne samotni postizeni.
Jak uz ti radili ostatni, odpoutej se od ni uplne! Bude to jako kdyz shodis tezky batoh. Samozrejme je kazdy rozchod tezky, ale v tomhle pripade se ti jiste ulevi a budes se na svuj zivot divat uplne jinyma ocima. Najdi si normalni holku a uvidis ten rozdil.
Good luck!

Rekl bych jedine-v nouzi poznas pritele. Lide dosti casto mluvi o moralnich, lidskych hodnotach, ale ty obvykle prestavaji platit, kdyz je neco spatne ci nekdo zlobi.

Nerikam zustavat v nefunkcnim vztahu, ale rikam, ze kdyby se situace obratila a ty jsi byl s nekym a najednou se zicot k tobe obratil zady, nebylo ti dobre, jak by ti bylo, kdyby i oartner se k tobe otocil zady? zkuste volny vztah, proste zijte spolu jako spolubydlici, nebo jako kamaradi. forem vztahu je hromada, ale uplne si uzavrit cestu a pak iz nemit moznost pripadne toho cloveka podrzet, kdyby mu bylo hur, neni dobre. Ma funkcni rodinu? nebo z ceho ma deprese? jednou jsi dole, jednou nahore a myslim, ze clovek si i sebe bude vic vazit, ze se neobratil  zady k tomu druhemu.

Bez ohledu na to zda jsi nahore nebo dole, zda deprese mas nebo nemas, projevovat vdecnost je volba, ktera na tom zminenem nezavisi.  

Clovek byl mel byt uz jen vdecny za to, ze ten druhy je, ze jej mohl milovat a travit s nim cas, to jsou moralni, lidske hodnoty, nikoliv co koupil, ci zaplatil, to uz mluvime o financnich hodnotach a lasku jako byznys. Vcera jste si o tom hezky poplakali. Nic ve zlem, ovsem nezamenovat hodnoty je zaklad

Kdyz si ctu Tvoji odpoved, prijde mi, ze jsi si poradne neprecetl co pise leo.

Ale ano, on pise, ze ji miloval, tak je snad jedno, co ten druhy v konecnem dusledku uz tady mockrat zaznela veta, ze ten druhy dokonce nema ani povinnost toho prvniho milovat.

Laska neni o prosim a dekuji a uz vubec ne o vdeku za penize. a prosim. hodne negaticnich smailiku, dnes mam nejak moc dobrou naladu, ne ze by mi ji nesouhlas pokazil, ale treba to tesi druhe.

Nezlob se na mě taktaku, ale vděčnost (což může být milé slovo, milé gesto, pohlazení, projev vlídnosti) je jedním z projevů lásky a přijde mi, že to nejde míchat s tématem o byznysu.  

To by me zajimalo, kolik vdecnosti si uzivaji treba stari, ci bezmocni, nemocni a tak. neni hezke od mladych si pausalizovat vdecnist za mladi a nedej boze penize. Ale to uz je uplne mimo misu tematu. No, holt musime doufat, ze budeme vzdy ti silni, bez zlobeni a problemu, na druhe strane to musi byt ee.  

S psychicky nemocným člověkem bych žádný vztah nezakládala!!!!!!!!

Je ti pouhých 25 let (mám stejně staré syny), máš celý život před sebou. Přeci ho nezahodíš a neobjetuješ se pro člověka, který si toho neváží a který tvoji lásku neopětuje už po pouhém roce vztahu.

Vem rozum do hrsti a ukonči to! Klidně postav přítelkyni před hotovou věc, že jsi se tak rozhodl a basta!

Nejsi za ni zodpovědný! To, že je nemocná, není tvoje vina a nemáš povinnost to s ní sdílet!

Leo, píšeš, že: "Připadám si spíše jako bych se staral o invalidu, než žil v rovnocenném partnerství… " No, ono to tak ale klidně může být. Proč? Protože invalidní může být i člověk psychicky nemocný, nejen fyzicky. Dále píšeš, že přítelkyně trpí depresemi, a že doma je poměrně dost dominantní, ale mimo domov je silná introvertka. Možná netrpí jen depresemi, ale i nějakým druhem fobie = mimo domov, ve větším, otevřeném prostoru a mezi lidmi se cítí tak moc nejistě, že se stane uzavřenou, plachou a tichou, zatímco doma, v menším, uzavřeném prostoru a mimo lidi se cítí jistě a bezpečně tak, že se stane sebejistou až dominantní. Ale pozor, to větší sebevědomí a dominance doma nemusí souviset s tou případnou fobií, nýbrž ještě s úzkostmi a nízkým sebevědomím. To vše mám vypozorováno ze života, ale nejsem odborník. Jen tím chci říci, že přítelkyně nemusí trpět pouze depresemi. Každopádně je jasné, že by potřebovala podporu hlavně odborníka, podle mého názoru kombinaci psychoterapeuta a psychiatra = je jí 27 let, a nějak se musela k těmto psych. potížím ve svém životě "dopracovat", tj. má to někde nějaký počátek = kořeny, a od nich je třeba začít. Zda-li se přítelkyně léčí či ne, nepíšeš. Můj názor a zkušenost však je, že psychicky nemocný člověk za některé věci, které dělá, či kterých je schopen (různé projevy chování navenek a vůči svému blízkému a vzdálenému okolí), nebo naopak nedělá, či kterých není schopen, poměrnou částí nemůže = je prostě nemocný s tím, že i psych. nemocný a léčený člověk nemusí být plně pod kontrolou odb. lékařů i svou, neboť někdy to prostě 100% nejde usměrnit do stavu úplného zmizení potíží - je to složítá a mravenčí práce jak pro lékaře, tak pro psych. nemocného samotného. No a z toho všeho je jasné, že soužití s psych. nemocným člověkem není snadné, a že každý na to nemá sílu, trpělivost a vhodný přístup k takto nemocnému - každému to prostě dáno není + samozřejmě také záleží na tom, jak psych. nemocný ke své nemoci přistupuje, zda-li je ochoten s tím něco dělat a řešit to = zda-li je ochoten si dojít k lékaři s bolavou duší tak, jako by si došel k lékaři např. s bolavým zubem.

Pak také píšeš, že Tebe nemilovala přítelkyně nikdy, že si Tě neváží a je absolutně nevděčná. No a co když je to všechno v důsledku její nemoci? Čistě teoreticky může být tzv. citově (emočně) oploštělá, k čemuž ale paradoxně může také dojít i u léčených psych. nemocných některými antidepresivy, kdy jejich efektem může být, týká-li se emoční stránky právě i ta oploštělost, blokovanost, tupost, necitlivost atd. Ale to jsme opět u toho, že nepíšeš, zda-li se přítelkyně léčí či ne.  

Přiznám se, že pro mě jsi napsal málo konkrétních situací a informací, jen velmi obecně jsi popsal vše negativní u své přítelkyně a vše pozitivní u Tebe - že jí psychicky a finančně neustále podporuješ. Chápu, že se snažíš, jak nejlépe umíš, ale pokud se přítelkyně odborně neléčí, tak se také mohlo stát, že Tvoje psych. podpora není pro ní ta pravá, správná či vhodná. To nemyslím nějak špatně vůči Tobě. Jen tím chci říci, že přeci jen člověk, když není odborník, nebo nemá již podobné zkušenosti, tak se i neúmyslně může stát, že jím volená slova a rekce vůči psych. nemocnému, nemusí být úplně ideální. Jinak pro mě osobně jsi napsal také málo info v tom smyslu, aby se dalo 100% říci, že Tvoje přítelkyně je taková či maková, a za všechno si může sama. Nechci jí pouze hájit, ale ani soudit, stejně tak, tím vším, co jsem napsala nesoudím Tebe. Jen jsem tím vším chtěla říci, že všechno může být mnohem komplikovanější a složitější, než se na první pohled zdá. To vše by ale pomohli objasnit odborníci, a to Vám oběma. Pokud se však na to necítíš, což opět není nic proti Tobě, jak jsem psala, každý na to nemá, a nelze jej za to odsoudit, tak to raději ukonči dříve než později, zejména pokud cítíš, že je v tom z Tvé strany již spíše soucit. To vše je můj názor zatím z toho, co jsi napsal a jen se snažím nastínit další možnosti = příčiny chování Tvé přítelkyně, a další možné úhly pohledu, které také mohou teoreticky přicházet v úvahu.  

Ahoj Dany, máš pravdu v tom, že jsem neuvedl úplně všechny informace, podle který by bylo možné odpověď více upřesnit. Přítelkyně se lečí, bere antidepresiva, v minulosti se pokusila o sebevraždu a fyzicky se poškozovala, zároveň to byla velmi silná alkoholička. Byla krátkodobě hospitalizovaná v Bohnicích. Z tohoto všeho se silou vlastní vůle dokázala dostat, to si myslím dokazuje, jak moc je silná.

Já se ji nesnažím za každou cenu ukázat jen v tom negativním světle, mrzí mě, že to tak vyznělo, asi už na tom také psychicky nebudu nejlépe a potřeboval jsem si postěžovat. V určitých chvílích se ráda tulí apod. , je mi s ní v tu chvíli opravdu krásně, rád s ní trávím čas, dobře se s ní komunikuje a je prakticky neustále o čem mluvit.

Teď se její psychický stav začal zhoršovat, když nastoupila znovu do školy. Sama mě upozorňovala na to, že jí škola zkrátka nedělá dobře. Zároveň je vidět, že ode mě očekává i jakési rozhodnutí, jestli má nebo nemá dále studovat. Myslím si, že sama sebe vnímá jako, že je k ničemu a pro život nepoužitelná, sebevědomí má opravdu velmi nízké. Co se týká vzhledu, je to přesně můj typ. Ono je to také mnou, protože já takové typy dívek zkrátka vyhledávám. Jemné introvertky mám prostě nejraději, prakticky se dívám neustále po jedné a té samé. Chápu tedy, že většina zde navrhuje vztah ukončit. Děkuji vám všem za odpovědi, moc si toho vážím.  

Po přečtení bych slečnu označila za velmi schopnou manipulátorku. Je jedno, jestli mám pravdu. Ale … jsi si jistý, že chceš do budoucna řešit stále to samé? Protože s touhle slečnou to nikdy jiné nebude. Nechce pracovat, nechce chodit do školy, chce se nechat opečovávat. To, že se dokázala dostat z alkoholismu opravdu vypovídá o síle její vůle a svou sílu dokáže vyvinout i k dosažení svých dalších cílů a jedním z nich je i pohodlný život vedle Tebe. Ty však chceš od života víc, nebo ne?

Barčo, naprosto s tebou souhlasím, je to neustále řešení toho samého problému. Ty její depresivní stavy působí jako psychické vydírání, kterým mě nutí se zajímat neustále jen o její problémy, neřešit ty svoje a prakticky ani na sebe nemít čas. Ona si stěžuje, že musí chodit na brigády a přitom studovat, že to nezvládá a tím pádem chce se studiem skončit. To na mě samozřejmě působí tak, jako, že si říká o víc peněz, aby při studiu nemusela pracovat nebo jen minimálně. Přesto ji v současné situaci s mou podporou stačí zajít na brigádu jednou, maximálně dvakrát do týdne. Já jsem v práci po škole prakticky každý pracovní den. To, že já studuji je pro ní samozřejmě zcela irelevantní, i když mé studium je alespoň zatím úspěšné. Má příprava do školy tak díky ní klesá na minimum. Když jsem jí nazval sobeckou, tak mi odvětila tím, že to o sobě ví, ale, že musí myslet primárně na sebe, protože to za ní nikdo jiný neudělá. To, že je pořád v kontaktu se svým bývalým snad už ani rozebírat raději nebudu. A máš pravdu v tom, že od života čekám víc, ale také už jsem zvyklý, že někoho mám a najednou nechci být zase sám. Já nejsem zrovna komunikativní typ a partnerku hledám velmi obtížně. Nemyslím si, že bych vypadal vzhledově špatně, ale diskotéky apod. kluby jsou pro mě zkrátka tabu.

Moc bych to s tím strachem být sám nepřeháněla. Může Tě to stát spoustu zbytečně promrhaného času. Tvá přítelkyně není k Tobě vázaná citem, ale prospěchem a pokud si toto dostatečně uvědomíš, pak nemůže být problém si svůj život uspořádat tak, aby v něm nějaký čas byla "rekonvalescence" od vztahů. Už jen ta poznámka - primárně myslet na sebe, protože to za ni nikdo jiný neudělá - je přinemenším zarážející, ale vlastně i návodem pro Tebe. Udělej totéž.

Nežij bez lásky. Abys ji ale našel, musíš se zbavit toho zbytečného balastu, co na sobě táhneš. Je to její prospěch, ne Tvůj.

Ahoj Leo, po tom všem, co jsi dopsal, mám doplňující otázky. Píšeš, že se přítelkyně léčí a bere antidepresiva. Zajímalo by mě tedy, zda-li chodí pouze k psychiatrovi, který předepisuje léky, zda-li k němu chodí na pravidelné kontroly, aby se vidělo a posoudilo, zda-li ta antidepresiva jsou dost účinná atd. , nebo si chodí pouze pro recept + zda-li chodí i psychoterapeutovi? Píšeš, že má za sebou dva neúspěšné pokusy studia na VŠ a nyní s Tvojí podporou je na řadě pokus třetí. V této souvislosti by mě zajímalo, jak to řešila před Tebou - kdo jí v těch předchozích pokusech studia na VŠ finančně podporoval, zda-li např. bývalý, či rodiče, nebo chodila sama více na brigády, a dále by mně zajímalo, zda-li ten třetí, současný pokus, bylo její vlastní rozhodnutí či spíše Tvoje, byť myšleno dobře? A ještě by mě zajímalo, jak je odborníkem zhodnocena její schopnost se sama o sebe postarat a živit se, tzn. chodit do práce?  

Na to vše se ptám proto, protože si myslím, že jí ten život moc usnadňuješ, byť to myslíš dobře, ale tím si sám na sebe šiješ bič, a ve výsledku jí tím stejně nepomáháš, o čemž jsi se sám přesvědčil. Pokud vyloženě nemá inv. důchod, tzn. , sníženou pracovní schopnost, nebo dlouhodobou neschopenku, nevidím vážný důvod proto, aby buď při studiu chodila na brigády či do práce stejně jako Ty, nebo pokud studium na VŠ vyloženě nezvládá, tak předpokládám, že má nějakou maturitu a může tedy normálně nastoupit do nějakého zaměstnání. Nebo ne?  

Mimochodem vztah založený pouze na soucitu či ze zvyku, je k ničemu

Ano, psychiatra navštěvuje, ale s tím, že chodí jen pro recept. Osobně mi přijde, že se pan psychiatr o její zdravotní stav ani nezajímá, ona sama musí navrhnout změnu, s tím zda si pan doktor myslí, že by daná kombinace antidepresiv byla vhodná apod. , on to většinou jen odkýve s tím, že to mohou zkusit, psychoterapeuta nenavštěvuje. Předemnou ji prakticky živil bývalý přítel s podporou otce, v té době nechodila ani na brigády, nyní dělá alespoň to. Její současný třetí pokus byl čistě její volbou. Já osobně jsem navrhoval variantu, že další studium má zkusit po té, co já dokončím to své, což mi umožní ji více finančně podpořit a bude tak moci vložit své úsilí jen do studia a neběhat ještě po brigádách. Její plány byly ale zřejmě jiné, dle současné situace. Jinak invalidní důchod pobírá také, co se ale týká posouzení jejího zdravotního stavu, o tom mi nic známo není, jen vím, že trpí depresemi.

Pokud nebude chodit na terapie, jen samotná medikace ji nikam neposune. Nachází se ve stadiu pohodlné bídy. Máš li problém se závislostí, těžko ji opustíš.

Leo, jak tak čtu tvé další informace a odpovědi ostatních, musím opět reagovat. úplně mě jímá hrůza, když vidím, jak mladý kluk podlehne takové osobě. Jak už jsem zmiňovala, mám syny v tvém věku a tak nějak soucítím se všemi mladými kluky. Opravdu nejsi za přítelkyni zodpovědný, neobětuj se jí!!! Věnuj se svému studiu, své práci, svým koníčkům - stíháš vůbec mít své koníčky?

V tvém věku se máš věnovat motorismu, počítačům, sportu, máš třeba vyrazit s partou na vodu nebo k moři a ne řešit nějakou pijavici.

Vím, že to myslíte dobře, máte pravdu, že za ní zodpovědný nejsem. Nevím co s ní do budoucna, možná je rozchod skutečně to jediné správné řešení, zkusit být třeba jen v pozici spolubydlícího, resp. pouze přátelský vztah. Jinak na koníčky moc čas nemám, přes týden prakticky vůbec, to chodím z práce kolem jedenácté hodiny večer, o víkendu už je to samozřejmě lepší, to jezdím z Prahy pryč, abych si od tohohle všeho odpočinul, takže pokud se neučím, tak se tam nějaký ten čas najde.

Omlouvám se, místo na "odpovědět" jsem klikla na nesouhlasného smajlíka. Takže smajlík má být souhlasný a -jsi závislý na vztahu, na tom nebýt sám. Přítelkyně sice evidentně v pořádku není, ale její sebestřednost je nepřijatelná. Nechat se využívat, abys nebyl sám, je smutné a zbytečné. Možná sis někde uvnitř kdysi řekl, že se musíš hodně snažit, aby tě měli lidi rádi, ale to nikam nevede a jen přitahuje pijavice.  

Být s někým z lítosti je skoro vždy cesta směrem ke konci vztahu. Na světě jsou tisíce holek, které jsou nezadané, otázkou je, jestli by Ti nebylo lépe s některou z nich. Pokud je pravda co píšeš a s přítelkyní se nectíš dobře, je čas vztah ukončit. Píšeš, že si myslíš, že to přítelkyně bez Tebe nezvládne. Je to hezké, že na ni myslíš, ale pokud Ti ani trošku neoplácí to, co Ty jí dáváš, pak je otázkou proč jen Ty by jsi měl do vztahu pořád dávat kus sebe a ona ne.

Je to horně marná situace, z mého pohledu staršího a zkušenějšího bych šel asi od toho.  

Nevím zda k ní sedí označení citový upír? To není žádná psychická nemoc, ale buď porucha osobnosti nebo obyčejná sviňa. Já se s citovou upírkou setkala, dej bože že už ji nevídám, ale chudák její přítel - živila se na cizím neštěstí a ji to dobíjelo, dodávalo ji to sebevědomí. K tomu její generálská povaha. Tihle lidi rádi demonstrují sílu a do armády je nevezmou, baví je a dobíjí když jsou nahoře… to myslím nebude případ přítelkyně písatele.  

Leo, dostal jsi se do velice slozite situace. Sam pritelkyni nepomuzes, ona potrebuje odbornou pomoc, a to ne jednorazove, ale po dobu nekolika let.  Muzes se informovat tim, ze si prectes neco a alkoholicich a o coalkoholicich, muzes ji doprovazet na terapie. Ale nakonec vsechno zalezi na ni, jakou ma vuli a jak dlouho vydrzi abstinovat. Zivot s takovym clovekem je cesta do pekel. Je to horsi nez vychovavat male dite. Vdeku se nedockas. Tito lide si hledaji stebla, po kterych se mohou splhat, aby je pak zlomili a nasli si nova stebla. Jsou nemocni a bez odborne pece a pevne vule jsou ztraceni. Nastav ji pevna pravidla, donut ji ke studiu, donut ji delat nejakou brigadu a prispivat na spolednou domacnost. Musi byt hodne zamestnana, aby nespadla zpatky. To vsechno se ale na terapii ucila.
Zalezi na tobe, jestli se touhle cestou s ni vydas, ale pocitej s tim, ze te to bude stat spoustu energie a muzes si sahnout i na dno!   Nejlepsi by bylo vyhledat nejakou skupinu anonymnich alkoholiku a dojit si tm na nekolik prednasek. Pak pochopis, co ti tady chci napsat.
Miluj ji ale zaroven se chran, nemusis ze sebe vydat vsechno, nemusis se kvuli ni zadluzit a nejsi zodpovedny za jeji zivot. Dobre si rozmysli, jestli v tomhle vztahu chces zustat.
Moje kamaradka zila leta s alkoholikem a ja jsem to s ni vsechno prozivala. Proto vim, o cem mluvim.
Ona se nakonec zhroutila a on si nasel novou mladsi pritelkyni - alkoholicku!!

Můj názor je, Leo, že život vedle takového člověka je psychicky velmi náročný. Jsi vyčerpaný po roce, co po deseti letech? A problémy budou přibývat geometricky spolu s tím, jak založíte rodinu. Ne každý takový vztah zvládne. Je potřeba být velmi silná osobnost, zjistit si maximum z psychologie a psychiatrie, mít schopnost nebrat si věci osobně, některé věci neočekávat, protože zkrátka nepřijdou. Má žena má některé rysy společné s tvoji přítelkyní, stejně jako já s tebou. Pokud to zvladneš, radím ihned odejít. Pokud se rozhodneš, že odejít nedokazeš, čeká tě mravenčí práce na budování vztahu tak, aby byl přijatelný. Ale musíš jí mít opravdu rád, ze soucitu s ní nebud, to v sobě tu sílu zvládnout to nenajdes. A pocitej s tím, že tě to může zničit. Děláš rozhodnutí na celý zivot. Hodně štěstí.

Poprosím admiistrátora, aby můj dotaz smazal, není zde již potřeba.

Všem moc děkuji za odpovědi.

Že bys nám třeba řekl jak si to vyřešil? Asi ji budeš dál omlouvat.  

Ahoj, nevyřešil, alespoň zatím ne. Myslím, že rozchod takhle natvrdo bych asi nezvládl, takže se s ní plánuji omezit kontakt a stýkat se co nejméně, pak bude snažší to ukončit.  

Leo, tak to je dobre rozhodnuti, dobre jsi udelal.
Ja jsem prave stravila tri dny s negativne naladenym clovekem a muzu ti rict, ze jsem psychicky vycerpana!! Tihle lide si nedaji rict, sami nemaji silu cokoliv menit, my vidime jejich skazu ale pomoct jim nemuzeme. Pomoc muzes nabidnout jenom tomu, kdo ji prijme, jinak zbytecne plytvas energii.
Preji ti, abys to zvladl a az to preboli, aby sis nasel normalni holku.

A tak jsi vlastně nic nevyřešil. Máš problém. Jsi závislý. A ona to ví.

Tak neřekl bych závislý, říkám jen, že si nemyslím, že je dobrý nápad to udělat takhle natvrdo. Nejdříve si odviknu, pak se rozejdu. Ona ví houby, sama si myslí, že už o ní nemám zájem, kvůli tomu jaká je to troska. Lističce moc děkuji, taky bych už rád našel holku, o které bych mohl prohlásit, že je normální. První přítelkyně s maniodepresivní poruchou a druhá s těžkými depresemi, a to jsem se s nimi neseznámil v blázinci, ale na brigádě : /

Nic ve zlém, ale tvoje závislostní založení, syndrom pomáhající osoby a pravděpodobné přesvědčení- ať jsem potřebný- je bohužel zjevné. Je to na tobě, ale chtělo by to terapii.

Tak to si opravdu nemyslím, že bych potřeboval odbornou pomoc (terapii), prostě už jsem na svou patnerku zvyklý, jestli je pro vás rozchod jednoduchý, tak jste asi citově plochá, to já bohužel nejsem. Samozřejmě, že po takové době vzniká závislost, ale vzhledem k tomu, že jsem se již odstěhoval bych řekl, že má závislost asi nebude tak velká, jak si myslíte a terapie nebude zapotřebí. Také je vidět, že vůbec nerozumíte mužům. Každý muž je rád, když je pro ženu potřebný a nečím užitečný, zkrátka, když si bez něj sama neporadí, není to žádný můj komplex.

No, pěkně jsi mi to nandal.   Komentář netřeba, ale snad se po tomto cítíš lépe. Na tu citovou plochost si dám pozor!

Leo, ale to neni nahoda, ze se seznamujes s dusevne nemocnymi slecnami. Ty je primo pritahujes a tihle lide maji jemne anteny a okamzite to vyciti. Pak se na tebe nalepi, prisaji a cerpaji z tebe energii (at uz vedome ci nevedome). Vedi dobre, proc to delaji, ostatni jejich problemum totiz nevenuji pozornost. Doporucila bych ti precist si nejakou literaturu, abys vedel, jak s takovou situaci zachazet. Jinak totiz budes za par let zraly na blazinec ty sam. Ono je to hezke, chtit nekomu pomahat, ale odbornou pomoc nabidnout nemuzes a jenom sam sobe ublizujes. Tohle si musis uvedomit a do budoucna se takovym lidem vyhybat.
Good luck!

To určitě není náhoda, ty přítelkyně mu zrcadlí jeho problém - umět se vůči druhým vymezit, nebýt na nikom závislý, nelitovat je, neomlouvat je.   Barča to dobře napsala že je Leo závislý také. Jen je to jiná závislost než u těch holek. Závislost na ostatních. Pokud toto změní a bude sám za sebe, řídit si svůj život sám a nepodléhat vlivu okolí, bez lítosti a omlouvání druhých,   určitě zpozoruje, že bude přitahovat i jiné lidi. Protože přitahujeme jenom ty lidi, od kterých se máme něco naučit.

Ahoj Leo, můj příběh je podobný Tvému, jenomže já jsem trošku starší a mám za sebou pár pádů na hubu, vždy jsem se zvedla a šla dál, neboť si uvědomuji že jsme zde jen jednou a život je moc krátký - k tomu jsem dospěla později, pochopitelně…

Přečetla jsem všechny reakce, mě moc zajímají příběhy lidí a zabývám se amatérsky psychologií.

Mám o 20 let staršího partnera, jsme spolu dva a půl roku, z toho devět měsíců spolu zijeme ve spol. domácnosti.

Parter je duševně nemocný, schizoidní porucha osobnosti, OCD a trošku paranoia.  

Po roce chozeni jsem ho opustila a po třech měsících se k němu vrátila, jsme spolu dodnes (30.12.2015).

Musím potvrdit, dřina a slzy!! Už se chová normálně, nedovolila jsem mu, aby utíkal do svých nemocí!

Je to na dlouhe psaní… Dnes (30.12.2015) je vše o. k. , v rámci nějakých jeho možností!!