Téma: Sám, bez kamarádů a zatím na škole - mám jí to říct?

Ahoj Matesko,

je mi stejně jako tobě, takže ti můžu dát snad dobrou odpověď na otázku, jak bych to brala a viděla já : )

Osobně nepovažuju za ostudu, jestli jsi do týhle doby neměl ještě slečnu. Můj první přítel na tom byl ve svých 21 letech stejně a nepřišlo mi to vůbec divný. Nemusíš holčině říkat, když na to dojde, že jsi byl pořád a jen sám, jen že jsi zkrátka ještě neměl přítelkyni. Víc bych to nerozpitvávala, pokud by o tom nechtěla vědět víc. Ale určitě bych jí řekla pravdu. Podle její reakce i následnýho chování poznáš, s kým máš tu čest. Může být třeba zaražená, překvapená (protože dneska je bohužel hodně kluků, kteří se snad pořád v nižším a nižším věku chlubí, kolik už jich s prominutím přef…, což je podle mě hrozný), ale neměla by se ti vysmívat.

Možná bych se spíš zamyslela nad tím, jestli jsi spokojený sám, bez kamarádů, nebo jestli ti nějaký nechybí. Můžeš být člověk, který je rád sám, introvertní a nemusí ti nic chybět. To je čistě na tobě. Ale nikdy není pozdě na to změnit (to : ) Sama jsem jich nejvíc našla ve škole (je to ale těžký hledání) a v posilovně : ) Ale i tak mám jednu nejlepší kamarádku. Důležitý je, aby ses sám cítil dobře a pak je jedno, co děláš (pokud neubližuješ ostatním), kolik máš nebo nemáš kamarádů. Slečně bych to zase takhle narovinu neřekla, že nemáš vůbec žádný kamarády. Třeba jen, že jsi ještě nepoznal toho nejlepšího.

Psal jsi taky o tom, že se stydíš, že se ztrapníš i za to, jak vypadáš. Ono ta nervozita je hrozná a zároveň moc milá : ) Na začátku bych chodila s holčinou ven jen jako kamarád. Neplánuj si, co řekneš : ), nech to plynout. Mám pocit, že sami sebe hodnotíme moc přísně. Co tobě přijde, že je trapný a jak jsi to zase zvoral, toho si ona nemusí vůbec všimnout nebo jí to přinejmenším přijde v pohodě. Netlač s ní na pilu, ale občas jí zalichoť, pozvi jí na čaj. Měla by to poznat, že se ti líbí. Myslím, že na to my holky máme trochu čich : ) A jak jsi psal, že jste si padli do oka. Potom se nemusíš přeci stydět za to, jak vypadáš? Každýmu se líbí někdo jiný. Třeba si ona myslí to samý o sobě : )

Co se týká toho, že ještě studuješ. Vždyť to je dobře ne? Počítám, že jsi na VŠ a to, že bydlíš u rodičů mi přijde normální. Taky to tak mám. Takže jsme už přinejmenším dva : ) Nemusíš holčinu zahrnovat dary, na který nemáš (počítám s tím, protože ještě nevyděláváš), ale důležitý je, aby viděla, že ji máš rád. Občas malý dáreček (třeba něco na zub, jedna růžička…), pohlazení, vyslechnutí, když ji něco trápí, vymýšlení výletů (ale ať sama taky občas s něčím přijde). Můžeš ji pak vzít po čase domů, něco jí ukuchtit. Možností je dost a není k tomu potřeba "velký bejvák ani miliony" : )

Snad jsem ti trochu poradila a přeju ti, Matesko, hodně štěstí a ať vám to vyjde : )

Takový román jsem nečekal Děkuju

No, právě že mi to nevihovuje. Přijde mi, že jsem přišel o nejlepší léta mého života. Nějaké kamarády mám, ale oni tráví dny na diskotékách, což není nic pro mě a vidíme se jenom ve škole, takže si s nimi nemám co říct. Proto dělám co můžu, abych nebyl už sám.

No další věc, kterou jsem nezmínil je, že ona slečna je "mimo mojí ligu". Prostě se bojim, že když bude vědět, že já jsem takový lůzr (to pozná sama), že se na mě vybodne.

Ráda píšu (když je čas : )

Jsem na tom podobně, taky jsem vždycky byla trochu jiná. Pojem "lůzr" schválně nepoužívám : ) Ale nejlepší léta pořád ještě můžou být. Nejsi tak starý na to, aby nepřišly. Odpověz si, jak si představuješ ony nejlepší léta života. Co bys v nich chtěl dělat? Víš jak, je ti 22, to je skvělý věk : ) Není to ještě věk na to, že člověk musí mít bezpodmínečně děti a usadit se. Myslím to tak, že můžeš poznávat holky, dělat něco, co tě baví, protože toho času ještě relativně je víc. Já už teď u školy i pracuju a je to znát. Takže toho využij a sepiš si, co bys rád zkusil a dělal.

A ta holčina. Co znamená, mimo tvoji ligu? Doufám, že to není nějaká namyšlená "bárbína". Důležitý je, co máš v hlávce, jakým způsobem uvažuješ, jestli nejsi grázlík a nemakačenko. Zkus jít do toho tak, jak jsem ti poradila (netlačit na pilu, ale neztratit kontakt). Pozvi jí třeba jen tak na procházku. Když tě víckrát odmítne, je to jasný, nemá zájem. Ale zkus to, aby sis to pak nevyčítal. Když to nejvyjde teď, vyjde to později. Což nepíšu jako útěchu, ale jako pravdu ; )

"grázlík a nemakačenko" je hezké slovní spojení Já jsem přesný opak těchto slov. Pro ostatní bych se roztrhal, pracovat mi taky nevadí, spíš nepracuju proto, že na to není moc času.

Ona rozhodně není barbína, ale rozhodně o sebe dbá, vypadá (za sebe bych řekl) "nadprůměrně" a sportuje. Dělá atletiku, takže spousta jejích kolegů a kamarádů jsou doslova namakaní svalovci. K těm já mám hodně daleko. Proto mě těší, že se se mnou vůbec zahazuje. Ale říkám si, jak dlouho to vydrží.

A co bych dělal, kdybych měl možnost? Já to přesně vidím na jednom spolužákovi ze základky.

Na střední hrál hokej, hraje na kytaru, ve škole se mu dařilo (a pořád daří, teď studuje práva), skoro každý večer chodí na mejdany, diskotéky, párty, pařby, a tak. Má spoustu kamarádů a před měsícem odjel na rok studovat do Ameriky. Takhle nějak bych si to taky představoval, ikdyž ten hokej bych mohl klidně vynechat, ale sportovat bych určitě chtěl

Zatím tedy sportuju jen rekreačně (snažím se shazovat kila ), studuju ekonomii, cestuju jenom s rodiči a na pařit jsem byl naposledy v únoru, když měl bratranec narozeniny.

Nečekám, že mi tu někdo dokáže pomoci. Spíš jsem chtěl vědět, jestli mám u takovéhle holky šanci.