Téma: Matka mého přítele nás rozdělila. Mám ještě šanci?

Vidíš problém a chceš pomoci ho řešit. Vše je o komunikaci. Pokud máš v něčem nejasnosti, s něčím problémy, či se ti něco nelíbí, nejjednodušší způsob je řešit to s danou osobou, ač už si o tom nejdříve promluvit s přítelem a poté s tchyní, nebo s oběma dohromady, udělat si ve věcech pořádek tak, jako se chystím já sám. Jde o to se k tomu přemoci, udělat to rozhodnutí a pustit se do řešení, ve tvém případě je nejlepší způsob se normálně zeptat tchýně, co jí na tobě vadí, jestli má s něčím problém a proč, až na to přijdeš, snaž se dělat vše pro to, aby jsi ji přesvědčila o opaku. Jestli si připadáš, že jsi pro ni něco podřadného, jednoduše ji dokaž, že si to dovolit nemůže. S přítelem si pak promluv o tom, co tě trápí, ve vztahu musí být naprostá důvěra ve všem a hlavně schopnost řešit společně jaký koliv problém, ať už společný, nebo ten, co je mezi vámi. Optat se ho, co se najednou děje, hlavně je třeba zjistit tu příčinu…

Když já jsem se zeptala, jestli to náhodou není maminkou. Že jsem nebyla moc hovorná a že jsem asi moc neprošla. On tvrdí, že je to nesmysl, že jen začal uvažovat, jestli máme budoucnost a jestli k sobě patříme. Ovšem opravdu to bylo ze dne na den… před osudným seznámením budoucnost viděl. Maminka měla velmi ráda jeho bývalou přítelkyni, tykaly si, byly přítelkyně. Bojím se, aby mu nevrazila nějakého brouka do hlavy… alespoň mi přijde, že ho nějak nahlodala a on si to vůbec neuvědomuje. Dlouhé noci jsem přemýšlela nad tím, co se mohlo změnit. Dokonce jsem stoupala na váhu, jestli jsem nepřibrala nějaké deko. ale nic se nezměnilo… žádná krize, hádka… nic, co by to zdůvodňovalo. Ale přijde mi to divné, je to dospělý a inteligentní chlap, který by si snad nenechal poroučet od maminky…

Podle toho jak to popisuješ, jak to následovalo, chybu nehledej na své straně. Tvůj přítel si evidentně neumí stát za svým názorem - nechal se ovlivnit svojí matkou. 5 měsíců zas ještě není tak dlouhá doba, aby jsi ho úplně a za všech okolností znala a tato situace ho prověřila - jak si umí za svým názorem a postojem stát = každý člověk se vždycky projeví a nejlépe pozná v různých či nových životních situacích. Ty máš to štěstí, že se Ti ukázal již po 5 měsících v pravém světle - už si není jistý, jestli k sobě patříte. Ale chápu, že to není to, co jsi chtěla slyšet.

Jestli si svou lásku nedokázal ubránit teď, nedokáže to nikdy. Nebo aspoň ne tu vaši.

Asi nebudeš nadšená, ale má rada je. nebojuj, to nevyhraješ.

Chápu, že Ti to připadá divné, ale dle mého to nestojí za to. Resp. buď se přes to přenesete nebo ne, ale pokud budeš bojovat, je to boj na celý život, který nekončí dobře a upřímně ukončila bych to dokud je ještě nějaký čas. Nějak si už víc vážím klidu a pohody než trápení a rozčilování s něčím co stěží ovlivním.

No, ale jinak…mohu Ti jen poradit. nepouštět si ji k tělu, stanovit jasná pravidla … tedy být milá, ale ne příliš - řekla bych tak nějak nesnažit se zavděčit, ale naopak dát najevo, že máš zájem na tom, abyste spolu vycházeli, avšak máš svoji hrdost. a tak proto nepotřebuješ nikomu podlézat.

Pokud možno s partnerem o jeho matce nemluvit, (nikdy se nepostaví proti ní a když tak to bude jen na chvilku) a pokud tak jen věcně v nezbytných věcech, ale nestěžovat si, to je cesta do pekel.

Jinou radu Ti dát nemůžu

Můžeš se samozřejmě pokusit si s ní promluvit v nějakou relativně vhodnou chvíli, ale za mě je to zbytečná námaha.

A ještě jedna věc … říkáš, že obě máte na mysli štěstí Tvého přítele, ale tak to není. Jestliže má představu jiné ženy pro svého syna … a to dle mého má a nejde ani tak o to jaká jsi … tak zkrátka jde o její pocit štěstí a ne jejího syna.

Ja ti naprosto rozumim, zazila jsem neco hodne podobneho, ale v jeste mnohem vetsi mire…

Bojovat nema cenu, postvala bys i pritele proti sobe. Spis mu rekni, ze te mrzi, ze maminka te nejak neprijala, ze mas z toho alespon takovy pocit, a ze by ses rada opet s ni setkala, abys dokazala, ze opravdu nejsi tak spatna a ze pritele milujes.

Jestli chces jeste vice to probrat, tak mi napis na soulmates@centrum.cz. Fakt ti moc drzim palecky, da se to urcite zachranit, jen velmi opatrne, zadne vycitky, ale krok po kroku.

Me hrozne prekvapuje, mam li byt uprimna, ze tady vsichni by i takoveto problemy resili rozchodem. V tom pripade by asi nikdo nemel vztah, kdyby se kvuli kazde drobnosti lide rozchazeli. Ja vim o cem mluvim. A chapu autorku textu, kdo s tim nema zkusenost asi nepochopi. Ono totiz kdyz si vztah pokazite sami, tak muzete jen sami mlatit hlavou do zdi, ale brzy se vzpamatujete a jdete dal. Ale pokud vam vztah nici treti osoba a tim myslim spis pribuzne nez milenky apod. tak to boli mnohem vice. A nikdy nevite duvod, proc svou rodinu v tomto pritel posloucha, takze neodsuzujte jej hned jako slabocha a nekoho, kdo si nestoji za svym. Mozna je slaboch, ale mozna je to uplne jinak, tak opatrne radeji s takovymi nazory. Rikam, vim o cem mluvim, mozna proto ho tak trochu hajim, ale pro autorku, sance na zachrunu si myslim, ze tu je.

pokud trefis na troubu ktery bez maminky neudela ani krok a treba ve 30 ji posloucha na slovo tak to neni takova drobnost

Dost možná, že z nás, kteří říkáme, že je to marný boj a lepší je mít klid s někým kde tohle nemusím řešit, mluví prostě zkušenosti.

Nejsem proto, aby se vztah ukončoval kvůli každé banalitě, jenže tohle právě banalita není, ale naopak to provází celý život a dost často jsou takové vztahy plné napětí, hádek a konfliktů, které stejně vyústí v rozchod. A v tomhle si stojím za tím, že co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek…oni roky celkem dost ubíhají a život je dost krátký na to, aby člověk musel žít takovým zbytečným trápením.

Připdá mi to jen jako její problém, Ty za nic nemůžeš. Pro ni asi - v tomto případě, kdy zřejmě nedokázala kv. tomu, že má "jen jeho", odstřihnout onu pupeční šňůru, bude "špatná" každá.

Zažila jsem to u bráchy, když jsem se osamostatnila a brácha (o 7 let mladší) zůstal s máti, která tehdy ještě nikoho po smrti táty neměla…

. je to těžký, ale fakt si nedávej vinu, s tím něco musí udělat ON, a pochopit situaci i to, že takhle by mohl zůstat navěky sám nebo by každou známost musel vždy přivést mamince ukázat na "schválení", kdy s takovou by "neprošla" žádná, dokud on se nebude chovat a myslet sám za sebe a jako dospělý.

Můj brácha se ale dokázal z toho "vymanit" a holt ji postavit před hotovou věc, kdy ale postupně začal třeba  tím, že se svou holkou prostě zůstane někde na noc, ptž už je dospělý a i když to máti ze začátku nesla trochu špatně, musela se smířit s tím, že i on má svůj život a že rodiče vychovávají své děti i k tomu, aby se o sebe dokázaly samy postarat a že 1x z toho hnízda vyletí. Takový je koloběh života…

To je bohužel jejich svět a pokud tě do něj nepustí už od začátku, je to opravdu marný boj A i kdyby to dopadlo podle tvého přání, věř, že je lepší být v pohodě, než stále uvažovat o tom, jestli jsi něco řekla podle jejího gusta. Jsi mladá, přemýšlej o tom a přiznej si, že tohle není z jeho strany jenom starost o matku, ale i jeho závislost na ní.

Ach jo, tohle jsem opravdu nechtěla slyšet. Tohle jsem tak nějak věděla… Asi jsem se jen někde pokoušela najít naději, i když třeba jen maličkou… 

Nadeje je, ver mi. rikam, zazila jsem si toto v mnohem vetsi mire nez ty popisujes, takze vim, jak ti je. Napis mi na ten mail nahore, urcite se da neco udelat.

Škoda, že nechceš radu napsat sem, myslím, že tazatelka není jediná, kdo by fungující radu v takovém případě ocenil.

Naděje je vždycky, ale tady si myslím, že on poslouchá maminku na slovo. Jinak by Ti řekl, že Tě chce, choval by se stejně a postupně časem mámu tvořil tak, aby jste spolu vycházely.

Ale tady se obávám řekla ihned bez poznání druhého rezolutní ne a přesto nepojede vlak. A to jak se zachoval on - že ochladl a ještě řekl/napsal, že možná k sobě nepatříte?? Jasná manipulace mámy.

Promiň, ale tu to nevidím dobře. A nezaslouží si Tě!

   Pokud je vztah partnerů kvalitní, může být tchýně Satórie až na půdu a ničehož nic neovlivní. Tady se obávám, že mladý pán je dost fixován na maminku a co ta řekne, to platí. Bohužel. Osobně bych na to nervy neměla.

Však mě nervy taky došly… Nedokázala jsem vydžet to jeho rozmýšlení o tom, jestli to má nebo nemá smysl. Postavila jsem ho před hotovou věc, že je to jen na něm a že on se musí rozhodnout. A že se musí rozhodnout rychle, protože já se nechci zbytečně trápit. V tu chvíli jsem byla ta zlá a ukončil to. Bohužel ani tento fakt nedokázal zastavit moje city k němu. Neustále přemýšlím, jestli by to nešlo vrátit. Ještě maličko zapracovat. Dát tomu šanci. Opravdu mi na něm moc záleží. Došlo mi to nejvíce i v okamžiku, kdy jsem vyrazila se svými přáteli ven, abych nebrečela doma. Seznámila jsem se s několika milými muži. Vlastně o mě nikdy předtím nebyl takový zájem. Ale žádný není jako on Bavila jsem se s nimi a neustále porovnávala je porovnávala s NÍM, což k nim vůbec nebylo fér a dost se za to stydím. Snad to čas nějak spraví… nebo mu to třeba dojde a vratí se… kéž by…

…nebo třeba Tobě dojde, že za to opravdu nestál. Dala jsi mu možnost volby a on si vybral - svoji matku. Ale pokud chceš být v jeho životě vždy až ta druhá a nechat si váš společný život řídit jeho matkou, můžeš samozřejmě zkusit získat ho zpět. Ne vážně, buď ráda, že ses takového mamánka zbavila - zralý chlap si nevybírá partnerky podle toho, jestli mu je maminka schválí.

Ahoj zazivam neco stejneho. Sice o rok pozdeji. Po 2 letech spolecneho zivota se rozhodla jeho matka ze nam to pokazi. Kdyz jsme spolu zacinaly mel svoji matku hodne rad pak jsme se odstehovali do ciziny a ja byla na prvnim miste coz jeho matka tezce nesla a delala nam pekla po telefonu. Nevim jak k tomu dospela, ale nakonec na to sla mazane kdyz zjistila ze ho proti me pres telefon nepostve. Zacala byt laskava a mila koupila mu nove auto a dopadlo to tak ze jsem zustala v cesku a do naseho bytu uz se nevratila pac tam ted s nim zije maminka ktera ho utvrdila v tom ze jsem strasne spatny clovek a ze on si zaslouzi neco mnohem lepsiho. Cas od casu si napiseme prosi me at se vratim ale s jeho matkou bych zit nemohkla s tak zlym clovekem a zakernym jako je ona.