Téma: Kvalitní, trvalý partnerský vztah a jak si ho vybudovat - zkušenosti, diskuze, názory

Ano, mám..vybrat si muže se kterým si budeme vzájemně skutečně vyhovat, oba dva jsme vyzrálí, tolerantní, ale zároveň i známe svoji hodnotu atd.

Myslet si, že někoho poznáš a ihned bude jasné, že si sednete....je hooodně naivní a v Tvých letech...docela nenormální, promiň.

   Tak s tím zkušenost nemám, protože internetová seznamka ve mě nevzbuzuje důvěru. Beru to tak, že když si kupuji jeansy tak je musím taky vidět a obléct, abych nekoupila šunt.  Ale neříkám, že to nemůže fungovat.

Internetová seznamka je stejná jako jakékoli jiné seznámení. Vše je o lidech. 

Otázkou je, co ho odradilo. Když to budeš vědět, bude to klíč k tomu, aby s Tebou možná chtěl být. Možná píšu proto, že ve vztahu není nic jisté. Partnerské vztahy jsou složitá věc.

Můžu se zeptat, jak jste na tom teď, zhruba po půl roce?

Píšete si ještě? Vídáte se? Posunul se váš vztah někam?

Ten cíl "navázat trvalý partnerský vztah" měl on, nebo jste to zadala ve svém inzerátu Vy? Kdo komu odepsal a z kolika odpovědí si mohl vybrat ten z vás, který si inzerát podal? Neberte to, prosím, jako výslech - jen mi tam ty informace chybí.

Myslím si, že je to hlavně o "základním nasměrování" muže a ženy, nebo jak to nazvat.

Muž je lovec, zatímco žena je "více tolerantní či přizpůsobivá" - spíš ona se smíří s tím, že si ji nějaký muž vybral, a je schopná se do něho zamilovat - nebo si zvyknout na to, že je od něj milována. Myslím, že opačně to nefunguje. Muž se necítí dobře, když si ho vybere nějaká žena. Žena má ráda, když jí muž nadbíhá, když se jí dvoří, ale nikdy jsem neslyšela o tom, že by to lichotilo nějakému muži. Muž potřebuje být akceptován - obdivován, žena potřebuje být milována. Dnes je to často naopak - žena říká: miluji tě; muž říká: obdivuji tě. (Všichni, kdo to teď čtete, zkuste se nad tím zamyslet - je v tom ohromný rozdíl a dává to ve vztahu ohromnou sílu, když je to správně...)

Řekla bych, že je to hodně o komunikaci.  Zkusila jste se ho zeptat na důvod, proč už s Vámi nechce být? Co mu vadí? Co si představoval jinak? Ono se to nedá předem nalajnovat... Ve vztahu před manželstvím musí člověk dát tomu druhému čas, prostor a volnost, aby se mohli vzájemně dobře poznat. Základem každého vztahu je být si navzájem přáteli. A Vás asi mrzí, že jste nedošli ani sem - mám pravdu? Že on Vám nedal šanci, aby Vás dobře poznal.

Taky záleží na přístupu k životu, na tom, zda máme společné téma k rozhovoru. U některých párů "naskočí zamilovanost" hned (což se  zrovna u něj nestalo), takže bych se vydala "cestou přátelství", tzn. lépe se poznat, dělat spolu různé věci. Někdy třeba ve dvou, jindy třeba s dalšími páry nebo bandou dalších lidí. Např:
jet spolu na výlet, který společně předem naplánujeme (na hrad, zámek, rozhlednu);
projít se pěšky spolu po městě nebo parkem;
poprosit ho, aby Vám pomohl vybrat nový kabát, halenku;
jít spolu nakupovat jídlo;
spolu z toho nakoupeného jídla uvařit nějakou dobrotu;
zahrát si spolu nějakou hru (karty, člověče, město-jméno-zvíře-věc, piškvorky)...
U těchto činností se můžete docela i zasmát, být bezprostřední...

Kde ale máte záruku, že zrovna ten, kdo se ozve, bude vyhovovat Vám a Vy budete vyhovovat jemu? Když se dva lidé setkají, může být první dojem naprosto jiný než při dalším setkání. Na začátku se mohl tvářit nadšeně z mnoha důvodů. Byla to euforie pro Vás i pro něj. Pak možná přišlo trošku zklamání, jak Vás víc a víc poznával. Třeba je to tak lepší, že z toho vycouval dřív. Co kdybyste si dělala zbytečné naděje na společný život a on Vám to řekl po desáté schůzce? Byla byste z toho zničená ještě víc...

Myslím si, že hlavní problém je v tom, že pokud má vztah vydržet, musí tam být nějaká sympatie, nějaké souznění. Dokonce tam nemusí být zamilovanost. Ta přijde třeba později, nebo přijít vůbec nemusí. Důležitější je rozhodnutí, že když vstupuju do manželství, nic mě neodradí od toho, abych s ní/m zůstal/a, nic mě nepřiměje k tomu, abych já odešel / odešla. To je láska - rozhodnutí. Je nejsilnější z této trojice:
VÍRA, NADĚJE, LÁSKA. (Ale pro život jsou důležité všechny tři.)

Manžel s manželkou by si měli být navzájem nejlepšími přáteli. Pokud je tam manipulace nějak si toho druhého udržet, nějak se mu zavděčit, nějak si ho uplatit - není to rovnocenný vztah. Jak dlouho to žena vydrží, aby mu nadbíhala - např. dobrým jídlem? Přijdou děti, ona svému muži neuvaří a krach je na obzoru...

Chcete si ho udržet? Jestli je to ve Vaší hlavě, pak na to zapomeňte.***  To on to musí chtít - musí být o tom přesvědčen on, že chce právě Vás. Já Vám rozumím, že toužíte po trvalém vztahu, po rodině, po dětech - to je lidská přirozenost. Člověk se chce sdílet, patřit k někomu. Já jsem měla to štěstí, že jsme se už našli. Také Vám bych to přála.

*** Kdybyste byli manželé, radila bych opačně: bojujte o něj, stojí to za to!

Trochu jsem odbočila - tak zase zpět: chlap by měl být hlavou rodiny, sice je žena ve vztahu rovnocenná, ale přesto by mu měla být podřízená. Toto je obrovská pravda. Je veliká škoda, že toto hodně lidí v dnešní společnosti neví, nevidí nebo nechce vidět či nechce vědět. Pramení z toho spousta problémů ve vztazích a v rodinách. (Komu to doma nefunguje, měl by to zkusit podle toho.)

Myslím, že je moudré pokračovat jen v takovém vztahu, kde od druhého necítím nějakou manipulaci. Teď mám na mysli vztah, který je před manželstvím. Člověk by měl zůstat sám sebou - a v manželství to pak platí dvojnásob. Dobrý/á manžel/ka toho druhého podporuje v tom, co je v něm dobrého a pomáhá mu přiznat si nedostatky nebo je uvidět a chtít je změnit k lepšímu. Chce jeho / její rozvoj, nekuje plány JAK TO UDĚLAT, ABYCH BYL/A ŠŤASTNÁ/Ý, ale CHTÍT PRO TOHO DRUHÉHO TO NEJLEPŠÍ A CHTÍT UDĚLAT ŠŤASTNÝM JEHO/ JI.

Když udělám něco pro toho druhého, mám z toho také já radost - a to nás posouvá kupředu, pokud on to dělá taky tak.

Často se pozná podle slov nebo podle chování, gest, úsměvu - co k nám lidi cítí nebo co si o nás myslí, proto je dobré brát to všechno v úvahu. A taky od koho to je, jak dobře to s námi ten druhý myslí. FILTROVAT - brát si k srdci dobře míněné rady přátel a rady nepřátel ignorovat.

Obvykle se člověk na první schůzce chce ukázat v lepším světle, lépe namalovaná, lépe oblečená. A to je v pořádku - chci mu přece dát najevo, že mi na něm záleží. Ale není potom velký rozdíl v tom, když už se sejdeme po několikáté, jak se oblékám teď, jak se oblékám běžně?

Může to být spousta věcí, co nás odradí od toho, abychom pokračovali ve vztahu s někým druhým, i když se nám nejdřív líbil a zamlouval. První dojem si může člověk udělat jen podle zevnějšku, a to se mi zdá opravdu velice málo, žalostně málo. Vždyť jsme každý jiný, každý pocházíme z jiného prostředí, vychovávali nás různě, prošli jsme si v životě různými situacemi, které nás formovaly. Setkali jsme se s různými lidmi, kteří na nás měli vliv. Máme různé zvyky, přání, zlozvyky. Duši člověka nemůže nikdo poznat po třech schůzkách. To, co není vidět,  je více než zevnějšek.

Já osobně věřím tomu, že univerzální know how neexistuje. Buď k sobě patříte, nebo ne.

Myslím si, že váš vztah dál nepokračuje. Em, hlavně se tím netrapte. Co když existuje někde lepší muž než tenhle, ale Vy byste ho nepotkala, kdybyste byla s tímhle? Najdete sílu zase odepsat?

Děkuji za Vaše cenné rady...

Upřímně, vztah , o kterém jsem se tady zmiňovala před 6 měsíci, byl v počátcích a po zpětném vyhodnocení mi došlo, že žádná oběť by ho neudržela - prostě jsme se k sobě nehodili: on extrovert, alkoholik, kuřák, promiskuitní typ SŠ s jedním závazkem v rozvodovém řízení... já introvert, abstitnetka, nekuřačka, Vš svobodná bezdětná.... Dříve nebo později se muž vrací ke svým dětem, které u něj hrají nejdůležitější roli a to mu brání navázat plnohodnotný vztah...

Já nevyhledávám, spíše se nechávám lovit, abych měla jistotu, že si mne muž vybral, že jsem ho něčím zaujala a pak mám snazší pozici coby partnerka, uhánět někoho nemá smysl. Nicméně dnešní muži mají život rozhozený v chaosu a není snadné pochopit co potřebují, v čem je podpořit.. Jeden den je to tak, druhý den mají jinou životní prioritu....

Mám teď jiného přítele, VŠ - manager, nekuřák, téměř abstinent... váží si mne, zahrnuje mne dary i po citové stránce si rozumíme, přesto je mi jasné že to opět nedopadne... Je rozvedený, má 4leté dítě a tomu podřizuje svůj volný čas, navíc za mnou musí jezdit z Prahy do Brna a vyjádřil se, že  nehodlá znovu uzařít s někým vážný vztah... takže tomu nedávám moc šancí.

Prostě patřím ke smolařkám, které otevřou své srdce lidem, se kterými nemají budoucnost. A tak to nehrotím, co má přijít přijde, pokud ne, jsem odhodlána zůstat sama, přestože mi muži říkají, že je něčím přitahuji a líbím se jim.

Veselka a Julie:
Zkuste to začít, jinak byste tak nepsaly.

Maglan:
Sám to teď řeším a je to těžké někoho najít. Hodně lidí (všeobecně ženy, muži) je "přebraných" a spousty lidí je rozvedených nebo se rozvádí okolo třicítky a mají děti. U Tebe je to lepší, že je nemáš (pro tu druhou stranu). Je třeba si sama zkusit ne lovit, ale projít tu danou internetovou seznamku a "vytřídit" si chlapi dle toho, co tam napsali (bohužel však se zde většinou nepíše celá pravda nebo v horším případě lež). Ale vyděržaj pianěr!
Já taky držíma věřím, že to přijde! 

  Nepotřebuji si nic začínat, mám na život svoji teorii a s tou si vystačím. Vztah je složitá záležitost. Ale držím se zásad a zatím mi to vychází.

To bylo myšleno, že když máš někoho a nehledáš, tak se k tomu nemůžeš dostatečně vyjádřit, pokud se nevcítíš do toho, který to nemá a hledá.
Ne že máš zkusit hledat. 

Připomělo mi to, co kupodivu říkali v MiB:
W. Smith: Víš, co se říká? Je lepší lásku ztratit, než ji nemít.
Ale T.L. Jones oponoval:  Zkus to. 

 

  Přečti si svoji první větu, jasně tam stojí začít!!!  A manžela jsem pod stromečkem na Vánoce nenašla i já jsem prožila fázi hledání, takže si myslím, že mám co říct, ne?  Ale toleruji Tvůj názor, máš na něj právo. Úplně stejné, jako mám JÁ!

Tak tím pádem jsem to vůbec nepochopil. Pardon.
A nechápu pořád.
Napsal bych víc, ale jde tu o Maglan a ne Tebe.  

  Tak v tom případě neklikej na mou odpověď tu svoji.

díky za rady, máš pravdu, tak nějak to chodí

Maglan, v našem věku  asi nenatrefíš na muže, který nebude mít děti . Prostě tohle musíš přijmout jako fakt, tak jako ti muži musí přijmout, že ženy mívají už taky potomka. Samozřejmě jen nezralý jedinec postaví svůj nový vztah,  resp. jakýkoli vztah nad děti. Zde už je třeba najít cestu, která vede jak k tobě, tak k jeho dětem. Je třeba najít míru a způsob, kterým vhodně rozdělí svůj volný čas mezi tebe a ratolesti.
A ještě  maličkost. Psala jsi, že jste se k sobě nehodili.. on promiskuitní alkoholik, tak takový týpek se snad nehodí k žádné, ne?
Držím ti pěsti, určitě se ten správný objeví. 

Víš, toho jsem si vědoma, a proto dávám šanci i rozvedeným, ale oni to člověku vrací ve špatném...

možná jsem málo důrazná a nediktuji si svoje, ale nerada ovládám lidi násilím, raději se na věcech snažím domluvit a být motivací pro toho druhého v dobrém slovasmyslu, ale muži asi hledají jen potvory  a neváží si vstřícných kroků

ahojky rád bych se seznamil se ženou svobodnou a mužemi napsat natuto adresu, Lubos.bedrich@seznam.cz